9. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 2.6.2013
Komentář k 1. čtení z první knihy Královské . (IC) 1 Král 8,41-43:
Úryvek z první knihy Královské je součástí modlitby krále Šalamouna, pronesené u příležitosti posvěcení chrámu. Modlitba se týká cizinců, přicházejících do Izraele, aby poznali Hospodina, kterého Židé, na rozdíl od nich, uctívají jako Boha jediného. Šalamoun prosí v modlitbě, aby se také pohané k jedinému Bohu obrátili, objevili jeho lásku a osvobodili se od falešných a bludných představ o bozích, kterým se do té chvíle sami klaněli.
1. ČTENÍ 1Král 8,41-43: Šalomoun se modlil v
chrámě: "Vyslyš, Hospodine, i
cizince, který není z tvého izraelského lidu, jestliže přijde z daleké země
kvůli tvému jménu - neboť uslyší o tvém velikém jménu, o tvé mocné ruce a o
tvém napřaženém rameni - jestliže přijde prosit do tohoto domu, vyslyš ho v
nebi, v místě, kde přebýváš. Učiň všechno, o co tě bude cizinec prosit, aby
všechny národy země poznaly tvoje jméno, aby se tě bály jako tvůj izraelský lid
a aby poznaly, že byl tento dům, který jsem vystavěl, pojmenován tvým
jménem." Komentář
ke 2. čtení z listu apoštola
Pavla Galaťanům. (IC) Gal 1,1-2.6-10: Apoštol Pavel v listě napomíná věřící církevní obce Galaťanů, aby zachovali věrnost Kristovu evangeliu v nauce i morálce, aby odmítali šíření bludů a falešného učení, které vedou ke scestným zásadám života. Přísné napomenutí s použitím silných výrazů – „Buď proklet“ - má Galaťany vést k věrnosti jedinému Bohu a Kristu skrze věrnost církevní apoštolské tradici, kterou hlásá evangelium.
2.
ČTENÍ Gal 1,1-2.6-10: Pavel, apoštol (ustanovený) ne od lidí, ani prostřednictvím
nějakého člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z
mrtvých, a všichni bratři, kteří jsou se mnou, galatským církevním obcím. Divím
se, že se od toho, který vás povolal v Kristově milosti, tak rychle uchylujete
k jinému evangeliu. Ale to naprosto není nějaké jiné evangelium! To vás jen
jistí lidé matou a rádi by
překroutili evangelium Kristovo. Ale i
kdybychom vám my sami nebo anděl z nebe hlásali evangelium odchylné od toho,
které jsme vám hlásali, bud' proklet! Co jsem řekl, opakuj i ještě jednou:
Hlásá-li vám kdo evangelium odchylné od toho, které jste přijali, bud' proklet!
Snažím se teď, abych si získal přízeň u lidí? Anebo u Boha? Což se ucházím o
to, abych byl pěkný u lidí? Kdybych ještě i teď chtěl být pěkný u lidí, nebyl
bych Kristovým služebníkem.
Komentář k evangeliu podle Lukáše. ( IC) Lk 7,1-10:
Příběhem, vyprávějícím o uzdravení sluhy pohanského důstojníka, apoštol Lukáš vyznačuje jakousi ideální cestu ke zvěstování evangelia. Stačí uvěřit Ježíšovu slovu. I důstojník bez výhrad uznal Ježíšovu autoritu. A pro Lukáše důležitější než uskutečněný samotný zázrak uzdravení je příklad pohanovy víry, neboť s takovou vírou se Ježíš dosud v Izraeli nesetkal.
EVANGELIUM Lk 7,1-10: Když Ježíš domluvil ke svým posluchačům, přišel do Kafarnaa. Jeden setník tam měl služebníka, na němž mu velmi záleželo; ten však byl nemocný a už umíral. Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a služebníka mu uzdravil. Starší přišli k Ježíšovi a horlivě se přimlouvali: "Zaslouží si, abys mu v tom vyhověl, protože má náš národ rád a vystavěl nám synagógu." Ježíš šel s nimi. Když už byl nedaleko od toho domu, poslal k němu setník přátele se vzkazem: "Pane, neobtěžuj se! Neboť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu; proto jsem si ani netroufal přijít k tobě osobně. Ale řekni slovo, a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený, ale mám pod sebou vojáky; řeknu jednomu 'jdi', a jde, a jinému 'přijď", a přijde, a svému služebníkovi 'udělej to', a udělá to." Když to Ježíš uslyšel, podivil se mu; obrátil se k zástupu, který ho následoval, a prohlásil: "Říkám vám: Ani v Izraeli jsem nenašel takovou víru!" Když se pak poslové vrátili do domu, shledali, že ten služebník je zdráv. - 1115- Věrnost evangeliu
je téma 356 ke dnešní dogmatické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění 2. čtení Gal 1,1-2.6-10 a Katechismus katolické církve (KKC) 465-469.
Osnova: a) věrnost v nauce i morálce vyžaduje odmítání bludů i scestných zásad života b) staré bludy i moderní deformace nejsou slučitelné s evangeliem (víra v převtělování, čarodějnictví, čerpání energie ze stromů…) c) otevřenost k lidem ani láska k bloudícím nesmí vést k přijímání toho, co je s evangeliem neslučitelné
Úvod. Abychom mohli posvěcovat svůj život a plodně pracovat na vinici Páně, musíme zachovávat věrnost učení a věrnost udíleným milostem. Věrnost učení znamená držet se toho, co Církev přijala od Krista, v co vždy věřila, co vždy učila.
Slova ze Sk 2,42 by se dala považovat za prohlášení o záměru církve: „Zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách.“ Církev má vyučovat biblické nauky, abychom byli ve své víře pevně zakotveni. Apoštol Pavel píše : „Pak už nebudeme nedospělí, zmítáni a unášeni kdejakým poryvem učení, lidskou prohnaností a vychytralým sváděním k bludu“ (Ef 4,14).
Věrnost v nauce i morálce vyžaduje odmítání bludů i scestných zásad života.
Stav, v jakém se nachází svět nyní, je odstrašujícím naplněním slov proroka Ozeáše: "Můj lid zajde, protože odmítá poznání. Ty jsi zavrhl poznání a já zavrhnu tebe. Zapomněls na zákon svého Boha; i já zapomenu na tvé syny." "Není věrnost ani milosrdenství ani poznání Boha v zemi. Kletby a přetvářka, vraždy a krádeže a cizoložství se rozmohly, krveprolití stíhá prolitou krev." (Oz 4,6.1.2) Takové následky přináší odmítání Božího slova.
Pán vede svůj lid k Písmu jako k ochraně před vlivem falešných učitelů a před klamnou mocí démonských duchů. Satan se všemi prostředky snaží lidem zabránit poznat Bibli, protože její výroky odhalují jeho klamy. Při každém oživení Božího díla se kníže zla vzchopí k větší aktivitě. Lidé, kteří se budou snažit dodržovat všechna Boží přikázání, pocítí nepřátelství a výsměch. Mohou tomu čelit jen v Boží síle. Aby mohli obstát ve zkoušce, která je čeká, musí poznat Boží vůli, jak ji zjevuje Boží slovo a Duch svatý. Uctívat Boha mohou, chápou-li správně Boží charakter, vládu a záměry, a jednají-li podle toho. Proroctví nám zjevují budoucnost stejně jasně jako slova Pána Ježíše učedníkům. Srozumitelně nám přibližují události spojené s ukončením doby milosti a s přípravou na dobu soužení. Mnoho lidí však těmto důležitým pravdám nerozumí, jako by je Pán nikdy nezjevil. Většina lidí si zacpává uši, aby neslyšela pravdu, a raději poslouchá bajky. Apoštol Pavel o posledních dnech napsal: "Přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení." (2 Tim 4,3) Tato doba už nastala. Většina lidí nestojí o biblickou pravdu, protože tato pravda odporuje přáním hříšného srdce a lásce ke světu.
- 1116- Staré bludy i moderní deformace nejsou slučitelné s evangeliem (víra v převtělování, čarodějnictví, čerpání energie ze stromů…).
Staré bludy popíraly a zpochybňovaly Kristovo lidství. Od apoštolských dob však křesťanská víra vždy trvala na opravdovém vtělení Božího Syna (465; 466). Vyznávala ho jako jediného a téhož Syna, našeho Pána Ježíše Krista (467), jednoho ze svaté Trojice (468), který je neoddělitelně pravý Bůh a pravý člověk (469).
Pro křesťanství je výlučná potřeba věrnosti Kristu a jedinému Bohu. Vzdávání úcty jiným bohům, jako jsou předměty různých lidských vášní a tužeb, víra v okultismus, magii, čarodějnictví, převtělování a podobně je v křesťanství pokládáno za modloslužbu a službu ďáblu. Lidé jsou lákáni do různých sekt, aniž by poznali jejich skutečný charakter. Většinou se zde setkávají se snahou vzbudit v prostých členech sekty horlivou, sebeobětující a bezpodmínečnou úctu k duchovnímu vůdci sekty s tím, že mu vzdávají úctu a přinášejí dary jako největšímu proroku nebo přímo jako svému bohu a spasiteli. Jsou přitom vzýváni rozliční duchové a osoba, které je dar obětován, je velebena jako bůh. Takováto modloslužba, je součástí praxe i takových sekt, které samy sebe vydávají za vědecké, pěstují si image modernosti, exaktnosti a střízlivosti - dokazují např. prospěšnost meditací nějakými vědeckými měřeními či zpracovanými statistickými výsledky apod. Zkušenosti lidí, kteří prošli sektami tohoto druhu a jsou ochotni hovořit o následcích, hovoří samy za sebe - psychické poruchy, hrozné noční můry, deprese, zloba, zdravotní potíže.
Otevřenost k lidem ani láska k bloudícím nesmí vést k přijímání toho, co je s evangeliem neslučitelné.
Tvoříme jeden Boží lid. Máme milovat i ty, kteří žijí v nevědomosti a hříchu, projevovat dostatek soucitu a lásky těm, kteří podléhají pokušením a bludu. Nemůžeme se však podílet na šíření rozmanitých bludařských poselství a přijímáním toho, co je s evangeliem neslučitelné. Pak by se na nás vztahovala slova sv. Pavla: „Divím se tomu, že se od toho, který vás povolal v Kristově milosti, tak rychle uchylujete k jinému evangeliu. Ale to naprosto není nějaké jiné evangelium! To jen jistí lidé vás matou a rádi by překroutili evangelium Kristovo. Ale i kdybychom my sami nebo anděl z nebe vám hlásal evangelium odchylné od toho, které jsme vám hlásali, buď proklet! (Gal 1,6-9).
Na závěr: Modleme se za bloudící ve víře: „Věčný Otče, shlédni milosrdným okem na duše bloudících a nehleď na jejich zatvrzelost, i když zneužitím Tvých milostí ztratili tento poklad a tvrdošíjně trvají ve svých bludech, ale rozpomeň se na lásku svého Syna a na Jeho hořké utrpení, před nímž Tě vroucně prosil: "Aby všichni jedno byli." Učiň, aby se tyto duše co nejdříve vrátily k blažené jednotě a spolu s námi oslavovaly Tvé Milosrdenství na věky.“
Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk. Vypracoval MUDr. Leopold Mann - 1117 – |
Úvody a promluvy >