Boží Lid - Slavnost Seslání Ducha Svatého 31.5.2009

SLAVNOST SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO – neděle- 31.5.2009 – červená

 

Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů.  (I. str. 139)     Sk  2, 1-11:

Dnešní slavností Seslání Ducha svatého končíme velikonoční dobu.  Ve Skutcích apoštolů je popsána událost, která se udála o Letnicích, v jednom ze židovských svátků, který se postupně vyvinul ze dnu díkůvzdání za úrodu ve výroční svátek, oslavující převzetí Desatera na Sinaji a uzavření smlouvy mezi Bohem a Izraelem.  Ta se nyní naplňuje ve smlouvě  nové, v níž je poslušnost zákonu nahrazena dokonalejší poslušností Duchu svatému.  On vstupuje do srdcí všech, kteří se mu otevřeli, aby je sjednotil jako Kristovy údy v jedno tělo, v jednu svatou církev. 

 

 1. ČTENÍ Sk 2, 1-11: Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval      z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané      i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."

 

Komentář ke 2. čtení z prvního  listu apoštola Pavla Korinťanům. (I . str. 140) 1 Kor 12, 3b-7. 12-13:

Působení Ducha svatého na společenství církve  se podle apoštola Pavla projevovalo rozmanitým způsobem podle hloubky víry jednotlivců ve vyznání, že Ježíš Kristus je Bůh. Duch svatý jako tvůrce jednoty neúnavně přetváří  církev v jediné tělo – v tajemné tělo Kristovo, do něhož je každý křesťan začleněn jako živý úd prostřednictvím křtu a víry v Krista.

 

2. ČTENÍ 1Kor 12,3b-7.12-13: Bratři ! Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: "Ježíš je Pán."  Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.

 

Komentář k evangeliu podle Jana. ( I . str. 141)  Jan  20, 19-23:

           

Když se podle Janova evangelia po svém vzkříšení Ježíš zjevil učedníkům,  vdechl do nich svého Ducha a spolu s Ním jim předal svůj pokoj, své poslání a svou nadpřirozenou moc.  Jejich prostřednictvím pokračuje nyní ve svém spásonosném působení v dějinách lidstva. On je hlava církve. V něm Ho nachází a vyznávají všechny národy a jazyky.

 

EVANGELIUM Jan 20,19-23: Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."

 

- 307-

 

Boží lid – tělo Kristovo

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu         „Učící se církev“– Lekce 92  s odkazem na znění 2. čtení   1 Kor 12,3-7.12-13  a na Katechismus  katolické církve (KKC) 787-796.                

                                                                 

Osnova :

a) Církev je společenství s Ježíšem

 

b) jedno tělo, jehož hlavou je Kristus

 

c) Církev je Kristova nevěsta

 

Úvod:

 

Církev je svatá. To byl i název 10. tématu Učící se církve.  Víme tedy, že je svatá také proto, že je tvořena Božím lidem a je Kristovým tělem, ve kterém přebývá jako v Božím chrámu Duch svatý. Dnes, na konci velikonoční doby liturgického roku, završené slavností Seslání Ducha svatého, budeme uvedené základní pojmy dále rozvíjet.

 

Církev je společenství s Ježíšem.

 

Ježíš hned od počátku svého působení k sobě přidružil své učedníky do těsného společenství (787).

 

„Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás … Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti“ (Jan 15,4-5). „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm“      (Jan 6,36).

 

Slíbil jim, že s nimi zůstane až do skonání věků a poslal jim svého Ducha (788). Společně vybudovali Církev. Úzký vztah mezi církví a Kristem osvětlujeme jejím přirovnáním k Tělu. Církev je shromážděna  nejenom kolem Něho,  ale je sjednocena  i v Něm (789).

 

Jedno tělo, jehož hlavou je Kristus.

My věřící  se stáváme údy Kristova Těla. Kristův život se v Těle a jeho údech tajemně rozlévá a sjednocuje nás s umučeným a oslaveným Kristem. To zvláště platí o křtu, jímž jsme spojeni se smrtí a vzkříšením Krista, a o eucharistii, skrze níž máme skutečnou účast na těle Páně (790). Při budování Kristova Těla je uplatňována rozmanitost údů.  Jeden a  tentýž Duch jim rozděluje k užitku církve různé dary a služby(791).  Kristus je hlavou Těla, tedy Církve (792). Všechny údy se mu snaží připodobnit, „dokud nenabudou podoby Kristovy“ (Gal 4,19) (793).  On se stará, abychom k Němu rostli a navzájem si přitom pomáhali na cestě ke spáse (794). Kristus a Církev je jedna se samotným  Kristem a to v celé Jeho plnosti  - Christus totus (795).

 

- 308 -

Církev je Kristova nevěsta.

 

Jednota Krista a církve je v bibli často vyjadřována obrazem ženicha a nevěsty (796). Téma Krista, ženicha církve, bylo připravováno proroky a hlásáno Janem Křtitelem. Sám Pán se definoval jako „ženich“ (Mk 2,19).  Apoštol Pavel představuje církev a každého věřícího, úd jeho Těla, jako nevěstu „zasnoubenou“ Kristu Pánu, aby s ním byla jeden duch. Kristus se s ní spojil věčnou smlouvou a nepřestává se o ni starat jako o vlastní tělo (Ef 5,29).

 

Na závěr

 

Církev je jedno tělo s mnoha údy, které Bůh povolává z každého národa, pokolení, jazyka a lidu. V Kristu jsme nové stvoření. Nesmí nás dělit rasové, kulturní, vzdělanostní a národnostní rozdíly nebo rozdíly mezi urozenými a nízkými, bohatými a chudými, mezi mužem a ženou. Všichni jsme si rovni          v Kristu, který nás jedním Duchem spojil se sebou a jednoho s druhým; nestranně a bez výhrad si máme navzájem sloužit. Díky zjevení Ježíše Krista       v Písmu máme podíl na stejné víře a naději a hlásáme všem jednotné svědectví. Tato jednota má svůj zdroj v jednotě trojjediného Boha, který nás přijal za své děti. Sesláním Ducha svatého Bůh dovršil dílo vykoupení nám všem, kteří jsme se v Kristu stali Jeho syny.

 

Seslání Ducha svatého je dovršením Kristova vykupitelského díla, vylitím Ducha jsou naplněny a dovršeny velikonoční události. Uskutečňuje se shromáždění rozptýleného Mesiášova lidu slibované proroky, vzniká společenství věřících  jako Těla Kristova, které je otevřené všem národům. V něm Ho nachází a vyznávají všechny národy a jazyky. Rozdělení lidstva je překonáno.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

- 309 -

Comments