29. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 20.10.2013

29. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 20.10.2013


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení  z 2. knihy Mojžíšovy. (IC)   Ex  17,8-13:

 

Vysvětlení textu prvního čtení je z historického hlediska poměrně obtížné. Křesťanům zde vzpomenutá Boží hůl v ruce Mojžíše, symbolizující Boží autoritu,     a rozepjaté Mojžíšovy paže, kterými při modlitbě prosí Boha  o pomoc v bitvě s nepřítelem, připomíná konečné vítězství Kristova kříže. Někteří církevní teologové vidí v tomto úryvku z Písma osobu Mojžíše jako předobraz  Ježíše vítězně bojujícího o náš život na kříži.

 

1. ČTENÍ Ex 17,8-13: Amalečané přitáhli a bojovali s Izraelem v Refidim. Mojžíš řekl Jozuovi: "Vyber si muže a zítra vyjdi bojovat s Amalečany, já se zatím postavím na vrchol pahorku s Boží holí v ruce." Jozue vykonal, co mu rozkázal Mojžíš, a bojoval s Amalečany. Mojžíš, Árón a Chur však vystoupili na vrchol pahorku. Když Mojžíš měl zdvižené ruce, vítězili Izraelité. Když ruce spouštěl, vítězili Amalečané. Ruce Mojžíšovy se však unavily; vzali tedy kámen, položili pod něho a on se na něj posadil. Árón a Chur podpírali jeho ruce, každý z jedné strany, takže jeho ruce zůstaly pevné až do západu slunce. Jozue porazil ostřím meče Amalečany a jejich válečné sbory.



Komentář ke 2. čtení z 2. listu apoštola Pavla Timoteovi.  (IC)    2 Tim  3,14-4,2:

 

Svědectví o Kristově životě a jeho učení je obsaženo v Písmu svatém a v posvátné tradici církve. Jako Poklad víry bylo svěřeno apoštolům a  celé církvi, aby v ní byl předáván z generace na generaci. Apoštol Pavel v dopise vyzývá svého věrného učedníka Timoteje, aby Písmo svaté nejen četl, ale i hlásal,  poněvadž v Božím Písmu, stejně jako v těle Páně, nachází církev pro svůj život duchovní potravu.

2. ČTENÍ 2 Tim 3,14-4,2: Milovaný! Drž se toho, čemu ses naučil a co jsi přijal jako jisté. Víš přece, od koho ses tomu naučil! Od dětství znáš svatá Písma; ta tě mohou naučit moudrosti, abys dosáhl spásy vírou v Krista Ježíše. Všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a výchově ve spravedlnosti. Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo. Zapřísahám tě před Bohem a před Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, (zapřísahám tě) při jeho slavném příchodu a království: Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.

 

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  18,1-8:

 

V podobenství  Lukášova evangelia se Ježíš obává, že při svém druhém příchodu nenalezne  u lidu dostatek víry.  Momentální stav i životnost naší víry si  každý křesťan může ověřit  v modlitbě. Modlitba znamená především umět naslouchat Slovu Písma svatého. Jak se modlí Církev? Boží Slovo zbožně slyší, svědomitě střeží, věrně vykládá a z tohoto jediného pokladu víry čerpá všecko, co předkládá    k věření jako zjevení od Boha. Bude vyslyšena a Bůh se pak svých vyvolených vždy zastane.


EVANGELIUM Lk 18,1-8: Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: "V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal. Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: 'Zastaň se mě proti mému odpůrci!' Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak mě bude ustavičně trápit.' " A Pán řekl: "Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat? Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?"

 

- 1186-

Písmo svaté a Církev

 

je téma 379 ke dnešní katechetické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění  dnešního 2. čtení 2 Tim 3,14-4,2 a Katechismus katolické církve (KKC) 131-133; YOUCAT 19. 

                                                      

Osnova:

 

a) opora a život Církve, pokora duše, trvalý pramen duchovního života

b) zde pramení kázání, katecheze a veškerá výuka Církve

c) potřeba častého čtení Písma svatého

Úvod.

Předávání Božího zjevení se uskutečňuje dvěma způsoby - skrze tradici a Písmo svaté. Jak nás učí Katechismus, oba tyto způsoby stojí “ve vzájemném těsném spojení a sdílení” . Každá etapa určitých historických mezidobí v dynamice vývoje    a uplatňování Božího plánu, je zachycená v knihách SZ i NZ a  má svoji vlastní cenu   a nezpochybnitelný význam. Ke studiu Písma svatého SZ i NZ v jeho  komplexnosti církev naléhavě vybízí. Je pro církev posilou jejího bytí, duševní potravou                a zdrojem duchovního života (131).

 

Opora a život Církve, pokora duše, trvalý pramen duchovního života.

 

Církev bibli považuje za “nejvyšší normu” víry. Písmo svaté tudíž nejenom považujeme za hluboce náboženský text, nýbrž uznáváme, že je inspirované Bohem. V tom, co se týká naší spásy, je bible jako taková bez chyby. V biblických textech však mohou být například historické nebo geografické nepřesnosti, plynoucí z lidských omezení autora. V pravdě, kterou nám Bůh chtěl zjevit, aby nás spasil, ovšem žádný omyl není.

 

V bibli nalézáme skutečné Boží Slovo, tlumočené do lidského jazyka. Proto – jak čteme v Katechismu – křesťanská víra není “náboženstvím knihy” . Nový zákon nespadl z nebe, nýbrž je plodem hlásání prvních křesťanských komunit. Ježíšova smrt a zmrtvýchvstání jsou interpretačními klíči celé bible

 

YOUCAT otázka : Jakou roli hraje Písmo svaté v církvi?

Odpověď: Církev čerpá z Písma svatého život a sílu.

 

Kromě Ježíšovy přítomnosti v eucharistii neprokazuje církev ničemu takovou úctu jako Boží přítomnosti v Písmu svatém. Při mši svaté nasloucháme slovům evangelia vestoje, protože k nám promlouvá lidskými slovy Bůh sám. „Číst Písmo svaté znamená jít si pro radu k Ježíši Kristu“ (Sv. František z Assisi).

 

Zde pramení kázání, katecheze a veškerá výuka Církve.

 

„Proto má být studium Písma svatého duší posvátné teologie. Ve slově Písma nachází zdravou výživu a svatou svěžest také služba slova, totiž pastýřské kázání, katecheze a všechna křesťanská výuka, ve které má mít liturgická homilie význačné místo“ (2. vat. koncil); (132).

 

- 1187-

Konstituce II. vatikánského sněmu Dei Verbum uvádí (kap. 10): „Posvátná tradice a Písmo svaté tvoří jediný posvátný poklad Božího slova, svěřený církvi. … Avšak úkol autenticky vykládat Boží slovo psané nebo ústně předávané je svěřen pouze živému učitelskému úřadu církve, který vykonává svou pravomoc ve jménu Ježíše Krista. Tento učitelský úřad však není nad Božím slovem, ale slouží mu tak, že učí jen to, co bylo předáno, neboť z Božího příkazu a za pomoci Ducha svatého Boží slovo zbožně slyší, svědomitě střeží a věrně vykládá a z tohoto jediného pokladu víry čerpá všecko, co předkládá k věření jako zjevení od Boha. Je tedy zřejmé, že posvátná tradice, Písmo svaté a učitelský úřad církve jsou podle moudrého Božího rozhodnutí tak spolu spojeny a sdruženy, že jedno bez druhých dvou nemůže být, a že všichni tři činitelé zároveň, každý svým způsobem, pod vlivem jediného Ducha svatého přispívají účinně ke spáse duší.“

 

Potřeba častého čtení Písma svatého.

 

Z tohoto důvodu má být písmo čteno a interpretováno v živé tradici celé církve. Tento princip nebrání individuální biblické četbě. Naopak, jsme vyzýváni, abychom se jí systematicky věnovali. Naše osobní chápání však máme srovnávat s učením církve. Při četbě různých knih Písma musíme mít na paměti, že jeho středem je Kristus. Církev naléhavě a důrazně vybízí také všechny věřící, aby častým čtením Písma svatého získali nesmírně cenné poznání Ježíše Krista.

 

A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic“ (Flp 3,8).

 

Čtěme tedy Písmo svaté, sami i s církví, a odhalujme množství významů v něm obsažených. Katechismus nás chce k této četbě povzbudit známými slovy sv. Jeronýma: Vždyť neznat Písmo znamená neznat Krista“ (Sv. Jeroným); (2.vat. koncil); ( 133).

Na závěr

Bůh k nám ve slovech Písma svatého vyslovuje své jediné SLOVO, v němž se sděluje celý. SLOVO, které se stalo člověkem, KRISTA. Je zřejmé, že pro přítomnost Krista ve slově, má Bible své nezastupitelné místo v církvi. Přítomnost Krista           v Božím slově je pro život církve obdobně důležitá, jako jeho přítomnost                 v Eucharistii. Církev, která by se vzdala Bible, jakoby se vzdala možnosti setkat se s Kristem ve slově. Bibli potřebujeme v církvi číst, abychom nezabloudili a žili plným životem. Bible je ukazatelem pro život. Pokud máme skutečně žít, je podmínkou nutnou žít osobně a zároveň uprostřed církve s Biblí. V Božím Písmu totiž stejně jako v těle Páně, v obou nachází celý křesťanský život svou potravu.

Církev měla vždy v úctě Boží Písmo jako samo tělo Páně“; v obou nachází celý křesťanský život svou potravu a svou vlastní normu (2. vat. koncil). „Svítilnou pro mé kroky je tvé slovo a je světlem na mé cestě“ (Ž 119,105 Jeruzalémská Bible).

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk.                         Vypracoval MUDr. Leopold Mann

Comments