4.Neděle postní -10.3.2013

4. NEDĚLE POSTNÍ– 10.3.2013


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení z  knihy Jozue. (IC)   Joz  5,9a.10-12:

Příběh z knihy Jozue  je zprávou  o závěrečné části dlouhého a obtížného  putování vyvoleného národa z Egypta  pouští do zaslíbené země. Izraelité se i zde setkávají s mocným Božím působením. Boží lid, který se po čtyřicet let svého pobytu na poušti živil manou, poprvé může ochutnat  plody z úrody této země. Izrael se ocitá v roli marnotratného syna, který ač ve světě hřešil, znovu se může vrátit do rodného domu, kde ho očekává láskyplná otcova náruč.  

 

1. ČTENÍ Joz 5,9a.10-12: Hospodin pravil Jozuovi: "Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu." Synové Izraele se utábořili v Gilgalu a slavili Velikonoce čtrnáctého dne toho měsíce večer na jerišských planinách. Na druhý den po Velikonocích jedli z úrody té země: nekvašené chleby a pražená zrna. Téhož dne přestala (padat) mana. Byl to druhý den, když jedli z úrody té země. Synové Izraele už neměli manu, toho roku jedli z výnosu země Kanaán.

Komentář ke 2. čtení z druhého listu Pavla Korinťanům.  (IC)    2 Kor  5,17-21:
Čtení z listu apoštola Pavla nám připomíná, že do příchodu Krista na svět  bylo lidstvo zcela ponořeno do hříchu. Ve své nevýslovné lásce nám Bůh poslal svého jednorozeného Syna, který nám svou obětí sjednal usmíření.  Hřešit jsme ovšem nepřestali, proto stále platí  na nás  apoštolova výzva: „Smiřte se s Bohem“ neboť On je milosrdný.

 

2. ČTENÍ  2 Kor 5,17-21: Bratři! Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření. Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh.  Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.  

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  15,1-3.11-32:

 

Lukášovo evangelium je nazýváno „evangeliem milosrdenství“. V podobenství         o „Marnotratném synu“  je načrtnuta životní pouť každého z nás. Od odloučenosti od Boha, kterou způsobil hřích, ke společenství lásky, které milosrdný Bůh Otec připravil pro lidstvo skrze  výkupnou oběť Ježíše. Ježíš Kristus je jediným, Božím řešením problému lidského hříchu. V něm můžeme poznat a prožívat Boží lásku a Boží plán pro náš život.

 

EVANGELIUM Lk 15,1-3.11-32: Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové   a učitelé Zákona mezi sebou reptali : "Přijímá hříšníky a jí s nimi! " Pověděl jim tedy toto podobenství:  "Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: 'Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad, a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal. Tu šel do sebe a řekl: 'Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!' Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.' Ale otec nařídil služebníkům: 'Honem přineste nejlepší šaty         a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!' A začali se veselit. Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků       a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: 'Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.' Tu se ( starší syn ) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: 'Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!'  Otec mu odpověděl: 'Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.' "

 

- 1078-

 

Podstata výkupné Kristovy oběti  

 

je téma 344 na dnešní katechetickou homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ –cyklus CII s odkazem na znění 2 Kor 5,17-21 a Katechismus katolické církve       (KKC) 599-609.  YOUCAT 98.                                                         

 

Osnova:

a) Kristova výkupná smrt

b) obětoval sám sebe za naše hříchy

 

Úvod.

Pašijní příběh Ježíšův, jeho odsouzení a ukřižování, bezpochyby patří k tomu podstatnému v novozákonní zvěsti. Tím, že se Ježíš obětoval na kříži, došlo ke smíření mezi Bohem a lidským pokolením. Byl odstraněn odvěký hřích, který nás, potomky Adama a Evy, Bohu vzdálil. Kříž tvoří střed evangelia. Je jádrem naší víry.

Hřích tvoří hlubokou propast, která odděluje člověka od Boha. „Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“ (Řím 3,23). Neustálé snahy člověka dosáhnout Boha a plného života vlastním úsilím, například dobrým životem, filozofií nebo různými náboženstvími, souboj se zlem a s hříchem vyřešit nemohou. Ježíš Kristus je jediným, Božím řešením problému lidského hříchu. V něm můžeme poznat a prožívat Boží lásku a Boží plán pro náš život (600). On je jedinou cestou k Bohu. „Ježíš mu odpověděl: Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne" (Jan 14,6).

Kristova výkupná smrt.

 

Bůh překlenul propast, která nás od něj odděluje:

„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16).

Poslal svého Syna, Ježíše Krista, aby zemřel na kříži místo nás a zaplatil tak za naše hříchy  ve shodě s Písmem, jak píše apoštol Pavel (601):

„Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem“ (1 Kor 15,3).

YOUCAT otázka 98: Přál si Bůh smrt vlastního syna?

Odpověď:Ježíšova násilná smrt nebyla plodem jen tragických vnějších okolností. Ježíš byl „vydán“, jak to Bůh předem rozhodl a předpověděl“ (Sk 2,23); (599). Nebeský Otec s tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem (2 Kor 5,21), abychom my, děti hříchu a smrti, život získali (602). Velikost oběti, jakou Bůh Otec požadoval od svého Syna, odpovídala velikosti Synovy oddanosti (603).

 

Na obou stranách je to láska, která se osvědčuje v krajní situaci kříže. Tím, že Bůh vydal svého Syna za naše hříchy, ukazuje, že jeho plán spásy, který má s námi, je plán dobrotivé lásky, která předchází jakoukoliv naši zásluhu.

 

 - 1079-

„Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní“ (Řím 5,8); (604). Tato láska nikoho nevylučuje:

„A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život. Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými“  (Řím 5,18-19); (605). 

Aby nás Bůh zachránil ze smrti, vylil „lék nesmrtelnosti“– svého Syna Ježíše Krista - na náš svět smrti (Ignác z Antiochie). Otec a Syn byli v tomto poslání nerozlučnými spojenci, plnými ochoty a touhy přijmout na sebe z lásky k člověku i nejkrajnější situaci. Bůh se odhodlal k výměně, aby nás navždy zachránil. Chtěl nám darovat svůj věčný život, abychom se mohli těšit z jeho radosti, a byl ochoten vytrpět naše umírání, naše zoufalství, naši opuštěnost a naši smrt, aby měl podíl úplně na všem.  Aby nás miloval až k smrti a ještě i za ni.

Obětoval sám sebe za naše hříchy.

Boží Syn sestoupil z nebe, ne aby konal svou vůli, ale vůli toho, který ho poslal. „Když přicházel na svět, řekl: ‘… Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli …’ A touto vůlí jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy“ (Žid 10,5-10).

Od první chvíle svého vtělení Syn plně přijímá ve svém vykupitelském poslání Boží plán spásy: „Mým pokrmem je plnit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo“ (Jan 4,34). Ježíšova oběť „za hříchy celého světa“ (1 Jan 2,2) je výrazem jeho společenství lásky s Otcem:

 „Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život (Jan 10,17). „Ale ať svět pozná, že miluji Otce a jednám, jak mi Otec přikázal (Jan 14,31); (606). Tato touha bezvýhradně se ztotožnit s plánem vykupitelské lásky svého Otce proniká celým Ježíšovým životem i v hodině jeho smrti: „Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel (Jan 12,27); (607). Celý Kristův život vyjadřuje jeho poslání: „sloužit a dát svůj život jako výkupné za všechny“           (Mk 10,45); (608). Tím, že se Ježíš  sjednotil ve svém lidském srdci s Otcovou láskou k lidem „projevil jim lásku až do krajnosti“ (Jan 13,1), protože „nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život“ (Jan 15,13).

Ježíš svobodně přijal své utrpení a smrt z lásky ke svému Otci a k lidem, které Otec chce spasit: „Nikdo mi život nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe“             (Jan 10,18); (609).

Na závěr

Modleme se: Pane Ježíši, potřebuji tě. Děkuji ti za to, že jsi zemřel na kříži za mé hříchy. Otevírám ti dveře svého života a přijímám tě jako svého Vykupitele, Spasitele a Pána. Děkuji ti za odpuštění hříchů. Ujmi se vedení mého života a změň mě, abych byl takovým, jakým mě chceš mít. Tvoje smrt je Otcovou vůlí, ale není Otcovým posledním slovem. Od okamžiku, kdy jsi pro mne zemřel, mohu vyměnit svou smrt za tvůj život.

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk.                             Vypracoval MUDr. Leopold Mann

Comments