5.Neděle v mezidobí - 5.2.2012

5. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 5.2.2012 – zelená


Liturgické texty

 

Komentář k 1. čtení z knihy Job. (I)   Job  7,1-4. 6-7:

V prvním čtení nasloucháme úpění trpícího služebníka Božího - Joba. Z jeho nářku zaznívá hluboká beznaděj, v níž jakoby dával přednost smrti před životem. Nevidí už na svém stvoření nic pozitivního. Zdá se mu, že se Bůh nestará o jeho život. Job se pokouší dokonce Boha obžalovat. Nechápe! V hloubi duše však přece jen tuší, že tajemný Bůh z lásky k člověku vychází v ústrety i trpícímu.

1.ČTENÍ Job 7, 1-4. 6-7: Job řekl: "Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka?  Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu, tak jsem dostal v úděl měsíce bídy a noci soužení byly mně přiděleny.  Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu? Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu. Mé dni jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. Pamatuj, že můj život je jako dech, mé oko již nikdy neuzří štěstí."

Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Korinťanům.  (I)    1 Kor  9,16-19. 22-23:

Apoštol Pavel v listě Korinťanům píše o sobě. Že sám vydělává na své živobytí a snáší bez okázalosti všechny útrapy spojené s hlásáním evangelia. Podílí se tím na utrpení svého Pána. A toto je jeho odměna! Kázání Krista ukřižovaného,  tomu kdo je kázáním pověřen, utváří Bůh blaženou existenci nejen zde na zemi, ale i na věčnosti.

2. ČTENÍ 1 Kor 9, 16-19. 22-23: Bratři! Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal. Odměnu bych mohl čekat, kdybych to dělal z vlastního popudu. Když to však dělám proto, že to mám nařízeno, plním tak jen úkol, který mi byl svěřen. Jaká je tedy moje odměna? To, že hlásám evangelium, a nic za to nechci, takže se vzdávám práva, které mi evangelium poskytuje. Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udělal ze sebe služebníka všech, abych tak získal tím větší počet lidí. U slabých jsem se stal slabým, abych získal slabé. Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé. A to všechno dělám proto, abych zároveň s nimi získal podíl v dobrech evangelia.

 

Komentář k evangeliu podle  Marka.  ( I)  Mk  1, 29-39:

Ježíšova veškerá zázračná činnost a uzdravování nemocných, podle Markova evangelia, poukazuje na Ježíšovu  moc a má funkci znamení. Kdykoliv Ježíš uzdravuje nebo vyhání zlé duchy, děje se to kvůli tomu, aby vyšla najevo a byla potvrzena skutečná moc a dobrota Boha, který se sklání k člověku. Poselství o Božím království je potvrzováno skrze mocné jednání, které má původ u Boha.

EVANGELIUM Mk 1, 29-39: Ježíš vyšel ze synagógy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je.  Brzo ráno, ještě ze tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: "Všichni tě hledají!"  Odpověděl jim: "Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel." A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagógách a vyháněl zlé duchy.

 

- 857 –

Viditelný svět

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 273  s odkazem na Katechismus katolické církve (KKC) 337-344 a  

YOUCAT: 40-49                                                         

 

IV. eucharistická modlitba: „Děkujeme ti, Bože, že jsi

Veliký, a žes všechna díla učinil v moudrosti…“

 

Osnova:

a) vše vděčí za svou existenci Bohu

b) každý tvor je svým způsobem dobrý a dokonalý

c) vzájemná závislost tvorů, krása vesmíru, hierarchie tvorů

d) člověk vrcholem Božího díla

Úvod.

Bůh stvořil svět v celém jeho bohatství, v jeho rozmanitosti a řádu. Posvátný text týkající se stvoření učí pravdy zjevené Bohem nutné pro naši spásu (337). Slova první knihy Mojžíšovy „Bůh řekl“  jsou úvodem k Božímu příkazu, který stojí za velkolepými událostmi stvoření. V každém příkazu je obsažena stvořitelská Boží energie.  “Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup.“ ( Ž 33,6). „Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí“(Ž 33,9). Vskutku, „Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.“ (Žid 11,3). Viz též kázání. (P. Jan Plodr).

Vše vděčí za svou existenci Bohu.

 

Každý člověk Bohu vděčí za svou existenci stejně jako vše ve světě. Člověk je stvořen k Božímu obrazu, ale nenachází se na stejné rovině s ním. Bůh je  svrchovaným Pánem, který se s láskou o své stvoření stará.

 

Neexistuje nic, co by nevděčilo za svou existenci Bohu Stvořiteli. Svět měl svůj počátek, když byl Božím slovem učiněn z ničeho. Všechny existující bytosti, celá příroda, celé lidské dějiny mají kořen v této prvotní události. Je to Boží tvůrčí akt, jímž vznikl svět a začal čas ( sv. Augustin ); (338).

 

O každém Božím díle je v Písmu řečeno: „A viděl Bůh, že je to dobré“.  Nestvořil nic zlého. Zlo vzniklo tím, že některé Bohem stvořené bytosti – andělé a lidé –zneužily své svobody volby, vybraly si zlo a odvrhly Boha i Jeho dobro. Tvorové a všechny věci,  které Bůh chtěl stvořit a stvořil „mají vlastní trvalost, pravdivost, hodnotu, zákony i uspořádání“ (2. vat. koncil) a jsou každý svým způsobem odleskem Jeho nekonečné moudrosti a dobroty (339).

Vzájemná závislost tvorů, krása vesmíru, hierarchie tvorů.

Je Božím záměrem, aby se všichni jím stvoření tvorové navzájem doplňovali, na sobě záviseli a sloužili jeden druhému. Řád a harmonie stvořeného světa vyvěrá z jejich rozmanitosti, pestrosti a vzájemných vztahů.  Z Boží vůle existuje mezi tvory vzájemná závislost a hierarchie. Bůh miluje všechny tvory, které stvořil a o každého se stará. (340).

- 858 –

Když se necháme  prozářit nádherou biblické  zprávy o stvoření  vesmíru, světa a života na něm, budeme   fascinováni a naplněni úžasem nad velikostí Boha - Stvořitele a nad krásou jeho stvoření.  A celý stvořený svět v celé své nádheře je přitom jen odleskem nádhery a velebnosti Boží, vypovídající  o jeho nezměrné lásce a moudrosti. (341).

 

Každý tvor, živý i neživý, má svůj zdroj bytí v Bohu. V Bohu jako původci bytí má každý tvor i svůj poslední cíl. Všechny stvořené věci v sobě v nějaké míře odrážejí Boží krásu a majestát a to každá zvlášť i jako celek. Jsou hierarchicky uspořádány k Bohu, v poměru nadřazenosti a podřazenosti. V něm jsou nižší věci  podřazeny vyšším a v takto uspořádaném celku jsou pak všechny věci zaměřeny k Bohu jako svému původci. (342).

 

Člověk vrcholem Božího díla.

Korunou veškerého stvoření je člověk, neboť z hmotných tvorů Bohu jen on se podobá v dokonalostech, jimž se jiným tvorům nedostává. Těmito dokonalostmi jsou rozum a svobodná vůle. Jen člověk dosahuje Boha rozumovým poznáním a láskou. Všechny ostatní části stvoření jsou tu pak pro člověka, aby se jejich rozumným užíváním zdokonaloval a k Bohu jako svému poslednímu cíli směřoval. Stvoření jako celek tedy oslavuje Boha skrze člověka. Ten si má Zemi podmanit a panovat nad všemi mořskými rybami, nebeským ptactvem a všemi živočichy, kteří se po zemi pohybují (Gen 1,28) . (343). Zároveň stanoví mezi nimi jednotu a solidaritu. Vždyť všichni mají téhož Stvořitele, jsou jím milováni a jsou zaměřeni k jeho slávě (344).

 

Závěr

Věříme v Boha Stvořitele, v dokonalou bytost, která přebývá nad viditelnou i neviditelnou sférou naší existence. Jeho prostřednictvím začalo existovat bytí ve viditelném i neviditelném světě. Působením své božské inteligence dal do pohybu vesmír, přírodní a duchovní zákony. Myšlení Boha přesahuje lidský rozum a chápání, ale lze Jej a jeho charakter, vůli, plány a moc poznávat a poznat z toho, co stvořil a ze zjevení, které On dává. Věříme, že Bůh chtěl rozmanitost svých tvorů, jejich vlastní dobro, jejich vzájemnou závislost a jejich řád. Všechny hmotné tvory určil k dobru lidského pokolení. Člověk a skrze něho celé stvoření je určeno k Boží slávě.

Comments