Člověk je " schopen " - 18. neděle v mezidobí - 1.8.2010

18.  NEDĚLE V MEZIDOBÍ  - 1.8.2010 - zelená

 

 

Liturgické texty

 

 

Komentář k 1. čtení z knihy  Kazatel . (IC)   Kaz 1,2;2,21-23:

 

Marnost je typický výraz, používaný v knize  Kazatel. Znamená něco pomíjejícího, mlhavého, nejistou prchavou skutečnost. Chceme-li jistotu, hledejme Boha. V něm nalezneme opravdové hodnoty. Člověk je stvořen Bohem a pro Boha. Vyšli jsme z něj a máme v sobě tužbu se k němu vrátit. Bůh nepřestává člověka přitahovat k sobě a jen v Bohu nalezne pravdu a štěstí.

 

 1. ČTENÍ Kaz 1,2;2,21-23: Marnost nad marnost - praví Kazatel - marnost nad marnost, všechno je marnost. Vždyť se stává, že někdo pracuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nakonec to dá do vlastnictví jinému, kdo na tom nepracoval. I to je marnost a velké zlo. Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem? Ano, po všechny dny má jen starosti; trápení je jeho zaměstnáním, ani v noci si jeho srdce neodpočine. I tohle je marnost.

 

Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Kolosanům.  (IC)    Kol  3,1-5.9-11:

Apoštol Pavel nám ve svých listech ukazuje na Boha, skrytého v Kristu. Během našeho života se máme zbavovat špatných návyků,  co nejvíce se podobat Kristu,  k němu se modlit a jeho ve všem následovat.  On je i konečným cílem našeho putování.  Ve spojení s ním nakonec  vejdeme do slávy  nebeského království.

 

2. ČTENÍ Kol 3,1-5.9-11: Bratři!  Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě. Umrtvěte proto všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou. Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním, a oblečte člověka nového, který se obnovuje k správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný, ale všecko a ve všem je Kristus.

 

Komentář k evangeliu podle Lukáše.  ( IC)   Lk 12,13-21:

 

Teprve těsný vztah k Bohu a jednání podle jeho zákonů dává pozitivní smysl pozemským skutečnostem. Člověk není odsouzen k marnivosti a chudobě, ale jak se dočteme v podobenství z Lukášova evangelia, je povolán být „bohatý před Bohem“. To však neznamená hromadit bohatství, nýbrž obstarat si tolik, kolik je potřeba k životu, a hledat především Boží království. 

 

EVANGELIUM  Lk 12,13-21:  Někdo ze zástupu požádal Ježíše: "Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!" Odpověděl mu: "Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?" Potom jim řekl: "Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má." Pověděl jim toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: 'Co mám udělat? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám,' řekl si 'strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!‘ Bůh však mu řekl: 'Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?' Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem."

 

 

 

 

 

 

- 556 –

Člověk je „schopen“ Boha

 

je téma dnešní katechetické  homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 172  s odkazem na znění 1. čtení  Kaz  1,2; 2,21–23 a Katechismus katolické církve (KKC) 26-30.

 

Osnova:

 

a) touha po Bohu

b) člověk – bytost náboženská

c) hledání Boha

d) odmítnutí Boha a jeho příčiny

 

Úvod.

Víra v existenci  Boha  je v moderním světě často považována za překonanou věc, která dříve měla funkci vysvětlovat  jevy nevysvětlitelné. Víru vytlačuje věda, která si dělá právo na to vysvětlit vše. Jenže stále zůstávají oblasti, kam věda nemůže. Vědci říkají, že je jen otázkou času, kdy věda bude na takové úrovni, že vysvětlí veškerý svět kolem nás. Ozývají se však čím dál častěji hlasy o tom, že nelze celý svět rozumem pochopit, že existuje nějaká vyšší duchovní oblast, která je nad námi. Katolická církev vyznává víru v Trojjediného  Boha Otce, Syna a Ducha svatého,  která je pravidelně slavena ve svátostech, prožívána v praktickém zachovávání přikázání (KKC 26)- (srv. téma 169 „Platí Desatero i dnes?“ - a v modlitbě ( srv. téma 172 „Modlitba“). Tím, že člověk je tvor náboženský,  touží  po Bohu a je disponován Ho  ve své duši přijmout, se zabýváme v tématu 171 „Náboženství“.  Dnes toto téma dále doplňujeme .

 

 "Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme." (Žid 11,1).

 

Touha po Bohu.

 

Touha po Bohu je vepsána do lidského srdce, protože člověk je stvořen Bohem a pro Boha. Vyšli jsme z něj a máme v sobě tužbu se k němu vrátit. Bůh nepřestává člověka přitahovat k sobě a jen v Bohu nalezne pravdu a štěstí, které neustále hledá (27).

 

Člověk – bytost náboženská.

 

V průběhu dějin lidé vyjadřovali své hledání Boha ve svých náboženských představách a v náboženském konání. V podstatě je možno člověka definovat jako bytost náboženskou (28). Ani samotný odklon některých lidí od Boha v poslední době není ničím jiným, než hledání jiného náboženství a uvědomováním si, že člověk bez Boha stejně být nemůže. Bez něj nedokáže rozumět ani sobě  samému.

 

Hledání Boha.

 

Takové hledání vyžaduje od člověka veškeré úsilí jeho rozumového nadání , jeho dobrou vůli  a  účast církve, která ho při jeho hledání povede.

 

- 557 –

Odmítnutí Boha a jeho příčiny.

 

Člověk může na „hluboké spojení s Bohem“ zapomenout, popřít je, dokonce je i z různých důvodů výslovně odmítnout.  Takové postoje mohou pocházet z nejrůznějších příčin. Ze vzpoury proti přítomnosti zla a utrpení ve světě, z náboženské neznalosti nebo lhostejnosti,  v důsledku upřednostnění touhy po světských radostech   a bohatství,  ze špatného příkladu jiných věřících, ze strachu hříšníka před Bohem, působením myšlenkových proudů,  zaměřených proti náboženské víře a církvi (29).  Ani v  takových případech však Bůh nepřestává volat každého člověka  a hledat  ho, protože chce, aby žil a našel štěstí (30).

 

Závěr.

 

Člověk je svou přirozeností i svým povoláním náboženská bytost. Protože člověk pochází od Boha a jde k Bohu, nežije plně lidským životem, neprožívá-li svobodně svůj vztah k Bohu.  Člověk je stvořen, aby žil ve společenství s Bohem, v němž nachází své štěstí.

 

„Až budu celý v tobě, už nikdy nebudu prožívat smutek a zkoušky; můj život bude dovršen, bude-li naprosto plný tebe.“ (Sv. Augustin).

 

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

- 558-

 

Comments