ekumenismus v praxi 3.neděle v mezidobí 25.1.2009

3. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 25.1.2009 – zelená


Komentář k 1. čtení z knihy  proroka Jonáše.  (I.  str. 278)     Jon  3, 1 -5. 10:

 

V úryvku z knihy proroka Jonáše je skryta výzva  k obrácení těm, kteří velmi hřešili. V evangeliu ji uslyšíme přímo od Ježíše, když on hlásal evangelium a nasloucháme   dodnes od našich kněží v církvi. Na Jonášovo kázání odpovídají obyvatelé Ninive ochotnou vírou, spojenou se skutky obrácení a s radikální změnou chování. Je jim odpuštěno a oni se mohou vrátit na cestu života.   

 
1. ČTENÍ Jon 3, 1-5. 10: Hospodin oslovil Jonáše: "Vstaň, jdi do velikého města Ninive a volej tam, co ti ukládám." Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno!"  Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se v žínice, velcí i malí. Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.

Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Korinťanům.  (I.  str. 279)   1 Kor   7, 29 -31:

Apoštol Pavel nám dnes při čtení z jeho listu nechce nahánět strach připomínkou blížícího se zániku všech věcí. Jeho poselství je naopak plné naděje a útěchy. Naznačuje nám totiž blízkost Boží a pro křesťana to znamená, že si má zachovat správný odstup od světa a žít tak, aby bylo vidět, že jeho jediným Pánem je Kristus. Nezdržovat se zbytečnostmi a tím co pomíjí, ale věnovat se víře, která zůstává navěky.

 

2. ČTENÍ 1 Kor 7, 29-31: Říkám, bratři, toto: Čas je krátký.  Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí.  

 

Komentář k evangeliu podle  Marka. ( I. str. 279)  Mk  1, 14 -20:

           

Při čtení z evangelia podle Marka si připomeňme Jonášovu výzvu z prvního čtení k obrácení a k  radikální změně hříšného konání. Nyní slyšme  Ježíšovo: „Obraťte se a věřte evangeliu“!  Čas je krátký. Využij ho.  Staň se Ježíšovým spolupracovníkem a následuj ho. Pomáhej v církvi rozhazovat  sítě, aby se do nich zachytili ti, kdo mají zájem a mohli se jako Boží děti zrodit k novému životu.



EVANGELIUM Mk 1, 14-20: Když byl Jan ( Křtitel ) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: “Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu." Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí." Ihned nechali sítě a následovali ho. Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea  s pomocníky na lodi a odešli za ním.

 

 

 

                                                      - 249-

Ekumenismus  v praxi  

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ – Lekce 72  s odkazem na Katechismus katolické církve  (KKC 817 - 822).                

                                                                 

Osnova :

 

(Dle Ut unum sint  - Ať všichni jedno jsou.)

 

a) zraněná jednota (hřích)

 

b) některé prvky posvěcení a pravdy mohou existovat mimo

viditelné hranice Církve

 

c) na cestě k jednotě

 

Úvod.

Církev je jedna, protože je dílem jednoho zakladatele. Vyznáváme, že existuje dějinná kontinuita - zakořeněná                  v apoštolské posloupnosti - mezi církví založenou Kristem a katolickou církví. Jako jedinou církev  ji po svém zmrtvýchvstání náš Spasitel odevzdal Petrovi jako pastýři, jemu a ostatním apoštolům ji svěřil, aby ji šířili a řídili.

 

Zraněná jednota (hřích).   

 

Ve skutečnosti  v této  jedné a jediné Boží církvi už od samého začátku vznikaly  určité roztržky a v pozdějších staletích i rozsáhlejší rozpory. Nemalé společnosti se odloučily od plného společenství katolické církve. Jednota Kristova Těla tak byla zraňována bludařstvím, odpadem a rozkolem (KKC 817).  Ti, kdo se dnes rodí ve společenstvích vzešlých z takových rozštěpení, nemohou být  viněni ze hříchu odloučení. Katolická církev k nim přistupuje s bratrskou úctou a láskou. Uznává je za své bratry v Pánu (KKC 818).                                                     

Některé prvky posvěcení a pravdy mohou existovat mimo viditelné             hranice Církve.

Jedno z tajemství církve spočívá v tom, že jsme vnitřně jednotní, ale přitom se navenek lišíme. Nadále přetrvávají mezi jednotlivými křesťanskými církvemi nepodstatné rozdíly, které se nám dříve jevily jako nepřekonatelné. Dnes církev katolická rozmanité tradice uznává a nesnaží se do nich zasahovat. Vždyť vyznačují a sdělují totéž Kristovo tajemství a jsou projevem všeobecnosti církve.

Církev katolická uplatňuje zásadu – v podstatném jednota, v nepodstatném svoboda.

 

Mimo organismus církve, tedy v církvích a církevních společenstvích, které ještě nejsou v plném společenství s katolickou církví existují velmi významné  prvky posvěcení a pravdy, jako jsou psané Boží slovo, svátost křtu, život milosti, víra, naděje a láska i jiné vnitřní dary Ducha svatého. Kristův Duch je stejným způsobem používá jako nástrojů spásy. Vždyť všechna  tato dobra pocházejí od Krista a vedou k Němu (KKC 819).

 

                                                         - 250 -  

Na cestě k jednotě.

 

Jednotu Kristus udělil své církvi od začátku.  Sám Ježíš se v hodině  svého utrpení modlil a nepřestával prosit Otce za jednotu svých učedníků:

 

„Ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal“ (Jan 17,21) (KKC 820).

 

Abychom na tuto výzvu patřičně odpověděli, je nutné stálé obnovování církve, obrácení k čistotě života podle evangelia, společná modlitba, vzájemné bratrské poznávání, ekumenická výchova věřících a kněží, dialog mezi teology, spolupráce mezi křesťany v různých oblastech služby lidem (KKC 821).

 

Zatímco dříve stála církev proti mnohým denominacím v opozici, nyní  nalezla tu nejlepší cestu ke smíru. V dialogu. Už nehovoříme o tom, co nás rozděluje, ale o tom co nás spojuje. Jsme křesťané. Co máme společného? Všichni jsme přijali svátost křtu ve jméno Nejsvětější trojice v Kristovo tělo. Byli jsme znovuzrozeni a jako Boží děti začleněni do Církve, která je současně viditelná i neviditelná, lidská i Boží.  Katolická církev dříve tvrdila, že je (est) tou jedinou pravou Kristovou církví. Koncil nahradil sloveso „je“ svátostnou formulací „subsistit in“, která církev zaměřuje ke Kristu. Její správný výklad znamená, že církev, kterou Kristus ustanovil,  se uskutečňuje  (subsistuje) v katolické církvi.

 

Starost o obnovení jednoty  je záležitostí celé církve. Poněvadž smířit všechny křesťany v jednotě jedné a jediné Kristovy církve přesahuje lidské síly a schopnosti, skládáme všechnu naději do modlitby za pomoc Ducha svatého.   (KKC 822).

 

Na závěr.

Papež  Jan Pavel II. vydal encykliku UT UNUM SINT (Ať všichni jedno jsou)         z 25. května 1995. Píše v ní:

 

Koncil praví, že odloučené církve a společnosti i přes nedostatky, které na nich podle našeho přesvědčení  lpí, rozhodně nejsou bez významu a váhy  v tajemství spásy. Neboť Duch Kristův se nezdráhá používat jich jako prostředků spásy, jejichž účinnost se odvozuje z plnosti milosti a pravdy, která byla svěřena katolické církvi. Dekret o ekumenismu neopomíjí v souvislosti s rozdělením křesťanů "vinu lidí z obou stran a uznává, že odpovědnost nemůže být svalována výlučně na "ostatní".  Díky Boží milosti však nebylo zničeno to, co náleží ke struktuře Kristovy církve, ani trvající společenství s ostatními církvemi a církevními společenstvími“.

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

 

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

 

                                                       - 251 -

Comments