Duch Svatý v dějinách spásy - Svátek Křtu Páně – 11.1.2009

SVÁTEK KŘTU PÁNĚ – neděle -11.1.2009 – bílá


Komentář k 1. čtení z knihy  proroka Izaiáše.  (I.  str. 516)     Iz 55, 1 -11:

 

Pod obrazem hostiny nás Bůh zve prostřednictvím proroka Izaiáše, abychom dobře naslouchali jeho  slovu. Boží slovo je mocné a všechno co ohlašuje se splní. Jeho Slovo vstoupilo v Ježíši mezi nás. Podle zaslíbení Božího, nás naplnilo jeho Duchem a obdařilo nás milostí a silou k novému životu. Vykonalo vše co mělo pro naši spásu vykonat a zdařilo se mu vše, k čemu ho Bůh na svět poslal.


1. ČTENÍ  Iz 55, 1-11:  Toto praví Hospodin: "Nuže, vy  všichni, kteří  žízníte, pojďte k vodě;       i když jste bez peněz, pojďte, zásobte se a jezte bez peněz a zdarma víno a mléko!   Proč vydávat peníze za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla! Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte a naplní vás nový život! Sjednám s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi. Jeho jsem národům ustanovil zákonodárcem, knížetem a vládcem kmenů.  Přivoláš národy, které neznáš, a národy, které tě neznaly, přiběhnou k tobě kvůli Hospodinu, tvému Bohu, kvůli Svatému Izraele, který tě oslavil. Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští. Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému - praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho chování, mé myšlení od myšlení vašeho.  Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyšlo z mých úst:  nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal."

Komentář ke 2. čtení z prvního listu apoštola Jana.  (I.  str. 518)   1 Jan   5, 1 -9:

Kdo věří, že Ježíš Kristus je Syn Boží, snadno uvěří i tomu co píše apoštol Jan ve svém listě o křesťanské lásce. Bůh nám ji daroval skrze Ježíše Krista. O něm nám vydal svědectví Duch svatý. Naším úkolem je odpovědět na lásku Boží životem lásky. Na její konkrétní vyjádření v lásce k bližním.

 

2. ČTENÍ 1 Jan 5, 1-9:  Milovaní! Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. Jsou tři svědkové: Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno. Když přijímáme svědectví lidské, tím větší platnost má svědectví Boží. To je totiž svědectví Boží, které Bůh vydal o svém Synu.


Komentář k evangeliu podle  Marka. ( I. str. 238)  Mk  1, 6b -11:

           

Apoštol Marek nám představí v evangeliu Jana  Křtitele jako opravdového proroka. A Jan je víc než prorok, je skutečným svědkem dějinné události. Když Ježíš přichází k Janovi jako jeden ze zástupů kajícníků, aby byl od něho pokřtěn, Jan v něm působením Ducha svatého  poznává Božího syna. Hlas Boží z nebe mu jeho přesvědčení potvrzuje.

 

Evangelium Mk 1,6b-11:  Jan kázal: “Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.” V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana pokřtít v Jordáně. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se z něho snáší Duch jako holubice. A z nebe se ozval hlas: “Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!”

                                                     

Duch Svatý v dějinách spásy  

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ – Lekce 70  s odkazem na znění dnešního evangelia Mk 1,6b – 11 a na Katechismus katolické církve  (KKC 702 – 741).

 

Osnova:

 

a) Duch Svatý v počátku stvoření a v čase zaslíbení

 

b) v plnosti času – vtělení, smrt a vzkříšení Krista

 

c) Duch v posledních časech na cestě k dovršení

 

Úvod.

 

Duch svatý je  Boží osoba. Spolu s Otcem a Synem patří Duch svatý do společenství tří božských osob - Nejsvětější Trojice - trojjediného Boha. Mají společné poslání v dějinách spásy. Katechismus katolické církve ve čtyřiceti paragrafech působení Ducha svatého dělí na tři období podle výše uvedené osnovy.

 

Duch Svatý v počátku stvoření a v čase zaslíbení.

Od počátku stvoření do Zjevení Páně Otcův Boží Duch působí skrytě. Připravuje dobu Mesiáše. Inspiruje proroky. Mluví skrze jejich ústa a církev, když čte Slovo Písma, může tak v něm zkoumat, co nám chce říci Duch svatý (702).

 

Boží Slovo a jeho Duch je na počátku všeho bytí,života každého tvora (703). Člověka Bůh stvořil ke svému  obrazu, do stvořeného těla vnesl vlastní podobu (704). Přestože byl člověk vlastní vinou zohyzdněn hříchem a smrtí, Bůh zahájil dílo jeho spásy v zaslíbení daném Abrahámovi (705). Slibuje mu potomka, v němž budou požehnány všechny národy země. Tímto potomkem bude Ježíš Kristus (706).

 

Církev vždy uznávala zjevení Boha, kterými Duch svatý zahájil poslání proroků, jejich schopnost  vidět a slyšet Boží Slovo a osvětlovat cestu onoho zaslíbení (707). Bůh navíc daroval svému lidu Zákon, aby lid vychovával a vedl ke Kristu. Samotný Zákon však člověka bez pomocí Ducha svatého  spasit není schopen (708).  Zaslíbený národ Zákon nepochopil. Nechal se jím vést v touze po království světském, nikoliv po tom, které bude dílem Ducha Božího (709). Nedbání smyslu Zákona,  nevěrnost smlouvě uzavřené s Hospodinem vedly národ do útrap vyhnanství.  Staly se však počátkem nápravy. Boží lid prošel očišťováním a vrací se zpět jako předobraz budoucí církve (710).

 

Už v těch dobách se ve vyvoleném národě počaly rýsovat dvě prorocké linie. Jedna spočívala na očekávání Mesiáše a druhá na ohlášení příchodu nového Ducha, která se naplnila v Ježíši Kristu (711).

                                       

Rysy očekávaného Mesiáše začínají vyvstávat v kapitolách knihy proroka Izaiáše ze sbírky o Emmanuelovi (712), nebo ve zpěvech o Hospodinovu Služebníku  (713). Samotný Ježíš vztahuje část Izákova proroctví na sebe (Lk 4,18-19)  (714). V prorocké textech, které se přímo týkají seslání Ducha svatého, jsou výroky, ve kterých Bůh mluví o zaslíbení  s důrazem na lásku a věrnost , kdy s pomocí Ducha Páně shromáždí a usmíří rozptýlené národy, přetvoří je a bude  s nimi bydlet v míru (715). Duch svatý k tomu připravuje Pánu ochotný lid, který se pokorně a tiše odevzdá plánům a spravedlnosti svého Boha (716).

 

Duch svatý v plnosti času – vtělení, smrt a vzkříšení Krista.

 Prorok Jan Křtitel je předchůdce Krista. Je plný Ducha svatého  působením samého Krista, kterého krátce předtím z Ducha svatého Panna Maria počala (717).  Přečtěme si na předcházející straně, co jsme dnes v Markově evangeliu slyšeli o Janově kázání. Duch svatý Jana vede, aby šel před Pánem (718). Jan je „víc než prorok“(Lk, 7,26). V něm Duch svatý dovršuje  „promlouvání ústy proroků“. Přichází „jako svědek, aby svědčil o tom světle“ (Jan 1,7).  Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým. A já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží …Hle, Beránek Boží“(Jan 1,33-36)  (719). Janem Křtitelem Duch svatý zahajuje to, co uskuteční s Ježíšem (720).

 

Boží Matka Panna Maria korunuje poslání Ducha.  Bůh Otec v ní  nalézá možnost jak přebývat mezi lidmi (721). Duch svatý naplní Marii svou milostí. Je milosti plná (722).  Duch svatý tak uskutečňuje Otcův plán. Panna počne a porodí  Božího Syna (723). Stala se znamením konečného Božího zjevení (724). Skrze ni Duch svatý poprvé uvádí Krista do přímé společnosti lidí (725). Jeho mocí se Maria stává „Ženou“, novou Evou, matkou živých (726).

 

Stěžejní poslání Syna a Ducha svatého spočívá v tom, že od okamžiku vtělení Ježíš je Kristus, Mesiáš (727). Ježíš plně zjevuje Ducha svatého až tehdy, když byl sám oslaven svou smrtí a zmrtvýchvstáním (728).  Teprve poté slibuje příchod Ducha svatého, Ducha pravdy, kterého  jeho Otec pošle Ježíšovým jménem. Duch svatý přijde, bude s námi navždy, všemu nás naučí a vydá o něm svědectví. Světu ukáže, v čem je hřích, spravedlnost a soud (729). Svého Ducha Ježíš odevzdává na kříži do Otcových rukou  a  po svém vzkříšení zjevení jej „dechne“ na své učedníky (Jan 20,22). A od této hodiny se poslání Krista a Ducha svatého stává posláním církve (730).

 

Duch svatý v posledních časech na cestě k dovršení.

 

V ten den letnic se naplňuje Kristova Veliká noc sesláním Ducha svatého. On se projeví, je dán a sdělen jako Božská osoba (731). V tento den je konečně zjevena Nejsvětější Trojice ve všech Božích osobách(732).

 

Jako první a největší dar je nám Duchem svatým vylita Boží láska (733) . Prvním účinkem daru lásky je pak odpuštění našich hříchů (734). Umožňuje nám, abychom dokázali milovat tak, jako miloval on nás (735).  Díky síle Ducha svatého můžeme jako Boží děti přinášet plody, kterými jsou láska, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost,  zdrženlivost (Gal 5,25) (736).                              

Poslání Krista a Ducha svatého se naplňuje v církvi. Stává se pro ni svátostí (738). V ní Duch svatý sdružuje Kristovy následovníky, v ní učí lidi, zjevuje jim vzkříšeného Pána , zpřítomňuje jim Kristovo tajemství a uvádí je do společenství s Bohem (737).  V působení Ducha svatého vidí církev samého Krista, který jej vylévá do našich srdcí (739) a  ve svátostech nám  nabízí veškeré Jeho dary (740).

 Na závěr.

 Slovo svatého Basila:

„Společenství s Duchem svatým nás zduchovňuje, obdarovává, navrací do ráje, přivádí do království nebeského k synovskému přijetí, dává nám odvahu nazývat Boha Otcem a podílet se na milosti Kristově, nazývat se dětmi světla a mít účast na věčné slávě.“

 Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

 Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                   

Comments