31.Neděle v mezidobí - 4.11.2012

31. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 4.11.2012


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení z páté  knihy Mojžíšovy.  (IB)    Dt  6,2-6:

 

V textu prvního čtení z 5. knihy Mojžíšovy se jako refrén opakuje zdůvodnění, proč je třeba zachovávat Boží přikázání. Verše, které vyslechneme, v podstatě jsou současně vyznáním víry v jediného Boha, který se svým národem i s každým jeho členem navazuje zvláštní osobní vztah lásky. I my na toto posvátné pouto máme odpovědět láskou. Neboť Bůh pro nás koná veliké skutky, protože touží, abychom dosáhli pravého a trvalého štěstí.

 

1. ČTENÍ Dt 6, 2-6: Mojžíš řekl lidu: "Boj se Hospodina, svého Boha, a zachovávej všechny jeho zákony a příkazy, které já ti přikazuj i - ty, tvůj syn a syn tvého syna - po všechny dny svého života, abys byl dlouho živ. Slyš, Izraeli, svědomitě je zachovávej, aby se ti dobře vedlo, abyste se velmi rozmnožili, jak to slíbil Hospodin, Bůh tvých otců, že ti dá zemi oplývající mlékem a medem. Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou! Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, zůstanou v tvém srdci!"

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Židům.  (IB)    Žid  7, 23-28:

Autor listu Židům srovnává úroveň mnohem vznešenějšího  Kristova kněžství a jiných  židovských kněží. Kristus ve své kněžské službě není omezen časem a jeho přímluva za lid trvá navěky. On jednou provždy z lásky k nám obětoval svůj život jako posvátnou oběť smíření a získal tím pro celé lidstvo věčné odpuštění.  Bůh ustanovil svého Syna jedinečným,dokonalým a neposkvrněným prostředníkem mezi sebou a lidmi. Takže jedině skrze Krista můžeme přijít k Bohu.

 

2. ČTENÍ Žid 7, 23-28: Bratři! V době starozákonní mnozí se stávali kněžími, protože umírali, a ne-mohli tedy jimi být stále; Ježíš však je navěky, a proto jeho kněžství nepřechází na nikoho jiného. Proto také je schopen přinést úplnou spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval. Ano, právě takového velekněze jsme potřebovali: aby byl svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa, který nemá zapotřebí, jako    ( jiní ) velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve potom za hříchy lidu. (Ježíš) to učinil jednou provždy, když sám sebe přinesl v oběť. Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, kteří jsou podrobeni slabosti; ale ona přísaha - pozdější než Zákon ustanovuje Syna, který dosáhl dokonalosti navždy.  

 

Komentář k evangeliu podle  Marka.  ( IB)  Mk  12,28b-34:

    

Markovo evangelium nám odhaluje podstatu prvního  z Božích přikázání, v němž je nám uloženo uznat a přijímat s vírou, že náš Bůh je jediný Pán, k němuž je třeba nasměrovat celý náš život. K tomuto přikázání však Ježíš připojuje další požadavek – milovat bližního jako sebe sama. Láska k Bohu a láska k bližnímu jsou tedy dvě složky jediného a nejvýznamnějšího Božího přikázání.  „Žádné jiné přikázání není větší než toto“.

 

EVANGELIUM Mk 12, 28b-34: Jeden z učitelů Zákona přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?" Ježíš odpověděl: "První je toto: 'Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.' Druhé je toto: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Žádné jiné přikázání není větší než tato." Učitel Zákona mu na to řekl: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že on je jediný a není jiného kromě něho a milovat ho celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat     bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary." Když Ježíš viděl, že ( učitel Zákona ) odpověděl rozumně, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." A nikdo se už neodvážil dát mu nějakou otázku.  

 

- 1012-

 

Božská ctnost lásky

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 322  s odkazem na znění  evangelia Mk 12,8b-34 a Katechismus katolické církve (KKC) 1822-1829.  YOUCAT 309.                                                         

 

Osnova:

a) pojem

b) nové přikázání Ježíšovo

c) největší je láska

d) plody lásky

 

Úvod.

Málokteré slovo bývá příčinou tolika nedorozumění jako právě “láska”. Je to proto, že láska je pojem nejednoznačný. Člověk jako bytost tělesně-duchovní zná lásku smyslovou a lásku duchovní. V křesťanství je láska základní charakteristikou vztahu jednak mezi Bohem a člověkem, jednak mezi lidmi navzájem, a je tedy také základním požadavkem kladeným na každého křesťana. Na rozdíl od erotické lásky, která po milovaném především touží (řecké erós a latinské amor), rozumí se zde láskou vztah, v němž jde především o dobro milovaného, jak to vyjadřuje řecké slovo agapé nebo latinské caritas.

Křesťanská láska má tedy být především aktem vůle, který chce dobré pro druhého kvůli Bohu. Sv. Augustin ji charakterizuje jako „směřování mysli ke stavu, v němž se těší jednak z Boha kvůli němu samému, jednak ze sebe samé a z bližního kvůli Bohu". Všechny ostatní stránky lásky – citová náklonnost, erotická přitažlivost, touha a další – tím nemají být potlačeny, ale mají být tomuto chtění podřízeny. Vlastním původcem lásky je totiž Bůh sám a projevy jeho lásky křesťanství označuje pojmem milost. Lidská láska je pak vždy jen odrazem a odpovědí na tuto Boží milost – a to, i když bloudí a když se své vlastní povaze zpronevěří.

Pojem.

 

Podle Katechismu katolické církve (1822): „ Láska je božská ctnost, kterou milujeme Boha nade všechno pro něho samého a svého bližního jako sebe z lásky   k Bohu.“

YOUCAT otázka 309: Co je to láska?

 

Odpověď: Láska je božská ctnost, s jejíž pomocí se dokážeme odevzdávat Bohu, protože on si nás zamiloval jako první, abychom s ním byli jedno a abychom kvůli Bohu přijímali druhé bz zábran a tak srdečně, jako přijímáme sebe samé.

 

Božskou láskou se člověk s Bohem sjednocuje. Milující se milovanému připodobňuje a více než po vlastním blahu touží po blahu milovaného. Bůh v takovém člověku přebývá skrze milost posvěcující, na věčnosti pak skrze blažené patření.

 

 

 

 

- 1013 –

Nové přikázání Ježíšovo.

 

Ježíš učinil z lásky nové přikázání. Protože miloval své „až do krajnosti (srov. Jan 13,1), projevuje lásku, kterou dostává od Otce. Když se učedníci navzájem milují, napodobují Ježíšovu lásku, kterou od něho dostávají. Proto Ježíš říká: „Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. (Jan 15,9). A ještě: „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jak jsem já miloval vás“ (Jan 15,12); (1823). „Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce“ (Jan 15, 10); (1824). Pán nás žádá, abychom milovali jako on, dokonce i své nepřátele (Mt 5,44), abychom milovali děti (Mk 9,37) a chudé jako jeho samého (Mt 25,40.45); (1825).

 

Největší je láska.

 

Láska je největší z toho důvodu, že je energií, která oživuje a naplňuje božským životem. Láska je největší ctnost, ale my k ní, tedy k lásce, která je největší ze všeho a která je spojením všech dokonalostí, nemůžeme přijít ihned, nejprve je třeba získat i ostatní ctnosti, počínaje pokorou a mírností. Také sv. apoštol Pavel nás upozorňuje na to, že: „… nyní pak zůstává víra, naděje, láska, ale největší z té trojice je láska.“ (1 Kor 13,13); (1826).

Plody lásky.

Božská ctnost lásky zaručuje a tříbí naši lidskou schopnost milovat (1827). Vede-li křesťan mravný život oživovaný láskou, dává mu to duchovní svobodu Božích dětí (1828). Člověk v Bohu nachází zalíbení, radost, pokoj. Touží, aby byl Bůh co nejvíce oslaven a aby co nejvíce lidí Boha milovalo a ctilo.  Je horlivý v činnosti k oslavě Boží. Projevuje se nezištností a štědrostí. K plodům lásky patří milosrdenství, vlídnost, velkodušnost. (1829).

 

Na závěr:

Láskou milujeme Boha nade vše a svého bližního z lásky k Bohu jako sebe. Neboť láska „je svorník dokonalosti“ (Srov. Kol 3,14) a je formou všech ctností.

Apoštol Pavel vytvořil nedostižný obraz lásky: „Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. (Láska) všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží    (1 Kor 13,4-7).

Láska, která nás sjednocuje s Bohem, spojuje naše síly, sjednocuje nás se všemi lidmi dobré vůle a tehdy nacházíme pokoj, klid. Proto je láska největší ctností. Usilujme nadále, abychom vešli do Božího království, tím, že budeme plnit Boží přikázání, a připravujme se během každého dne, abychom dosáhli té největší ctnosti, lásky, která nás sjednocuje s Bohem a se všemi svatými.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

- 1014 –

Comments