Křest Januv a Ježíšuv - 3.neděle adventní 13.12.2009

3. NEDĚLE ADVENTNÍ - 13.12.2009 - fialová



Komentář k 1. čtení z knihy proroka Sofoniáše  (IC)   Sof   3,14-18a:

 

Vyslechneme radostné proroctví z knihy Sofoniášovy, připravující vyvolený Boží lid na duchovní a občanskou  obnovu.  Motivem k radosti je očekávaný Boží příchod. Bůh smazal veškerá odsouzení a nyní už přebývá uprostřed každého z nás.  Přílivem lásky jeho Ducha jsme byli  obmyti a očištěni. Radujme se!

 

1. ČTENÍ Sof 3,14-18a: Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero! Zrušil Hospodin tvůj trest, odstranil tvé nepřátele, uprostřed tebe je Hospodin izraelským králem, zla se už neboj! V onen den bude řečeno Jeruzalému: Neboj se, Sióne, ať nejsou tvoje ruce malátné! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, hrdina, vítěz, plesá nad tebou     v radosti, obnovil k tobě svou lásku, s veselím nad tebou jásá jako ve dnech svátku.

 

 

Komentář ke 2. čtení z listu Pavla Filipanům.  (IC)    Flp  4, 4-7:

Podle apoštola Pavla je základem pozvání k radosti a výzvy k překonání strachu blízkost Páně. Slovo Pán zde označuje nejen Boha, ale i Ježíše, neboť právě v něm se Bůh sklonil k lidstvu.  Naše radost vychází z toho, že žijeme ve společenství s Ježíšem, který je zárukou očekávání naší  šťastné budoucnosti.

 

2. ČTENÍ Flp 4,4-7: Bratři! Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Vaše ušlechtilost ať je známá všem lidem. Pán je blízko. O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.  

 

 

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC.)  Lk  3, 10-18:

           

Biblickým úryvkem prvního čtení o radosti  z knihy proroka se inspiroval apoštol Lukáš v evangeliu, když popisuje scénu křtu přicházejícího Mesiáše. Svatý Jan  Křtitel v ní hlásá radostnou zvěst o příchodu toho, jenž nás dovede ke spáse, který nás obmyje křtem v Duchu svatém.  On v nás současně rozdmýchá oheň k poznání Boží svatosti a jeho lásky k nám, která nás očistí a spálí naše hříchy jako plevy.

 

EVANGELIUM Lk 3,10-18: Lidé se ptali Jana (Křtitele): „Co máme dělat?“  Odpovídal jim: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.“ Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: „Mistře, co máme dělat?“ On jim odpověděl: „Nevybírejte víc, než je stanoveno.“ I vojáci se ho ptali: „A co máme dělat my?“ Odpověděl jim: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem.“ Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal:       „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek         u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil (obilí) na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“ Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou zvěst.

 

 

 

 

 

 

 

 

- 425 –

Křest Janův a Ježíšův

 

je téma dnešní  liturgické homilie podle projektu „Učící se církev“ – Lekce 129 s odkazem na znění dnešního  evangelia Lk  3,16.                

                                                                 

Osnova :

 

a) smysl očistných ritů ve SZ: lidské slabosti jako nečistota (Lv 12–16; Nm)

 

b) asketické hnutí (Qumrán) zdůrazňovalo očištění (Mk 7,1)

 

c) Janův křest měl přípravný charakter. Začlenění do Božího království uskuteční teprve…

 

d) … křest Ježíšův: Duchem a ohněm. Janův křest vyžadoval změnu smýšlení, Ježíšův přináší plnost mesiánských darů.

 

Úvod.

 

Posvátné obřady a různé druhy  náboženských úkonů - ritů jsou odedávna spjaty          s duchovní stránkou člověka, obvykle spojených s nutností  jeho tělesné očisty.  Jedním z těchto aktů, který provází lidstvo už několik tisíc let a je i křest. Mohli bychom ho obecně nazvat aktem, který uvádí  člověka do nové etapy života. Kdy jednotlivec veřejně vyznává svou víru a přijetím křtu toto stvrzuje a včleňuje se do společenství  s přijetím všech práv a vnitřní odpovědnosti, která z toho vyplývá.  Křesťanská svátost křtu procházela od svého vzniku určitými proměnami a posuny ve významu historickým vývojem.

 

Smysl očistných ritů ve SZ: lidské slabosti jako nečistota (Lv 12–16; Nm 19).

 

Cílem obřadů směřujících k rituální čistotě je odstranit určitou nečistotu specifickým druhem činnosti.  Rituální nečistota není totožná  s „obyčejnou“ fyzickou nečistotou, nicméně už samotné tělní tekutiny byly zpravidla obecně považovány za rituálně nečisté. U Izraelců bylo nečisté vše, co bylo prohlášeno Zákonem za nečisté. Starý zákon  zaznamenává celou řadu různých  kultických  a rituálních  nařízení  a  obsahuje mnohá ustanovení o rituální čistotě, respektive  nečistotě, které se vztahují  k menstruaci, porodu, sexuálním vztahům, polucím, lidským slabostem, některým pokrmům zejména z masa, krve, neobvyklým tělesným tekutinám, kožním chorobám, výkalům,  smrti a zvířecí oběti.

 

V mnoha náboženských obřadech figurovala voda (rituální koupele). Symbolikou vody bylo omývání-duchovní očištění, oživení a ničení, ponoření a vynoření jako smrt a povstání, přechod od všedního světského k posvátnému. Obřadná očistná koupel neboli křtění je zaznamenáno jako rituální akt u několika starověkých národů v různých kontextech a významech. Křest v rámci judaismu byl určen pro všechny kdo neměli židovský původ a kteří se rozhodli přijmout židovskou víru. Účastnili se ho muži i ženy, muži se mimo to podrobovali ještě obřízce. Tito „nově přistoupivší“ se nazývali proselyté. Ceremoniální očista ponořením se také týkala určitých lidí před vstupem do chrámu.

 

- 426 –

Význam těchto nařízení, která jsou nám dnes již velmi cizí, spočívá v myšlence, že k Hospodinu  může člověk přistupovat  pouze očištěn od všeho nečistého v náboženském smyslu, jako svatý, před Bohem očištěný.  Předpisy bible obvykle předepíší vodu – voda pomůže od jakékoli rituální nečistoty. Někdy stačí umytí rukou, jindy je naopak vyžadováno úplné ponoření se.

 

Asketické hnutí (Qumrán) zdůrazňovalo očištění (Mk 7,1).

Máme tím na mysli essejce- mnichy, žijící u Mrtvého moře. Jejich klášter vyplenili r. 68 n.l. Římané.  Dokonalá  snaha o rituální čistotu mnichy vedla až k celibátu. Do jejich  komunity v Kumránu byli nově příchozí přijímáni až po očištění vodní koupelí. Vedli zdrženlivý způsob života a usilovali  o dosáhnutí dokonalosti ve ctnostech soustavným duchovním cvičením. Drželi přísnou kázeň. Někdy se s essejci spojuje postava Jana Křtitele. Jan však hlásá křest obrácení pro celý národ, nikoliv  pro zvláštní skupinu. Očišťuje křtem, který uděluje jednou, a ne prostřednictvím mnoha rituálních očišťování  jako v Kumránu.

Janův křest měl přípravný charakter. Začlenění do Božího království uskuteční teprve…

 

V době Janova působení existovala řada židovských sekt podobných essejcům. Jan Křtitel však žil sám jako poustevník, vedl asketický život, kázal, nabádal k obrácení, křtil. Jan považoval své křtění za předběžné (Mk 1,8); jeho křest měl povahu předobrazu budoucí skutečnosti království Božího,  pro něž všechen lid připravoval. Věděl, že on působí jen jako předvoj mesiáše.         

 

… křest Ježíšův: Duchem a ohněm. Janův křest vyžadoval změnu smýšlení, Ježíšův přináší plnost mesiánských darů.

 

Křest v Duchu svatém je biblický pojem. Jan Křtitel poukazuje na Ježíše jako na toho, který „vás bude křtít Duchem svatým a ohněm(Lk 3,16; Mt 3,1).            A v textu výslovně přichází souvislost ohně a Ducha svatého . Naplnění tohoto Janova proroctví, vícekrát v evangeliích potvrzeného Ježíšem (srov. Jan 14,15.25; 16; Lk 11,13), a dokonce Zmrtvýchvstalým vysvětleného ve Sk 1,5 slovy „... vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní“, je třeba vidět v události Letnic. Naplnění Duchem - tato náboženská zkušenost apoštolů, které byli svědky ostatní přítomní - je nabídkou pro každého, kdo se obrátí ke Kristu, přijme ho za Pána a vyzná jako Mesiáše, což se veřejně dosvědčuje činem křtu.  Křest Duchem svatým podle Písma je událostí, kterou je třeba klást do souvislosti se svátostným křtem vodou. Naplnění Duchem  pak chápeme jako výchozí pozici pro křesťanský život každého jednotlivého věřícího.

 

Závěr:

 

Po seslání Ducha svatého se křest rychle stává samozřejmým a pro církev Kristovu příznačným vstupním ritem. Má zajisté obdobu v židovských i v pohanských očistných koupelích, přesto však má povahu zcela originální, protože je těsně spjat s jedinečnou skutečností smrti a vzkříšení Ježíše Krista.

 
 3.neděle adventní C – 13.12.2009
Lukášovo evangelium 3,10–18
Lidé se ptali Jana Křtitele: „Co máme dělat?“ Odpovídal jim: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.“ Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: „Mistře, co máme dělat?“ On jim odpověděl: „Nevybírejte víc, než je stanoveno.“
I vojáci se ho ptali: „A co máme dělat my?“ Odpověděl jim: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem.“ Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil obilí na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“ Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou zvěst.
Téma: Křest Janův a křest Ježíšův
Jan Křtitel mluvil o Ježíšovi, připravoval obyvatele Palestiny na okamžik, kdy přijde Spasitel – aby Ježíš jen tak neprošel okolo. O slovech Jana Křtitele víme. Známe z evangelia okamžik, kdy Jan Křtitel ukázal na Ježíše: „Hle, beránek Boží.“ – a Ondřej a Jan šli za Ježíšem. Nenechali jen tak Ježíše okolo projít.
I křest pokání, kterým křtil Jan u Jordánu, je ‚slovem o Kristu‘. Samotný Janův křest ukazuje na Ježíše. Jak? Co si lidé tehdy mysleli a co věděli o Janově křtu pokání? Janův křest byl obřadem očišťování. Ve Starém Zákoně jsou podrobně stanoveny obřady očišťování. Také farizeové – jak o tom víme z mnoha jejich protestů proti Ježíšovi – dodržovali mnoho úkonů očišťování.
Úkony očišťování byly předepsány proto, aby člověk mohl předstoupit před Boha. Starozákonní kněží konali obřady očišťování, než vstoupili do svatyně chrámu v Jeruzalémě s obětí. Být očištěn, znamenalo moci předstoupit před Boha.
Takto důležitý byl Janům křest pokání a obrácení – kdo byli očištěni Janovým křtem, přistupovali ke Kristu, k pravému Bohu a člověku. Janův křest pokání připravoval na setkání s Ježíšem, jakmile se objeví.
Jak jsme očištěni my, abychom přistoupili k Bohu? Někdo pro nás zrušil všechny ty předpisy očišťování? Ne. I zde platí Ježíšovo slovo: „Nepřišel jsem zákon zrušit, ale naplnit.“ (Matoušovo evangelium 5,17) Co má být čisté a očištěné, je moje srdce. „Je třeba očistit vnitřek číše.“ (Matoušovo evangelium 23,25–26) „Z nitra totiž, vychází zlé skutky.“ (Lukášovo evangelium 11,39) Nemusíme se ponořit do vody pokaždé, když jdeme v neděli do kostela – protože očistu konáme účinněji. Očišťujeme se tak, jak je to skutečně důležité: naše srdce, rozum a vůle musí patřit Bohu – tak, aby tam už nebylo místo pro zlo. Ten, kdo očišťuje je Ježíš – v síle zmrtvýchvstání. Poprvé nás očistil vodou – vodou křtu. Nyní nás očišťuje silou Ducha svatého v každé svátosti smíření.
Jaký je rozdíl mezi očišťováním Janovým křtem a naším očišťováním v síle Ducha svatého? I o tom Jan Křtitel mluvil: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ (Lukášovo evangelium 3,16) Zde můžeme být vděční za příklad mnoha svatých, kteří prošli stejnou cestou – od pokání Janova křtu k Ježíšovu křtu Duchem svatým. Svatí, kteří pokáním očistili a vyprázdnili svoje nitro, aby co nejvíce mohl vládnout Kristus. Tak, jak to vyjadřuje svatý Pavel: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.“ List Galaťanům 2,20
Comments