Bůh je vstříc člověku - 23.neděle v mezidobí - 5.9.2010

23. NEDĚLE  V MEZIDOBÍ - 5.9.2010 – zelená


Komentář k 1. čtení  z knihy Moudrosti.(IC)   Mdr  9,13-18:

 

Dnešní první čtení nám předkládá poslední část Šalomounovy modlitby, v níž král prosí Boha o moudrost. Člověk do té doby  pro svoji slabost a křehkost  nepoznával Boží úmysly, ačkoliv Hospodin se mu dával poznat skrze svoje dílo a mluvil s ním skrze proroky. Bůh sám proto člověku kráčí vstříc , aby mu vše nakonec definitivně zjevil v Ježíši Kristu. 

 

1. ČTENÍ Mdr 9,13-18: Kdo z lidí může poznat Boží úmysly, kdo pochopí, co chce Pán? Myšlenky smrtelníků jsou totiž nejisté a naše záměry vratké. Vždyť porušitelné tělo duši zatěžuje a pozemský příbytek utlačuje mysl plnou starostí. S námahou luštíme smysl pozemských věcí, nesnadno nalézáme to, co je nejvšednější. Kdo může vyzkoumat to, co je v nebi? Kdo poznal tvou vůli, když jsi mu nedal moudrost a z výšin neposlal svého svatého ducha? A tak se upravilo chování těch, kdo jsou na zemi, lidé se naučili, co je ti milé, a moudrostí se zachránili.

 

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Filemonovi.  (IC)    Flm  9b-10.12-17:

 

Apoštol Pavel v listě Filemonovi svého bratra ve víře taktně a s hlubokou křesťanskou moudrostí nabádá, aby se zřekl svého otroka.  Má totiž v úmyslu sám ho získat do společenství křesťanů ovšem už ne jako otroka, ale jako člověka z otroctví vysvobozeného, uvolněného  ke svobodnému   poznání  všech  Božích znamení o spáse, která Bůh s konečnou platností vyjevil v Ježíši Kristu.

 

2. ČTENÍ Flm 9b-10.12-17: Mluví to Pavel, stařec, a nyní vězeň pro Krista Ježíše. Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život tady v žaláři, Onezima. Posílám ti ho nazpátek, (přijmi ho,) jako by to bylo moje vlastní srdce. Nejraději bych si ho nechal u sebe, aby mi sloužil místo tebe tady ve vězení, které snáším. pro hlásání evangelia. Ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého souhlasu, aby tvůj dobrý skutek nevypadal jako vynucený, nýbrž byl dobrovolný. Vždyť snad proto ti byl vzat na čas, abys ho dostal nazpátek navždycky, ne už jako otroka, ale jako něco více než otroka: jako drahého bratra. Když i mně je tolik milý, jak teprve tobě, jako člověk i jako křesťan. Jsi-li tedy přesvědčen, že já a ty patříme k sobě, přijmi ho, jako bych to byl já sám.

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  14,25-33:

 

Ježíšovo podobenství z dnešního  Lukášova evangelia nás učí, že  prozíravost křesťana  spočívá  v poznání nezbytnosti  jít ke Kristu a vzdát se všeho. Je zde v podstatě vyjádřena celá křesťanská moudrost. Osvobodit se od všeho, co nás vzdaluje, nebo odděluje od Boha, abychom svobodně mohli prožívat naše povolání být jeho služebníky. Bůh nám půjde při našem rozhodování vždy s láskou vstříc.

 

EVANGELIUM Lk 14,25-33: Ježíše cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: "Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry - ano i sám sebe až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Když někdo z vás chce stavět věž, nesedne si napřed a nespočítá náklady, jestli má dost na dokončení stavby? Kdyby totiž položil základy a nestačil ji dokončit, vysmáli by se mu všichni, kdo by to viděli, a říkali by: 'Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit.' Nebo když má některý král vytáhnout proti jinému králi, aby s ním vedl válku, nesedne si napřed a neuvažuje, jestli se může s deseti tisíci vojáků utkat s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jestliže na to nestačí, vyšle posly, dokud je ten druhý (král) ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem."

 

 

 

 

- 574-

Bůh jde vstříc člověku  

 

je téma dnešní  katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 178 s odkazem na znění  1. čtení  Mdr 9,13-18 a  Katechismus katolické církve (KKC 50-67).

 

Osnova:

 

a) Bůh zjevuje svůj plán

b) etapy zjevení

c) Ježíš Kristus – prostředník a plnost celého zjevení

 

Úvod

Lidé se často  ptají. Existuje Bůh?  Jak poznat Boha? Jaký je Bůh?  I když my si klademe otázky po Bohu, ve skutečnosti je to on, kdo se nám představuje. Ne my hledáme Boha, ale on hledá nás. To, co o něm víme, nevíme proto, že bychom na to sami přišli, ale proto, že on se nám zjevil. Bůh naše vědění nekonečně převyšuje, proto ho nemůžeme plně pochopit.  Boha známe jen do té míry, do jaké se nám dává poznat. Máme k dispozici dva zdroje, z nichž se můžeme dovědět něco o Bohu. Prvním z nich je kniha přírody, která o Bohu může jen něco naznačit . Druhým je Písmo svaté, které nám dává věrohodné poznání o Bohu, člověku a světě (Řím 1,19-20). Při našem hledání Boha nám on přichází vstříc. Vyjevuje svá tajemství, svůj plán, který má se všemi lidmi zejména tím, že posílá mezi nás za tím účelem svého Syna - Ježíše Krista  a Ducha svatého, aby nám na naše otázky odpověděli (50).

 

Bůh zjevuje svůj plán.

 

Bůh sám se rozhodl zjevit sebe samého a všechna tajemství svého záměru (srv. Ef 1,9). Umožnil lidem prostřednictvím Krista  v Duchu svatém k  sobě přístup (51). Dal nám na vědomí, že má v úmyslu sdílet svůj Božský život s námi, které stvořil a přijal za své děti (52). Bůh veškeré pravdy sděluje  člověku postupně , po etapách, aby ho na přijetí konečného nadpřirozeného Božího zjevení , vrcholícího v osobě a poslání jeho vtěleného Syna  Ježíše Krista, náležitě připravil (53).

 

Etapy zjevení.

 

Bůh se dává poznat člověku už od počátku jeho stvoření. Sám sebe zjevil našim prarodičům a stvořil pro ně vše potřebné k jejich životu (54).  

 

Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.  Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu (Řím 1,19-20).

 

I po jejich pádu do hříchu v nich vzbudil naději na spásu příslibem vykoupení a neustále o lidský rod dále pečoval (55).

 

- 575-

Když hřích rozbil  jednotu  lidského pokolení, Hospodin  v různých historických etapách přicházel k člověku, aby s ním  uzavíral nové smlouvy ve snaze zachránit lidstvo. Byly to smlouvy s Noem (56;57;58), Abrahámem(59; 60;61;) s Mojžíšem(62;63;64). Tuto část jsme podrobně probírali v tématu 32 „Bůh jde vstříc k člověku“ v 11. neděli v mezidobí 15.6.2008 viz.

 

Ježíš Kristus – prostředník a plnost celého zjevení.

Definitivně k nám Bůh přímo promluvil skrze Ježíše Krista.

 

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna“ (Žid 1,12).

 

Kristus, Boží Syn, který se stal člověkem, je jedinečným, dokonalým a definitivním Slovem Otce, který v něm říká všechno, a nebude už jiné slovo než toto. Svatý Jan od Kříže to vyjadřuje skvěle: „Když nám dal svého Syna, který je jeho Slovo, a On nemá jiné, řekl nám všechno jednou provždy v tomto jediném Slově a nemá už, co by říkal... protože to,co kdysi mluvil po částech k prorokům, řekl už v celku, když nám dal Všechno, to je svého Syna. Proto kdo by se dnes chtěl tázat Boha nebo si přál nějaké vidění nebo zjevení, nejen by jednal pošetile, ale urážel by Boha, protože by neupíral oči úplně na Krista a vyžadoval by něco jiného nebo nějakou novotu.“ (65)

 

Před slavným druhým  příchodem Ježíše Krista nebude už žádné jiné veřejné Boží zjevení (66; 67).

Závěr:

Bůh se z lásky zjevil a daroval člověku. Zjevil se člověku tím, že mu postupně činy i slovy zjevoval svá tajemství. Kromě svědectví, které vydává sám o sobě ve stvořených věcech, zjevil sám sebe i našim prarodičům. Mluvil přímo  k nim. Po pádu jim přislíbil spásu a nabídl jim svou úmluvu. Uzavřel smlouvy s Noem, Abrahámem a Mojžíšem, v nichž svému nově utvořenému lidu zaručil péči, ochranu a konečnou spásu. Plně a definitivně  se zjevil lidstvu ve svém Synu Ježíši Kristu.

 

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

 

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

- 576-

Comments