4.Neděle postní - 18.3.2012

4. NEDĚLE POSTNÍ - 18.3.2012 – fialová

Liturgické texty
Komentář k 1. čtení z druhé knihy Kronik. (I)   2 Kron  36,14-16. 19-23:
Z knihy Kronik se dozvídáme, jak Hospodin přiměl  perského panovníka Kýra k vydání nařízení propustit vyvolený lid z otroctví a umožnit mu tak návrat  do Jeruzaléma, aby zde mohl znovuvybudovat chrám. Bůh, pán dějin, obdařil krále svou milostí a vlil do jeho nitra svého Ducha, aby v něm působil a zajistil nadpřirozený ráz výkonu vladařova spravedlivého skutku.
1. ČTENÍ 2 Kron 36, 14-16. 19-23: Všechna knížata, kněží i lid se dopustili mnoha nevěrností. Napodobovali všechny hanebnosti pohanů a poskvrnili chrám, který si Hospodin posvětil v Jeruzalémě. Hospodin, Bůh jejich otců, posílal k nim bez ustání své posly, neboť měl soucit se svým lidem a se svým příbytkem. Ale oni se posmívali Božím poslům, pohrdali jeho slovy a tupili jeho proroky, až se vznítil Hospodinův hněv proti jeho lidu, že už nebylo léku. Nepřátelé spálili Boží chrám, zbořili hradby Jeruzaléma, všechny jeho paláce vydali napospas ohni a zničili všechny jeho cenné předměty. Nabuchodonosor vystěhoval do Babylóna všechny jeho obyvatele, kteří unikli meči. Sloužili jemu a jeho synům jako otroci až do zřízení perského království, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, dokud by země nedostala náhradu za nezachovávané soboty. Po všechny dny zpustošení odpočívala, až se naplnilo sedmdesát let. V prvním roce perského krále Kýra vzbudil Hospodin ducha Kýra, perského krále, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, a on dal prohlásit - i písemně - po celém svém království: Tak praví Kýros, perský král: Všechna království země mi dal Hospodin, Bůh nebes. On mi přikázal, abych mu vystavěl chrám v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdo je mezi vámi ze všeho jeho lidu? Ať je Hospodin, jeho Bůh, s ním: Ať jde do Jeruzaléma!

Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Efesanům.  (I)    Ef  2, 4-10:
Ze čtení listu apoštola Pavla poznáváme, že Bůh je plný lásky a štědrý ve své milosti. Obojí nám Bůh dává, aniž bychom si to v nejmenším zasloužili.  Jeho milost nám zprostředkoval a zasloužil Ježíš svým utrpením a smrtí na kříži.
Milost Boží je nám vlita působením Ducha svatého. Je to nadpřirozený dar, který nás ospravedlňuje  a posvěcuje a vede nás ke konání dobrých skutků a ke spáse.
2. ČTENÍ Ef 2, 4-10: Bratři! Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Za to, že jste zachráněni, máte co děkovat Boží dobrotě. Když vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni. Tím chtěl v budoucím čase ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám, a to pro Krista Ježíše. Té záchrany docházíte z Boží dobroty skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to Boží dar! Dostáváte ho ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům. Bůh je předem připravil, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě. 
Komentář k evangeliu podle  Jana.  ( I)  Jan   3, 14-21:
V Janově evangeliu Ježíš představuje sám sebe. Přirovnává se k bronzovému hadu, kterého Mojžíš vyvýšil na poušti, aby skrze něj hříšný národ zachránil od jisté smrti. Právě tak se v Kristově vyvýšení na kříž projeví Boží spasitelná láska. Daroval svého Syna, aby člověk povstal ze smrti k věčnému životu. Každý, byť nezasloužený Boží dar, je nutné ve víře přijmout s vědomím, že je to dar překypující Boží milosti a lásky k člověku. 
EVANGELIUM Jan 3, 14-21: Ježíš řekl Nikodémovi: "Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný.  Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu."  
- 876 –
Milost a zásluha

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“ – Lekce 279  s odkazem na znění  2. čtení Ef 2,4-10 a Katechismus katolické církve (KKC) 2003-2011.  YOUCAT 341.                                                           

Osnova:
a) milost je především Darem Ducha
b) nikdo si nemůže zasloužit první milost
c) Kristova láska je v nás pramenem našich zásluh
Úvod.
Milost je Boží dílo lásky, které Bůh uděluje nám hříšníkům. Milost není ničím podmíněna. Je zdarma a k jejímu udělení není třeba žádných důvodů. Zásluhy nám nepomohou získat Boží milost, naopak povahu Boží milosti ruší. Co není zdarma, není milost. Pokoj a radost křesťana a hříšníka nespočívají v tom, jak mnoho milují Pána, ale jak mnoho Pán miluje je. Náš pokoj a radost netkví         v tom, kolik jsme učinili pro Pána, ale v tom, kolik Pán učinil pro nás. Bůh konfrontuje naši hříšnost se svou dobrotou a láskou. MILOST je slovo, jímž lze dokonale popsat Boží dílo pro člověka. Znamená, že nám Bůh nedává, co si zasloužíme.

Milost je především Darem Ducha.

Milost je především a hlavně darem Ducha svatého, který nás ospravedlňuje a posvěcuje. Duch svatý nám uděluje i další dary, aby nás připojil ke svému dílu, aby nás uschopnil ke spolupráci na spáse druhých (2003) . Jsou to dary milosti, kterými jsou obdarováváni jednotliví křesťané–charismata, a milosti stavu, pro stav manželský, řeholní a duchovní (2004). Dary milosti unikají našim pocitům.       O působení těchto Božích dobrodiní v našem životě se přesvědčujeme vírou (2005).   

Nikdo si nemůže zasloužit první milost.
YOUCAT otázka 341: „Lze si zasloužit nebe dobrými skutky?
Odpověď: Nikoliv. Žádný člověk si nemůže zasloužit (2006; 2007) věčný život v Božím království vlastními silami. To, že jsme spaseni, je záležitostí Boží milosti, která předpokládá svobodnou součinnost člověka (2008). Zásluhy našich dobrých skutků jsou dary Boží dobroty (2009).
Bohu vždy a ve všem patří iniciativa. Jeho milost si nemůže nikdo ničím zasloužit. Ona je na počátku našeho obrácení, odpuštění a ospravedlnění. (2010).
Kristova láska je v nás pramenem našich zásluh.

Láska, předávaná do našeho nitra od Krista pod vlivem Ducha svatého, zajišťuje nadpřirozený ráz našim skutkům, které  jsou pramenem našich zásluh před Bohem i lidmi  (2011).
- 877 –
Závěr.
 
Milost je velké Boží dílo, které Bůh vykonal z vlastního popudu ve své bezpodmínečné a neomezené lásce k bezmocnému, nehodnému a hříšnému člověku. Je to nezasloužený dar Nejvyššího Boha daný lidem k věčné spáse. Tuto milost nám zprostředkoval a zasloužil Ježíš svým utrpením a smrtí na kříži.
Působením Ducha svatého na základě víry a prostřednictvím svátostí pronikají dary milosti do hloubi duše člověka. Pomocí darů milosti se člověk, stvořený       k obrazu Božímu, podílí na Božím životě.
Námět je zpracován též v tématu 245:„Milost-nezasloužený dar“. K tomu připojujeme odkaz na kázání P. Jana Plodra.


Comments