Ježíš Kristus sestoupil dp pekel - 2.neděle velikonoční 11.4.2010

2. NEDĚLE VELIKONOČNÍ - 11.4.2010 – bílá


Komentář k 1. čtení ze Skutků. (IC)   Sk  5,12-16:

 

Z úryvku ze Skutků  uslyšíme, jak žilo tehdejší společenství křesťanů, kteří se shromažďovali kolem apoštolů na obvyklém místě jeruzalémského chrámu. Apoštolové zde konají divy a znamení, čímž dosvědčují, že skrze ně působí moc vzkříšeného Krista.  Díky působení apoštolů k sobě církev přivtěluje stále nové členy,  jejichž víra se neustále prohlubuje. 

 

1. ČTENÍ Sk 5,12-16: Apoštolové konali mnoho znamení a zázraků v lidu. Všichni se jednomyslně shromažďovali v Šalomounově podloubí. Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lidé o nich mluvili s velkou úctou. Stále rostl počet mužů i žen, kteří přijímali víru v Pána. Dokonce i na ulici vynášeli nemocné a kladli je na lehátka a nosítka, aby, až půjde Petr okolo, alespoň jeho stín padl na někoho z nich. Také z okolních měst se sbíhalo do Jeruzaléma mnoho lidí a přinášeli nemocné i trápené nečistými duchy; a ti všichni byli uzdravováni.


Komentář ke 2. čtení z knihy Zjevení .  (IC)    Zj  1,9-11a.12-13,17-19:

Čtení z knihy Zjevení popisuje,  jak se apoštolu Janovi zjevil zmrtvýchvstalý Ježíš.  Svou hlubokou duchovní zkušenost  prožívá právě v den , kdy slavíme Pánovo vzkříšení.  Ve zjeveném Kristovi poznává Jan podle starozákonních znaků samotného Boha. Jan před ním upadá ve zmatek, jako každý kdo se s Bohem potkává. Oslavená bytost jej však uklidňuje a představuje se mu, též jako pán smrti a podsvětí.

 

2. ČTENÍ Zj 1,9-11a.12-13.17-19: Já, Jan, váš bratr, účastník vašich soužení, Království i vytrvalosti v Ježíši, dostal jsem se pro (hlásání) Božího slova a pro svědectví o Ježíšovi na ostrov, který se jmenuje Patmos. (A jednou) v den Páně jsem upadl do vytržení a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: "Své zjevení napiš do knihy a pošli sedmi církevním obcím." Obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů postavu podobnou Synu člověka, oblečenou do řízy a přepásanou na prsou zlatým pásem. Když jsem ho uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: "Nic se neboj! Já jsem První i Poslední, Živý. Byl jsem mrtev, a hle - jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. Napiš tedy své vidění: nynější i to, které přijde později."  

 

Komentář k evangeliu podle  Jana.  ( IC)  Jan  20,19-31:

 

Apoštol Jan v evangeliu vydává svědectví o důležitém faktu. O zjevení zmrtvýchvstalého  Ježíše učedníkům. Ježíš zde využívá i pochybnosti jednoho z nich, aby ukázal, že je opravdu jejich vzkříšený Pán. Ve shodě s Písmem v době mezi svou smrtí  a vzkříšením sestoupil do míst, kde přebývají mrtví a třetího dne z mrtvých vstal.

 

EVANGELIUM Jan 20,19-31: Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim:  "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."  On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!" Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili." Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou

abyste měli život v jeho jménu.

 

 

- 491-

Ježíš Kristus sestoupil do pekel

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 150  s odkazem na  znění úryvku z 2. čtení Zj 1,9 nn a Katechismus katolické církve (KKC) 631-635.                                                             

 

Osnova :

 

a) vysvětlení pojmů

b) osvobození spravedlivých

 

Úvod.

 

Byla Ježíšova duše v čase mezi jeho ukřižováním a vzkříšením v pekle? V této otázce panují veliké nejasnosti.  V apoštolskému vyznání víry  se říká „…sestoupil do pekel.“ (631). V Bibli je rovněž několik písem, která – podle toho jak jsou přeložena – popisují, že Ježíš byl v „pekle“. Máme-li se touto otázkou zabývat, je důležité nejprve pochopit, co vlastně Bible o „říši“ mrtvých učí.

 

Vysvětlení pojmů.

 

V hebrejských Písmech je slovo, používané k popisu říše mrtvých, „šeol“. Znamená prostě „místo mrtvých“, „záhrobí“ nebo „místo duší zemřelých“. Novozákonní řečtina má obdobné slovo, „hádes“. Další písma v Novém Zákoně naznačují, že je to dočasné místo, kde jsou drženy duše k očekávanému závěrečnému vzkříšení a soudu. Je rozděleno na dvě části (Mt 11,23; 16,18; Lk 10,15; 16,23; Skutky 2,27-31). Na příbytky spasených a zavržených, oddělených  „velikou propastí“ (Lk16,26). Místo , kde přebývají spasení, se nazývá „Ráj“ a „Lůno (náručí) Abrahamovo“. Ježíš na kříži řekl zloději, který byl ukřižován vedle něj: „dnes budeš se mnou v ráji.“. Ta část šeolu / hádu, kde přebývají zatracení, zůstává nezměněna. A všichni, kdo zemřou jako nevěřící, se na to místo odebírají, aby tam vyčkali na nastávající poslední soud.


Peklo (ohnivé jezero) je trvalé a konečné místo soudu pro zatracené. Ježíš tedy nesestoupil do tohoto „pekla“, protože pravé peklo je věcí budoucnosti, a dá se o něm mluvit až po soudu  u velikého bílého trůnu (Zj 20,11-15) , ale do šeolu. Častá tvrzení Nového zákona  o vzkříšení Ježíše z mrtvých  předpokládají,  že před vzkříšením pobýval tam, kde se zdržovali mrtví (Srov. Žid 13,20) (632) Bohužel  v mnoha překladech Bible nejsou překladatelé důslední (nebo se možná jenom mýlí) v překládání hebrejských a řeckých slov pro „šeol“, „hádes“ a „peklo“.

 

Někteří zastávají názor, že Ježíš odešel do „Pekla“ neboli na tu zatracenou stranu

místa, aby tam dále platil za naše hříchy. Tento názor je ale zcela nebiblický!

Byla to smrt Ježíše na kříži a jeho utrpení, které na sebe za nás vzal, které dostatečně zaplatily cenu našeho vykoupení. Byla to jeho krev, která zastoupila naše očištění od hříchu.

 

Když Ježíš visel na kříži, vzal na sebe břímě hříchu celého lidstva. Když Ježíš na kříži zvolal: „Otče, proč jsi mě opustil?“, byl to okamžik, kdy byl právě kvůli našim hříchům, vylitým na něj, oddělen od svého Otce. Když vydechl naposledy, řekl: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha.“ Jeho utrpení namísto nás bylo dokonáno. Jeho duch/duše sestoupil do té části Hádesu, vymezené pro spasené. Ježíš nešel do toho pekla, které vidí Jan v knize Zjevení.  Ježíšovo utrpení a naše vykoupení skončilo v okamžiku jeho smrti. Tehdy už byla cena za hřích zaplacena.

 

 

-492 –

Osvobození spravedlivých.

Do svého díla spásy zahrnul Ježíš Kristus veškeré lidské pokolení počínaje prvním a konče posledním člověkem. On musel spasit i naše předky, když přišel na tento svět. Kristus byl pravým člověkem, a proto jako člověk zemřel. Po smrti se jeho duše oddělila od těla, avšak zůstala spojena s jeho Božstvím. Neoddělila se  od duší zemřelých. Neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě" (Ž 16,10).  Z tohoto aspektu bylo nevyhnutné, aby Ježíš Kristus sestoupil do podsvětí ( šeolu, hádes), kde se nacházely duše těch, kteří zemřeli do jeho příchodu na tento svět , aby duše těchto spravedlivých , které očekávali Krista, osvobodil  (633).  I jim přišel zvěstovat  evangelium, které zvěstoval lidem (žijícím) na zemi,  aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (634; 635;).

 

 „Vždyť i Kristus dal svůj život  jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl  usmrcen  v těle, ale obživen Duchem. Tehdy také přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení, kteří neuposlechli kdysi ve dnech Noémových." (1 Pt 3,18-20) . Dále apoštol Petr dodává: „Proto bylo zvěstováno evangelium i  mrtvým, aby byli u Boha živi v Duchu, ačkoliv byli za svého života u lidí odsouzeni." (1Pt 4,6)

 

 

Závěr:

 

Výrazem „Ježíš sestoupil do pekel“ vyznání víry prohlašuje, že Ježíš skutečně zemřel a že svou smrtí za nás a svým vzkříšením přemohl smrt a „zbavil moci toho,  kdo  smrti vládne, totiž ďábla a aby tak  vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život  v otroctví“ (Žid 2,14-15).  Mrtvý Kristus sestoupil do místa pobytu mrtvých, a to svou duší, spojenou s jeho božskou osobou, aby otevřel brány nebes spravedlivým, kteří ho předešli.  Nesestoupil proto, aby vysvobodil zavržené, ani aby zničil peklo zavržení. 

 
 
 2. neděle velikonoční C – 11.4.2010
Kniha Zjevení apoštola Jana 1,9–11a.12–13.17–19
Já, Jan, váš bratr, účastník vašich soužení, Království i vytrvalosti v Ježíši, dostal jsem se pro hlásání Božího slova a pro svědectví o Ježíšovi na ostrov, který se jmenuje Patmos. A jednou v den Páně jsem upadl do vytržení a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice:
„Své zjevení napiš do knihy a pošli sedmi církevním obcím.“ Obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů postavu podobnou Synu člověka, oblečenou do řízy a přepásanou na prsou zlatým pásem. Když jsem ho uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: „Nic se neboj! Já jsem První i Poslední, Živý. Byl jsem mrtev, a hle – jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. Napiš tedy své vidění: nynější i to, které přijde později.“
Kompendium Katechizmu Katolické církve, bod 125. Co je to ‚předpeklí‘ kam Ježíš sestoupil?
Předpeklí, odlišné od pekla zavržení, byl stav těch, kteří zemřeli před Kristem, zlých i spravedlivých. Ježíš svou duší, spojenou s jeho Božskou osobou, sestoupil do ‚pekel‘ spravedlivých, čekajících na svého vykupitele, který je konečně uvede do patření na Boha. Když Ježíš svou smrtí přemohl smrt a ďábla, který má vládu nad smrtí (=List Židům 2,14), osvobodil tyto spravedlivé, očekávající Vykupitele, a otevřel jim brány nebe.
Téma: Ježíš sestoupil do pekel
Tématem dnešní promluvy má být věta, kterou říkáme v apoštolském vyznání víry, když se modlíme růženec: „Sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých.“ Co to znamená, že Kristus sestoupil do pekel?
Pomůže nám k pochopení také jeden mesiánský titul, který Ježíšovi náleží: Ježíš je „Nový Adam“. (1. Kor 15,22 a 15,45). „Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu budou probuzeni k životu.“ Adam, ráj a prvotní hřích mají vliv na náš život i na náš svět. Taková a ještě skvělejší je Ježíšova záchrana: Vzkříšení má vliv na můj život a na náš svět. Ještě silněji, než když se pro Adamův hřích zlo zabydlelo mezi námi zde na světě. Proto je Ježíš Novým Adamem: od nynějška má Ježíš vliv na každého člověka. Od nynějška je svět jiný – vykoupený Ježíšovou záchranou.
Ti první, které Ježíš přišel zachránit, byli všichni, kteří zemřeli od Adama až po den Ježíšova ukřižování. Na ikonách je zmrtvýchvstání zobrazováno tak, že Ježíš stojí nad rozlomenou bránou pekla, za ruku drží Adama a Evu – a uvádí je do nebeského života.
Ježíš, který sestoupil do pekel, přichází ke zlým i spravedlivým, kteří zemřeli před ním. Dnes již, každý kdo umírá, stane tváří v tvář Kristu. Dnes ani smrt nestojí mezi mnou a Ježíšem. Jak píše apoštol Pavel: „Ani život ani smrt, nebude mě moci oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši.“ (Řím 8,35–39) Od Ježíšova zmrtvýchvstání být v pekle znamená, že ten, kdo po setkání s Kristem v okamžiku smrti Krista nepřijímá, nemůže být očištěn od svých hříchů (to ‚umí‘ jen Ježíš). Takový člověk žije svůj věčný život v trápení – a to nazýváme peklem. Nyní je tedy peklo pro ty, kteří se postaví proti Bohu a proti Kristu Spasiteli – ti zůstanou venku a nevejdou na svatbu, zůstanou v temnotě, kde bude pláč a skřípění zubů. (Lk 13,22–28)
Ježíšovo vítězství je silné. Ježíšovo vítězné tažení zahrnuje i říši mrtvých. Ježíš říši mrtvých dobyl a vyprázdnil – jeho vyvolení s ním vstupují do nebe. Ti, kteří nevcházejí dveřmi do ráje (Jan 10,7–11), nevcházejí skrze Ježíše, jsou v temnotě. Ale minout Ježíše nelze. Ve smrti mu každý člověk stane tváří v tvář. Ježíš je nositelem jména, při kterém musí pokleknout každé koleno na nebi na zemi i v podsvětí, a každý jazyk musí vyznat: Ježíš Kristus je Pán. (Filp 2,9–11) A je to náš Pán, náš Zachránce a vykupitel.
Změnilo se po Ježíšově zmrtvýchvstání i peklo, které znamená věčné zavržení? Možná také: peklo už nemá sílu nás přivést k zoufalství – protože v Kristu žijeme a v Kristu jsme zvítězili. (1. List Janův 2,12–14) Ovšem moc stále má – a zůstal-li by na mě hřích, bude peklo mojí nešťastnou věčností. Nezaměňme tedy nějakou pozemskou kořist za věčné neštěstí bez Boha. (Mt 16,24–27) Silou víry bojujme proti zlu a bojujme o spásu své duše.
Comments