Ježíš Kristus - Bůh a člověk v jedné osobě - 4. neděle adventní 19.12.2010

4. NEDĚLE  ADVENTNÍ- 19.12.2010 – fialová

 

Liturgické texty

 

Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše. (I A)    Iz  7,10-14:

 

Prorok Izaiáš, vybídnut Hospodinem, marně  naléhá na judského krále, aby  se nepokoušel řešit závažné problémy blížícího se válečného konfliktu se sousedními státy  použitím omezených schopností vlastního  úsudku, ale aby se raději  spolehl na podporu mocného Boha. Král pokrytecky z nedostatku víry v Boha rady odmítá.  Na pozadí tehdejších poměrů se tak více jak sedm století před narozením Krista zrodilo významné Izaiášovo proroctví o příchodu Mesiáše na svět.

 

1. ČTENÍ Iz 7, 10-14: Hospodin promluvil k Achazovi (skrze proroka Izaiáše): "Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách! ". Achaz však řekl: "Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina." Tu pravil Izaiáš: "Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je 'Bůh s námi') ."

 

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Římanům.  (I A)   Řím 1,1-7:

 

První věty po vstupním pozdravu listu apoštola Pavla Římanům o radostné zvěsti, vyznávající víru v Ježíše jako Mesiáše,  se odvolávají na dávná proroctví  o jeho příchodu. Církev Ježíše také proto ve víře bez ustání prohlašuje za Mesiáše, Božího Syna a Pána.

 

2. ČTENÍ Řím 1, 1-7: Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný za apoštola, určený k hlásání radostné zvěsti. Bůh ji už předem slíbil ústy svých proroků ve svatém Písmě o svém Synu. Ten pochází jako člověk z rodu Davidova, duchem svatosti se prokázal jako mocný Boží  Syn tím, že vstal z mrtvých: Ježíš Kristus, náš Pán. Od něho jsme dostali milost i apoštolské poslání, abychom na oslavu jeho jména přivedli k ochotnému přijetí víry všecky národy. K nim patříte i vy, protože si vás Ježíš Kristus povolal. Všem v Římě, které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.  

 

Komentář k evangeliu podle Matouše.  (IA)  Mt  1,18-24:

 

V Matoušově evangeliu vyslechneme z úst Božího anděla, pronesená Josefovi, dávná prorocká slova o zrození Pána z Panny, která Božímu Synu dala tělo a tak mu jako člověku plně umožnila ponořit se do lidských dějin. Jeho zrození je tajemným dílem Ducha svatého, a vztahuje se na něj Izaiášovo proroctví, podle něhož je dítě nazváno „Bůh s námi“.  

 

EVANGELIUM Mt 1, 18-24: S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít.
Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů." To všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel,' to znamená 'Bůh s námi'.
Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě.

 

 

 

 

 

 

 

 

- 633-

Ježíš Kristus – Bůh a člověk v jedné osobě   

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 198 s odkazem na  znění dnešního 1. čtení Iz 7,14 a Katechismus katolické církve (KKC) 464-478.

 

Osnova:

 

a) pravý Bůh a pravý člověk

b) jak je Boží Syn člověkem (Kristova duše, tělo, vůle, srdce)

 

Úvod.

 

Téma je pro naši křesťanskou víru v Boha natolik významné, že autoři projektu Učící se církev se k němu v průběhu tří let již po čtvrté vracejí. Vycházejí přitom z  biblické četby Božího slova, předepsané k odlišným   eucharistickým slavnostem (Viz  68; 193; 149;). I dnes je nám při opakování oporou Katechismus katolické církve a zde  spíše druhá část  dané tématiky, vymezená výše uvedenými paragrafy KKC.

Pravý Bůh a pravý člověk.

 

Mimořádně zvláštní událost vtělení Božího syna, kterou prorokovali proroci již dávno před tím, než se stala, neznamená, že Ježíš Kristus narozený z Panny je jen zčásti Bůh a zčásti člověk. Ani v něm není nijak smíšeno Božství s lidstvím.  On se stal opravdu pravým člověkem a pravým Bohem (464). Vyznáváme, že Boží Syn „je zrozený,ne stvořený, jedné podstaty s Otcem“ (465). Církev v průběhu staletí vyvracela různé bludy a jiné nesprávné názory (466; 467; 468) a prohlašuje, že Ježíš je neoddělitelně pravý Bůh a pravý člověk (469).

 

Jak je Boží Syn člověkem (Kristova duše, tělo, vůle, srdce).

 

Boží Syn při vtělení pojmul plně lidskou přirozenost a díky ní započal v Trojici svůj vlastní osobní způsob existence. Jak ve své duši, tak i ve svém těle vyjadřuje lidským způsobem božské jednání Trojice (470).

 

Kristova duše a jeho lidské poznání.

 

Boží Syn Ježíš Kristus,  přijal při svém narození z Panny  spolu s lidským  tělem i lidskou duši (471), která získala dostupné  lidské poznání v jistých dějinných podmínkách v určitém prostoru a čase (472); (Lk 2,52). Navíc je obdařena božskou schopností pronikavě vhlížet  do skrytých myšlenek lidských srdcí a projevovat  všechno poznání, jež má Boží Syn  o svém Otci (473).  Díky spojení s božskou moudrostí vtěleného Slova do Kristovy osobnosti těší se jeho duše plnosti vědění o věčných Božích záměrech, jež on sám  přišel světu zjevit (474). 

 

Kristova lidská vůle. 

 

Všechno, o čem pro naši spásu Kristus božsky předem rozhodl s Otcem a Duchem svatým,  nám v Ježíši Kristu zjevil  silou své dvojí vzájemně spolupracující boží a lidské vůle a jednání (475).  

- 634-

Kristovo pravé tělo. 

 

Dokud se Bůh nezjevil, nebylo možné si jej ani představit. Ježíšovým narozením se ale Bůh zjevil v pravém lidském těle. Když se mudrci od Východu klaní narozenému dítěti, sklání se před Bohem, který má jasnou podobu. "Kdo vidí mě, vidí Otce" – říká Ježíš. On je zjevením Otcovým a "výraznou podobou jeho podstaty" (Žd 1,2). Církev uznává, že podoba Boha  přijetím lidského těla v Ježíši Kristu může být zobrazována  na posvátných obrazech (476),  že v Ježíšově pravém lidském těle „se nám zjevil neviditelný Bůh“ (Římský misál) i to, že vyobrazení  jeho těla může být uctíváno (477).

  

Srdce vtěleného Slova. 

 

Ježíš nás všechny za svého života  miloval svým lidským srdcem a jeho božské Srdce bylo za naše hříchy kopím probodeno. Jeho srdce  je tedy proto chápáno jako zvláštní znamení a symbol vzájemné lásky mezi ním, božským Vykupitelem, Bohem Otcem a lidmi (478). 

 

Závěr.

 

Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk. Ježíš je jedna osoba, ale má dvě přirozenosti: lidskou a božskou a ty jsou spojeny. Je tedy Bohočlověk.  Má lidský rozum a lidskou vůli, které jsou v dokonalé harmonii podřízeny jeho božskému rozumu a jeho božské vůli, jež má společné s Otcem a Duchem svatým. Vtělení Božího Syna chápeme jako  jedinečnou událost, která nemá žádné obdoby v dějinách. Je tajemstvím naší víry.  

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

-      635 -

Comments