Dobra a požadavky manželské lásky -27. neděle v mezidobí 4.10.2009

27. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 4.10.2009 – zelená


Komentář k 1. čtení z první knihy Mojžíšovy (IB.  str. 330)   Gn  2, 18-24:

 

Muž a žena byli Bohem stvořeni, aby se stali „jedním člověkem“ , aby vytvářeli jednotu a vzájemně se doplňovali. Jejich jednota je nerozlučitelná, protože zahrnuje celou osobnost muže a ženy. Je pravdou vepsanou do nejhlubšího nitra člověka . Skrze  jejich spojení vyjadřuje člověk svou schopnost  i touhu milovat a být milován.

 

1. ČTENÍ Gn 2, 18-24: Hospodin Bůh řekl:  "Není dobré, že člověk je sám. Udělám mu pomocníka, který by se k němu hodil." Hospodin Bůh uhnětl z hlíny všechnu divokou zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl ( je ) k člověku, aby viděl, jaké jim dá jméno: takové mělo být jejich jméno, jak by všechny živočichy pojmenoval. A člověk dal jméno všem krotkým zvířatům, nebeskému ptactvu a veškeré divoké zvěři, ale pro člověka se nenašel pomocník, který by se         k němu hodil.  Tu Hospodin Bůh seslal na člověka hluboký spánek, a když usnul, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. Hospodin Bůh pak ze žebra, které vzal z člověka, vytvořil ženu a přivedl ji k člověku.  Ten zvolal: "To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Bude se nazývat manželkou, neboť z manžela byla vzata." Proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jeden člověk.



Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Židům .  (IB.  str. 331)    Žid  2, 9-11:

Apoštol Pavel v listě  Židům píše o Ježíšovi jako o tom, skrze něhož bylo všechno stvořeno a v němž všechno spočívá. Ježíš přijal úděl člověka a sám na sobě dovršil to, k čemu byl člověk povolán. K tomu, aby se naučil  milovat, žít v lásce i v utrpení a jít cestou Krista v nerozlučitelné jednotě  Boží rodiny do věčné slávy.

 

2. ČTENÍ Žid 2, 9-11: Bratři!  Vidíme, že Ježíš, který byl nakrátko ponížen pod anděly, je korunován slávou a ctí, protože vytrpěl smrt; bylo třeba, aby on - z milosti Boží - za všechny lidi podstoupil smrt. Bylo jistě vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy. Vždyť ten, kdo posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, mají stejný původ. Proto se neostýchá nazývat je svými bratry.

 

Komentář k evangeliu podle  Marka.  ( IB. str. 331)  Mk  10, 2-16:

           

Podle  evangelia apoštola Marka  a též slov papeže Jana Pavla II. je:… manželská láska hluboce zaměřena na osobní jednotu, která společenstvím v jednom těle vede manžele k tomu, aby se stali jedno srdce a jedna duše. Vyžaduje nerozlučitelnost a věrnost v definitivním vzájemném odevzdání a je otevřena pro plození „. Hospodin stvořil všechno k životu. Respektujme  jeho zákony a jako jeho milované děti budeme spolu s Kristem přijaty do Božího království.

 

 EVANGELIUM Mk 10, 2-16: Přišli farizeové a zeptali se Ježíše, smí-li se muž se ženou rozvést. Chtěli ho tím přivést do úzkých. Odpověděl jim: "Co vám přikázal Mojžíš?" Řekli: "Mojžíš dovolil vystavit jí rozlukový list a rozvést se."  Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz. Na počátku při stvoření však ( Bůh ) 'učinil ( lidi ) jako muže a ženu. Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk'. Už tedy nejsou dva, ale jeden. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" V domě se ho učedníci ještě jednou na to zeptali. Řekl jim: "Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. Rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství." ( Matky ) přinášely k Ježíšovi děti, aby jim požehnal. Ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde." Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim.

 

 

- 383-

Dobra a požadavky manželské lásky

 

je téma dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ – Lekce 116  s odkazem na znění dnešního  evangelia Mk 10, 2-16 a Katechismus katolické církve (KKC)  1643-1658.             

                                                                  

Osnova :

 

a) jednota a nerozlučitelnost

b) věrnost

c) otevřenost k plodnosti

d) rodinná církev

 

Úvod.

 

Podle citace papeže Jana Pavla II.: Manželská láska … zahrnuje všechny stránky osoby. Týká se těla a pudů, síly citů i smyslů, touhy ducha a vůle. Je hluboce zaměřena na osobní jednotu, která společenstvím v jednom těle vede manžele    k tomu, aby se stali jedno srdce a jedna duše. Vyžaduje nerozlučitelnost a věrnost v definitivním vzájemném odevzdání a je otevřena pro plození. Jedním slovem, jde o normální vlastnosti každé přirozené manželské lásky, ale přece     s novým obsahovým významem,který ji nejen tříbí a upevňuje,ale povznáší ji tak vysoko, že se stává vyjádřením zvláštních křesťanských hodnot.“ (KKC 1643).

 

Téma je součástí článku o svátosti manželství. Název tématu je totožný              s  názvem kapitoly  Katechismu katolické církve (KKC) na straně 415.

 

Jednota a nerozlučitelnost.

Církev definuje křesťanské manželství jako svátostný svazek muže a ženy, založený na základě neodvolatelného souhlasu muže a ženy, vytvářející celoživotní společenství lásky, dávající život potomstvu a potřebné prostředky k jeho výchově. Svátost manželství nadto poskytuje po celou dobu trvání manželství potřebné aktuální milosti k zachování lásky, věrnosti, k výchově dětí ap. Láska manželů vyžaduje jednotu a nerozlučitelnost manželství na celý život: “ Už tedy nejsou dva, ale jeden“ (Mt 19,6) Povolání k manželství je vepsáno do samé přirozenosti muže a ženy, jak vyšli z rukou Stvořitele. Církev se přitom mimo jiné opírá o svědectví první knihy Písma svatého, kde čteme: Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. (1644) Jednota manželství je založena na vzájemném uznání důstojnosti. Mnohoženství odporuje  této stejné důstojnosti a manželské lásce, která je jediná a výlučná. (1645). Podle církevního práva manželskou smlouvu mohou mezi sebou uzavřít jen muž a žena a to jeden muž a jedna žena.

 

Věrnost.

 

Manželská láska vyžaduje od manželů neporušitelnou věrnost.  Chce být definitivní(1646). Manželství je obrazem nekonečné věrnosti Boha jeho smlouvě a Krista jeho církvi (1647).  Bůh nás miluje neodvolatelnou láskou. Manželé mají účast na této lásce  a svou věrností mohou být svědky této věrné Boží lásky (1648).

- 384-

V některých případech církev připouští tělesné oddělení manželů a ukončení společného bydlení. Nepřestávají však být před Bohem manželem a manželkou (1649),  stejně jako ti, kteří se uchýlí k rozluce podle občanských zákonů (1650). Kněží a celé společenství však těmto křesťanům, kteří si uchovávají víru a chtějí křesťansky vychovávat své děti,  mají projevovat pozornou starostlivost (1651).

Otevřenost k plodnosti.

Manželství je svou povahou  zaměřeno k plození a výchově dětí (1652). Rodiče jsou prvními a hlavními vychovateli svých dětí (1653).  Manželé, kteří děti mít nemohou, přesto mohou vést po stránce lidské i křesťanské smysluplný manželský život (1654).

 

Rodinná církev.

 

Ježíš se narodil v lůně Svaté rodiny Josefa a Marie. Církev je „Boží rodina „.      Již od prvních dob jádro církve často tvořili ti, kteří se spolu s celou rodinou stali věřícími (1655). I v dnešní době  mají věřící rodiny základní důležitost jako ohniska živé a vyzařující víry. Církev pro ně používá výraz „rodinná církev“ (ecclesia domestica)(1656).  Rodinný krb je první školou života a bohatěji rozvinutého lidství (1657).  Je třeba vzít na vědomí, že mnohé osoby kvůli konkrétním podmínkám, v nichž musí žít –a často aniž chtěli – žijí ve svobodném stavu.  I oni zasluhují lásku a šetrnou pozornost ze strany  společenství církve. (1658)

 

„Nikdo není na tomto světě bez rodiny; církev je domovem a rodinou pro všechny, a zvláště pro ty, kdo se lopotí a jsou obtíženi“. (Mt 11, 28).

 

Závěr:

Manželské smlouvě, kterou muž a žena uzavírají mezi sebou důvěrné společenství života a lásky, položil základy Stvořitel a vybavil ji jejími vlastními zákony. Svou povahou je zaměřena na dobro manželů stejně jako na plození a výchovu dětí. Kristus Pán ji u pokřtěných povýšil k důstojnosti svátosti. (2.vatikánský koncil  1660)

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

 

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

- 385 -

Comments