Kajícnost a postní doba 1.neděle postní

1. NEDĚLE  POSTNÍ - 1.3.2009 – fialová

 

 

Komentář k 1. čtení z první  knihy Mojžíšovy .  (I.  str. 238)     Gn  9, 8 -15:

V době potopy, jak je popisována v první knize Mojžíšově,  milující a slitovný Bůh žehná všemu živému co existuje a s člověkem uzavírá smlouvu založenou na milosti.  Chce zůstat lidstvu navěky věrný  a slibuje každému začít nový život.   Ty však pamatuj na to, že nový začátek se nezakládá na tvé slabé vůli, nýbrž na všemocné a láskyplné vůli Boží.

 

 1. ČTENÍ Gn 9, 8-15: Toto řekl Bůh Noemovi  i  jeho synům: "Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás, s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi."  Bůh dodal: "Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky a v mracích se objeví duha, vzpomenu si na svoji smlouvu, která je mezi mnou a vámi a mezi každým živým tvorem, který má tělo. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo.


Komentář ke 2. čtení z prvního  listu  apoštola Petra.  (I.  str. 239)   1 Petr   3, 18 -22:

Poselství o potopě je předobrazem křtu. Naplnění tohoto obrazu  vidí apoštol Petr v Kristově vykoupení, které působí v těch, kdo skrze vodu křtu  v sobě rozvíjejí Boží milost daru  nového života. Poděkuj Pánu, že se můžeš i ty spasit ponořením do Kristova ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení.

 

 

2. ČTENÍ 1 Petr 3, 18-22:  Milovaní ! Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v Noemově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu. Voda, která ( tehdy byla ) předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by ( křest ) smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám, aby bylo čisté naše svědomí, a působí to zmrtvýchvstání Ježíše Krista.  On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly.

 

Komentář k evangeliu podle  Marka. ( I. str. 240)  Mk  1, 12 -15:

           

Když byl Ježíš pokřtěn, byl podle evangelisty Marka vyveden na poušť, aby tam odolával všem pokušením a čtyřicet dnů se postil.  Na památku postu Páně  se dodržuje tato doba v církvi, abychom během ní pomocí kajícných pobožností a obnovy křtu změnili své hříšné myšlení a připravili se na setkání se vzkříšeným Kristem.

 

EVANGELIUM Mk 1, 12-15: Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili.  Když byl Jan ( Křtitel ) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu."

 

 

 

- 267-

Kajícnost a postní doba

 

je téma dnešní liturgické homilie podle projektu „Učící se církev“– Lekce 78.  s odkazem na  Katechismus katolické církve  (KKC 540, 1095, 1438).               

                                                                 

Osnova :

 

a) ráz postní doby: příprava na Velikonoce obnovou křtu

a pokáním

 

b) kajícnost, půst: nutnost a způsob

 

c) velké myšlenky postní (postní preface)

 

d) kající pobožnosti

 

 

Ráz postní doby: příprava na Velikonoce obnovou křtu a pokáním.

 

Největším křesťanským svátkem jsou Velikonoce. K jejich hlubšímu prožití slouží přípravná doba - doba postní. Podle přání koncilu má doba postní vyjadřovat dvojí ráz: křest a pokání. Čekatelé křtu (katechumeni) se v ní mají připravit na ini­ciační svátosti (křest, biřmování, eucharistie) a věřící na obnovu svého křtu, když si jej připomenou a budou činit pokání.

 

Věřící vycházejí spolu s Kristem na poušť a připravují se na ponoření do Kristovy smrti a vzkříšení.

Postní doba plyne od Popeleční středy po čtyřicet dnů a končí na Zelený čtvrtek večer přede mší na památku Večeře Páně.  Čtyřicetidenní půst  na památku 40denního postu Páně  (KKC 540) se prosadil v Římě v 5. století a jeho začátek se stanovil na 1. postní neděli. Jelikož neděle není postní den a bylo třeba zachovat plných 40 dnů, přidaly se před postní neděli 4 dny, a tak se dospělo ke středě, která od 10. století vzhledem ke zvyku udělování popelce na znamení pokání dostala název „Popeleční". Od 6. století  se stala branou do postní doby.

Kajícnost, půst: nutnost a způsob.

 Na Popeleční středu se po evangeliu a promluvě světí popel a poznamenává se jím čelo věřících se slovy „Prach jsi a v prach se navrátíš"(Gen 3,19), jež tresta­jící Bůh řekl Adamovi, nebo „Čiňte pokání a věř­te evangeliu" (Mk 1,15). Původ tohoto obřadu je v praxi veřejného pokání v raném středověku, kdy kajícníci byli vyhnáni z církve obřadem, připomínajícím vyhnání Adama a Evy z ráje. Slova o popelu - prachu byla pak zhmotněna v po­znamenání čel kajícníků popelem. Tento obřad, zasvěcující  ke konání pokání v postní době, se od 10. století vztáhl na všechen lid. Podle názvu je doba postní dobou postu, tj. všeobecné zdrženlivosti od masa a jídla zejména na Popeleční středu  a Velký pátek.

 

- 268 -

Velké myšlenky postní (postní preface).

Obnovená postní liturgie současně vyzývá  k jiným druhům postu: k horlivější modlitbě, ke skutkům lásky, k sebekázni, k duchovnímu obrácení (výzvy proroků v neděl­ních čteních).  V hledání celkového smyslu postní doby nám mohou pomoci slova postních  prefací, které nám před oči výrazně staví vlastní cíl této přípravné doby na Velikonoce a motivuje úsilí postních týdnů pohledem na velikonoční události. První preface říká: „Neboť ty nám vždy znovu dáváš milost pokání, ty chceš, abychom se připravovali v zbožnosti a horlivé lásce na slavnost velikonočních tajemství. V nich jsme dostali počátek tvého života, v nich rosteme k plnosti tvého synovství skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Je rovněž zdůrazněna již výše uvedená druhá myšlenka postní doby: příprava na křest nebo jeho obnova. K tomu jsou obnovena „křestní evangelia", jež byla předčítána katechumenům (o Samaritánce, o uzdravení slepce, o vzkříšení Lazara). Ta se ovšem vztahují  na všechny věřící, neboť během postní doby si spolu s těmi, kteří se na křest skutečně připravují, připomíná tajemství křest­ního zasvěcení celá církev (KKC 1095).

 

Katecheze o velikonočním tajemství a o svátostech a se koná především            v homiliích o nedělích; důkladněji se vysvětlují texty lekcionáře, zvláště evangelijní perikopy, které objasňují z různých hledisek křest a jiné svátosti.

 

Kající pobožnosti.

V liturgii je kající charakter této doby vyjádřen fialovou barvou bohoslužebného roucha a vypuštěním zpěvu Gloria (Sláva na výsostech Bohu) a Aleluja (doslova "chvalte Pána") při mši.

 

K postní době patří kající pobožnosti a obřady, duchovní cvičení,  dobrovolná odříkání, i pobožnost  křížové cesty, během níž věřící procházejí kolem čtrnácti "zastavení", které připomínají Kristovo utrpení od odsouzení až po pohřbení (KKC 1438).

 

Na závěr:

 

Z Poselství papeže Benedikta XVI. pro postní dobu roku 2007:

„Bratři a sestry, půst je vhodnou dobou k tomu, abychom se naučili stát spolu   s Pannou Marií a milovaným učedníkem Janem vedle Toho, který na kříži dokonává oběť svého života za celé lidstvo (srov. Jan 19,25). Obraťme tedy       v tomto období zaměřeném na pokání a modlitbu svůj pohled s živější spoluúčastí na ukřižovaného Krista, který umírá na Kalvárii a plně nám zjevuje Boží lásku.“

 

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

- 269 -

Comments