6. Neděle Velikonoční - 13.5.2012

6. NEDĚLE VELIKONOČNÍ - 13.5.2012


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů. (I)  Sk 10, 25-26. 34-35. 44-48:

Bůh nás zve, abychom se na druhé  dívali jeho očima. Tak můžeme shrnout poselství, plynoucí z prvního čtení ze skutků apoštolů. Víme, že Bůh se dívá každému do duše. A líbí se mu ten, kdo mu prokazuje úctu  a kdo koná spravedlivě. Bůh nikomu nestraní. Ti, kteří mají víru v jeho Slovo, byť by ještě nebyli pokřtěni,  budou bez dlouhého hledání vědět, co v nich Bůh chce vidět. Jejich svědomí jim to řekne. I na ně může být vylit dar Ducha svatého.

 

1. ČTENÍ Sk 10, 25-26nn: Když Petr přišel do Césareje, Kornélius  mu šel vstříc a padl mu v hluboké úctě k nohám. Ale Petr ho zvedl se slovy: "Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk." Tu se Petr ujal slova a promluvil: "Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné." Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo tu řeč poslouchali. A žasli věřící obrácení ze židovství, kteří přišli s Petrem, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. Slyšeli totiž, jak mluví (cizími) jazyky a velebí Boha. Tehdy Petr řekl: "Může někdo odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha svatého?" Pak rozkázal, aby je pokřtili ve jménu Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby ( u nich ) zůstal ještě několik dní.

Komentář ke 2. čtení z prvního listu apoštola Jana.  (I)  1 Jan  4, 7-10:

Zdrojem lásky je sám Bůh.  Každý kdo z tohoto zdroje vyšel a kdo je s ním ve spojení, žije z lásky a lásku také šíří kolem sebe. Láska k Bohu a láska k bližnímu má společný základ. Bůh si nás tak zamiloval, že poslal na svět svého Syna, aby nám skrze jeho oběť daroval nový život.

 

2. ČTENÍ 1 Jan 4, 7-10: Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.  

Komentář k evangeliu podle  Jana.  ( I)  Jan  15, 9-17:

Vztahy mezi Bohem a jeho lidem  jsou naplněny láskou. Bůh je láska.  Podle Janova evangelia Ježíš přišel na tento svět, aby nás naučil v jeho lásce přebývat a uvádět ji do svého života.  Aby za pomoci milosti Boží z nás vytvořila opravdového a dokonalého křesťana, to jest, zpodobnila a zobrazila v nás samého Krista.

 

EVANGELIUM Jan 15, 9-17: Ježíš řekl svým učedníkům: "Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.  Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce.  Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém.  To vám přikazuji: Milujte se navzájem."

 

- 902 –

Světla ostatních křesťanů

 

je téma dnešní teologické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 287  s odkazem na znění  1. čtení Sk 10,25 nn.  

 

Osnova:

a) co se nám na nich líbí

b) čemu bychom se měli od nich učit

Úvod.

Tak  ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“ (Mt 5,16).

 

Světlo se projevuje v „dobrých skutcích“ člověka.  Září skrze dobré skutky křesťana, který je koná v novém duchu. Tak, že už nežije on, ale Kristus v něm. Jde o naprosté přilnutí života křesťana k Boží vůli, které působí, že se „dobrým skutkem“ stává celý jeho život.  Křesťan se tím stává jakoby průzračným a chvála za jeho skutky se už nevzdává jemu, ale Kristu v něm, protože jeho prostřednictvím je Bůh přítomen ve světě. Úkolem křesťana tedy je dát zazářit světlu, které v něm přebývá, a být tak „znamením“ této Boží přítomnosti mezi lidmi.

Křesťané byli kdysi tmou a konali skutky temnoty, avšak nyní jsou světlem        v Pánu, a proto mají vyzařovat velikonoční záři vzkříšeného Krista. Toto se děje životem „ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a pravdě“. Kristovo světlo pomáhá také rozlišovat i rozpoznat Boží vůli a pojmenovat i odsoudit skutky tmy. Tím se zpřítomňuje Kristovo vzkříšení a jeho světlo může prozářit temnotu.

 (Bratři a sestry!) Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. Ovoce toho světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy. Zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast v těch neplodných skutcích tmy; spíše je veřejně odsuzujte. Vždyť člověku je hanba už jen o tom mluvit, co ti lidé potají páchají. Všechno, co se odsoudí, ukáže se v pravém světle. Všechno totiž, na co se vrhne světlo, je potom zřejmé. Proto se říká v Písmu: „Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.“ (Ef 5,8-14).

Co se nám na nich líbí.

 

Kdo vlastně je „Opravdový křesťan“, abychom mohli o něm říct, jestli se nám „líbí“ nebo ne? Činí z nás „Opravdové křesťany“ to, že jsme katolíci, protestanté, anglikáni nebo evangelikálové nebo cokoliv jiného?  Opravdový křesťan možná nebude mít dokonalé poznání o tom, co 'Církev' je, možná nebude schopen mluvit květnatou řečí o různých biblických knihách a nebude znát ani jména všech křesťanských myslitelů a teologů. Možná nebude schopen debatovat na různá teologická témata a citovat přesně verše z Bible. Možná se bude cítit nedostatečně vybaven k tomu, aby vedl semináře, aby mluvil o víře nebo napsal dojímavý duchovní článek.

 

 

 
- 903 –

Zkusme se na tyto věci podívat tak, jak se na ně dívá Bůh - ne pohledem rouhavým ani takovým, který by odpovídal naší představě. Prosme Pána, aby On očistil naše vidění a naučil nás, jak se dívat, jak posuzovat a jak konat.
Víme, že Bůh se dívá do srdce. Co Bůh vidí? Co chce vidět? Odpovědi nalezneme v Písmu  Svatém. Ti, kteří mají víru v jeho Slovo, budou bez dlouhého hledání vědět, co v nás Bůh chce vidět; jejich svědomí jim to řekne.

Člověk může být zahalen do různých rouch - rudých, zlatých, do církevních výhod všeho druhu, může být široko daleko známý jako věhlasný kazatel a „spasitel duší“, může být slavným zpěvákem duchovních písní nebo stavitelem kostelů. Může znát Bibli od a do z a je schopen citovat téměř cokoliv s přesným označením kapitoly a verše. Jaké srdce hledá Bůh, v jakém má zalíbení?

 

Bůh s láskou shlíží na 'pokorného, zkroušeného srdcem', žádá velkodušné srdce, dává odpověď srdci věřícímu, uzdravuje zlomené srdce.  Srdce „opravdového křesťana“ dnešních dní je zlomené. Je probodené tak, jak bylo Božské Srdce probodené hříchy a utrpením lidstva. Je zlomené nejednotou křesťanů a křikem duší, toužících po Slově Božím. Srdce „opravdového křesťana“ dnešních dní je jako Srdce Kristovo - hoří ohněm lásky pro Boha a pro duše.


Čemu bychom se měli od nich učit.

Berme si příklad ze života a chování skutečných křesťanů. Jsou to ti, kteří mají osobní vztah s Ježíšem Kristem. Celé křesťanství je postaveno na této Boží osobě. Ježíš prohlásil, že „nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží“ (Jan 3, 3) Křesťanem je tedy ten, kdo se znovu narodil – to znamená - zemřel starému životu. Takový člověk musí v první řadě uznat, že před svatým Bohem nemůže obstát a že Ježíš Kristus zemřel na kříži právě za jeho hříchy.      A pak vyznat svými ústy (nahlas) Ježíše Krista jako svého Spasitele.

 

Závěr

Cílem křesťanské výchovy je, aby za pomoci milosti Boží vytvořila opravdového a dokonalého křesťana, to jest, aby samého Krista zpodobnila a zobrazila v těch, kteří se ve křtu znovu zrodili. Křesťanská výchova se týká lidského života v celém jeho rozsahu: života tělesného i duševního, rozumového i mravního, života jednotlivců, rodinného i společenského: ne však, aby jej sebeméně omezovala, nýbrž aby jej povznášela, řídila a zdokonalovala podle příkladu a učení Ježíše Krista. Pravý křesťan, vytvořený křesťanskou výchovou, není nic jiného než nadpřirozený člověk, jenž cítí, myslí, jedná důsledně a přiměřeně podle zdravého rozumu osvíceného nadpřirozeným světlem příkladu a učení Ježíše Krista; je       z něho člověk vynikající opravdovou pevností ducha. Člověk vpravdě charakterní.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

 

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

- 904 –

Comments