3. neděle v mezidobí - 22.1.2012

3. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 22.1.2012 – zelená


Liturgické texty

 

Komentář k 1. čtení z knihy proroka Jonáše. (I)   Jon  3,1-5.10:

Ve své nesmírné a milosrdné dobrotivosti Bůh stvořil celý svět a všechen lid  milostivě svolává do jednoho společenství v životě i ve slávě. Volá k sobě i ty, kteří mu dosud vzdorovali a jeho volání nevyslyšeli. Už od starozákonních dob oslovuje proroky, aby na takové lidi působili a vybízeli je k radikální změně svého života.  Aby se k Bohu obrátili a k Němu se navrátili. Boží plán se podařilo naplnit i v případě obrácení hříšného města Ninive proroku Jonášovi.  

1. ČTENÍ Jon 3, 1-5. 10: Hospodin oslovil Jonáše: "Vstaň, jdi do velikého města Ninive a volej tam, co ti ukládám." Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno!" Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se v žínice, velcí i malí.  Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.

 

Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Korinťanům.  (I)    1 Kor  7,29-31:

Apoštol Pavel v listě Korinťanům nechce nahánět strach připomínkou blížícího se zániku všech věcí.  Jeho poselství je naopak plné naděje a útěchy. Pronáší svůj soud jen na adresu toho, co je v tomto světě odsouzeno k zániku, co je postiženo hříchem a smrtí. Blízkost Boží a přítomnost Krista  nás vede k tomu, že v tomto vzácném čase, kdy je s námi, vidíme konec a pomíjivost doby hříchu a jeho následků, nad kterými Kristus zvítězil.

2. ČTENÍ 1 Kor 7, 29-31: Říkám, bratři, toto: Čas je krátký.  Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí.  

 

Komentář k evangeliu podle  Marka.  ( I)  Mk  1, 14-20:

Jak potvrdil Ježíš v Markově evangeliu: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království“. Bůh vstupuje do života lidstva. Ježíš, Boží Syn, přichází k lidem a setkává se s nimi tam, kde žijí. Žádá od nich jen, aby uvěřili a obrátili se. Svolává je do křesťanského společenství  - církve, v níž víra lidskému životu i jednání dodá novou svěžest. Ta bude trvat až do úplného dovršení království Božího.

 

EVANGELIUM Mk 1, 14-20: Když byl Jan ( Křtitel ) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: “Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu."  Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí." Ihned nechali sítě a následovali ho.
Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním.
 

 

- 848 –

Založení církve

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 270  s odkazem na znění  evangelia Mk 1,14-20 a Katechismus katolické církve (KKC) 758-769.                                                              

 

Osnova:

a) plán v Srdci Otce

b) předobrazy a symboly Církve

c) ustanovení Kristem

d) seslání Ducha Svatého (od vzniku k dovršení v plné slávě)

Úvod.

Církev učí: „Církev je Kristovo království přítomné v čase, které se šíří viditelně ve světě působením milosti Boží… přijímá poslání, aby hlásala království Kristovo a Boží a zřídila je ve všech národech; sama pak je zárodek a počátek tohoto království na zemi. Zatímco pomalu mohutní, touží po dokonalém uskutečnění království a všemi silami doufá a přeje si, aby byla spojena ve slávě se svým Králem. “ (LG 3 a 5).

 

Lekce  doplňuje téma 163 „Věřím v církev“ a navazující kázání (P. Jan Plodr) - Viz. (Po kliknutí na odkaz přesměruje se za chvíli na přístupný formát.)

Plán v Srdci Otce.

Výstavba církve byla připravována už od počátku světa v rámci plánu Nejsvětější Trojice; (758).Tento plán vyvěrá ze „zdroje lásky“, z lásky Boha Otce. On je Počátek bez počátku, z něhož se rodí Syn a skrze Syna vychází Duch svatý. Ve své nesmírné a milosrdné dobrotivosti stvořil celý svět a všechen lid  milostivě volá  k tomu, aby s ním měl společenství v životě i ve slávě. Svou božskou dobrotu štědře rozdal a nepřestává ji rozdávat, aby on, původce všeho, byl nakonec „všechno ve všem“ (1 Kor 15,28), a tak sobě zjednal slávu a nám blaženost. Bohu se však zalíbilo volat lidi k účasti na svém životě nejen jednotlivě bez jakéhokoli vzájemného vztahu, nýbrž vytvořit z nich lid, v němž by se shromáždily rozptýlené Boží děti v jedno. (Srov. Jan 11,52); (759).  

Předobrazy Církve.

Svět byl stvořen, aby se v něm mohl Bůh účastnit na svém božském životě, ve společnosti lidí „svolaných“  v Kristu. Toto „svolání“ do společenství křesťanů je církev (z řeckého „ek-kalein“ – „ekklésia“- „svolat“). Už od počátku byla  církev podivuhodně předobrazována a připravována v dějinách izraelského národa a ve Starém zákoně; (760), jako reakce na situaci, vyvolanou narušením vztahů mezi Bohem a lidmi hříchem; (761). Začíná povoláním Abraháma, kterému Bůh slibuje, že se stane otcem „velikého národa“(Gn 12,2)a vyvolením Izraele za Boží lid (Ex 19,5-6; Dt 7,6). Když Izrael porušil smlouvu s Hospodinem, proroci ohlašují novou a věčnou smlouvu, kterou uzavře Kristus; (762).  

 

- 849 –

 

Ustanovení Kristem.

Definitivně byla církev ustanovena až samotným  Božím Synem po  uzavření smlouvy nové  o příchodu Božího království, odpradávna přislíbeného v Písmě. Aby mohl být uskutečněn Otcův plán spásy, Kristus otevřel nebeské království už  na zemi; (763). To se jasně projevilo v Kristových slovech, v jeho skutcích a v jeho přítomnosti uprostřed lidu; (764). Ježíš dal svému společenství strukturu, která bude trvat až do úplného dovršení království; (765).  Ježíšovo naprosté sebeobětování  na kříži umožnilo začátek a růst Církve; (766).

Seslání Ducha Svatého (od vzniku k dovršení v plné slávě).

Když byl dokončen úkol , který uložil Bůh Otec Synovi na zemi vykonat, byl v den letnic seslán Duch svatý, aby v Božím díle pokračoval a církev posvěcoval; (767). On církev připravuje k výkonu  poslání hlásat zde na zemi království Kristovo a Boží. Církev sama je zárodkem a počátkem tohoto království; (768). Ve chvíli Kristova slavného návratu  pak společenství církve přejde do nebeské slávy;  (769).

Závěr

Církev je zároveň cesta i cíl Božího plánu: předobrazena ve stvoření, připravena Starou smlouvou, založena slovy a činy Ježíše Krista, uskutečněna jeho vykupitelským křížem a jeho vzkříšením se veřejně ukázala jako tajemství spásy vylitím Ducha svatého. Dokonale se uskuteční v nebeské slávě jako shromáždění všech vykoupených ze země.

Comments