Hříchy proti víře - 4. neděle velikonoční 3.5.2009

4. NEDĚLE  VELIKONOČNÍ - 3.5.2009 – bílá 
 

Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů. (I B. str. 266)    Sk  4, 8 -12:

První Boží přikázání nám ukládá, abychom uctívali pouze jednoho Boha, našeho Pána.  Z toho pro nás vyplývá povinnost nevyznávat boha jiného, než je jediný Bůh ve Svaté Trojici. Apoštol Petr ve Skutcích slavnostně vyhlásil, že neexistuje žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy. A v toto jediné jméno jsme byli i pokřtěni a přijati mezi Boží děti.  

1. ČTENÍ Sk 4, 8-12: Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: "Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý. On je ten 'kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kvádr nárožní'. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy."  

Komentář ke 2. čtení z prvního listu apoštola Jana. (I B.  str. 267)  1 Jan  3, 1 -2: 

V pouhých dvou verších dokázal apoštol Jan vyjádřit, co je základem našeho křesťanského života. Při křtu nás Bůh s velikou láskou  přijal mezi své děti. Mnozí z nás tuto velikou a nebývalou skutečnost nechápou, a proto jí pohrdají. Obracejí se k Bohu zády a uchylují se k různým praktikám, které je od Boha vzdalují. Z nedostatku víry se dopouštějí hříchu proti úctě k Bohu.  

2. ČTENÍ 1 Jan 3, 1-2: Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. 
 

Komentář k evangeliu podle Jana. ( I B. str. 267)  Jan 10, 11 -18: 

Bůh přišel na svět v Ježíši Kristu, a v dnešním Janově evangeliu se nám představuje  jako jediný, dobrý pastýř, který chrání své ovce před nebezpečím a nástrahami dnešní doby. Nechme se jím vést, abychom na věčnosti dosáhli dokonalé podoby s ním. Kristus je jediný pravý Spasitel člověka. Nebojme se proto jít v jeho šlépějích.  

EVANGELIUM Jan 10, 11-18: Ježíš řekl:  "Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk, a vlk je uchvacuje a rozhání. Vždyť je najatý za mzdu a na ovcích mu nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř. Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc zase ho přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce."  
 
 

- 292 - 

Hříchy proti víře  

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“– Lekce 87.  s odkazem na znění 1. čtení Sk 4,8-12 a na Katechismus katolické církve        (KKC) 2110 – 2128.              

Váš prohlížeč možná nepodporuje zobrazení této zprávy.                                                                

Osnova : 

a) pověra

b) modloslužba

c) věštění a magie

d) hříchy proti úctě k Bohu

e) ateizmus a agnosticizmus 

Úvod: 

Je psáno: „Nebudeš mít jiného boha mimo mne“(Dt 5,7).  

Je zakázáno uctívat jiné Bohy, kromě jediného Pána (2110).

Vysvětlení k některým proviněním proti této části prvního přikázání Božího je obsahem dnešního tématu.  

Pověra. 

Když jistým, jinak oprávněným a nutným náboženským úkonům přikládáme nadměrnou až magickou důležitost,  jedná se o úchylku náboženského cítění –   o pověru (2111). V takzvaných primitivních společnostech je víra v magickou moc základem náboženských obřadů, rituálů a tabu. Pověrčiví lidé se domnívají, že uskuteční svá přání nebo zaženou nějakou obavu „předepsaným“ činem nebo slovem.

Modloslužba.

Ten kdo projevuje náboženskou  úctu k fyzickým předmětům, tvorům, sochám, obrazům, symbolům místo Boha a klaní se tomu, dopouští se modloslužby. Takové jednání spočívá na zbožšťování toho, co Bůh není. Je církví zásadně odsuzováno s odvoláním na první přikázání víry v jediného Boha, které vyžaduje od člověka, aby nevěřil jiným bohům kromě Boha a neuctíval je.                (2112, 2113,2114).

Věštění a magie. 

Bůh může zjevit budoucnost jen prorokům, nebo jiným světcům (2115). Je třeba odmítat všechny způsoby věštění, vzývání satana nebo zlých duchů, vyvolávání mrtvých, uchylovat se k horoskopům, k astrologii, k hádání z ruky, k výkladu předtuch, k jevům jasnovidectví (2116), vyhýbat se používání magie a čarodějnictví, kterými člověk zamýšlí podrobit si skryté mocnosti, aby mu sloužily, a tak dosáhnout nadpřirozené moci nad bližními. Odsouzeníhodné jsou zvláště ty praktiky, které jsou spojeny s úmyslem škodit druhým, nebo směřují ke zneužívání jejich důvěřivosti (2117).  

                                                           - 293 –

Hříchy proti úctě k Bohu. 

Jednání, jímž člověk slovy nebo skutky pokouší Boha, zkouší jeho dobrotu a jeho všemohoucnost (2119), dále svatokrádež , což je znesvěcování nebo nedůstojné zacházení se svátostmi (2120), nebo zlořád zvaný svatokupectví (2121), spočívající v prodávání, kupování nebo vyměňování církevních milostí, svátostí, svátostin,  patří mezi hříchy, které první přikázání Boží rovněž odsuzuje (2118).

Za udělení svátosti udělovatel nic nepožaduje (2122). 

Ateismus a agnosticismus. 

V pravém slova smyslu je ateismus přesvědčení či mínění, že neexistuje žádný bůh nebo bohové či nadpřirozená bytost obecně. Patří k nejvážnějším skutečnostem naší doby. Mnoho našich současníků hluboké životní spojení s Bohem nechápe nebo je výslovně odmítá (2123). Vyskytuje se ve více formách. Je vysvětlovaný jako osobní omezování, vyžadující osvobození od umělých překážek, které klade náboženské uctívání Boha do cesty k praktickému životu a odvrací ho od budování společnosti  a vlastního majetku (2124).  Ateismus je hříchem proti ctnosti zbožnosti, protože odmítá nebo popírá existenci Boha (2125). Má základ v nesprávném pojetí lidské nezávislosti (2126). 

Agnosticismus  má několik podob. Je to filosofický názor tvrdící, že existenci čehokoli, co nelze poznat zkušeností, tedy např. Boha, nemůžeme ani dokázat, ani vyvrátit (2127). Někdy může zahrnovat jisté hledání Boha, ale obvykle představuje   lhostejnost, nebo útěk před posledním problémem lidské existence. Často se rovná některé z forem ateismu (2128). 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr.Leopold Mann
Comments