4.Neděle Velikonoční - 21.4.2013

4. NEDĚLE VELIKONOČNÍ  – 21.4.2013


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení ze Skutků. (IC)   Sk 13,14.43-52:

Ježíš před svým odchodem k Bohu uložil svým učedníkům, aby  hlásali radostnou zvěst o věčném životě ve společenství s ním na nebi. Když byli odmítnuti těmi, kterým bylo určeno jako prvním, tedy židům, stalo se úkolem apoštolů ohlašovat evangelium o životě v Kristu všude tam, kamkoliv přijdou,  bez ohledu na  národnostní nebo rasové hranice.  Tak se Boží slovo odpoutalo od židovství  a rozeběhlo se do celého světa.

 1. ČTENÍ Sk 13,14.43-52: Pavel  a Barnabáš šli z Perge a dostali se do Antiochie v Pisídii. Tam šli      v sobotu do synagógy a posadili se. Přišlo za nimi hodně židů a pohanů, kteří ctili Boha. Pavel               a Barnabáš s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby zůstali věrni Boží milosti. Následující sobotu se sešlo takřka celé město, aby si poslechlo Boží slovo. Když však židé viděli takové množství, naplnilo je to žárlivostí, odporovali Pavlovi, když mluvil, a vedli rouhavé řeči.Tu Pavel  i Barnabáš jim řekli otevřeně: "Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte a nepokládáte se za hodné věčného života, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám to nařídil Pán: 'Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.' " Když to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně. A přijali víru všichni, kdo byli určeni k věčnému životu. Tak se slovo Páně šířilo po celé té krajině. Židé však poštvali zbožné ženy z vyšších vrstev a přední muže města, vyvolali proti Pavlovi                   a Barnabášovi pronásledování a vyhnali je ze svého území. Oni si na svědectví proti nim setřásli prach    z nohou a odešli do Ikónia. Učedníci však byli plní radosti a Ducha svatého.

Komentář ke 2. čtení z knihy Zjevení . (IC)    Zj 7,9.14b-17:

Janovo vidění nesčetného zástupu zachráněných a určených k nebeskému životu je vrcholem dnešního úryvku z  Apokalypsy. Ti kdo dosáhli  spásy, stojí  před  Kristem a vidí jeho tvář. Mají podíl  na jeho vzkříšení, na jeho vítězství nad zlem a na jeho nesmrtelnosti. Mohou proto vzdávat Bohu nepřetržitou poctu, těšit se z Jeho přítomnosti, ochrany a z radostného  společenství s Ním.

 2. ČTENÍ Zj 7,9.14b-17 : Já, Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou.  A jeden ze starců mi řekl: "To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí."

Komentář k evangeliu podle  Jana.  ( IC)  Jan  10,27-30:

Ježíš se v Janově evangeliu uchyluje k obrazu dobrého pastýře. Vyjadřuje tím přesvědčení, že ho jeho věrní, kteří jako ovečky jeho hlas slyší a poslouchají, také budou s důvěrou následovat  do nebeského  společenství lásky s Otcem. Půjdou za ním  spolu s Kristem, kterého On poslal. Patřit Kristu znamená totiž patřit samému Bohu, a to bez konce a stejným způsobem, jako Syn přebývá v Otci a Otec v Synu.

EVANGELIUM Jan 10,27-30: Ježíš řekl: "Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou.     Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme."

 

- 1091-

 

 

Nebe

 

je téma 348 na dnešní katechetickou homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ –s odkazem na znění  2. čtení  Zj 7,9.14-17 a Katechismus katolické církve (KKC) 1023-1029.  YOUCAT 52, 158.                                                         

 

Osnova:

a) žít navždy s Kristem

b) dokonalá plnost života

c) oblažující patření

 

Úvod.

 

V křesťanské řeči se jako nebe označuje místo či stav nadpřirozené blaženosti mimo tento svět, kde vždy dlí Bůh, nadpřirozené bytosti (andělé), případně i duše lidí, kteří do nebe byli a budou přijati. Nebeská blaženost spočívá v tom, že andělé a vyvolení s láskou a radostí tváří v tvář patří na Boha, nejvyšší Dobro.  Boha, jehož na zemi poznávali jen nedokonale světlem víry, vidí v nebi takového, jaký skutečně je (1023). Blaživé patření je umožněno světlem slávy, které dává Bůh všem, kteří odcházejí z tohoto světa ve stavu posvěcující milosti a případně si v očistci už vytrpěli všechny časné tresty za hříchy. Nebeská blaženost je věčná a nemůže být ztracena. Po všeobecném vzkříšení z mrtvých budou mít také těla těchto spravedlivých podíl na oslavení ve zduchovnělém způsobu bytí.

 

YOUCAT otázka 52: Co je nebe?

Odpověď: Nebe je Boží prostředí, příbytek andělů a svatých a cíl stvoření. Slovy „nebe a země“ označujeme veškeré stvoření.

 

Nebe je konečným cílem a uskutečněním nejhlubších tužeb člověka, stav svrchovaného a konečného štěstí (1024).

 

Žít navždy s Kristem.

 

Žít v nebi znamená „být s Kristem“: „A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já“ (Jan 14,3); (1025).       Pro věřící není den smrti v žádném případě koncem všeho,ale je spíše přechodem    k nesmrtelnému životu. Je dnem konečného narození. Kdyby se Ježíš nenarodil na zemi, nemohli by se lidé narodit pro nebe. Právě proto, že se Kristus narodil, můžeme také my „být znovu zrozeni“ a být ke Kristu dokonale přivtěleni (1026).  

Když dohasíná život, ať v pozdním věku či na začátku své pozemské existence nebo z neznámých důvodů v nejlepších letech, nesmíme v tom vidět jen uzavřený životní osud, ale znovuzrození a obnovené bytí v Kristu.

 

YOUCAT otázka 158: V čem spočívá nebe?

Odpověď: Nebe je jediným nekonečným okamžikem lásky. Nic už nás neodloučí od Boha, kterého naše duše miluje a kterého po celý život hledala. Společně se všemi anděly a svatými se vždycky můžeme radovat z Boha a s ním.

 

- 1092-

„Nechceme vás, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Až sám Pán sestoupí z nebe, budeme uchváceni vstříc Pánu i my. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto„ (srov. 1 Sol 4,13-18).

 

Dokonalá plnost života.

 

Jestliže se s Boží pomocí jednou dostaneme do nebe, čeká nás to, co v Novém zákoně píše o nebi apoštol Pavel: "Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na lidskou mysl nepřišlo, co Bůh připravil těm, jež ho milují" (1 Kor 2,9); (1027).

 

Biskup Jaroslav Škarvada:´Já jdu domů´, (článek) -  nedlouho před svou smrtí 2010 řekl: „Já už jsem starý a jen otázkou týdnů nebo měsíců, kdy můj život na této zemi skončí. Víte, pro mě stárnutí je přibližování se cíli. A ten cíl stojí za to. Na konci života nevidím nějakou tmu hrobu, anebo pec krematoria. Na mě tam čeká otevřená náruč Boha. Není to hezký pohled do budoucnosti?“

 

Oblažující patření.

 

Bůh může být viděn, jaký je pouze tehdy, kdy sám otevře člověku své tajemství k bezprostřednímu nazírání ve chvíli, kdy mu dá k tomu schopnost. Toto nazírání Boha v jeho nebeské slávě nazývá církev „oblažující patření“ (1028).

 

„Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne“ (1 Kor 13,12).

Na závěr

 „Věříme, že množství duší, shromážděné kolem Ježíše a Marie v ráji, tvoří nebeskou církev, kde tyto duše ve věčné blaženosti vidí Boha tak, jak je, a kde v různém stupni a různým způsobem se podílejí spolu se svatými anděly na božské vládě příslušející Kristu ve slávě, přimlouvají se za nás a pomáhají nám v našich slabostech svou bratrskou péčí“ (Pavel VI.: Vyznání víry Božího lidu).

Blažení v nebeské slávě i nadále radostně konají Boží vůli vzhledem k ostatním lidem a vzhledem k celému stvoření. Kralují už s Kristem a „budou kralovat na věky věků“ (Zj 22,5); (1029).

 

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk.

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

Comments