3. Neděle Velikonoční - 14.4.2013

3. NEDĚLE VELIKONOČNÍ– 14.4.2013


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů . (IC)   Sk  5,27b-32.40b-41:

Život prvotní církve se od počátku odehrával ve znamení světlých a temných okamžiků. Jak píše apoštol Petr,  Ježíšovi učedníci v té době vydávají radostné svědectví o Ježíšově učení,  zmrtvýchvstání a nanebevstoupení a přitom  zažívají výsměch a utrpení a hrozí  jim smrt. Riskují svůj život proto, aby oznamovali, že Ježíšovo vzkříšení znamená, že i oni budou jednou vzbuzeni ze smrti.

1. ČTENÍ  Sk 5,27b-32.40b-41: Velekněz začal apoštoly vyslýchat: "Přísně jsme vám přece zakázali, že  v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však Jeruzalém je plný toho vašeho učení a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka." Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: "Více je třeba poslouchat Boha než lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo a zabili. Ale Bůh ho povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele, aby Izraeli dopřál obrácení a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají." Dali apoštoly zbičovat a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří.

Komentář ke 2. čtení z knihy Zjevení.  (IC)    Zj  5,11-14:

Symbolem  beránka Jan, autor knihy Zjevení,  označuje Krista jako pravého velikonočního Beránka, zabitého a posléze zmrtvýchvstalého Syna člověka, Hospodinova trpícího služebníka, který je při svém příchodu do nebe slavnostně  vítán mezi nebeskými bytostmi. Jejich hymnus, slavnostně zakončený mohutným „Amen“, tím stvrzuje dokonalé uskutečnění Boží vůle.

2. ČTENÍ Zj 5,11-14: Já, Jan, měl jsem vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců, bylo jich na milióny a stamilióny - a volali silným hlasem: "Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu! " A všechno tvorstvo na nebi, na zemi,      v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: "Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!" Tu ony čtyři bytosti přidaly: "Amen!" a starci padli na tvář a poklonili se.

Komentář k evangeliu podle Jana.  ( IC)  Lk  21,1-19:

Čtení z Janova evangelia nám otevírá pohled na budoucnost církve a klade základ službě apoštola Petra jako Kristova zástupce. Po svém zmrtvýchvstání se Ježíš několikrát svým učedníkům zjevoval, aby je zbavil nejistoty ohledně jejich dalšího působení a mohli se opřít o přítomnost vzkříšeného Pána. Jedno z posledních vzájemných setkání se konalo při lovu ryb u galilejského jezera.

EVANGELIUM Jan 21,1-19: Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto: Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva    z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: "Půjdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Vyšli tedy          a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili.  Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš se jich zeptal: "Dítky, nemáte něco k jídlu?" Odpověděli mu: "Nemáme." On jim řekl: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete." Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb. Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "Pán je to!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty - byl totiž oblečen jen nalehko - a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí - nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami. Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu            a vedle chléb. Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb, které jste právě chytili." Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: "Pojďte snídat!" Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu.  To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání. Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mě více než tito?" Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě miluji." Ježíš mu řekl: "Pas mé beránky." Podruhé se ho zeptal: "Šimone, synu Janův, miluješ mě?" Odpověděl mu: "Ano; Pane, ty víš, že té miluji." Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce." Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, miluješ mé?” Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: "Miluješ mě?", a odpověděl mu: "Pane, ty víš všechno - ty víš, že tě miluji. Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce. Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš." To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: "Následuj mě!

- 1087-

 

Námitky proti zmrtvýchvstání Páně

 

je téma 347 na dnešní biblickou homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění  2. čtení Sk 5,27 n.

 

Osnova:

a) že by si apoštolové zmrtvýchvstání vymysleli a vylhali, vyvrací líčení jejich charakteru

b) autosugesce a halucinace z touhy po milovaném Mistru, jež prý vytvořila přeludy zjevení Krista, neobstojí

c) fakt vzniku a rozšíření křesťanství v prvních generacích nelze jinak vysvětlit než pravdivostí faktu zmrtvýchvstání. To byl hlavní bod hlásání evangelia.

 

Úvod.

 

Třetí den po smrti Ježíše několik lidí zjistilo, že hrob, v němž byl pohřben, je prázdný. Toho dne a později mnohokrát viděli mnozí lidé Ježíše živého. O Letnicích začali Ježíšovi učedníci veřejně učit, že tento Ježíš Kristus byl vzkříšen, že se jim mnohokrát zjevil, že se vrátil do nebe a všichni lidé ho musejí následovat, aby byli zachráněni ze svých hříchů. Na základě těchto skutečností se křesťanství rozšířilo po celém světě a trvá dodnes.

 

Ačkoli vzkříšení Ježíše bylo potvrzeno očitými svědky a v souladu s Písmem, přesto existovali a existují lidé, kteří mají pochybnosti o tom, zda k němu došlo. Někdo říká, že tělo ukradli učedníci a pak prohlašovali, že byli svědky Ježíšova vzkříšení. Jiní tvrdí, že vzkříšený Ježíš byl pouhý přelud.

 

Že by si apoštolové zmrtvýchvstání vymysleli a vylhali, vyvrací líčení jejich charakteru.

 

Někteří lidé jsou přesvědčeni, že vzkříšení byl podvod, který vymysleli učedníci. Co by z toho ale měli? Když učedníci vydávali svědectví o Ježíšově vzkříšení, zažívali výsměch a utrpení a hrozila jim smrt. Vystavovali by se takovému nebezpečí kvůli nějaké lži? Vždyť jejich protivníci byli připraveni využít jakoukoli záminku k tomu, aby proti nim zasáhli. Právě vzkříšení Ježíše bylo to, co učedníkům dodávalo odvahu svědčit o svém Pánu navzdory i tomu nejkrutějšímu pronásledování. Vzkříšení se stalo klíčovou složkou křesťanské víry. První křesťané neriskovali svůj život jenom proto, aby vydali svědectví o moudrém učiteli, který byl zavražděn. Riskovali svůj život proto, aby oznamovali, že Ježíš byl vzkříšen, protože to dokládalo, že  Kristus, Boží Syn, je mocná duchovní bytost, která je podporuje, vede a zachraňuje. Ježíšovo vzkříšení znamenalo, že i oni budou jako on probuzeni ze smrti. Pravda je, že pokud by Ježíš nebyl vzkříšen, neexistovalo by křesťanství. Kdyby nevstal z mrtvých, možná bychom o něm nikdy neslyšeli.

 

Ačkoli učedníci trávili s Ježíšem asi tři a půl roku a někteří z nich došli k silné víře, že Ježíš je Syn živého Boha, víra většiny z nich byla značně kolísavá. Jejich  představy o Mesiáši byly natolik silné, že bránily Ježíšovým učedníkům rozumět duchovní podstatě jeho učení, jeho království a především – jeho smrti a vzkříšení.

 

- 1088-

Všichni však věděli, jak byl mučen, jak trpěl v agónii na kříži, jak zemřel, jak mu voják probodl bok. Byli vystrašení, dezorientovaní, zoufalí. A dokonce i poté, co někteří viděli prázdný hrob a když jim ženy o tom svědčily, stále ještě nevěřili.        I pak se učedníci stále skrývají ze strachu před zatčením – a před stejným osudem, který potkal jejich Mistra (Jan 20,19). Tito zmatení muži nemají nejmenší důvod začít osnovat smyšlený příběh o zmrtvýchvstání. Bylo by to v přímém rozporu se vším, co o těch mužích víme – s tím, jaký byl jejich život, jak trpělivě snášeli utrpení a pronásledování. Ze všech záznamů týkajících se chování učedníků ihned po vzkříšení je zjevné, že nebyli nakloněni ani připraveni uvěřit a že pochybnosti převažovaly a bránily jim v unáhlené víře. Tito muži se museli mnohokrát pečlivě ubezpečit, že Ježíš Kristus, ten, kterého osobně znali, je skutečně vzkříšený. Když deset mužů řeklo Tomášovi, že viděli vzkříšeného Krista, odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím“ (Jan 20,25). Lidé, kteří později svědčí     o vzkříšeném Kristu, nebyli naivní a lehkověrní, ale žádali průkazná fakta a fyzické důkazy.

 

Všichni apoštolové pro své kázání evangelia – zprávy o vzkříšení nesmírně a od počátku trpěli. Je možné uvěřit lži, a pak pro tuto mylnou víru položit i život. Není však myslitelné lživé učení si vymyslet, a pak pro něj důsledně a neochvějně trpět                 a umírat. Nemohli by trvat na tom, že skutečnosti, o nichž vyprávějí, jsou pravdivé, kdyby Ježíš doopravdy nevstal z mrtvých a kdyby si touto skutečností nebyli tak jisti jako všemi ostatními fakty, která jim byla známa.

„Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti“  (2 Petr 1,16).

„Nepotřebujeme skrývat nic nečestného, nepočínáme si lstivě ani nefalšujeme slovo Boží, nýbrž činíme pravdu zjevnou, a tak se před tváří Boží doporučujeme svědomí všech lidí“ (2 Kor 4,2).

„Naše poselství nepochází z omylu ani z nekalých úmyslů, ani vás nechceme podvést. Bůh nás uznal za hodné svěřit nám evangelium, a proto mluvíme tak, abychom se líbili ne lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce“ (1Te 2,3-4).

 

Autosugesce a halucinace z touhy po milovaném Mistru, jež prý vytvořila přeludy zjevení Krista, neobstojí.

 

V evangeliích nacházíme setkání se vzkříšeným Kristem celou řadu. Toto je jedno svědectví za všechny:  

„Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich. Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: 'Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? Podívejte se mé ruce a mé nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.' To řekl a ukázal jim ruce a nohy. Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: 'Máte tu něco k jídlu?' Podali mu kus pečené ryby. Vzal ji a pojedl před nimi“ (Lk 24,36-43).

Jestliže totiž některý z apoštolů viděl žijícího vzkříšeného Krista, mohli bychom  ho podezírat z halucinace. Chtěl ho vidět, tedy ho viděl, tak moc po něm toužil, až se mu někde zjevil. Jenže, vezmeme-li si znovu různá čtení, mluvící o setkání apoštolů s Kristem, vidíme, že on se s nimi vždy setkává za velmi normálních okolností.

 

- 1089 –

 

Ne ve snu, v nějakých hysterických halucinacích,  ne v modlitbě, ne při nějakém jejich dlouhém sezení, ne při rozjímání nebo o samotě, ale u stolu, při rybolovu, na cestě. V samých zcela banálních situacích, v běžném životě. V situacích, v nichž ho sice znali i předtím, ale v nichž by si ho sotva mohli vyvolat, či vymyslet!

Fakt vzniku a rozšíření křesťanství v prvních generacích nelze jinak vysvětlit než pravdivostí faktu zmrtvýchvstání. To byl hlavní bod hlásání evangelia.

 

„Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli“ (1 Kor 15,13-19).

 

Nebyl-li Kristus vzkříšen, pak je celé křesťanství klamné, marné a dělá z lidí ubohé vyznavače lži – s vědomím této zákonité logiky desetitisíce lidí v prvním století přijímají křesťanskou víru. Židé, kteří po patnáct století zachovávali Mojžíšův zákon, lidé nesmírně hrdí na své vyvolení Bohem a přísně se oddělující ode všeho pohanského, přijímají křesťanství a vytvářejí jedno bratrské shromáždění s pohany. Ti, kteří svou identitu čerpali právě z výlučného postavení před Bohem skrze Zákon, který jim byl Bohem svěřen – opouštějí pro křesťanství stěžejní tradice, jež měly pro židovský národ nesmírný teologický i společenský význam (dodržování soboty, obřízka, neslučování s pohany, ztráta výlučnosti vlastního národa). A coby přísně monoteistický národ začínají uctívat Ježíše Krista jako Boha (Jan 20,28).

Na závěr

Evangelní zprávy o vzkříšení Ježíše nesou známky největší upřímnosti. Samo zmrtvýchvstání popisováno není, protože je na vlastní oči nikdo neviděl. Svatopisci ale zato popravdě popisují nejistotu a tápání, pochybovačnost a váhání mezi nadějí a strachem, ono ponenáhlé „rozvíjení se“ pravdy; prostě to, co prožili. A tak píší jen skuteční a nanejvýš hodnověrní svědci. A oni o těchto událostech nejen psali, oni pravdu o vzkříšení s heroickými obětmi hlásali, celým životem potvrzovali a neváhali pro ni ani umřít. Jakýkoli podvod ze strany apoštolů by Kristovi nepřátelé snadno odhalili a apoštoly usvědčili z klamu a lži. Apoštolové prostě najednou viděli vzkříšené Kristovo tělo, které se pohybovalo, mluvilo, jedlo a tak tehdy mohlo jít jedině o skutečný zázrak v nejvlastnějším slova smyslu.  Tak je zmrtvýchvstání opravdu největším důkazem víry v božství Ježíše Krista. Bylo jednak nejpevnějším přesvědčením prvotní církve a je trvale základním smýšlením, z něhož vůbec pramení křesťanská víra, církev i proměna světa.

 

 

 

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk.

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

Comments