Křest a začlenění do církve - Svátek Křtu Páně 10.1.2010

SVÁTEK KŘTU PÁNĚ – NEDĚLE – 10.1.2010 – bílá


Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše  (I C)   Iz  40,1-5.9-11:

 

Nádhernou pasáží z knihy proroka Izaiáše začíná první čtení. Bůh v ní povzbuzuje svůj ponižovaný a zotročovaný národ. Blíží se den Pánova  příchodu, hodina odpuštění a vysvobození. Otevrou se brány vstupu do nového života. Na Božím lidu se začíná uskutečňovat  řád království pokoje, spásy a spravedlnosti.

 

1. ČTENÍ Iz 40,1-5.9-11: Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho robota, odčiněna jeho vina, vzal totiž z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: “Na stepi připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezku našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je kopcovité, ať je nížinou, co je hrbolaté, ať je rovinou! Zjeví se Hospodinova velebnost; každé tělo uzří jeho spásu. Hospodinova ústa to řekla.”  Vystup na vysokou horu, Sióne, který hlásáš radostnou zvěst, mocně pozvedni svůj hlas, Jeruzaléme, který hlásáš radostnou zvěst! Neboj se, nahlas řekni judským městům: “Hle, váš Bůh! Hle, Pán, Hospodin, přichází v síle, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu, před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem je shromažďuje, ve svém klínu beránky nese, ovce s mláďaty pomalu vede.”

 

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla.  (I C)    Tit  2, 11-14; 3, 4-7:

Apoštol Pavel připomíná v listě Titovi osobu Ježíše Krista, v němž jediném máme přístup ke spáse. Bůh Otec vykonal v Ježíši Kristu všechno pro to, abychom se prostřednictvím koupele znovuzrození  což je křest a skrze obnovení Duchem svatým mohli stát Božími dětmi.

 

2. ČTENÍ Tit 2,11-14;3,4-7: Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. Vede nás k tomu, abychom se odřekli bezbožného života a světských žádostí a žili v tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně a přitom očekávali v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Krista Ježíše. On vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků.  Projevila se dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k lidem; ne snad proto, že my jsme vykonali něco dobrého, ale ze svého milosrdenství nás spasil v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem svatým. Toho na nás vylil v hojnosti skrze našeho spasitele Ježíše Krista, abychom – ospravedlněni jeho milostí – dostali jako dědictví vytoužený věčný život.  

 

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC )   Lk  3, 15-16.21-22:

           

Lukášovo vyprávění o Ježíšově křtu objasňuje rozdíl mezi křtem Janovým a Ježíšovým. Jan křtil vodou na očištění, Ježíš křtí Duchem svatým, který proměňuje srdce člověka. Evangelista potvrzuje, že Ježíšův křest je významnější a bohatší než křest Janův. Všichni jsme povoláni, abychom žili svůj křest, uvědomovali si, že v nás přebývá Duch svatý a že v nás jím byl vlit nový život.

 

 EVANGELIUM Lk 3,15-16.21-22:  Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn,    v tobě mám zalíbení.“

 

 

 

 

 

 

                                                      - 447

Křest a začlenění do církve  

 

je téma dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ – Lekce 136  s odkazem na znění dnešního  evangelia Sk  10,34-38   a Katechismus katolické církve (KKC) 1257-1261.          

                                                                  

Osnova :

 

a) nezbytnost křtu ke spáse

b) křest vody, touhy a krve (kdo bude spasen mimo církev)

c) osud nepokřtěných dětí

 

Úvod.

 

Svatý křest je základem  křesťanského života, vstupní branou k životu v Duchu. Je svátostí víry a zaujímá mezi ostatními svátostmi výjimečné postavení. Říkáme, že je branou všech svátostí,  protože bez přijetí křtu nelze přijímat ani ostatní svátosti (1213). Katechismus řadí křest spolu s eucharistií a biřmováním mezi svátosti  uvedení do křesťanského života.  Na dnešní námět jsme měli         z odlišného úhlu  možnost  nahlédnout v tématu 20 (viz)  v návaznosti  na čtení  Písma bohoslužby slova ke 4. neděli velikonoční.

 

Nezbytnost křtu ke spáse.

 

V čem je tedy postavení křtu tak výjimečné?  Člověk se rodí ve stavu dědičného hříchu  s absencí  milosti Boží, posvěcující  duši člověka. Uvážíme-li důsledky této skutečnosti, je třeba ve vlastním zájmu toto ztracené přátelství s Bohem obnovit. Existuje samozřejmě celá řada způsobů, jak tento vztah navázat, jen jeden je však řádný: svátost křtu. Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha svatého, nemůže vejít do království Božího, říká Ježíš (srv. Jan 3,5). A proto posílá svoje učedníky ke všem národům, aby je křtili ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého (srv. Mt 28,19). Neboť ten, kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen, kdo však neuvěří, bude zavržen (srv, Mk 16,16). Pro toho, kdo uvěřil v Krista a kdo může  být pokřtěn, tedy neexistuje jiná alternativa další cesty, než přijetí svátosti křtu, svátosti, ve které je člověk  vodou a vzýváním tří božských Osob duchovně znovuzrozen (1257).

 

Křest vody, touhy a krve (kdo bude spasen mimo církev).

 

Pokud jde o křest vodou Nový zákon jako první uvádí křest Jana Křtitele. První  křesťané se od něho v řece Jordánu křtít. Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? - Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. (Mt 3,6-7,11).  Jak vidíme, Janův křest sloužil jako viditelné znamení pokání těch, kteří se od něj nechali pokřtít. Znamení jejich rozhodnutí odvrátit se od hříchů a přimknout se cele svým životem k Bohu a jeho přikázáním. Jejich cesta ke spáse vedla tedy pouze skrze víru ještě před formováním prvotní církve.  

 

- 448 -

Bible nám ovšem následně ukazuje křest druhý, který je již nejenom znamením pokání v životě člověka, ale zároveň znamením jeho víry ve Spasitele Ježíše Krista. Že jde o křest širšího významu, vidíme v Sk 19, 3-5:  Pavel řekl: „Jakým křtem jste tedy byli pokřtěni?” Oni řekli: „Křtem Janovým.” Tu jim Pavel prohlásil: „Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm - v Ježíše.”  Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše.  Tím je možno navázat na  téma o odlišnosti křtu Janova a Ježíšova (viz). Apoštol Pavel se v Efezu setkal s učedníky, kteří byli pokřtěni pouze Janovým křtem. Když to Pavel zjistil, vedl je ke křtu ve jméno Ježíše Krista. Je tedy zřejmé, že Pavel nepovažoval křest za formální krok, kde by hlavní roli hrála pouze víra v Boha. Přikládal křtu zcela jasný a konkrétní význam - viditelné vyjádření odevzdání života Ježíši Kristu.

 

Církev vyznává, že existuje řádná cesta ke spáse u těch, kdo v Krista uvěří a přijmou křest. Také však uznává cestu, kterou zná jen Bůh - že ti, kdo bez vlastní viny nejsou pokřtěni a nemohli poznat Krista, kdo jednají podle hlasu svého svědomí, jsou také pod vlivem Boží stvořitelské milosti a jdou po cestě spásy. Církev  je přesvědčena, že  jsou lidé, kteří  mohou  být spaseni, aniž by přijali křest vodou a podstoupili smrt pro víru. Jsou pokřtění smrtí pro Krista a s ním. Přijímají křest krví (1258).  Také katechumenům, kteří umírají  před křtem,  jejich touha přijmout jej, spojená s lítostí nad vlastními hříchy,  zajišťuje tento křest touhy spásu (1259).  Kristus totiž zemřel za všechny. Každý člověk, který hledá pravdu a plní Boží vůli tak, jak ji poznává, může být spasen, i když nepoznal Kristovo evangelium a jeho církev. Dá se totiž předpokládat,  že by tyto osoby projevily po křtu touhu, kdyby poznaly, že je nezbytný (1260).               To samozřejmě platí i o dětech.                                         

 

Osud nepokřtěných dětí.

 

U malých nepokřtěných dětí proto můžeme stanovit, že jejich osud je v rukou Božích - to znamená v těch nejlepších a nejláskyplnějších.  A pro ty děti, které zemřely bez křtu, církev nemůže nic jiného, než je svěřit Božímu milosrdenství. (1261)

 

Závěr:

 

Křest zaujímá mezi svátostmi výjimečné postavení. Uvádí  do křesťanského života a je narozením k novému životu v Kristu. Podle vůle Pána je nezbytný ke spáse. Ovoce křtu nebo křestní milosti je bohatá skutečnost, která zahrnuje: odpuštění prvotního hříchu a všech osobních hříchů ; zrození k novému životu.  Již od nejstarších dob byl křest udělován dětem, protože je to milost a Boží dar, který nepředpokládá lidské zásluhy. Vstup do křesťanského života otevírá přístup k pravé svobodě.

Comments