Eucharistie Slavnost Těla a Krve Páně -11.6.2009

SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ –11.6.2009 – doporučený svátek -  bílá

 

Komentář k 1. čtení z druhé knihy Mojžíšovy.  (I B.  str. 349)  Ex  24,3-8:

Smlouvu, o které píše autor prvního čtení, ustanovil Hospodin a nabídl ji k plnění svému lidu. Na potvrzení, že smlouva byla skutečně uzavřena, byl postaven oltář a na památku obětováno několik zvířat. Poté byl Boží lid krví zvířat pokropen. Měl tím získat novou životní sílu, odstraňující jeho hřích i všechno ostatní zlo.

 

1. ČTENÍ Ex 24, 3-8: Mojžíš přišel a sdělil lidu všechna Hospodinova slova a ustanovení. Lid odpověděl jedním hlasem: "Splníme všechno, co mluvil Hospodin!" Mojžíš pak všechna Hospodinova slova napsal; časně zrána pak vstal a postavil pod horou oltář a dvanáct pamětních kamenů podle dvanácti kmenů Izraele. Poslal jinochy z izraelských synů, aby obětovali celopaly a přinesli býčky jako pokojné oběti Hospodinu. Mojžíš vzal polovici krve, vlil ji do obětních misek a    ( zbylou ) polovicí krve postříkal oltář. Pak vzal knihu smlouvy a četl ji nahlas lidu. A oni řekli: "Poslušně splníme všechno, co mluvil Hospodin." Potom vzal Mojžíš krev, pokropil lid a řekl: "Hle, to je krev smlouvy, kterou s vámi sjednal Hospodin podle všech těchto slov."

 

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Židům.  (I B.  str. 350)   Žid  9, 11-15:

 

Výraz „krev smlouvy“ znovu zazní v Ježíšových slovech při ustanovení eucharistie během poslední večeře, jak o ní píší evangelisté. Mezi Bohem a lidem byla podle apoštola Pavla uzavřena Nová smlouva skrze Ježíše Krista. On sám jednou provždy přinese jednu jedinou oběť a vlastní krví zpečetí věčnou Boží smlouvu. Ti kdo mají na této oběti účast, nejsou krví pokropeni, ale přijímají její plody  v podobě chleba a vína při slavení eucharistické hostiny.

 

2. ČTENÍ Žid 9, 11-15: Bratři! Kristus přišel jako velekněz budoucích hodnot; prošel stánkem větším a dokonalejším, který není udělán lidskýma rukama, to je: nenáleží k tomuto stvořenému světu, a vešel jednou provždy do svatyně, ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tím nám získal věčné vykoupení. Jestliže už samo pokropení krví kozlů, býků a popel z jalovice posvěcuje ty, kdo jsou nečistí, k čistotě těla, čím spíše krev Krista, který skrze věčného Ducha sám sebe přinesl Bohu jako oběť bez poskvrny, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli sloužit Bohu živému.  A proto on je prostředníkem nové úmluvy. Svou smrtí dal dostiučinění za hříchy spáchané v době, kdy ještě platila dřívější úmluva. Tím se povolaným dostává splnění slibu o věčném dědictví.

 

Komentář k evangeliu podle Marka. ( I B. str. 351)   Mk  14, 12-16. 22-26:

           

V Markově evangeliu je ustanovení eucharistie, které Ježíš slavil během poslední večeře  úzce spjato s blížící se  Pánovou smrtí. Všemi svými slovy a gesty Ježíš uskutečňuje to, co hlásá. Svým učedníkům pak přikazuje, aby tento úkon znovu zpřítomňovali všem lidem až do chvíle, kdy se k nim vrátí.

 

EVANGELIUM Mk 14, 12-16. 22-26:  První den o svátcích nekvašeného chleba, když se zabíjel velikonoční beránek, zeptali se učedníci Ježíše: "Kam chceš, abychom ti šli připravit velikonoční večeři?" Tu poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte do města, a ( tam ) vás potká člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním, a kam vejde, řekněte hospodáři: 'Mistr vzkazuje: Kde je pro mě večeřadlo, v kterém bych mohl se svými učedníky jíst velikonočního beránka?' On vám ukáže velkou horní místnost opatřenou lehátky a připravenou. Tam nám přichystejte večeři!" Učedníci odešli, přišli do města a nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka. Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy: "Vezměte. To je mé tělo." Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: "To je má krev, (krev) smlouvy, která se prolévá za všechny. Amen, pravím vám: Už nikdy nebudu pít          z plodu révy až do toho dne, kdy z nového ( plodu ) budu pít v Božím království."  Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.

 

 

- 313-

Eucharistie v díle spásy  

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“– Lekce 94  s odkazem na Katechismus katolické církve (KKC 1333-1344).                  

                                                                 

Osnova :

Vstupní modlitba

 

a) způsoby chleba a vína

 

b) ustanovení

 

c) „To čiňte na mou památku“

 

Úvod:

 

Kristus položil základy k ustanovení sedmi svátostí církve. První tři svátosti  – křest, biřmování a eucharistie - uvádějí věřícího do křesťanského života. Eucharistie  je svátostí těla a krve Páně. V této svátosti je přítomen samotný Ježíš, proto je to Nejsvětější svátost. Je to vzácný Ježíšův dar – byla ustanovena při poslední večeři samotným Ježíšem Kristem. Je zdrojem a vrcholem celého křesťanského života (1324).  Svátosti eucharistie v díle spásy se věnuje dnešní téma, podrobněji vyložené ve dvanácti paragrafech  Katechismu katolické církve. 

                              

Způsoby chleba a vína.

 

Eucharistii církev slaví ve shromáždění věřících. Vrcholem celého slavení je vlastní eucharistická modlitba jako projev díkůvzdání  a vyznání velkých Božích činů, kterou kněz vysílá jménem celého shromáždění k Bohu Otci. Středem slavení eucharistie je chléb a víno. Skrze Kristova slova a skrze vzývání Ducha svatého se stanou tělem a krví Krista. Církev, věrná příkazu Pána, koná na jeho památku až do jeho slavného příchodu to, co on vykonal v předvečer svého utrpení: „ Vzal chléb…“, „vzal kalich vína…“ (1333).  Chléb a víno zpřítomňuje jedinou  a nejsvětější oběť Krista Spasitele a zahrnuje také oběť církve, nebo také oběť mše svaté. Je naplněním všech obětí Starého zákona a jejich překonáním (1330, 1334).  Zázraky rozmnožení chlebů k nasycení zástupů a vody proměněné ve víno v Káně byly předobrazem Kristovy eucharistie (1335). Její tajemství nepřestává být příležitostí k rozdělení v církvi.  Během dlouhých staletí znovu a znovu zaznívá Pánova otázka jako výzva jeho lásky: „ I vy chcete odejít?“ (Jan 6,67), aby každý poznal, že ve víře přijmout dar jeho eucharistie znamená přijmout jeho samého (1336).

 

Ustanovení eucharistie. 

 

Ježíš před odchodem  z tohoto světa k Otci při poslední večeři  eucharistii ustanovil jako připomínku své smrti a svého zmrtvýchvstání (1337).  Evangelisté i apoštol Pavel nám vyprávění o ustanovení eucharistie    v Písmu podrobně popsali(1338). Ježíš  si ke splnění svého dříve ohlášeného slibu dát učedníkům své tělo i svou krev zvolil dobu velikonoc. (LK 22,7-20,  1339-1340). 

 

- 314-

„To čiňte na mou památku“.

 

Když Ježíš přikázal, aby učedníci eucharistii slavili na jeho památku  až do jeho opětovného příchodu, měl na mysli slavení liturgické  skrze apoštoly a jejich zástupce (1341), což církev od samého počátku věrně plní (Sk 2,42.46, 1342). Křesťané se za tím účelem dodnes shromažďují a to především v neděli, v den Ježíšova zmrtvýchvstání (1343) a budou v tomto způsobu pokračovat až            k hostině nebeské, kdy všichni vyvolení zasednou ke stolu královskému (1344).

Závěr:

 

Eucharistie je památka Kristovy velikonoční oběti, tedy díla spásy, uskutečněného Kristovým životem, smrtí a vzkříšením, a zpřítomněného liturgickým úkonem. Sám Kristus, nejvyšší a věčný kněz eucharistickou oběť přináší a jedná tak dodnes skrze službu kněží. Navíc je to on sám - Kristus, skutečně přítomný pod způsobami chleba a vína, který je obětním darem eucharistické oběti.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

- 315 -

Comments