Izaiáš jako prorok - 5.neděle v mezidobí 7.2.2010

5. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 7.2.2010 – zelená


Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše  (IC)   Iz 6,1-2a.3-8:

 

Textem z Izaiášova knihy začínají takzvané Izaiášovy vzpomínky. Vypráví se v něm o povolání proroka. Izaiáš vidí pravého krále světa na nebeském trůně, ze kterého svrchovaně vládne obklopený nebeskými bytostmi. Prorok se prostřednictvím svého vidění shromáždění nebeské rady  účastní, je pověřen jako Boží posel mimořádným úkolem  vstoupit  do prorocké služby hlásání Božího slova a bez výhrad Hospodinovo  zplnomocnění přijímá.

 

1. ČTENÍ Iz 6,1-2a.3-8: Toho roku, kdy zemřel král Uzijáh, viděl jsem sedět Pána na vysokém a vznešeném trůnu, lem jeho (roucha) naplňoval svatyni. Nad ním se vznášeli serafové.  Jeden volal na druhého: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země. je plná jeho slávy." Čepy prahů se chvěly tímto voláním a dům se naplnil dýmem. Tu jsem zvolal: "Běda mně, je se mnou konec! Vždyť jsem člověk nečistých rtů, mezi lidem nečistých rtů bydlím, a krále, Hospodina zástupů, jsem viděl svýma očima!" Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce měl rozžhavený kámen, který vzal kleštěmi z oltáře. (Tím) se dotkl mých úst a řekl: "Hle, dotklo se to tvých úst, zmizela tvá vina, smyt je tvůj hřích!" Pak jsem slyšel hlas Páně, jak praví: "Koho mám poslat, kdo nám půjde?" Řekl jsem: "Zde jsem, mne pošli!"

 

Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Korinťanům.  (IC)    1 Kor  15,1-11:

Úryvek vybraný z listu apoštola Pavla patří k nejdůležitějším textům v Novém zákoně. Jde o nejstarší svědectví o Ježíšově vzkříšení. Největší tajemství Kristovy osoby a základní tajemství naší víry, že Ježíš byl vzkříšen, bylo a je nejvíce vystaveno nepochopení. Apoštolové však byli Ježíšem povolaní, aby zvěst o jeho vzkříšení nejen přijali, ale i dále hlásali. Pavel jinde zdůrazňuje: jestliže Kristus nevstal z mrtvých, marná je naše víra.

2. ČTENÍ 1Kor 15,1-11: Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse, když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal; jinak jste uvěřili nadarmo. Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratří najednou - většina z nich dosud žije, někteří však už zesnuli. Potom se zjevil Jakubovi, pak všem apoštolům. A po všech jako poslední jsem ho uviděl i já, nedochůdče. Ano, já jsem nejmenší z apoštolů; nejsem ani hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. Ale Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem. Ano, pracoval jsem do únavy daleko více než všichni ostatní. Vlastně ne já, nýbrž Boží milost se mnou. Ale ať už já, nebo oni: tak to kážeme a tak jste v to uvěřili.

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  5,1-11:

 

Svatý Lukáš představuje v evangeliu na jednom z Ježíšových zázraků povolání apoštolů ke službě Bohu. Učedníci  poznali, že jednání člověka bez Krista je neúčinné, kdežto s ním přináší užitek. Z poslední věty úryvku  je zřejmé, že bez odkladů tedy také povolání Boží uposlechli, vše co dosud dělali opustili, následovali Ježíše, s důvěrou se odevzdali jeho slovu a dále je šířili.

 

EVANGELIUM Lk 5,1-11:  Když Ježíš stál u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajed' na hlubinu a spusťte sítě k lovení!" Šimon mu odpověděl: "Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly. Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!" Zmocnil se ho totiž úžas - a také všech jeho společníků - nad tím lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi." Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.

 

 

 

- 464 –

Izaiáš jako prorok a jeho biblická kniha

 

je téma dnešní  biblické homilie podle projektu „Učící se církev“ – Lekce 141  s odkazem na znění dnešního  1. čtení Iz 6,1-2a.3-8.                                                                  

 

Osnova :

 

a) jeho povolání, život

b) poslání a charakteristika

c) druhý, třetí Izaiáš

 

Úvod.

Izaiáš  (znamená „Bůh je spása“) patří k významným  izraelských prorokům Starého zákona. Jako období jeho působení se uvádí roky 781 – 687 př. n. l. během vlády judského krále  Uziáše, Jotama, Achaza a Chizkijáše  v severním i jižním izraelském království. Jeho osobě se připisuje 1. část biblické knihy Izaiáš, tedy kapitoly Iz 1-39. Kniha Izaiáš patří spolu s knihou Žalmů k starozákonním spisům, které jsou nejčastěji citovány v Novém zákoně. Je také nejčastěji používanou starozákonní knihou v křesťanské liturgii. Zvláště v době adventní a postní se církev nechává inspirovat jejími slovy.

 

Jeho povolání, život.

 

Pocházel z chudých poměrů. Za ženu si vzal „prorokyni“– není jasné, zda je tak zvána pro svůj vlastní prorocký dar či jen proto, že je ženou proroka. Měl s ní dva syny. Žil v Jeruzalémě.  Povolání Izaiášovo Hospodinem  k prorocké službě zaznamenává  6. kapitola knihy Izaiáše  (viz dnešní 1. čtení).  V mládí jej zřejmě velmi zasáhla okupace Izraele asyrským vladařem. Této invazi se vzepřel judský král Achaz. To vedlo  k jeho porážce a odvlečení mnoha lidí do Asýrie. Krátce poté se asyrský  král rozhodl podřídit si izraelské království zcela.  Roku 722 př. n. l. se mu podařilo dobýt  Samaří. Judské království však  bylo pro své spojenectví  s Egyptem uchráněno.  Izaiáš  při této příležitosti povzbuzoval lid  k všeobecnému odporu proti Asyřanům. Nakonec  byla asyrská armáda poražena a výpady proti Judsku skončily.

 

Poslání a charakteristika.

 

Byl  připraven k poslání, kterým ho Bůh pověřil. Spočívalo na jedné straně         v obžalobě vedoucí vrstvy vlastního  národa  z pýchy a na druhé straně  v hlásání zaslíbení, že Jeruzalém zůstane ušetřen okupace Asyřanů, kteří právě  v té době obsadili severní část  Izraele. Díky svým myšlenkám nebyl příliš oblíbený           u kněžstva a některých králů. Jeho prorokování má zvláštní charakter nekompromisní pevnosti.  Jeho duchovní život  je naplněn hlubokou úctou ke „Svatému Izraele“,  jak často nazývá Hospodina, když o něm  hovoří. Izaiáš je vynikajícím básníkem, který dokáže spojovat konkrétnost s určitou vzletností.  Prorokuje  o vykoupení a milosti. Je také prorokem, v jehož kázání se objevuje zvěst o Mesiáši, který přijde“. Ve svých dílech Izaiáš navazuje na proroka Ozeáše, který psal o „síle a lásce“. Část Izaiášova díla byla nalezena  v Kumránu ve skalách nedaleko Mrtvého moře v rozsahu asi sedmimetrového svitku.

 

- 465 -

 

Druhý, třetí Izaiáš.

 

Izaiášovo autorství celé knihy je sporné. Kniha byla  zaznamenaná v různých dobách  v rozsahu až 200 let. Text se skládá ze tří částí:

 

„První Izaiáš“ - nejstarší vrstva v kapitolách 1 - 39  pochází nejspíše od skutečného Izaiáše. V ní je popsán Izaiášův život a jeho prorocká činnost. Je sepsaná ve složité poetické hebrejštině, která obsahuje proroctví připisované Izaiášovi. Osu celého díla tvoří myšlenky odcizení. Prvek odcizení se projevuje        v tom, že lidé více než na Boha dbají na to, aby měli dostatek majetku a veškerého možného přepychu.

 

„Druhý Izaiáš“ obsahuje kapitoly 40 až 55 a vnikl asi o 200 let později                v „babylónském zajetí“ za vlády Kýra II. Autorství tohoto díla je zahaleno tajemstvím. Navazuje přímo na první díl. Její proroctví se obracejí k lidu v babylonském vyhnanství.  Je zde líčena vidina osvobození od babylónské nadvlády.

 

„Třetí Izaiáš“  se skládá z kapitol 56 až 66 a je velmi těsně spjat s druhým dílem, avšak dle některých znaků se usuzuje, že pochází z jiné, patrně poexilní  doby. Bere do úvahy situaci Židů po jejich návratu ze zajetí.

 

Závěr:

 

Jako povolal proroka Izaiáše, stejně tak v průběhu dějin spásy Bůh nadále volá muže a ženy, aby jim svěřoval zvláštní poslání. Na každého shlédne pohledem své lásky a nikdo není v jeho očích bezvýznamný. Někdy můžeme mít dojem, že náš život je zbytečný a nesmyslný. Je však plně vykoupen Božím povoláním.  Vyzývá nás, abychom se připojili k jeho láskyplnému plánu s lidstvem i se stvořením. Obrací se i na tebe , tak jako se obrátil na Izaiáše, na Pannu Marii nebo na Petra a ptá se: „Koho pošlu?“ On, který je Bůh, ti projevuje důvěru a vyzývá tě, abys  byl jeho spolupracovníkem. Tehdy mu odpověz slovy proroka Izaiáše  „Hle, zde jsem pošli mne!“
 
 
 
 
Učící se církev - 7.2.2010 - Izaiáš jako prorok a jeho biblická kniha
 
Nejvýznamnější postavou mezi izraelskými proroky je prorok Izaiáš. Právem je nazýván knížetem mezi proroky. Jeho jméno se překládá „Jahve je pomoc“. Narodil se kolem roku 770 před Kristem v Jeruzalémě. Pocházel z chudých poměrů, byl synem Amosovým.Byl ženatý a měl dvě děti. Za ženu si vzal „prorokyni“ (Iz 8,3) – není jasné, zda je tak zvána pro svůj vlastní prorocký dar či jen proto, že je ženou proroka – a měl s ní dva syny, kteří stejně jako on nesou symbolická jména.Šearjašub – zbytek se vrátí (Iz 7,3) a Meheršalalchatibar – Rychlá kořist (Iz 8,3). K prorockému úřadu byl povolán roku 740. „Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil Panovníka“, který mu ten úkol dal (Iz 6,1-13). Jeho osobě se připisuje 1. část biblické knihy Izaiáš, tedy kapitoly 1-39.
V roce 740 – 735 věstí tresty až do počátku syrsko-efraimské války (735-734 před Kr.) Za krále Achaza věští o Panně (Almah), která počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel – S námi Bůh“ (Iz 7,14)
Kolem roku 724 varuje před Egyptem a ohlašuje zkázu Samaří. Kolem roku 701 předpovídá hrozící nebezpečí asyrské ze Sinheriba (705-681 před Kr.). Ohlašuje království pokoje: „Lid, který chodí ve tmě, vidí veliké světlo...., neboť dítě narodí se nám a syn bude nám dán, vladařství bude mít na rameni... na trůně Davidově a v království jeho vládnout bude...na věky“ (Iz 9,1-6)
Zvlášť významná jsou Izaiášova prorocká slova o Božím Služebníku, který nesl naše utrpení obtížil se našimi bolestmi, jeho rány nás uzdravily... Byl proboden pro naše hříchy, rozdrcen pro naše viny, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě“ (Iz 52,13-53,12).
Plným právem jsou kapitoly 40-55 označovány jako starozákonní evangelium, radostná zvěst o našem vykoupení skrze utrpení Muže bolesti.
Prorocká kniha Izaiášova je dílo o několika vrstvách. Nelze ji pokládat za dílo jednoho autora, a to z důvodů jazykových, ale hlavně z důvodů historických. Starozákonní bádání rozeznává tři hlavní části Izaiášovy knihy.
PRVNÍ IZAIÁŠ – nejstarší vrstva, obsahuje kapitoly 1 – 39. Je zde také popsán Izaiášův život a prorocká činnost. Mluví o náboženské a politické situaci, která patří do 8. století před Kristem. Je to doba nesmírně těžká a nebezpečná. Nejdříve to byli Asyřané, kteří ohrožovali Judu a oblehli Jeruzalém, potom Babyloňané, kteří dílo zkázy dokončili, město i chrám zničili a lid odvlekli do zajetí. Ke vsunutým pasážím v této knize patří tzv. velká a malá Apokalypsa (Iz 24-27) a (Iz 34-35). Většina pochází nejspíše od skutečného Izaiáše.
DRUHÝ IZAIÁŠ – (někdy také Deuteroizajáš) obsahuje kapitoly 40 až 55 a vznikl asi o 200 let později v „babylónském zajetíý). “ za vlády Kýra II. 40-50. Tuto část nutno připsat neznámému autorovi doby exilu. Zde se rovněž mluví o vzpomenutých těžkých dobách Izraele. Je zde líčena vidina osvobození od babylónské nadvlády. Naděje jsou vkládány do Kýra, který je zde také nazýván „Mesiáš“ (pomazan
TŘETÍ IZAIÁŠ – (Tritoizajáš) se skládá z kapitol 56 až 66 a je velmi těsně spjat s druhým dílem, avšak dle některých znaků se usuzuje, že pochází z jiné, patrně poexilní doby. Tady se naskýtá otázka, zda si pod tímto jménem máme přestavovat jednoho autora nebo celý prorocký tým.
Prorok Izaiáš má velkou zásluhu také v tom, že starozákonní představa o Bohu dostává jeho vlivem nové zabarvení. Není už tajemstvím budící bázeň a děs, ale „Bohem otců“.
Sláva Boha oživuje a prozařuje celý vesmír. „Země je plná jeho slávy“ (Iz 6,3b). A netoliko chrám jeruzalémský, ale celý vesmír je naplněn svatostí Boží. Při tom si ale zbožný starozákonní Izraelita s bolestí a chvěním uvědomuje neštěstí hříchu, který ho dělí od tohoto svatého Boha (Iz 6,5)
Ve svých dílech Izaiáš navazuje na proroka Ozeáše, který psal o „síle a lásce“. Díky svým myšlenkám nebyl příliš oblíbený u ortodoxního kněžstva a některých králů. Obzvláštní milovníky Knihy Izaiášovy byli essejští sektáři, kteří od 2. století před Kristem do roku 68 po Kristu žili v ústraní Judské pouště v nehostinné kumránské pustině, kde opisovali starozákonní knihy. Z nejvzácnějších je rukopis celé Knihy Izaiášovy, 7 a půl metru dlouhý svitek, nalezený roku 1974 v tzv. první kumránské jeskyni. Ten se překvapivě shoduje s naším kanonickým textem. Je to vzácné svědectví o věrnosti biblického podání.

 

Comments