Duch Svatý a Církev - 3. neděle velikonoční 18.4.2010

3. NEDĚLE  VELIKONOČNÍ - 18.4.2010 bílá


Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů . (IC)   Sk  5,27b-32.40b-41:

 

Život církve se od počátku odehrával v napjatých poměrech. Společenství křesťanů si získávalo stále větší úctu v očích lidí, ale na druhé straně rostla i nevraživost  židovských představených, která přerůstala dokonce v pronásledování. Z apoštolů však o to víc vyzařovalo působení Ducha svatého.  Neúnavně je posilovalo při hlásání radostné  zvěsti a naplňovalo je radostí.

 

1. ČTENÍ  Sk 5,27b-32.40b-41: Velekněz začal apoštoly vyslýchat: "Přísně jsme vám přece zakázali, že        v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však Jeruzalém je plný toho vašeho učení a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka." Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: "Více je třeba poslouchat Boha než lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo a zabili. Ale Bůh ho povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele, aby Izraeli dopřál obrácení a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají." Dali apoštoly zbičovat a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří.

Komentář ke 2. čtení z knihy Zjevení.  (IC)    Zj  5,11-14:

Symbolem  beránka apoštol Jan označuje Krista v knize Zjevení  jako pravého velikonočního Beránka a trpícího Hospodinova služebníka, který je při svém příchodu slavnostně  vítán mezi nebeskými bytostmi. Opěvuje ho nečetný zástup andělů a sbor všeho pozemského  tvorstva. Jejich hymnus tím  spojuje nebe se zemí a slavnostně stvrzuje dokonalé uskutečnění Boží vůle.

 

2. ČTENÍ Zj 5,11-14: Já, Jan, měl jsem vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců, bylo jich na milióny a stamilióny - a volali silným hlasem: "Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu! " A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: "Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!" Tu ony čtyři bytosti přidaly: "Amen!" a starci padli na tvář a poklonili se.

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  15,1-3.11-32:

 

Po svém vzkříšení se Ježíš během 40 dnů několikrát svým učedníkům zjevoval. Jedno z posledních vzájemných setkání se konalo u Tiberiadského jezera v Galilei. Od Ježíšova nanebevstoupení  ho pak trvale  na zemi zpřítomňuje  Duch svatý, kterého Ježíš učedníkům slíbil seslat před svým odchodem k Otci, aby byl s nimi v jeho nepřítomnosti.

 

EVANGELIUM Jan 21,1-19: Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto: Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: "Půjdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili.  Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš se jich zeptal: "Dítky, nemáte něco k jídlu?" Odpověděli mu: "Nemáme." On jim řekl: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete." Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb. Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "Pán je to!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty - byl totiž oblečen jen nalehko - a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí - nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami. Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a vedle chléb. Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb, které jste právě chytili." Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: "Pojďte snídat!" Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu.  To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání. Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mě více než tito?" Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě miluji." Ježíš mu řekl: "Pas mé beránky." Podruhé se ho zeptal: "Šimone, synu Janův, miluješ mě?" Odpověděl mu: "Ano; Pane, ty víš, že té miluji." Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce." Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, miluješ mé?” Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: "Miluješ mě?", a odpověděl mu: "Pane, ty víš všechno - ty víš, že tě miluji. Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce. Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš." To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: "Následuj mě!

- 494-

Duch Svatý a Církev

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 151 s odkazem na znění 1.čtení Sk 5,27nn a Katechismus katolické církve (KKC) 737-741.                                                              

 

Osnova :

 

a) připravuje lidi a předchází svou milostí

b) zjevuje vzkříšeného Pána a otvírá srdce k jeho přijetí

c) zpřítomňuje Krista a uvádí do společenství s Bohem

 

Úvod.

 

Tak jako se Bůh ve své lásce neuzavírá sám do sebe, ale touží zahrnout svou láskou každého člověka, tak si nenechává pro sebe ani Ducha svatého. Vylévá ho na nás, dává nám tento úžasný dar a v něm sám sebe. “Všichni jsme byli napojeni jedním Duchem”. (1Kor 12,13) Jeho úkol je stejný jako v Trojici - tvořit společenství lásky, vztah. Všechny nás naplňuje tentýž Duch, aby nás proměňoval a  udělal z nás jedno společenství - církev.

 

Připravuje lidi a předchází svou milostí.

 

Při křtu Duch svatý naplňuje srdce každého křesťana a uvádí ho do intimního vztahu s Bohem. “Duch všechny, v nichž se usídlil a přebývá, proměňuje přímo v nové lidi a dává jim nový život” (Cyril Alexandrijský). On je Duch Ježíše Krista. Umožňuje nám žít s Bohem ve stejně hlubokém vztahu jako Ježíš. Ujišťuje nás, že nás Bůh přijal za vlastní děti, dává nám zakoušet Boží blízkost a lásku, uschopňuje nás, abychom Bohu uvěřili, stojí na počátku naší víry. A co víc, zapojuje nás do společenství Boží Trojice, dává nám účast na vztazích mezi božskými osobami. Skrze dar Ducha Božího se nám dává sám Bůh. Duch svatý svou milostí probouzí, volá, vnuká a pak ospravedlňuje: rozvine  v nás božský život a ničí skvrny a stíny hříchu; dokonalá lítost, způsobená v nás Duchem svatým, nás odvrací od zla a obrací nás k Bohu, našemu cíli. Milost Boží předchází svobodnému rozhodnutí vůle. S posvěcující  milostí se vlévají také morální ctnosti a dary Ducha svatého (737).

 

Zjevuje vzkříšeného Pána a otvírá srdce k jeho přijetí.

 

Tak jako Kristus nás představuje Bohu a zjevuje nám Boha, tak nás Duch vede ke Kristu a zjevuje nám vzkříšeného  Krista. Přináší Kristovu pravdu. Kristus nazýval Ducha svatého „Duchem pravdy (J 14,17; 15,26; 16,13). K jeho působení patří také připomínání všeho, co nám Ježíš řekl (J 14,26) a uvedení do „veškeré pravdy (J 16,13). Jeho poselství svědčí o Ježíši Kristu (J 15,26). Ježíš řekl: „Nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.“

(J 16,13.14) (737).

 

 

 

- 495-

Zpřítomňuje Krista a uvádí do společenství s Bohem.

Duch svatý nepřináší jen poselství o Kristu, ale Krista také zpřítomňuje. Ježíš řekl: „Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Duch svatý k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám. (J 16,7) Ježíš, omezen svým lidstvím, nebyl všudypřítomný. Bylo proto užitečné, že odešel. Skrze Ducha může být stále všude. Ježíš řekl: „Já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl           s vámi na věky - Ducha pravdy“. Ujišťuje učedníky: „(Duch svatý) s vámi zůstává a ve vás bude. Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám. (J 14, 17.18) Duch svatý je Kristův zástupce, nemá lidský zjev, je na něm nezávislý a uvádí nás do společenství s Bohem (737). Církev pak celým svým bytím je poslána hlásat a dosvědčovat, zpřítomňovat a šířit tajemství společenství Nejsvětější Trojice (738)

Sám Kristus, hlava církve, je ten kdo Ducha svatého vlévá do svých údů skrze svátosti církve (739; 740;)   a přichází nám na pomoc v naší slabosti (741).

 

Závěr:

Duch svatý, kterého Kristus, hlava, vylévá do svých údů, buduje, oživuje a posvěcuje církev, která je svátostí společenství Nejsvětější  Trojice a lidí (747).
 
 
 
 
3. neděle velikonoční C – 18.4.2010
Skutky apoštolů 5,27b-32.40b-41
Velekněz začal apoštoly vyslýchat: „Přísně jsme vám přece zakázali, že v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však Jeruzalém je plný toho vašeho učení a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka.“
Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo a zabili. Ale Bůh ho povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele, aby Izraeli dopřál obrácení a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“ Dali apoštoly zbičovat a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří.
Kompendium Katechizmu Katolické církve, bod 143. Jaký je vztah mezi Duchem a Ježíšem Kristem v Kristově pozemském poslání?
Boží Syn je ve svém lidství posvěcen na Mesiáše pomazáním Ducha již při vtělení. Zjevuje Ducha svým učením a plní zaslíbení dané otcům; dává Ducha rodící se církvi, když po svém zmrtvýchvstání dechne na apoštoly.
Kompendium Katechizmu Katolické církve, bod 144. Co se stalo v den Letnic?
V den Letnic, padesát dní po zmrtvýchvstání, oslavený Ježíš Kristus štědře vylévá Ducha a představuje nám ho jako Božskou osobu – tím je plně zjevena Nejsvětější Trojce. Poslání Krista a Ducha se stává posláním církve, která je vysílána, aby hlásala a šířila tajemství trinitárního společenství.
Kompendium Katechizmu Katolické církve, bod 145. Co Duch svatý působí v církvi?
Duch buduje, oživuje a posvěcuje církev: Duch lásky navrací pokřtěným božskou podobu, ztracenou hříchem, a v Kristu jim sděluje sám život Nejsvětější Trojice. Posílá věřící svědčit o pravdě Kristově a organizuje jejich vzájemné působení, aby všichni přinášeli „ovoce Ducha“ – List Galaťanům 5,22
Kompendium Katechizmu Katolické církve, bod 146. Jak Kristus a jeho Duch působí v srdci věřících?
Ve svátostech Kristus uděluje údům svého těla svého Ducha a Boží milost, která přináší ovoce nového života podle Ducha. Duch svatý je také učitelem modlitby.
Téma: Duch svatý a církev
Jak působí Duch svatý v církvi a v mém životě? Tu první možnost si vlastně ani nemusím pamatovat – stačí být za ni vděčný: Duch svatý připravuje lidská srdce a předchází svou milostí. I na mě Duch svatý pracoval, abych mohl dojít až sem – kdy se s vroucím srdcem dovedu modlit. To tedy už udělal a za to já děkuji.
Duch svatý dále zjevuje vzkříšeného Pána a otevírá srdce k jeho přijetí. Přítomností Ducha svatého se v církvi a v našich životech naplňují mnohá proroctví Starého zákona, například: „Už nebude učit každý svého bližního a svého bratra: ‚Poznávejte Hospodina‘.“ (Jer 31,34; Židům 8,11) „Vyleji svého Ducha na všechny lidi.“ (Joel 3,1) Poznáváme, že jsme takto dostali dar Ducha svatého. Jeho působení je tajemstvím a je velmi blízké – už totiž nedovedeme říct, kam máme upírat zrak své víry nejdříve: přímo k Duchu svatému, Utěšiteli, kterého Ježíš slíbil dát, protože odchází k Otci a vstupuje na nebesa. Nebo vidíme zrakem své víry Ježíše, živého – toho nám Duch svatý zjevuje.
Máme být dotvořeni do podoby Krista. Tato věta znamená totéž, co stát se svatými. To i to je naším úkolem. Proto jsme byli pokřtěni. Toto píše apoštol Pavel pokřtěným: „Znovu vás bolestně rodím, dokud nebudete dotvořeni do podoby Krista.“ (Gal 4,19) „Na tváři nás všech se zrcadlí slavná tvář Páně – a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě; to vše mocí Ducha Páně.“ (2. Kor 3,18) Kdo asi dovede v nás vymalovat tento obraz? Je to Duch svatý. Byli jsme totiž na začátku stvořeni k „podobě a obrazu Božímu“. (1. kniha Mojžíšova 1,26–27) „Jsme z Božího rodu“ (Žalm 82,6; Jan 10,34), jak říká sám Ježíš. Hříchem jsme byli jako obraz pošpiněni počmáráni, přemalováni na něco provokativnějšího – ale v tom všem spočívají utrpení zla a hříchu. Ježíš nás zachránil. A Duch svatý ke mně přistupuje, aby znovu obnovil tento původní obraz, obraz Boha. Teď už se to Duchu svatému maluje o mnoho snadněji – maluje nás tentokrát podle vzoru: podle Ježíše Krista. V Ježíšovi máme vzor pravého lidství.
Co je také moc krásné: když duch svatý domaluje kousek na nás, na obrazu Kristovy podoby, neodchází od obrazu a neodejde z ateliéru světa. Spočine ve mně, dokonce spočine v mém těle: „Copak nevíte, že vaše těla jsou chrámem Ducha svatého? Oslavujte Boha svým tělem.“ (1. Kor 6,19–20) Duch svatý vstoupí do obrazu. Není oddělen od Ježíše – ke kterému můj život přetváří. Duch svatý není oddělen ode mě, kdo byl pokřtěn a nese pečeť Ducha svatého ze svátosti biřmování.
Co s tím já? Pevně se rozhoduji vyhýbat se hříchu. Hříchem ztrácím Boží milost, ztrácím Boží blízkost. Moje tělo je místo chrámu prázdnou ruinou – protože zlo a hřích s Duchem svatým kompatibilní není.
Co bych se tedy měl naučit a co bych se měl naučit říkat? Měl bych se naučit vyhýbat se hříchu a varovat se blízké příležitosti ke hříchu. Toto je a vždycky bude součástí výchovy ve víře: vyhýbat se hříchu a varovat se blízké příležitosti ke hříchu.
A co se mám naučit říkat? Bože, dopřej mi tu milost, abych tě už nikdy ve svém životě nezarmoutil těžkým hříchem. Už jenom naučit se toto říct skutečně vážně jako prosbu k Bohu není snadné. Ale usilujme o to, ode dneška. Aby to jednou mohla být slova naší upřímné modlitby: Bože, dopřej mi tu milost, abych tě už nikdy ve svém životě nezarmoutil těžkým hříchem.
kostelyBK » 18.4.2010 - promluva, kázání

 

 

Comments