Eucharistie - chléb života - 17. neděle v mezidobí - 26.7.2009

17. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 26.7.2009 – zelená


Komentář k 1. čtení z druhé  knihy Královské.  (IB.  str. 309)    2 Král  4, 42-44:

 

Příběh o zázračném rozmnožení chleba  služebníkem Božím,  vybraný  ze          2. knihy  královské, je předobrazem zázraku, který mnohem později, jak uslyšíme v evangeliu, učinil Ježíš v Galilei. I tam Ježíš se svými učedníky dokázal nasytit tisíce těch, kteří mu naslouchali a s důvěrou ho vyhledávali.

 

1. ČTENÍ 2 Král 4, 42-44: Nějaký člověk přišel z Bál Šališa a přinesl v chlebníku Božímu muž         i  (Elizeovi) chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a jídlo z rozdrcených čerstvých zrn. Elizeus řekl (svému služebníku): "Dej to lidem, ať se najedí!" Služebník mu odpověděl: "jak mám tohle dát stovce lidí?" Elizeus řekl: "Dej to lidem, ať se najedí, neboť tak praví Hospodin: Budou jíst, a ještě zbude." Dal jim to tedy, najedli se, a ještě zbylo podle Hospodinova slova.

Komentář ke 2. čtení z listu Pavla Efesanům.  (IB.  str. 309)    Ef  4, 1-6:

Z úryvku listu apoštola Pavla, pozorně vyslechněme jeho  povzbuzující doporučení pro náš konkrétní život. Vztahují se na křesťany všech dob, kteří jsme uvěřili v jediného Boha, v jediného Stvořitele a Pána, kteří jsme přijali křest a následujeme  Krista. S jeho Duchem i tělem pak posilujeme spojení s ním, když v eucharistii přijímáme jeho tělo i krev a spoluvytváříme jediné tělo tj. církev.

 

2. ČTENÍ Ef 4, 1-6 : Bratři! Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje.  Jen jedno je ( ono tajemné ) tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.  

 

Komentář k evangeliu podle  Jana. ( IB. str. 310)   Jan  6, 1-15:

           

V příběhu zaznamenaném ,v Janově evangeliu o zázračném nasycení zástupů, se Ježíš zjevuje jako dárce pravého chleba a on sám jako „chléb života“. V celé události se zrcadlí Ježíšovy Velikonoce, kdy Ježíš vzal chléb, vzdal díky Otci, lámal jej a rozdával svým učedníkům. Tím položil základ k ustanovení svátosti eucharistie, která se stala  zdrojem a vrcholem celého křesťanského života.

 

 EVANGELIUM  Jan 6, 1-15 : Ježíš odešel na druhou stranu moře Galilejského neboli Tiberiadského. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky. Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?" To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat.  Filip mu odpověděl: "Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo." Jeden z jeho učedníků - Ondřej, bratr Šimona Petra mu řekl: "Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co to je pro tolik lidí?" Ježíš řekl: "Postarejte se, ať se lidé posadí!" Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.  Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: "Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!" Sebrali je tedy, a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: "To je jisté ten Prorok, který má přijít na svět!" Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám.

 

 

                                                      - 344-

 

 

 

 

Eucharistie – chléb života

 

je téma dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ –      Lekce 103  s odkazem na znění dnešního  evangelia Jan   6,1-15  a  Katechismus katolické církve (KKC) 1337-1344.       

        

                                                                 

Osnova :

 

a) ustanovení Eucharistie

 

b) To čiňte na mou památku

 

 

Úvod.

 

Kristus položil základy k ustanovení sedmi svátostí církve. První tři svátosti  – křest, biřmování a eucharistie - uvádějí věřícího do křesťanského života. V eucharistii  je přítomen samotný Ježíš, proto ji nazýváme svátostí  Nejsvětější. Je vzácným  Ježíšovým darem. Jím byla ustanovena  a stala se zdrojem a vrcholem celého křesťanského života (1324).  Téma o svátosti eucharistie jsme probírali při slavnosti Těla a Krve Páně před měsícem a věnujeme se jí i dnes.

 

Ustanovení Eucharistie. 

Ježíš při poslední večeři  eucharistii ustanovil jako připomínku své smrti a svého zmrtvýchvstání (1337).  Evangelisté i apoštol Pavel nám vyprávění o ustanovení eucharistie v Písmu podrobně popsali (1338). Ježíš  si ke splnění svého dříve ohlášeného slibu dát učedníkům své tělo i svou krev zvolil dobu velikonoc        (1339-1340). 

 

Krátce se podívejme, co ustanovení Eucharistie předcházelo  a zamysleme se nad důvody a velikostí Ježíšova daru, který přesahuje všechny ostatní svátosti. Pán Ježíš poprvé o svém rozhodnutí, být pro nás svátostným životodárným pokrmem, začal hovořit krátce poté co na břehu Tiberiadského jezera v Galileji z pěti ječných chlebů a dvou ryb nasytil pět tisíc mužů. (srov. Jan 6,1-15). Zázrak měl lid vést ke snazšímu přijetí pozdějšího svátostného nasycení k životu duše. Když lidé Ježíše dalšího dne vyhledali v Kafarnaum (srov. Jan 6,22-69) vyčetl jim, že ho hledali ne proto, že viděli znamení, ale proto, aby opět jedli chléb a nasytili se a vyzval je: „Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“(Jan 6,27)  Pak jim Ježíš řekl, jaký skutek od nich Bůh žádá: „Abyste věřili v toho, koho on poslal.“ Lidem však byl zázrak s chleby nedostatečný, chtěli vidět další znamení a vše, co Ježíš dokáže. Ježíš jim odpověděl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nikdy nebude žíznit.“(Jan 6,35).  Podrobil je zkoušce víry a zdůraznil: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“(Jan 6,54.56.)

 

 

- 345-

To čiňte na mou památku.

 

Když Ježíš přikázal, aby se v budoucnu opakovala jeho gesta a slova, která pronesl při Poslední večeři, nežádá, aby se pouze vzpomínalo na něho a na to, co učinil.  Měl na mysli pravidelné liturgické slavení svátosti eucharistie skrze apoštoly a jejich zástupce (1341).  A církev jeho příkaz od samého počátku věrně plní (1342). Křesťané se za tím účelem dodnes shromažďují  „k lámání chleba“ (Sk 20,7) a to především v neděli, v den Ježíšova zmrtvýchvstání (1343) a budou v tomto způsobu pokračovat až k hostině nebeské, kdy všichni vyvolení zasednou ke stolu královskému (1344).

 

Na závěr:

 

 Eucharistická slavnost se stala středem bohoslužeb církve. Je především oslavou reálné Kristovy přítomnosti v eucharistii. Kristus  přítomný ve svátosti oltářní je týž Kristus, který zemřel a stále znovu je obětován pro spásu světa a je týž Kristus, který se nám dává za pokrm. Projevem eucharistické úcty tedy není jen adorace - klanění se Kristu v Nejsvětější svátosti, ale také účast na Kristově oběti a přijímání - svátostné spojení s Kristem, které nám dává podíl na jeho božském životě a je zdrojem jednoty církevního společenství.

 

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

 

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

                                                  - 346 –

Comments