Bůh je pravdivý a věrný 5. neděle velikonoční 22.5.2011

5. NEDĚLE VELIKONOČNÍ - 22.5.2011 – bílá


Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů (I) Sk 6,1-7:

Z dnešního biblického úryvku ze Skutků apoštolů můžeme zjistit, jak na počátku dějin církve dokázali apoštolové rozpoznat, co je jejich nezastupitelným úkolem: předsedat modlitbě, věrně a pravdivě hlásat Ježíšovo učení a vést společenství věřících. Moudré uspořádání jednotlivých služeb uvnitř církve vedlo k rozmachu šíření Božího slova a k mohutnému růstu křesťanského společenství.


1. ČTENÍ Sk 6,1-7: V těch dnech, když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost, že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. Dvanáct (apoštolů) proto svolalo veškeré množství učedníků a řekli: "Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova." Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly, a oni na ně za modlitby vložili ruce. Boží slovo se šířilo stále více a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velké množství kněží poslechlo a přijalo víru.

Komentář ke 2. čtení z prvního listu apoštola Petra. (I) 1 Petr 2,4-9:

Stěžejním tématem prvního listu apoštola Petra je svatost, chápaná jako osobní povolání každého křesťana žít v Kristu, poněvadž Kristus je zdrojem Boží dokonalosti a cestou, která k ní vede. Ve spojení s Kristem může věřící lid vést život směřující k nebi a spolupracovat na spáse světa. Věřící vykonávají svou kněžskou službu zejména tím, že vzdávají nekonečně dobrotivému a věrnému Bohu chválu a hlásají evangelium.


2. ČTENÍ 1Pt 2,4-9: Milovaní! Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které z podnětu Ducha přináší oběti Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmě o tom stojí: 'Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.' Vám tedy, protože věříte, přináší čest, ale těm, kdo nevěří, je to 'kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá'. Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni. Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.


Komentář k evangeliu podle Jana. ( I) Jan 14,1-12:


Z Janova evangelia vyslechneme Ježíšovu řeč, kterou pronesl svým učedníkům během poslední večeře. Ježíš nám v ní zjevuje Boha a říká, že je s  ním v dokonalé jednotě, takže každý, kdo vidí Ježíše, vidí Boha Otce, který ho poslal pro naši spásu jako výraz nekonečné Boží lásky k nám.


EVANGELIUM Jan 14,1-12:Ježíš řekl svým učedníkům: "Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám to. Odcházím vám připravit místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte." Tomáš mu řekl: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?" Ježíš mu odpověděl: "Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho:" Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce - a to nám stačí." Ježíš mu odpověděl: "Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: 'Ukaž nám Otce'? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat,protože já odcházím k Otci.

- 703 –

Bůh je pravdivý a věrný


je téma dnešní teologické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 222 s odkazem na znění dnešního evangelia Jan 14,1-12.


Osnova :


a) pojem: je absolutně dobrý, pravdivý a věrný. Co mluví, je pravda, splní, co slibuje nebo hrozí, nemůže se zmýlit ani klamat


b) důsledky pro nás: můžeme mu důvěřovat a spoléhat se na jeho slova a zaslíbení


Úvod.

V náboženských příručkách se uvádí výčet Božích vlastností, například věčnost, nekonečnost, všudypřítomnost, naprostá dokonalost, vševědoucnost, všemohoucnost, spravedlnost. Žádná z těchto vlastností však nemůže plně postihnout Boží skutečnost. Je to jen lidský pokus Boha si poněkud přiblížit. Bůh totiž daleko přesahuje lidskou chápavost. Tajemství, do kterého se Bůh zahaluje, člověk nebude moci nikdy zcela prozkoumat. „Bůh převyšuje všechno, co se o něm dá myslet“ (sv. Tomáš). Bůh patří mezi tajemství, která nás přesahují, přesto nás vybízejí k hledání, zkoumání a k přemýšlení, jak jsme slyšeli minulou neděli v kázání o tajemství velikonočním.



P. František Opletal píše ve své knize „Věřím v Boha“: „ Vždyť samo Písmo svaté, chce-li o Bohu něco říci, neví si většinou jiné rady, než že užívá různých metafor, příměrů, srovnání s vlastnostmi přirozenými. A co najde nejlepšího, největšího, nejkrásnějšího a nejdokonalejšího ve světě stvořeném, to připisuje Bohu“. „ Vždyť všechno, co náleží k bytí, co je s ním spojeno, co znamená nějakou dokonalost, nějakou hodnotu, to vše nalézáme v Bohu, jenže způsobem a v míře nekonečné“.



Slavný fyzik B. Pascal o Bohu říká: Bůh Abrahámův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův, Bůh křesťanů je Bůh lásky a útěchy. Je to Bůh, který naplňuje duši a srdce těch, kteří mu patří. Je to Bůh, který jim dává vnitřně pociťovat jejich bídnost i své nekonečné milosrdenství. Je to Bůh, jenž se sjednocuje s největší hlubinou jejich duše a naplňuje ji pokorou, radostí, důvěrou, láskou



Bůh je absolutně dobrý, pravdivý a věrný. Co mluví, je pravda, splní, co slibuje nebo hrozí, nemůže se zmýlit ani klamat.


Bůh je plnost veškerého bytí. Je bytí samo a tedy také plnost všeho dobra. Stěžejní vlastností dobra je nezištná a věrná Boží láska k člověku. Bůh miluje každého z nás bez rozdílu láskou nejdokonalejší. Miluje nás proto, že chce. Jeho láska je svobodná. Je to zdarma daný dar, který má tvůrčí sílu. Sv. Tomáš říká: “Boží láska vlévá a tvoří dobro ve věcech“. A věci jsou jen potud dobré a dokonalé, pokud a v jakém stupni jsou milovány Bohem. Je to podivuhodný zákon Božího zalíbení. Proto bychom měli Boha neustále o jeho lásku prosit.


- 704 –

Aby byla „Boží láska vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Řím 5,5). My sami to jenom umožňujeme nebo znemožňujeme. My se jeho lásce buď otevíráme, nebo uzavíráme, buď ji přijímáme, nebo odmítáme. Poznáváme z toho, jak všechno dobro člověka závisí v prvé řadě na Bohu. „Bůh chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu“ (1 Tim 2,4). To jenom člověk spásu odmítá.

Bůh je skála - jeho dílo je dokonalé! Proč? Protože všechny jeho cesty jsou pravé! Bůh je pravdivý a věrný. Je dobrý a poctivý. Ale vy nejste jeho opravdové děti. Vaše hříchy by ho ušpinily. Vy jste pokřivení lháři. Neměli byste s Bohem takto jednat! Jste hloupí a blázniví. A přece Bůh je váš Otec. On vás udělal a pečuje o vás.“ (Mojžíšova píseň).


Důsledky pro nás: můžeme mu důvěřovat a spoléhat se na jeho slova a zaslíbení.

Lidské osudy a běh světových dějin řídí Boží prozřetelnost, zahrnující absolutní Boží všemohoucnost, jeho nevyzpytatelnou moudrost a nekonečnou dobrotu. Není možné, aby se ve světě něco stalo bez nebo mimo Boží Prozřetelnost. Proto je potřeba naplnit naši duši bezmeznou důvěrou v dokonalost jeho působení a spolehnout se přitom na Boží slova a zaslíbení. Vždyť právě vědomí, že jsme v rukou dobrotivého Boha, jeho všemohoucí Moudrosti, která se chce nezištně darovat a přičinit se o to, aby co nejvíce bytostí mělo podíl na jejím nekonečném štěstí – právě to otevírá člověka důvěře vůči Bohu. A ten, který nás miluje, je dost mocný, aby uskutečnil svou lásku k nám. Taková důvěra pak vymýtí strach a nepokoj jak ze života přítomného, tak budoucího (ba i ze smrti), protože důvěra v Boží prozřetelnost plní duši pravým Božím pokojem, který je jakoby odleskem onoho míru, jenž je životem Nejsvětější Trojice.



U Nejsvětější Trojice již vstupujeme do hlubin tajemství víry existence Boha ve třech osobách, což je ovšem záležitost až teprve křesťanská. V Novém zákoně je tato božská pravda obsažena na mnoha místech všude tam, kde Ježíš mluví o sobě jako o Bohu, kde hovoří o svém Otci a Duchu svatém a kde se lidem nadpřirozeným způsobem zjevuje. Nejjasněji o tom Pán mluví, když předává apoštolům jejich světodějné poslání. Dnešní četba evangelia nám k tomu poskytne skvělý doklad.


Závěr:


Bůh se nám zjevil jako ten, který je „nejvýš milosrdný a věrný“ (Ex 34,6). Bůh ukazuje ve všech svých dílech svou laskavost, dobrotu , milost a svou lásku: ale také svou spolehlivost, stálost, věrnost a svou pravdu. Bůh je pravda sama, jeho slova nemohou klamat. Právě proto se na ně můžeme spolehnout ve všem s plnou důvěrou v pravdivost a věrnost jeho slova. Skrze křestní milost ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého jsme povoláni k tomu, abychom měli účast na životě Nejsvětější Trojice, zde na zemi ve víře a po smrti ve věčném světle.



Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann





- 705 -

5. NEDĚLE VELIKONOČNÍ - 22.5.2011 – bílá


Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů (I) Sk 6,1-7:

Z dnešního biblického úryvku ze Skutků apoštolů můžeme zjistit, jak na počátku dějin církve dokázali apoštolové rozpoznat, co je jejich nezastupitelným úkolem: předsedat modlitbě, věrně a pravdivě hlásat Ježíšovo učení a vést společenství věřících. Moudré uspořádání jednotlivých služeb uvnitř církve vedlo k rozmachu šíření Božího slova a k mohutnému růstu křesťanského společenství.


1. ČTENÍ Sk 6,1-7: V těch dnech, když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost, že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. Dvanáct (apoštolů) proto svolalo veškeré množství učedníků a řekli: "Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova." Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly, a oni na ně za modlitby vložili ruce. Boží slovo se šířilo stále více a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velké množství kněží poslechlo a přijalo víru.

Komentář ke 2. čtení z prvního listu apoštola Petra. (I) 1 Petr 2,4-9:

Stěžejním tématem prvního listu apoštola Petra je svatost, chápaná jako osobní povolání každého křesťana žít v Kristu, poněvadž Kristus je zdrojem Boží dokonalosti a cestou, která k ní vede. Ve spojení s Kristem může věřící lid vést život směřující k nebi a spolupracovat na spáse světa. Věřící vykonávají svou kněžskou službu zejména tím, že vzdávají nekonečně dobrotivému a věrnému Bohu chválu a hlásají evangelium.


2. ČTENÍ 1Pt 2,4-9: Milovaní! Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které z podnětu Ducha přináší oběti Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmě o tom stojí: 'Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.' Vám tedy, protože věříte, přináší čest, ale těm, kdo nevěří, je to 'kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá'. Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni. Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.


Komentář k evangeliu podle Jana. ( I) Jan 14,1-12:


Z Janova evangelia vyslechneme Ježíšovu řeč, kterou pronesl svým učedníkům během poslední večeře. Ježíš nám v ní zjevuje Boha a říká, že je s  ním v dokonalé jednotě, takže každý, kdo vidí Ježíše, vidí Boha Otce, který ho poslal pro naši spásu jako výraz nekonečné Boží lásky k nám.


EVANGELIUM Jan 14,1-12:Ježíš řekl svým učedníkům: "Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám to. Odcházím vám připravit místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte." Tomáš mu řekl: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?" Ježíš mu odpověděl: "Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho:" Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce - a to nám stačí." Ježíš mu odpověděl: "Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: 'Ukaž nám Otce'? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat,protože já odcházím k Otci.

- 703 –

Bůh je pravdivý a věrný


je téma dnešní teologické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 222 s odkazem na znění dnešního evangelia Jan 14,1-12.


Osnova :


a) pojem: je absolutně dobrý, pravdivý a věrný. Co mluví, je pravda, splní, co slibuje nebo hrozí, nemůže se zmýlit ani klamat


b) důsledky pro nás: můžeme mu důvěřovat a spoléhat se na jeho slova a zaslíbení


Úvod.

V náboženských příručkách se uvádí výčet Božích vlastností, například věčnost, nekonečnost, všudypřítomnost, naprostá dokonalost, vševědoucnost, všemohoucnost, spravedlnost. Žádná z těchto vlastností však nemůže plně postihnout Boží skutečnost. Je to jen lidský pokus Boha si poněkud přiblížit. Bůh totiž daleko přesahuje lidskou chápavost. Tajemství, do kterého se Bůh zahaluje, člověk nebude moci nikdy zcela prozkoumat. „Bůh převyšuje všechno, co se o něm dá myslet“ (sv. Tomáš). Bůh patří mezi tajemství, která nás přesahují, přesto nás vybízejí k hledání, zkoumání a k přemýšlení, jak jsme slyšeli minulou neděli v kázání o tajemství velikonočním.



P. František Opletal píše ve své knize „Věřím v Boha“: „ Vždyť samo Písmo svaté, chce-li o Bohu něco říci, neví si většinou jiné rady, než že užívá různých metafor, příměrů, srovnání s vlastnostmi přirozenými. A co najde nejlepšího, největšího, nejkrásnějšího a nejdokonalejšího ve světě stvořeném, to připisuje Bohu“. „ Vždyť všechno, co náleží k bytí, co je s ním spojeno, co znamená nějakou dokonalost, nějakou hodnotu, to vše nalézáme v Bohu, jenže způsobem a v míře nekonečné“.



Slavný fyzik B. Pascal o Bohu říká: Bůh Abrahámův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův, Bůh křesťanů je Bůh lásky a útěchy. Je to Bůh, který naplňuje duši a srdce těch, kteří mu patří. Je to Bůh, který jim dává vnitřně pociťovat jejich bídnost i své nekonečné milosrdenství. Je to Bůh, jenž se sjednocuje s největší hlubinou jejich duše a naplňuje ji pokorou, radostí, důvěrou, láskou



Bůh je absolutně dobrý, pravdivý a věrný. Co mluví, je pravda, splní, co slibuje nebo hrozí, nemůže se zmýlit ani klamat.


Bůh je plnost veškerého bytí. Je bytí samo a tedy také plnost všeho dobra. Stěžejní vlastností dobra je nezištná a věrná Boží láska k člověku. Bůh miluje každého z nás bez rozdílu láskou nejdokonalejší. Miluje nás proto, že chce. Jeho láska je svobodná. Je to zdarma daný dar, který má tvůrčí sílu. Sv. Tomáš říká: “Boží láska vlévá a tvoří dobro ve věcech“. A věci jsou jen potud dobré a dokonalé, pokud a v jakém stupni jsou milovány Bohem. Je to podivuhodný zákon Božího zalíbení. Proto bychom měli Boha neustále o jeho lásku prosit.


- 704 –

Aby byla „Boží láska vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Řím 5,5). My sami to jenom umožňujeme nebo znemožňujeme. My se jeho lásce buď otevíráme, nebo uzavíráme, buď ji přijímáme, nebo odmítáme. Poznáváme z toho, jak všechno dobro člověka závisí v prvé řadě na Bohu. „Bůh chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu“ (1 Tim 2,4). To jenom člověk spásu odmítá.

Bůh je skála - jeho dílo je dokonalé! Proč? Protože všechny jeho cesty jsou pravé! Bůh je pravdivý a věrný. Je dobrý a poctivý. Ale vy nejste jeho opravdové děti. Vaše hříchy by ho ušpinily. Vy jste pokřivení lháři. Neměli byste s Bohem takto jednat! Jste hloupí a blázniví. A přece Bůh je váš Otec. On vás udělal a pečuje o vás.“ (Mojžíšova píseň).


Důsledky pro nás: můžeme mu důvěřovat a spoléhat se na jeho slova a zaslíbení.

Lidské osudy a běh světových dějin řídí Boží prozřetelnost, zahrnující absolutní Boží všemohoucnost, jeho nevyzpytatelnou moudrost a nekonečnou dobrotu. Není možné, aby se ve světě něco stalo bez nebo mimo Boží Prozřetelnost. Proto je potřeba naplnit naši duši bezmeznou důvěrou v dokonalost jeho působení a spolehnout se přitom na Boží slova a zaslíbení. Vždyť právě vědomí, že jsme v rukou dobrotivého Boha, jeho všemohoucí Moudrosti, která se chce nezištně darovat a přičinit se o to, aby co nejvíce bytostí mělo podíl na jejím nekonečném štěstí – právě to otevírá člověka důvěře vůči Bohu. A ten, který nás miluje, je dost mocný, aby uskutečnil svou lásku k nám. Taková důvěra pak vymýtí strach a nepokoj jak ze života přítomného, tak budoucího (ba i ze smrti), protože důvěra v Boží prozřetelnost plní duši pravým Božím pokojem, který je jakoby odleskem onoho míru, jenž je životem Nejsvětější Trojice.



U Nejsvětější Trojice již vstupujeme do hlubin tajemství víry existence Boha ve třech osobách, což je ovšem záležitost až teprve křesťanská. V Novém zákoně je tato božská pravda obsažena na mnoha místech všude tam, kde Ježíš mluví o sobě jako o Bohu, kde hovoří o svém Otci a Duchu svatém a kde se lidem nadpřirozeným způsobem zjevuje. Nejjasněji o tom Pán mluví, když předává apoštolům jejich světodějné poslání. Dnešní četba evangelia nám k tomu poskytne skvělý doklad.


Závěr:


Bůh se nám zjevil jako ten, který je „nejvýš milosrdný a věrný“ (Ex 34,6). Bůh ukazuje ve všech svých dílech svou laskavost, dobrotu , milost a svou lásku: ale také svou spolehlivost, stálost, věrnost a svou pravdu. Bůh je pravda sama, jeho slova nemohou klamat. Právě proto se na ně můžeme spolehnout ve všem s plnou důvěrou v pravdivost a věrnost jeho slova. Skrze křestní milost ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého jsme povoláni k tomu, abychom měli účast na životě Nejsvětější Trojice, zde na zemi ve víře a po smrti ve věčném světle.



Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann





- 705 -

Comments