6.Neděle Velikonoční - 5.5.2013

6. NEDĚLE VELIKONOČNÍ – 5.5.2013


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů . (IC)   Sk  15,1-2.22-29:

 

Když se evangelium začalo šířit, musela se rodící se církev v zájmu zachování jednoty církve a pokojného soužití mezi židokřesťany a těmi kdo se obrátili z pohanství, zabývat řešením problémů vzešlých z vynucování židovských obřadních předpisů. Evangelista  Lukáš v úryvku ze Skutků zaznamenává  rozhodnutí jeruzalémského shromáždění církve, na němž bylo stanoveno, že křesťanům v pohanských zemích nemají být  vnucovány  nadbytečné normy  a židovské zvyky.

 

1. ČTENÍ Sk 15,1-2.22-29: Někteří lidé přišli z Judska (do Antiochie) a poučovali bratry: "Nedáte-li se podle mojžíšského zvyku obřezat, nemůžete dojít spásy." Pavel a Barnabáš se však s nimi dostali do hádky a úporně se       s nimi o to přeli. Bylo proto rozhodnuto, aby se kvůli této sporné otázce Pavel, Barnabáš a někteří z nich odebrali        k apoštolům a starším do Jeruzaléma. Tehdy se apoštolové a starší spolu s celou církevní obcí rozhodli, že ze svého středu vyberou několik mužů a pošlou je s Pavlem a Barnabášem do Antiochie, totiž Judu, kterému říkali Barsabáš, a Silu - vedoucí muže mezi bratry. A po nich poslali toto psaní:  "Apoštolové a starší posílají bratrský pozdrav bratrům    v Antiochii, Sýrii a Kilíkii, obráceným z pohanství. Dověděli jsme se, že vás někteří lidé z našeho středu znepokojili a popletli svými řečmi, ačkoli k tomu nedostali od nás žádné pověření. My jsme se tedy nyní jednomyslně rozhodli, že vybereme některé muže a pošleme je k vám zároveň s naším drahým Barnabášem a Pavlem, lidmi, kteří nasadili svůj život pro našeho Pána Ježíše Krista. A tak jsme vypravili Judu a Silu, aby vám to vyložili ještě ústně. Rozhodl totiž Duch svatý i my, že vám nemá být ukládáno žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: vyvarovat se toho, co bylo obětováno modlám, krve, masa z udušených zvířat a smilstva. Budete-li se těchto věcí chránit, jednáte správně. Buďte zdrávi."

Komentář ke 2. čtení z knihy Zjevení.  (IC)   Zj  21,10-14.22-23:

V knize Zjevení apoštol Jan vidí nebeské město, obklopené hradbami. Základy hradeb tvoří apoštolové ukřižovaného a vzkříšeného Krista, na jejichž svědectví je založena církev. Ve městě sídlí  Bůh a v Beránkovi Jan poznává Božího Syna. On je posvátným chrámem svatého města, do jehož otevřených bran směřují zástupy věrných Božích dětí, mezi něž, díky Ježíši, patří do rozvíjející se  Boží rodiny křesťané všech národů.

 

2. ČTENÍ Zj 21,10-14.22-23: Anděl mě přenesl v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi Svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově průhledný jaspis. Mělo silné a vysoké hradby s dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. Tři brány ležely k východu, tři brány k severu, tři brány k jihu a tři brány       k západu. Městské hradby mají jako základ dvanáct kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů. Chrám jsem v něm však nespatřil, neboť Pán Bůh vševládný a Beránek - to je jeho chrám. A toto město nemá zapotřebí ani slunečního, ani měsíčního světla, protože ho ozařuje Boží velebnost. Jeho světlem je Beránek.

 

Komentář k evangeliu podle  Jana.  ( IC)  Jan  14,23-29:

 

Janovo  evangelium nám slavnostně tlumočí Ježíšův  příslib, vyslovený  před jeho nanebevstoupením,  že ti, kteří ho milují, jemu uvěří, zachovávají jeho slovo a proměňují je ve skutky, stávají se už nyní příbytkem samotného Boha.  On, Bůh Otec i Syn,  jim posílá Ducha svatého, jehož úkolem je  obřezat  srdce lidí, aby pochopili toto Boží tajemství, a vést je k obrácení a jednotě ve společenství církve.

 

EVANGELIUM Jan 14,23-29:  Ježíš řekl svým učedníkům: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat; a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. A přece slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. To jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl já. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. Slyšeli jste, že jsem vám řekl: 'Odcházím' a 'zase k vám přijdu'. Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já. Řekl jsem vám to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane."

 

- 1097-

 

První spor v církvi: zákon nebo svoboda?

 

je téma 350 ke dnešní biblické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ –s odkazem na znění  1. čtení  Sk 15,1-2.22-29.                                                         

 

Osnova:

a) spor mezi pokřtěnými farizeji a sv. Pavlem: otázka zachovávání Mojžíšova zákona

b) rozhodnutí na „apoštolském sněmu“. Apoštolský dekret

c) tzv. „jakubovská klauzule“ a její smysl, dočasnost proti    sektářům

 

Úvod.

O prvních neshodách v církvi, které musel řešit sněm apoštolů často označovaný jako „apoštolský koncil", svědčí  v Písmu dvě výpovědi. Nalezneme je v textu Skutků apoštolů (Sk 15,1-31) a také v listu Galatským (Gal 2,1-11). Základní struktura událostí, které jsou v nich popisovány, je velmi podobná. Jde o počáteční rozepře skupin křesťanů  z pohanů v Antiochii s těmi, kteří přišli  odjinud, předložení sporu Pavlem a spol. k posouzení autoritám (Jakubovi a spol.) v Jeruzalémě a následná aplikace řešení sporných otázek v Antiochii. Většina biblistů pokládá obě líčení za popis jedné události. Bylo to setkání zástupců antiochijské církve vedených Pavlem a zástupců jeruzalémské církve v čele             s Jakubem, bratrem Páně, které proběhlo zřejmě kolem roku 50. Zabývalo se vztahem křesťanů z pohanů a pokřtěných farizeů, tedy křesťanů ze židů.

Spor mezi pokřtěnými farizeji a sv. Pavlem: otázka zachovávání Mojžíšova zákona.

Počátečním zdrojem krize, která vyústila v cestu Pavla a jeho druhů do Jeruzaléma, je kázání a jiné formy působení skupiny osob vnášejících rozpory do antiochijských komunit v Sýrii, v nichž Pavel působil a které pravděpodobně i sám založil. Křesťané, kteří dorazili z Judska a  dříve patřili, stejně jako Pavel, mezi farizeje, vystupují jako učitelé a tvrdí, že když chce být člověk spasen, musí se nechat obřezat a slíbit dodržování židovského ceremoniálního zákona. Proti tomuto tvrzení se ostře staví Pavel s Barnabášem. Odmítají, aby se pohané před křtem museli podrobit židovské obřízce. Dokazují, že obřízka je znamením starozákonního Izraele, zatímco novozákonní Izrael už ji nepotřebuje. Křesťané, kteří přišili            z pohanského prostředí, jejich postoj vítají. Jejich židovští bratři, hrdí na svůj původ, však nechtějí opustit specifické židovské znaky, které je doposud odlišovaly od ostatních národů. Přes trpělivé Pavlovo vysvětlování se o učení judských učitelů vedou bouřlivé diskuze, vedoucí ke sporům. Křesťanský sbor  se začíná dělit na ty, co spoléhají na svůj židovský původ a ty, kteří se radují, že díky Ježíši patří do rozvíjející se  Boží rodiny. Vedoucí sboru  v Antiochii proto posílají Barnabáše a Pavla do Jeruzaléma, kde měli o jejich sporu rozhodnout apoštolové společně.

Rozhodnutí na „apoštolském sněmu“. Apoštolský dekret.

Blíží se židovské svátky, do Jeruzaléma přijíždí členové různých sborů z širokého okolí. Apoštolové svolávají pracovní setkání - sněm, na kterém chtějí rozhodnout      především o tom, jak dál  s otázkou obřízky. Při jednání se řeší i  jiné problémy. Jaký postoj zaujme církev k požívání masa, které bylo obětováno modlám, nebo   je-li  možné jíst maso, které není připravené „košer“ způsobem.

- 1098-

Do diskuze vstupuje apoštol Petr z jeruzalémské církve:

 "Bratři, proč tak dlouze a složitě diskutujeme o něčem, co už dříve rozhodl sám Duch svatý? Řešíme tu, zda je před křtem nutné přijmout zásady ceremonielního zákona. Chci vám připomenout, že odpověď nám dal Duch svatý. Všichni znáte mou zkušenost, kterou jsem zažil v Césarei, v domě setníka Kornélia. Na neobřezané pohany tam sestoupil Duch svatý. Dostali stejnou moc, jako my o letnicích. Domnívá se někdo z vás, že jsem rozhodl špatně, když jsem je tehdy všechny nechal pokřtít? Bratři, poslechněme hlas Ducha svatého a nezatěžujme zbytečně naše bratry z pohanů našimi židovskými ceremoniemi."

 

Díky Petrovi jsou teď všichni shromáždění ochotni vyslechnout svědectví Pavla a Barnabáše. Pavel může vyslovit svůj pohled na hloubku problému. Vysvětlí , že nejde  o obřízku samotnou, že ta je jen zástupným problémem. Tím skutečným je vztah křesťanů  z pohanů a židovského zákona,  v jehož vyřešení je dnes spatřován vůbec největší Pavlův přínos pro křesťanství.  Pavel v Kristu spatřuje „konec zákona" (Řím 10,4) a díky tomu, podle něj, není dodržování formálních pravidel židovství pro křesťany z pohanů nutné. Jeruzalémští prokážou dobrou vůli, od obřízky ustoupí a nahradí ji (přijatelnějšími) požadavky v oblasti jídla.

Pavlovo podání při jeruzalémském setkání je možno označit za zásadní krok ve vývoji křesťanství, které se tak osvobozením z „otroctví zákona" stává samostatným, na židovství relativně nezávislým náboženstvím, jemuž se otvírá prostor pro expanzi i mezi osoby nespojené s židovstvím.

 

Tzv. „jakubovská klauzule“ a její smysl, dočasnost proti sektářům.

 

Apoštol Jakub diskuzi uzavřel: Bratři, nenakládejme na pohany zbytečná břemena. Napíšeme jim, aby se vyhýbali všemu, co souvisí s modloslužbou a mravní nezřízeností. Ať nejedí maso s krví ani samotnou krev."  Všichni přítomní souhlasí          s Jakubovým návrhem a píšou dopis křesťanům v Antiochii: "Bratři, dověděli jsme se, že k vám od nás přišli lidé, kteří vás znepokojují svými názory. My jsme je ničím nepověřili. Podle Ducha svatého i podle našeho názoru není nutné na vás nakládat jakákoli břemena, kromě nejzákladnějších požadavků: Varujte se toho, co bylo obětováno modlám, nejezte krev a ani maso s krví a zachovávejte mravní čistotu."  

 

Všichni  účastníci sněmu se shodli nad jednoduchostí formulace jakubovské klauzule ke stanovení přijatelnosti všeobecně dohodnutého kompromisu, jehož smyslem je dosáhnutí jednoty církve. O několik dnů později je tento dopis čten ve sboru           v Antiochii. Moudrá slova přinášejí všem úlevu a velkou radost.

 

Na závěr

Při  počátečních neshodách prvních křesťanů Církev prožívá něco nového. Věřící hledají jednotu. V jejich hledání jim Duch svatý dává tři velké pomocníky. Petra, který se stává mluvčím církve, Pavla, který pomáhá při hledání odpovědí na otázky, u kterých je zapotřebí velká znalost teologie, a nakonec i Jakuba, který vystupuje jako nejvyšší lidská autorita mladé křesťanské církve. Synod, popsaný v Písmu, nám ukazuje, jak se mají v církvi řešit problémy. Nikoliv střetem protivníků v nespoutané  argumentaci, ale v ukázněném bratrském dialogu.

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk.                         Vypracoval MUDr. Leopold Mann

Comments