Kristus a majetek - 8. neděle v mezidobí 27.2.2011

8. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 27.2.2011 – zelená

Liturgické texty

 

 

Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše. (I)    Iz  49,14-15:

 

V kratičkém čtení z knihy proroka Izaiáše nacházíme Hospodinovo poselství. On jako při mnoha jiných příležitostech  lidem vzkazuje, že je Bohem náročným, avšak shovívavým. Bohem, který nejlépe projevuje svou všemohoucnost, když může odpouštět ubohým a osvobozovat je. Z výrazů zde prorokem uvedených je každému zřejmé, že láska Boha k jeho lidu je větší než láska matky k dítěti.

 

1. ČTENÍ Iz 49, 14-15: Sión říká: "Hospodin mě opustil, Pán na mě zapomněl." Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto plodu vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu!

Komentář ke 2. čtení z 1. listu apoštola Pavla Korinťanům.  (I)  1 Kor 4,1-5:

Listem křesťanskému společenství v Korintě apoštol Pavel své bratry učí, aby při nepochopení podstaty úlohy Kristova služebníka neodsuzovali předčasně druhé. Pavel sám se nezajímá ani o posudky lidí k jeho vlastní osobě, nýbrž ponechává všechen konečný soud Bohu.

 

2. ČTENÍ 1 Kor 4, 1-5: Bratři! Ať se každý na nás dívá jako na Kristovy služebníky a správce Božích tajemství. A když tedy někdo něco spravuje, požaduje se ovšem od něho, aby na něj bylo spolehnutí. Mně na tam pramálo záleží, abych byl posuzován od vás, nebo od nějakého jiného lidského soudu. Ale ani já sám sebe neposuzuji. Moje svědomí mně sice nic nevyčítá, ale tím ještě nejsem ospravedlněn. Úsudek o mně patří Pánu. Proto nic nesuďte předčasně, než přijde Pán. On také vynese na světlo věci, které jsou dosud ukryty v temnotách, a učiní, že bude zřejmé, jaké měl kdo úmysly. A teprve tehdy může každý dostat od Boha chválu.  

 

Komentář k evangeliu podle Matouše.  (I)  Mt  6,24-34:

 

Matoušovo evangelium napomáhá k rozvinutí  Ježíšova kázání o blahoslavenství a jeho modlitby Otčenáš. Je však i vyjádřením osobního vztahu Ježíše k majetku. Ježíš poznal velmi dobře hlavní sociální zla své doby. Naléhal na lidi, aby nehromadili bohatství, dokonce ne vykořisťováním bližních, a aby se nepokoušeli sloužit současně Bohu i mamonu.

 

 

EVANGELIUM Mt 6, 24-34: Ježíš řekl svým učedníkům: "Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Bud' jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst (nebo co budete pít), ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty? Podívejte se na ptáky: Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni? Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku? A proč si děláte starosti o svoje oblečení? Pozorujte polní lilie, jak rostou: nelopotí se, nepředou - a říkám vám: Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oblečen jako jedna z nich! Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní! Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Nejprve tedy hledejte ( jeho ) království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si, proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení."

 

 

- 669-

 

Kristus a majetek     

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 211 s odkazem na znění dnešního evangelia Mt 6,24-34 a Katechismus katolické církve (KKC) 2402-2418.

 

Osnova:

 

a) všeobecné určení pozemských statků a soukromého vlastnictví majetku

b) úcta k osobám a jejich majetku

c) respektování integrity stvoření

Úvod

Majetek může být  překážkou, která brání v přístupu do Božího království. Možná si leckdo myslí, že peníze vyřeší všechno a že se tam může nějak „proplatit“. Nemůže. Nejdříve je třeba zbavit se všech  překážek na cestě za Kristem. S nimi nelze jít a následovat Krista, nelze zakusit nádheru a pokoj Božího království.

 

Ježíš radí  mladému zbohatlíkovi: prodej všechno, co máš, rozděl to chudým a budeš mít poklad v nebi. Zbav se toho, co ti brání vstoupit do vztahu s Bohem.

 

On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý ( Lukáš 18,23).

 

Vztah k majetku se mu stal závorou. Vlastnit majetek, být bohatý, to samo o sobě není ani dobré ani špatné. Ale milovat majetek – nebo cokoliv – víc než Boha, to je hřích, který nás odvede od následování Krista a nedovolí nám vstoupit do království nebeského. Jaký je tedy správný vztah k majetku?

 

Všeobecné určení pozemských statků a soukromého vlastnictví majetku.

 

Ježíš poznal velmi dobře hlavní sociální zla své doby.Nikomu neuložil, aby zachovával nějaké obřady jakožto podmínku spasení, ale naléhal na lidi, aby nehromadili bohatství, dokonce ne vykořisťováním bližních, a aby se nepokoušeli sloužit současně Bohu i mamonu.

 

Kristus nechtěl ochuzením boháčů obohatit chudé tak, aby naděje na nebe přešla z dřívějších chudáků na ožebračené boháče. Oč Kristus zřejmě usiloval, to bychom dnes vyjádřili názvem "spravedlivé rozdělení důchodů", aby jedni neměli ohromně mnoho a druzí nesmírně málo. Kristus viděl sociální důsledky nerovnosti majetkové, a proto mluvil o "rozdělení" bohatství chudým. Toužil po tom, aby byli všichni lidé stejně bohatí čili chudí - neboť v takovém stavu ztrácí chudoba a bohatství svůj obvyklý smysl (2402).

 

Člověk má právo na soukromé vlastnictví  získané prací. Prostřednictvím práce dokáže člověk, užívající své inteligence, ovládat zemi a učinit z ní svůj důstojný příbytek. V tom tkví původ soukromého vlastnictví (2403). Soukromé vlastnictví je zárukou řádného sociálního uspořádání. Sociální nauka církve požaduje, aby vlastnění statků bylo spravedlivě dostupné všem lidem (2404; 2405; 2406).

 

- 670-

 

Úcta k osobám a jejich majetku.

 

Vzájemné jednání lidí v hospodářských záležitostech  vyžaduje respektování lidské důstojnosti a uplatňování pravidel spravedlnosti, aby bylo bližnímu dáváno to, co mu náleží (2407). Sedmé přikázání zakazuje krádež, což je přivlastnění cizího majetku proti vůli vlastníka (2408). Stejně tak nedovoluje ponechávat si vypůjčené věci, dopouštět se obchodních podvodů, platit nespravedlivé mzdy, spekulovat s cenami, nevědomostí a nouzí jiných (2409). Je třeba dodržovat obchodní sliby, dohody a smlouvy (2410). Dbát na přísné dodržování vlastnických práv a plnění přijatých závazků (2411). Nezapomínat vracet vlastníkovi to, oč byl okraden (2412). Mravně nepřijatelné je provozování hazardních her tehdy,  je-li přitom někdo zbavován potřebného majetku, podváděn falešnou hrou, nebo  když je postižený  zaváděn do otroctví hráčské vášně (2413; 2414).

 

Respektování integrity stvoření.

 

Sedmé přikázání vyžaduje od lidí prokazovat  úctu ke zvířatům, rostlinám i k neživým věcem, které jsou určeny  k užití pro obecné blaho lidstva (2415).  Je třeba mít přitom na paměti, že zvířata jsou Boží tvorové, že Bůh je svěřil člověku do jeho  řádné správy, a proto je nutno o ně náležitě pečovat (2416; 2417; 2418).

 

Závěr.

 

Kristus svým učením chtěl obrátit k Bohu boháče, vykořisťovatele, hýřivce, pokrytce a hříšníky všeho druhu. Jeho evangelium se stalo vírou chudých a utlačených. Přinášelo jim útěchu a naději na posmrtnou odměnu. Kristus se stal Bohem chudých. Narodil se ve chlévě, žil v chudobě a zemřel na kříži. Málo chudáků prožilo život tak tvrdý. Příklad je silnější než kázání. Kristův životopis hlouběji dojímá než nejkrásnější jeho "kázání na hoře".

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

- 671-

Comments