4.Neděle v mezidobí - 3.2.2013

4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 3.2.2013


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení z knihy proroka Jeremiáše  (IC)   Jer 1,4-5.17-19:

 

V době Jeremiášova povolání Hospodinem k prorocké službě v Izraeli, kdy začíná  rozvrat Judského království, Bůh žádá  od Jeremiáše naprostou poslušnost, připravenost  a důvěru. Ujišťuje ho o své podpoře a blízkosti, které mu dodají sílu  vzdorovat lžím a bolestným zkouškám a napomínat lid, který žije v morálním a náboženském úpadku. Od okamžiku početí  je předurčen a  obdarován Božskými ctnostmi, zajišťujícím  mu i v prostředí opuštěnosti a náboženské nenávisti Boží ochranu.

 

1. ČTENÍ Jer 1,4-5.17-19: Za (krále ) Jošíjáha Hospodin mě oslovil: "Dříve než jsem tě utvořil          v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil. Přepásej svá bedra, vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu. Nelekej se jich, abych tě nezbavil odvahy před nimi. Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město, (železný sloup) a bronzovou zeď proti celé říši, proti judským králům a jejím knížatům, proti jejím kněžím i lidu země. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, neboť já budu s tebou - praví Hospodin abych tě vysvobodil."

Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Korinťanům.  (IC)    1 Kor  12,31-13,13:
Apoštol Pavel výchovným listem křesťanům v Korintě, obsahujícím velepíseň o Božských  ctnostech, z nichž spolu s nadějí a vírou největší je láska, nás vede k jádru křesťanského poselství, tvrzené přikázáním lásky k Bohu a k bližním.

 

2. ČTENÍ 1Kor 12,31-13,13: Bratři! Usilujte o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov    a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic.                   A kdybych rozdal všechno, co mám, a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje. Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. (Láska) všecko omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží. Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné. Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak (Bůh) poznává mne. Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  4, 21-30:

V Lukášově evangeliu vyslechneme  jak Ježíš, když dočetl z Izaiášovy knihy slova proroka:„Duch Hospodinův mne pomazal, abych přinesl radostnou zvěst“ a dodal „Dnes se naplnilo toto Písmo“ v podstatě vyhlašuje, že  skrze něho samého, se dává Ježíš lidstvu poznat jako svatý a živý Bůh, se všemi svými Božskými ctnostmi a velkolepým plánem spásy. Přesto jeho řeč vyvolala pochybnosti a odpor.

 

EVANGELIUM Lk 4,21-30: Ježíš promluvil v synagóze: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli." Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst a říkali: "Není to syn Josefův?"  Řekl jim: "Jistě mi připomenete přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! Udělej i tady ve svém domově to,   o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnau." Dále řekl: "Amen, pravím vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Říkám vám podle pravdy: Mnoho vdov bylo v izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónsku. A mnoho malomocných bylo v izraelském národě za proroka Elizea, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie." Když to slyšeli, všichni            v synagóze vzplanuli hněvem. Zvedli se, vyhnali ho ven z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo vystavěno jejich město, aby ho srazili dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.    

                                               

- 1063-

Božské ctnosti

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 339  s odkazem na znění  2. Čtení evangelia 1,Kor 13,13 a Katechismus katolické církve (KKC) 1812-1829.  YOUCAT 299, 305-309.                                                          

 

Osnova:

víra – naděje – láska

 

Úvod.

Téma  Božské ctnosti podle Katolického katechismu jsme probírali ke 29.neděli v mezidobí 15.10.2011 (viz). V dnešní lekci o božských ctnostech více  použijeme k poučení publikaci YOUCAT.

YOUCAT otázka 266: Jak rozumět slovu „ctnost“?

Odpověď: Ctnost je vnitřní postoj, kladný návyk, trvalá a pevná dispozice konat dobro.

 

Božské ctnosti uschopňují křesťany, aby žili v důvěrném vztahu k Nejsvětější Trojici. Původem, důvodem i předmětem božských ctností je trojjediný Bůh. Božské ctnosti jsou základem, duší a charakteristickým rysem mravního jednání křesťana. Pronikají a oživují všechny mravní ctnosti. Bůh je vlévá do duše věřících, aby věřící byli schopni jednat jako jeho děti a zasloužit si věčný život. Božské ctnosti jsou zárukou přítomnosti a působení Ducha svatého ve schopnostech člověka (1812).

 

YOUCAT otázka 305: Co jsou božské ctnosti?

Odpověď: Božské ctnosti jsou tři: víra, naděje a láska. Nazýváme je „božskými“, protože mají svůj původ v Bohu, vztahují se bezprostředně k Bohu a nás lidi uschopňují žít v důvěrném vztahu s Bohem.

 

YOUCAT otázka 306: Proč jsou víra, naděje a láska ctnostmi?

Odpověď: Víra, naděje a láska jsou Bohem darované síly mravního jednání křesťana, které člověk za pomoci Boží milosti může rozvíjet, aby tak získal „život v hojnosti“ (Jan 10,10); (1813).

 

Víra.

 

YOUCAT otázka 307: Co je to víra?

Odpověď: Víra je božská ctnost, kterou přijímáme Boha a všechno, co nám zjevil, a vytváříme si k němu osobní pouto. (1814)

 

Víra je Bohem stvořená cesta k pravdě. Protože Ježíš je cesta, pravda a život“ (Jan 14,6), nemůže být ani víra jen pouhým názorem či „věřením“ v cosi. Víra má jasný obsah, který církev vyznává ve vyznání víry (v Krédu). Ten, kdo přijímá dar víry, kdo chce věřit, vyznává tuto víru, církví věrně střeženou a procházející věky a kulturami. Ve víře jde o důvěryplný vztah k Bohu současně rozumem i srdcem. Víra totiž začíná být účinná teprve „láskou“(Gal 5,6). To, že někdo věří v Boha, který je Láska, nevyplývá z jeho prohlášení, ale z jeho života v lásce (1815).

„Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi“ (Mt  10,32); (1816).

- 1064-

Naděje.

 

YOUCAT otázka 308: Co je to naděje?

Odpověď: Naděje je božská ctnost (1817), kterou vytrvale toužíme po věčném životě jako po svém štěstí (1818). Tady na zemi jsme proto, abychom chválili Boha a sloužili mu. V tom spočívá naše skutečné štěstí: hledat své naplnění v Bohu.

 

Naděje je důvěra v to, co nám Bůh zaslíbil ve stvoření, skrze proroky a především v Ježíši Kristu, i když to zatím nemůžeme vidět na vlastní oči. Opíráme se přitom o pomoc milosti Ducha svatého.

 

Křesťanská naděje má svůj původ a svůj vzor v Abrahámově naději, které se  naplnily podle Božích příslibů ve jeho synu  Izákovi a v jeho potomstvu). „On přece uvěřil, že se stane otcem mnoha národů, protože mu bylo řečeno: Tak četné bude tvé potomstvo“ (Řím 4,18); (1819).

 

Křesťanská naděje se rozvíjí od počátku Ježíšova kázání, která ji pozvedají k nebi jako k nové zaslíbené zemi a dává nám zakoušet radost: „V naději se radujte, v soužení buďte trpěliví“ (Řím 12,12). Modlitba „Otče náš“ je souhrnem všeho, po čem nám dává naděje toužit (1820). Církev se modlí v naději, aby „všichni lidé došli spásy“ (1 Tim 2,4); (1821).

 

Láska.

 

YOUCAT otázka 309: Co je to láska?

Odpověď: Láska je božská ctnost, s jejíž pomocí se dokážeme odevzdávat Bohu, protože on si nás zamiloval jako první, abychom s ním byli jedno a abychom kvůli Bohu přijímali druhé bez zábran a tak srdečně, jako přijímáme sebe samé (1822).

 

Ježíš učinil z lásky nové přikázání a své učedníky vyzývá: „Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás“ (Jan 15,12); (1823) a „Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce(Jan 15,9-10); (1824).  Pán nás žádá, abychom milovali jako on dokonce i své nepřátele, abychom milovali děti a chudé jako jeho samého (1825). Láska je energií, která oživuje a naplňuje božským životem: „Lásku však, kdybych neměl, nejsem nic“ (1 Kor 13,1); (1826, 1827). Vede-li křesťan mravný život oživovaný láskou, stojí před Bohem jako jeho syn, kterého Bůh Otec miluje (1828). A těm, kteří milují Boha, se všechno mění v dobro, a Bůh jim přičítá k dobru i jejich bloudění a chyby (Sv. Augustin). Plody takové lásky  pak  jsou radost, pokoj a milosrdenství (1829).

 

Na závěr

 

Božské ctnosti příznivě uzpůsobují křesťany, aby žili v důvěrném vztahu                   k Nejsvětější Trojici. Původem, důvodem i předmětem božských ctností je Bůh poznávaný vírou, Bůh, v něhož doufáme a kterého milujeme pro něho samého.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk.

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

Comments