Andělé-5.neděle v mezidobí 8.2.2009

5. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 8.2.2009 – zelená


Komentář k 1. čtení z knihy  Job.  (I.  str. 282)    Job  7, 1 -4. 6 -7:

 

Odedávna znepokojuje člověka myšlenka, proč existuje zlo a proč musí trpět nevinný člověk. Těmito otázkami se zabývá kniha Job, z níž vyslechneme ukázku. Je skutečně utrpení trestem za hřích? Job se svým Bohem o tom hovoří, hledá  a vyzývá  ho, aby mu v beznaději dal pocítit svou přítomnost.

 

1. ČTENÍ Job 7, 1-4. 6-7:  Job řekl:"Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka? Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu, tak jsem dostal v úděl měsíce bídy a noci soužení byly mně přiděleny. Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu? Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu. Mé dni jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. Pamatuj, že můj život je jako dech, mé oko již nikdy neuzří štěstí."

 

 

Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Korinťanům.  (I.  str.283)   1 Kor   9, 16 -19. 22 23:

Apoštol Pavel  nám předkládá v dopise psaném Korinťanům jako příklad  vlastní postoj k základní povinnosti svědomitého učedníka Kristova. Hlásat evangelium. Odměnou mu  není hmotný zisk, ale potěšení z nezávislosti při vlastním svobodném rozhodnutí stát se služebníkem všech. To, že se pro mnohé stal Božím poslem, andělem jejich a  i své záchrany. Vzpomeňme si na svatého Pavla, až se budeme zamýšlet nad dnešním tématem Učící se církve o Andělech.

 

2. ČTENÍ 1 Kor 9, 16-19. 22-23: Bratři! Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal. Odměnu bych mohl čekat, kdybych to dělal   z vlastního popudu. Když to však dělám proto, že to mám nařízeno, plním tak jen úkol, který mi byl svěřen. Jaká je tedy moje odměna? To, že hlásám evangelium, a nic za to nechci, takže se vzdávám práva, které mi evangelium poskytuje. Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udělal ze sebe služebníka všech, abych tak získal tím větší počet lidí. U slabých jsem se stal slabým, abych získal slabé. Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé. A to všechno dělám proto, abych zároveň s nimi získal podíl v dobrech evangelia.

 

Komentář k evangeliu podle  Marka. ( I. str. 283)  Mk  1, 29 -39:

           

Markovo evangelium nám představí Ježíše nejen jako vynikajícího léčitele nemocí tělesných i duchovních, ale i jako posla Božího, anděla ochrany a spásy. Důvodem Ježíšova úsilí bylo přivést lidi k poznání  tajemství moci Božího Syna, jako vrcholu Božího zjevení. 

 

EVANGELIUM Mk 1, 29-39: Ježíš vyšel ze synagógy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je.  Brzo ráno, ještě ze tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: "Všichni tě hledají!"  Odpověděl jim: "Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel." A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagógách a vyháněl zlé duchy.

 

 

 

                                                      - 258-

Andělé  

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ – Lekce 75  s odkazem na znění ordinária:  Svatý … Pán, Bůh zástupů  a na Katechismus katolické církve  (KKC  328 – 336).       

        

                                                                 

Osnova :

 

a) existence andělů – pravda víry 

 

b) Kristus – a s ním všichni andělé

 

c) andělé v životě Církve

 

Úvod.

Kromě viditelného světa Bůh stvořil také anděly čili bytosti zcela duchové, které jsou jako tvorové sice nižší než Bůh, avšak dokonalejší než člověk, nad něhož vynikají jak jasnějším rozumem, tak i mocnější vůlí. Svému Stvořiteli jsou jako všichni ostatní tvorové podřízeni.

Slovo anděl má v Písmu svatém různý význam. Anděl z (lat. angelus)    podle svého původního významu vlastně znamená „posla" čili „vyslance". Písmo svaté             v řeckém textu nazývá jako anděly i lidi, kteří byli posláni někam za nějakým úkolem.

Existence andělů – pravda víry. 

 

Že existují andělé výslovně a zřejmě učí Písmo svaté jak ve Starém, tak v Novém zákoně.  Je to pravda víry (KKC 328).

 

 Ačkoliv jsou tímto jménem obyčejně nazývány všechny zcela duchové bytosti,     v nejužším smyslu toto jméno přísluší pouze těm ducho­vým bytostem, které Bůh posílá jako služebníky na tento vnější svět za nějakým úkolem, jak výslovně učí sv. Augustin, když tvrdí:

 „Du­chové, pokud jsou duchy, nejsou anděly. Anděly se stávají, teprve až když byli posláni. Jméno anděl nevyjadřuje přirozenost, nýbrž službu (ministerium). Tážeš-li se po službě, pak je čirý duch andělem. Podle toho, čím je, je duchem, podle toho, co koná, je andělem."  (KKC 329)

                                               

Andělé jsou  bytosti duchovní. Jakožto duchové  nezabírají žádný prostor, liší se podstatně jak od bytostí hmotných, tak i tělesně duchových, jakými jsou lidé.  Mají rozum a svobodnou vůli, nemají těla  a jsou nesmrtelné. Všechny viditelné tvory převyšují dokonalostí.  Jejich poznávací schopnosti jsou o mnoho vyšší než lidské, i když mají rovněž své meze. Podle učení Církve Bůh anděly vybavil nejen přirozenými schopnosti, ale také nadpřirozenou milostí. Po stvoření jejich stav nebyl definitivní, ale byli podrobeni zkoušce. Někteří z nich se rozhodli pro Boha a dosáhli slávy, někteří se od Boha odvrátili, ztratili posvěcující milost a byli zavrženi (KKC 330).

 

 

                                                       - 259 -

Kristus – a s ním všichni andělé.

Kristus je středem andělského světa. Jsou to jeho andělé (KKC 331):   

 „ V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. Všechno je stvořeno skrze něho a pro něho ( Kol 1,16).                                                                                                

 

Celý život Ježíše Krista je obklopen působením andělů : jejich chvalozpěv zní při Kristově narození, ochraňují Ježíšovo dětství,  obsluhují ho na poušti a dodávají mu síly ve smrtelné úzkosti.  Andělé také oznamují radostnou zvěst o vtělení a o Ježíšově vzkříšení.  Při Kristově druhém příchodu, který ohlásí, mu budou sloužit při jeho soudu (KKC 333).

 

Kristus udělal z andělů posly svého plánu záchrany a pomoci člověku. Po celou dobu dějin spásy, hlásají andělé tuto spásu a slouží při uskutečňování Božího záměru (KKC 332).                                                  

Andělé v životě Církve.

Celá církev se těší z veškeré pomoci andělů, spoléhá na ni a počítá s ní (KKC 334). Úcta k andělům má starou tradici – tak je Michael uctíván už od 5. století, později jako ochránce římské církve a Svaté římské říše – nejvíce se však tato úcta rozšířila v lidové zbožnosti pozdní gotiky a baroka. Slaví se i svátky Archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela a památka Svatých Andělů strážných. Církev spatřuje v úctě k andělům oslavu jejich Stvořitele: ,,neboť v nich se nám ukazuje tvá velikost a sláva a v nich oslavujeme tebe a jejich skvělost a krása nám dává tušit, jak jsi nesmírný a jak všechno převyšuješ.“ (KKC 335).

 

Na závěr:

 

Od dětství až do smrti je lidský život obklopen ochranou andělů a jejich přímluvou. Andělé ochránci jsou andělé,kteří stojí osobně po boku každého         z nás. Na své cestě totiž nejsme sami, každý z nás má své průvodce a ochránce, které také každý z nás více, či méně vnímá. Dříve nebo později se k takovému poznání dopracuje každý. Při plnění našich úkolů, v osobních záležitostech, ukazují správný směr cesty a posílají pomocné zprávy ať už nám samotným, nebo prostřednictvím někoho jiného. Všichni tak máme možnost se něco snadněji naučit, něčím projít a rychleji dojít k cíli naší cesty. Záleží jen na nás, zda jejich pomoc přijmeme, ať už na vědomé, nebo nevědomé úrovni, „oni“ jsou všudypřítomní a stále s námi, vždy ochotni. Tvoří spojovací článek mezi „nebem a zemí“, a proto jejich přítomnost více či méně vnímáme a ta nás provází celým naším životem (KKC 336).

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

 

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

                                                  - 260 –

Comments