4.Neděle Adventní - 23.12.2012

4. NEDĚLE ADVENTNÍ - 23.12.2012

Liturgické texty

 

Komentář k 1. čtení z knihy proroka Micheáše  (IC)    Mich  5,1-4a:

 

V úryvku  z knihy proroka Micheáše, psaných  v době  nejvyššího ohrožení  lidu Izraele,  autor oznamuje Bohem přislíbené  obnovení národa po příchodu nového, spravedlivého krále. Apoštol Matouš později v evangeliu připomíná Micheášovo proroctví v souvislosti             s Ježíšovým narozením v Betlémě. Avšak místo maličký jsi mezi judskými rody  o Betlému říká: “...vůbec nejsi nejmenší mezi předními městy“. Betlém neměl velký význam pro tehdejší svět. A ještě “menším” se mohlo zdát nemluvně v jeslích.              Z Betléma však vzešel vládce, v jehož životě se naplno projevila Hospodinovou síla a velebnost Hospodinova jména.

 

1. ČTENÍ Mich 5,1-4a:  „A ty Betléme Efratský, jakkoli maličký jsi mezi judskými rody, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jeho původ je od pradávna, od věčnosti. I když je Hospodin opustí až do doby, kdy rodička porodí, zbytek jeho bratrů se vrátí k izraelským synům. Bude stát a pást v Hospodinově sile, ve velebnosti jména Hospodina, svého Boha, oni pak budou žít v míru, neboť jeho moc se rozšíří až do končin země. On sám pak bude pokojem.“

 

 

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Židům .  (IC)    Žd  10, 5-10:

Apoštol Pavel představuje Krista v listě Židům jako toho, který přichází, aby zcela naplnil Boží vůli, jako Král a Mesiáš oddaný Božímu plánu. Mocí Ducha svatého bude on, Boží Syn  tajemně vtělen skrze Pannu Marii. Bude v ní počat, jí zrozen a ona bude právem nazývána Bohorodičkou. V její přítomnosti bude na kříži jednou provždy za hříchy lidí obětován, abychom jeho obětí byli posvěceni k věčnému životu.  

 

2. ČTENÍ Žd 10,5-10: Bratři! Když Kristus přicházel na svět, řekl: „Oběti krvavé ani nekrvavé jsi nechtěl, ale připravil jsi mi tělo. V celopalech a v obětech za hřích jsi neměl zálibu. Proto jsem řekl: Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.“ Po prvních slovech: „Oběti krvavé ani nekrvavé, celopaly ani oběti za hřích jsi nechtěl a neměl jsi v nich zálibu,“ –  a přece to všechno se obětuje podle Zákona - hned dodává: „Tady jsem, abych plnil tvou vůli.“ To první ruší, aby ustanovil to druhé. A touto „vůli“ jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy.

 

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  (IC)  Lk  1,39-45:           

Příběh  z Lukášova evangelia, v němž se setkávají  dvě matky,  požehnané svatým mateřstvím, obsahuje chvalozpěv, kterým Alžběta uctila Marii za hloubku její víry a za souhlas k zázračné  proměně, kterou v jejím těle vykoná Duch svatý. Postoj Marie vyjadřuje souhlas s Božím plánem. Tak nás učí apoštol Pavel, když vkládá do Ježíšových úst ve druhém čtení slova: „Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli“. Ježíš splnil své smírné poslání. Aby nás ospravedlnil, vzal na sebe naši nepravost a svou výkupnou obětí nás uzpůsobil k věčnému životu.

 

 EVANGELIUM Lk 1,39-45: V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“

 

- 1039 –

Výkupná Kristova oběť

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 331  s odkazem na znění  2. čtení Žid 10,5-10 a Katechismus katolické církve (KKC) 614-618.  YOUCAT 70.                                                          

 

Osnova:

a) Kristova oběť je jediná a definitivní

b) obětí na kříži ukazuje lásku do krajnosti

c) naše účast na Kristově oběti

 

Úvod.

Bůh nám na svém Synu člověka ukazuje, že největší moc v našich životech a ve světě je oběť. Když slyšíme dnes slovo oběť, tak sklopíme hlavu a říkáme si, to je příliš mnoho, já nejsem schopen za něco položit svůj život, obětovat sebe nebo svou rodinu. Oběť nás provází téměř na každém kroku. Člověk, chce-li něco vytvořit, musí vždy něco jiného obětovat. Student, chce-li uspět, musí obětovat zábavu, volný čas. Umělci a vědci obětují dny a noci svému úsilí, nemluvě o otcích a hlavně matkách, které se často dávají cele svým rodinám. Pochopit oběť znamená žít z ní a s ní. V záři čtvrté adventní svíce, kdy se blíží Ježíšův příchod, si můžeme uvědomit nekonečný dosah, který má pro náš život  moc jeho oběti.

Kristova oběť je jediná a definitivní.

 

Bůh tedy, když přišla plnost času, poslal svého Syna, aby vysvobodil ty, kdo byli     v područí Zákona, abychom tak mohli být přijati za syny (srov. Gal 4,4-5).         

V něm tedy opravdu máme vykoupení prostřednictvím jeho krve a odpuštění hříchů (srov. Řím 1,7). Tyto výroky apoštola Pavla skvěle korunuje výpověď autora listu Židům:

 Ale Kristus vešel jednou provždy do svatyně, ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tím nám získal věčné vykoupení. Skrze věčného Ducha sám sebe přinesl Bohu jako oběť bez poskvrny (Žid 9,11.12.14).

Tato oběť je jediná. Dovršuje a převyšuje všechny oběti. Je to především dar samého Boha Otce, který vydá svého Syna, aby nás smířil se sebou. Zároveň je to oběť vtěleného Božího Syna, který dobrovolně a z lásky obětuje vlastní život svému Otci, aby napravil naši neposlušnost (614).

 Svou poslušností až k smrti splnil Ježíš zástupnou úlohu trpícího Služebníka, který „položil svůj život v oběť za vinu“ (Iz 53,10) a „nesl hřích mnohých“ (Iz 53,12), které „tím, že vezme na sebe jejich nepravosti, ospravedlní“(Iz 53,11). Ježíš napravil naše chyby a podal Otci zadostiučinění za naše hříchy (615).

 „Mně už není pomoci“ – toto zvolání lidské zkušenosti už neplatí. Ať se člověk dostane svým hříchem kamkoliv, Bůh Otec  za ním posílá svého Syna. „Následkem hříchu je smrt“ (Řím 6,23). Následkem hříchu je však také nádherná solidarita Boha, který nám posílá Ježíše jako přítele a zachránce (YOUCAT 70).

- 1040 –

 

Obětí na kříži ukazuje lásku do krajnosti.

 

Svědectví Nového zákona je velmi silné. Obsahuje totiž nejen jasnou představu      o zjevené pravdě ohledně vykupitelského osvobození, ale také vystupuje až           k nejvyššímu Prameni tohoto tajemství, totiž k samotnému Bohu. Jeho jméno je Láska. Hle tedy, co tvrdí Jan: V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy (1 Jan 4,10). Vždyť krev jeho Božího Syna Ježíše Krista nás očišťuje od každého hříchu (srov. 1 Jan 1,7); (616) . A víte, že on přišel, aby hříchy odstranil. On však je bez hříchu (1 Jan 3,5).

 

Právě v tom je obsaženo ono nejvyšší zjevení lásky, jíž Bůh do krajnosti miloval člověka. Toto zjevení se naplnilo v Ježíši Kristu, který svým utrpením na kříži nám zasloužil ospravedlnění (617).

 

Naše účast na Kristově oběti.

 

Kříž je jedinou obětí Krista, který je jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi.

On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa (1 Jan 2,2)

 

Tato pravda naší víry vyžaduje účast člověka, každého člověka na Kristově oběti, spolupráci s Vykupitelem. Jestliže platí, jak jsme řekli, že žádný jiný člověk nemohl vykonat vykupitelské dílo a nabídnout zástupnou oběť za hříchy světa (srov. 1 Jan 2,2), pak je zároveň pravdou, že každý člověk je volán k tomu, aby bral svůj podíl na Kristově oběti a aby spolupracoval s Kristem na Jeho vykupitelském díle, které On dokonal. To říká apoštol Pavel: „Spolu s Kristem jsem ukřižován (Gal 2,19-20).

 

Sám Kristus volal a stále volá každého svého učedníka: Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě“ (Mk 8,34). Protože on sám trpěl za nás a zanechal nám tak příklad, abychom šli v jeho šlépějích. Kristus chce totiž přidružit ke své vykupitelské oběti právě ty, kteří z ní mají prospěch jako první. To se splnilo ve svrchované míře na jeho Matce (618).

Na závěr

V adventní době, kdy se blíží Ježíšův příchod, si uvědomujeme nekonečný dosah, který má pro spásu našeho života  moc jeho oběti. Naše spása pochází z iniciativy Boží lásky k nám, protože „on si nás zamiloval a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy“ (1 Jan 4,10). Poslušností své lásky k Otci „až k smrti na kříži (Flp 2,8) splnil Ježíš své smírné poslání trpícího Služebníka, který ospravedlní mnohé tím, že vezme na sebe jejich nepravost a tím je uzpůsobí k věčnému životu.

 

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

- 1041 –

Comments