13. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 28.6.2009 – zelená

Komentář k 1. čtení z knihy  Moudrosti.  (IB.  str. 299)    Mdr  1, 13-15; 2,23-24:

 

Všechna tři dnešní čtení k nám promlouvají o životě, který nikdy nekončí. Vždyť Bůh stvořil člověka k obrazu svému, tedy i k nesmrtelnosti. Verše z knihy Moudrosti nás povedou k zamyšlení nad možností dvojího svobodného rozhodnutí každého z nás. Buď přijmout věčný život s Bohem, nebo podlehnout pokušení a zlu a tím i duchovní smrti.

 

1. ČTENÍ Mdr 1, 13-15; 2, 23-24: Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí. Ale všechno stvořil, aby to bylo; stvořené věci na světě přinášejí prospěch, jed zhouby v nich není; ani smrt na zemi nevládne. Spravedlnost smrti nepodléhá. Vždyť Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti, udělal ho jak obraz vlastní přirozenosti, ale ďáblovou závistí přišla smrt na svět, zakusí ji ti, kdo jsou v jeho moci.

 

Komentář ke 2. čtení z druhého listu Pavla Korinťanům.  (IB.  str. 300)   2 Kor   8, 7. 9. 13-15:

Apoštol Pavel  ve svých listech myšlenku o věčném životě  s Bohem dále rozvíjí. Přibližuje nám neviditelnou Boží tvář v obraze Ježíše. Jen Kristus, je nositelem čistého a nerušeného Božího obrazu. Kdo se svobodně připodobňuje Kristu a  jedná jako on, je postupně proměňován a uschopňován jednat správně a konat dobro konkrétními skutky, až uzraje k přijetí do nebeské slávy.

 

2. ČTENÍ 2 Kor 8, 7. 9. 13-15: Bratři! Jako vynikáte po každé stránce: ve víře i ve slově,             v poznání, ve vší horlivosti a lásce, kterou jste od nás přijali, tak se vyznamenejte i v tomto díle lásky.  Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. Nebylo by totiž dobré, že byste jiným v tísni ulehčili, a sami do ní upadli. Spíše má nastat jakési vyrovnání: za nynějších okolností to, co vám přebývá, jim přispěje v nedostatku, aby zase jejich přebytek doplnil to, co potřebujete vy. Tak se to vyrovná, jak stojí     v Písmu: 'Kdo ( nasbíral ) mnoho, tomu nepřebývalo, a kdo málo, neměl nedostatek.'  

 

Komentář k evangeliu podle  Marka. ( IB. str. 300)  Mk  5, 21-43:

           

Markovo evangelium o uzdravení dvou žen doplňuje téma o životě a nesmrtelnosti zprávou o síle víry. Kdo důvěřuje Pánovu slovu, kdo věří v Krista, stane se svědkem zázraku života, kdo jím pohrdá zůstane nadále uvězněn v osidlech smrti, po níž není vzkříšení.

 

EVANGELIUM Mk 5, 21-43:  Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagógy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: "Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ní ruce, aby byla zachráněna a žila." Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj.  Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatů. Řekla si totiž: "Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena." A hned jí přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena. Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla ( zázračná ) moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: "Kdo se to dotkl mých šatů?" . Jeho učedníci mu odpověděli: "Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl!" Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustrašená a rozechvěná - věděla dobře, co se s ní stalo padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu. On jí na to řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, (zbavena) svého neduhu!" Zatímco ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy se zprávou: "Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?" Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagógy: "Neboj se, jen věř!" Nedovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi.  Přišli k domu představeného synagógy a viděli tam rozruch, lidi, jak pláčou a velmi naříkají. Vešel dovnitř a řekl jim: "Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, ale spí." Posmívali se mu. On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel (do světnice ), kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: "Talitha kum!", to znamená: "Děvče, říkám ti, vstaň!" Děvče hned vstalo a chodilo, bylo jí totiž dvanáct let. (Lidé) byli úžasem jako bez sebe. Ježíš jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali jíst.

 

 

                                                      - 327-

Člověk jako Boží obraz

 

je téma dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ –Lekce 98  s odkazem na znění dnešního  1. čtení  Mdr 1,13-15; 2,23-24  a  Katechismus katolické církve (KKC) 1701-1709.       

        

                                                                  

Osnova :

 

a) člověk stvořen k obrazu a podobě Stvořitele

 

b) v Kristu je „obraz neviditelného Boha“

 

c) kdo následuje Krista, stává se jemu podobným

 

d) svoboda – nevšední znamení Božího obrazu v nás

Úvod.

 

Kdo je člověk? Kde se tu vzal a kam směřuje? Co je smyslem jeho bytí? Tyto až filosofické otázky zajímaly hloubavé lidstvo jistě od nepaměti.  Svědectví             o vzniku člověka poskytuje Bible. Základním stavebním kamenem  biblického pojednání o lidské existenci je, že člověk byl stvořen: „Bůh stvořil člověka...“

Člověk vděčí za své bytí Stvořiteli. To je velmi povzbuzující a radostné, dodává to životu nové rozměry. Bibličtí autoři sdělují, že život není náhoda, ale že má svůj původ a cíl v Boží touze mít zde člověka.  A to jako blízkého přítele, jako milované dítě.  V 1. kapitole knihy Genesis verš 26. zaznívá Boží slavnostní rozhodnutí.   „I řekl Bůh: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.“  Jádro verše  je východiskem k dnešnímu tématu.

 

Člověk je stvořen k obrazu a podobě Stvořitele. 

Bůh se postaral  o svůj legitimní obraz, a tím je člověk. Na něm samém, mělo být vidět kdo je Bůh a jaký je Bůh. Člověk měl na sobě nést něco jako Boží pečeť. Měl celou svou existencí vyjadřovat něco z Boží spravedlnosti, lásky, čistoty, svatosti. Boží rozhodnutí stvořit člověka jako svůj vlastní obraz dává člověku velikou důstojnost v celém ostatním tvorstvu. Toto výjimečné a přední postavení člověka mezi ostatními tvory je, podtrženo Božím příkazem: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým...“ . Podle svědectví Bible bylo člověku jeho určité prvenství darováno; dáno do vínku už na samém počátku, kdy se Bůh rozhodl člověka zde mít, žít s ním a těšit se z něho. 

 

V Kristu je „obraz neviditelného Boha“.

 

Bůh sám je neviditelný a Jeho obraz byl v člověku znetvořen prvním hříchem. Bůh proto poslal na svět Krista, aby jím byl Boží obraz obnoven do své původní krásy a zušlechtěn Boží milostí (1701). V listu Koloským čteme o Ježíši Kristu: „On je obraz Boha neviditelného“ (1,15). A ruku v ruce s tím jde svědectví listu Židům: „On je odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty“

 

                                                - 328 -

Kdo následuje Krista, stává se jemu podobným.

 

Je stále člověk Božím obrazem? Nestal se člověk, který se vědomě Bohu vzpírá,  spíše karikaturou Boha? Podle svědectví Bible můžeme říci, že i po pádu zůstává do určité míry člověk Božím obrazem. Na lidském životě skutečně často vidíme mnoho dobrého (1702).

 

Ovšem jen Kristus, Boží Syn, je nositelem čistého a nerušeného Božího obrazu.   A to tak čistého a jasného, že mohl apoštolu Filipovi říci: „Kdo vidí mne, vidí Otce“ (J 14,9). A zvěst Božího slova zní, že ten porušený Boží obraz v nás se může a má začít obnovovat, a to ve spojení s Kristem, v pokání, víře a následování Krista. V tomto duchu se nesou  výzvy apoštola Pavla: „Neobelhávejte jeden druhého, svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele“ (Ko 3,9-10), nebo: „Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy“        (Ef 4,22-24). Apoštol vybízí obléci „nové lidství“, obnovené podle Božího vzoru.   A to je možné jen ve spojení s Kristem.

 

Zde na zemi s tím nebudeme nikdy cele hotovi. Stále budeme mít na čem pracovat, ale přece můžeme a máme růst v obraz Boží. Jednou bude naše „vyladění“ úplné: „Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest“ (1J 3,2) Lidská osoba je obdařena nesmrtelnou duší a již od svého početí je předurčena pro věčnou blaženost (1703). Svým rozumem je schopna ve světle a síle Ducha svatého pochopit řád věcí stanovený Stvořitelem. Dosahuje své dokonalosti, když se svobodně připodobňuje Kristu, hledá a miluje pravdu a dobro a žije v lásce k Bohu a bližním (1704).

 

Svoboda – nevšední znamení Božího obrazu v nás. (1705)

 

Hlas Boha člověka nestále volá, aby miloval,konal dobro a vyhýbal se zlu (1706).

Na samém počátku dějin však člověk zneužil své svobody a podlehl pokušení. Jeho přirozenost je zraněna dědičným hříchem. Je nakloněn zlému a podléhá omylu (1707). Až Kristus nás svým utrpením od hříchu osvobodil. Jeho milost obnovuje, co v nás hřích pokazil (1708). Kdo věří v Krista, stává se Božím synem, je postupně proměňován a uschopňován jednat správně a konat dobro (1709).

 

Na závěr:

 

 Kdo věří v Krista, má nový život v Duchu svatém. Mravní život člověka, který vyrostl a uzrál  v působení Jeho milosti, dojde naplnění v nebeské slávě.

 

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

 

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

                                                  - 329 –