Květná neděle - 28,3,2010

Lukášovo evangelium 19, 28–40
Po těchto slovech pokračoval Ježíš v cestě do Jeruzaléma. Když se přiblížil k Betfage a k Betanii u hory, která se nazývá Olivová, poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: `Pán je potřebuje.´“
Šli, kam je poslal, a nalezli vše, jak jim řekl. Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho majitelé: „Proč to oslátko odvazujete?“ Oni odpověděli: „Pán je potřebuje.“ Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili. A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu. Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. Volali: „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“ Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: „Mistře, napomeň své učedníky!“ Odpověděl: „Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení.“
Tak jsme dnes slyšeli dva úryvky z evangelia – o Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma a pašije. Znovu prožíváme Ježíšovy kroky pro naši záchranu. Jenomže to všechno vnímáme jinak, než apoštolové. My tu detektivku už máme přečtenou až do konce – a víme, kdo je zahradník. Že si u prázdného hrobu Marie Magdaléna myslela, že mluví se zahradníkem – a byl to Ježíš Zmrtvýchvstalý; oslovil ji jménem a poznala ho.
Apoštolové ovšem stáli před branami Jeruzaléma a nevěděli, jak to dopadne. Navíc byl Ježíš tak tajemný: místo pro velikonoční večeři bude tam, kam vejde člověk se džbánem vody. A dnes mi přiveďte oslíka.
Ježíš vjíždí do Jeruzaléma v souladu s předpověďmi proroků. Jde naplnit toto slovo – stejně jako na Kalvárii naplní slovo o oběti pro naši spásu.
Ježíš vjíždí jako král, který se jde ujmout vlády. Apoštolům asi některé tyto souvislosti unikaly. Možná si mysleli, že jednoduše tentokrát už Ježíš nepojede pěšky. Dnes to vyzkouší na vypůjčeném oslátku – a možná že napříště si už koupí svého oslíka. A bude na něm jezdit. Nakonec pár dní po narození také prchal do Egypta na oslíku.
Ježíš velmi krásně pracuje na tom, aby apoštolové chápali. Řekl přece: odvažte oslátko a přiveďte. Budou-li se ptát, řekněte: Pán je potřebuje. Tak si apoštolové zapamatovali tu větu jako heslo. Pán je potřebuje. Možná byli zaskočeni, když se jich ptali: Galilejci zlodějský, pročpak to oslátko jenom odvazujete? Nejprve chtěli říct něco na svoji obhajobu, jakože nekradou, že to oslátko vlastně nechtějí, nebo tak něco. Ale vzpomněli si na tu větu: Pán je potřebuje. A to byl ten nejdůležitější okamžik. Všimli si, že se něco děje. Ježíš potřebuje oslátko. To nikdy nepotřeboval. Na oslátku vjíždí do Jeruzaléma – a je oslavován jako král. Ježíš poslal apoštoly pro oslátko proto, aby věděli, že toto vkročení do města není jen tak obyčejné.
Dnes je Květná neděle a my jsme vkročili do svatého týdne. Ne, že do středy nic, ve čtvrtek do kostela, na Bílou sobotu v noci – a to už budou velikonoce za půlkou. Dnes je Květná neděle. Ratolestmi jsme i my Ježíše uvítali, protože přichází ujmout se vlády. Ježíš vchází naší branou, aby se mohl ujmout vlády v našem životě. I k nám dnes ‚jenom‘ vchází – v souladu s předpovědí proroků a vůlí Boha Otce. I pro nás jeho činy a jeho záchrana teprve přijde. Ale dnes už vešel. To je důležitost okamžiku Květné neděle – začátku Svatého týdne.
Vyslechli jsme pašije – a učíme se chápat. Co všechno znamená, že Ježíš už nevyučuje, že už tolik nemluví, ale je týrán, bere na sebe utrpení. Slyšíme pašije a je to jako když apoštolové vyslechli otázku: Proč to oslátko odvazujete? Odpovídáme, jak nás Ježíš naučil: oslovit Boha Otče náš. Bůh Otec, který pro nás a pro naši spásu poslal Syna. A právě teď Ježíš na naší záchraně pracuje. Právě teď na sebe Ježíš bere naše zlo a naše utrpení. Proč to oslátko odvazujete? Odpovídáme, jak nás Ježíš naučil: „Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane, Ježíši Kriste!“
Comments