6. Neděle v mezidobí - 12.2.2012

6. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 12.2.2012 – zelená


Liturgické texty


Komentář k 1. čtení z třetí knihy Mojžíšovy. (I) Lv 13,1-2. 45-46:

Čtení úryvku z knihy Mojžíšovy nás vede k poznání, že dávní proroci jako byl Mojžíš, byli Hospodinem, kromě daru víry a konat zázraky, obdařeni také schopnostmi uplatňovat léčebná a protiepidemická opatření k prospěchu společenství. Malomocenství Židé tehdy chápali v úzké souvislosti s hříchem. A uzdravení z této nemoci se stalo symbolem vysvobození z moci zla a hříchu.

1. ČTENÍ Lv 13, 1-2. 45-46: Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi: "Jestliže se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá skvrna - což bývají příznaky zhoubného malomocenství - ať je přiveden k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů kněží. Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech, s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: Nečistý, nečistý! Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor."


Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Korinťanům. (I) 1 Kor 10, 31-11,1:

Apoštol Pavel vedl společenství věřících křesťanů, aby všude jednali jako ctitelé Boha a svým životním postojem a chováním napodobňovali Ježíšovo jednání podle toho, jakými charismaty byli Duchem svatým obdařeni. Učení svatého Pavla navazuje na životní styl Ježíše Krista, který nehledal svůj vlastní prospěch, ale celý svůj život naplnil pozorností vůči druhým.

2. ČTENÍ 1 Kor 10, 31-11, 1: Bratři! Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě. Nebuďte pohoršením ani židům, ani pohanům, ani Boží církevní obci. Já se také snažím o to, abych ve všem pamatoval na druhé, a nehledím na to, co je prospěšné mně, ale na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít spásy. Napodobujte mne, jako já (napodobuji) Krista.



Komentář k evangeliu podle Marka. ( I) Mk 1, 40-45:

Když evangelista Marek vypráví o uzdravení malomocného, potvrzuje současně, že skutečně došlo k zázraku, o který ve víře nemocný Ježíše prosil. Svěřil se Pánově moci. Tak ho Ježíš - Syn Boží učil. Malomocný člověk není zlořečený, ani Bohem potrestaný, nýbrž tvor, kterého Pán nikdy nepřestal milovat. Vše dělá pro spásu člověka, nikoli pro záchranu svoji.

EVANGELIUM Mk 1, 40-45: K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: "Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď čistý!" A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn: Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: "Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak to nařídil Mojžíš - jim na svědectví." On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Přesto však chodili k němu lidé odevšad.


- 860 –


Obnovená liturgie žádá rozdělení služeb


je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 274 s odkazem na Katechismus katolické církve (KKC) 897-903.


YOUCAT: otázka 139: „V čem spočívá povolání laiků?“; otázka 440: „Mají křesťané povinnost účastnit se politického společenského života?.


Osnova:

a) služba lidu

b) služba lektora: vlastnosti, předpoklady

c) služba žalmisty, kantora, scholy, ministrantů – akolytů



Úvod.

LAICI (z řeckého laos=lid): Všeobecný stav v církvi: pokřtění lidé patřící k Božímu lidu, kteří nepřijali svěcení - (YOUCAT 139). Jsou to věřící křesťané mimo členy stavu duchovenského a řeholního, kteří – když byli křtem přivtěleni ke Kristu a učiněni Božím lidem – prostřednictvím svých specifických vztahů k bližním, naplňují poslání křesťanského lidu v církvi a ve světě. (897).

Služba lidu.

Liturgická konstituce Sacrosanctum Concilium (SC) II. vatikánského koncilu hovoří o liturgické službě laiků, jež vyplývá z hierarchické a společenské povahy liturgie. Liturgická jednání jsou záležitostí celé církve. Zviditelňují ji a ovlivňují. Zdůrazňuje se přitom přednost liturgického slavení ve společenství a klade se důraz na to, že při slavení liturgie (za rozdělení rolí) má každý „v rámci své funkce konat jen to, ale i všechno to, co mu přísluší z povahy věci a podle liturgických předpisů“. Přisluhující (ministranti), lektoři, akolyté, žalmisti komentátoři a členové chrámového sboru vykonávají skutečnou liturgickou službu. Výrazné je i to, že při ní padá rozlišování mezi muži a ženami.

Laici jsou posláni, aby se ve společnosti zasazovali o růst Božího království mezi lidmi . Pečují o to, aby lidé v jejich okolí (ve škole, při vzdělávání, v rodině a v povolání) poznávali evangelium a učili se milovat Krista (YOUCAT 139); (898). Svou vírou a angažovaností ovlivňují společnost, ekonomiku a politiku. (899; 900; YOUCAT 440)

Služba lektora: vlastnosti, předpoklady.

Lektor (z lat. lector = čtenář) je v církvi vnímán jako ten, kdo při bohoslužbách předčítá Boží slovo. Tím, že je pro předčítání určena osoba odlišná od toho, kdo vede liturgické shromáždění, vstupuje do liturgie dramatický prvek: slovo pocházející od Boha je pronášeno někým jiným než slovo církve adresované Bohu. Správně předat poselství, hluboké obsahem a krásné formou, ukryté v Božím slově, to není jenom otázkou správného přednesu. Služba lektora vyžaduje, aby on sám čtenému slovu rozuměl, respektoval ho a druhým lidem na svém životě zřetelně ukazoval, jak je slovo Boží účinné. Posvátné texty, čte obvykle lektor z vyvýšeného místa od ambonu.

- 861 –

Služba žalmisty, kantora, scholy, ministrantů – akolytů.

Stejně jako u lektora je úlohou žalmisty služba. Je to funkce, která pochází ze starých židovských obřadů. Úlohou žalmistu je spievať žalm alebo iný biblický spev medzi čítaniami. Úkolem žalmisty je zpívat žalm nebo jiný biblický zpěv mezi čteními. Spieva z ambony, prípadne z iného vhodného miesta. Zpívá se od ambonu, případně z jiného vhodného místa. (Rímsky misál, všeobecné smernice).Žalmy sa vždy spievali na rozličné nápevy, ba dokonca v minulých tisícročiach sa niekedy nápevy dotvárali aj improvizovaným spôsobom podľa určitých melodických v K umění žalmisty patří nejen schopnost zřetelně a pěkně zpívat, ale i schopnost zvolit si vhodný nápěv, který zdůrazní požadovaný výraz mezizpěvu - tedy Božího slova - vzhledem na danou liturgickou situaci. Tato služba může být spojena se službou kantora, který přednáší responsoriální žalm, zpěv za účasti celého shromáždění, zpěv před evangeliem, prosby v přímluvách a zpívá střídavě sám, nebo s lidem a scholou.

Akolyta (z řeckého. akolythos, "druh na cestě" nebo "ten, který následuje", v širším smyslu pak "ten, kdo slouží") má za úkol starat se o službu u oltáře, pomáhat knězi a jáhnovi v liturgické činnosti, zvláště při mši svaté, podávat svaté přijímání v kostele a přinášet je nemocným, ale také připravovat ke svátostem a šířit úctu k eucharistii. K ustanovení akolyty je nutný kurs mimořádných přisluhovatelů eucharistie a pověření od diecézního biskupa.

Nejstarší a nejdéle funkční skupinou pomocníků a přisluhovatelů oltáře ve farnosti jsou ministranti. Slovo "ministrant" je odvozeno z latinského "ministere", což znamená "sloužit". Ve smyslu dnešní liturgie po II. vatikánském sněmu jsou ministranti vlastně součástí sboru akolytů. Vykonávají část jejich úkolů při slavení mše svaté.



Závěr

Slavení eucharistie je úkonem Krista a Církve, která je "svátostí jednoty", totiž svatým lidem sjednoceným a vedeným biskupem. Celému tělu Církve náleží, aby to zjevovala a působila. Jednotlivé údy dosahují činné účasti různými způsoby, které jim jsou vlastní, podle jejich stavu a služeb. Zjevuje se tak vzájemné propojení, vztahy a hierarchické uspořádání křesťanského lidu a jejich vzájemných vztahů. Proto také záleží na tom, aby každý, ať už posvěcený služebník nebo laik, konal pouze a všechno, co jeho stavu přísluší. (Římský misál).


Laici, zasvěcení Kristu a posvěcení Duchem svatým, jsou podivuhodně povoláni a vybaveni, aby se v nich rodily vždy hojnější plody Ducha svatého. Všechny jejich skutky, modlitby a apoštolská činnost, manželský a rodinný život, každodenní práce, odpočinek duševní i tělesný, jsou–li konány v Duchu, ba i těžkosti života, jsou–li snášeny trpělivě, stávají se duchovními oběťmi Bohu milými skrze Ježíše Krista (srov. 1 Petr 2,5); jsou zbožně přinášeny Otci zároveň s obětí těla Páně při slavení eucharistie. Takto i laici zasvěcují Bohu svět, když všude jednají svatě jako ctitelé Boha.“ (2. vat. koncil);(901; 902; 903).



Comments