27. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 6.10.2013

27. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 6.10.2013


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení  z knihy proroka Habakuka. (IC)   Hab  1,2-3;2,2-4:

 

Dnešní první čtení  a evangelium  naznačují stejný pohyb – od prosby a volání       o pomoc ze strany člověka k odpovědi ze strany Boží.  Bůh  pozorně naslouchá        a dříve nebo později na ně odpovídá. Je třeba jen trpělivě vyčkat a mít dostatek důvěry v Hospodinův  příslib spásy.  Kněží církve,  ať už všeobecní, nebo svěcení nám jej předávají jako poklad víry. Díky daru křtu máme totiž všichni věřící účast na Kristově kněžství, takže  Boží slovo dojde v Kristu vždy svého naplnění.

 

1. ČTENÍ Hab 1,2-3;2,2-4: Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, - ty však neslyšíš; křičím k tobě: “Násilí!" - ty však nepomáháš. Proč mi dáváš hledět na bezpráví? Mám se dívat na soužení?

Zpustošení a násilí je přede mnou, povstávají hádky, rozléhá se svár. Tu mně Hospodin odpověděl: "Napiš vidění, vyryj ho zřetelně na desky; aby ho mohl každý snadno přečíst. Na určený čas totiž ještě čeká vidění, spěje však k naplnění a nezklame. I když ještě prodlévá, počkej na ně; neboť jistě se splní; nedá se zdržet.  Hle, zahynul ten, kdo nebyl upřímný v duši; spravedlivý však bude žít pro svou věrnost."

Komentář ke 2. čtení z 2. listu apoštola Pavla Timoteovi.  (IC)    2 Tim  1,6-8.13-14:

 

Kristus od nejstarších dob bdí nad církví, oživuje ji svým Duchem a dává jí věčně trvající poslání učit pravdě i životu podle této pravdy. Nositeli záruky pravdy jsou v církvi trvale zákonití  nástupci apoštolů pastýři lidu - papež, biskupové a kněží. Bůh svěřil těmto lidem svou pravdu, na které závisí věčná spása. Jedním z takto Bohem obdarovaných byl adresát listu apoštola Pavla Timoteus.

 

2. ČTENÍ 2 Tim 1,6-8.13-14: Milovaný! Vybízím tě: oživ zase plamen Božího daru, který ti byl dán vkládáním mých rukou. Vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale (ducha) síly, lásky a rozvážnosti! Proto se nestyď veřejně vyznávat našeho Pána ani (se nestyď) za mě, že nosím kvůli němu pouta. Naopak: Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia. Jako vzoru zdravé nauky se drž toho, cos ode mě slyšel, a měj přitom víru a lásku v Kristu Ježíši. Ten drahocenný, (tobě) svěřený poklad opatruj skrze Ducha svatého, který v nás bydlí.

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  17,5-10:

 

Do dnešního evangelia apoštol Lukáš zařadil  několik Ježíšových poučení, jací mají být ti, kteří od Ježíše dostali úkol jít a hlásat evangelium.  Především jim Ježíš doporučil ozbrojit se silnou a bezpodmínečnou vírou. Dále od nich požadoval postoj hluboké pokory, odevzdanosti a skromnosti. Pouze tak byli schopni předávat svěřený poklad víry těm, kteří přišli  po nich. Jen tak se mohly utvořit pevné články tradice, která z generace na generaci  předává možnost žít bohatý život ve víře v Ježíše Krista, který svou smrtí a vzkříšením dal smysl našemu životu i naší smrti.  

 


EVANGELIUM Lk 17,5-10: Apoštolové prosili Pána: "Dej nám více víry!" Pán řekl: "Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: 'Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!', poslechla by vás. Když někdo z vás má služebníka, a ten orá nebo pase, řekne mu snad, až se vrátí z pole: 'Hned pojď a sedni si ke stolu'? Spíše mu přece řekne: 'Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji. Potom můžeš jíst a pít ty.' Děkuje snad tomu služebníkovi, že udělal, co mu bylo přikázáno? Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: 'Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.' "

 

 

- 1180-

 

Svátost kněžství

 

je téma 377 ke dnešní katechetické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění  dnešního 2. čtení 2 Tim 1,6-8.13-14 a Katechismus katolické církve (KKC) 1590-1600; YOUCAT 251; 259.                                                        

 

Osnova:

a) celá Církev je kněžský lid, všeobecné kněžství věřících

b) služebné (svátostné) kněžství

c) spojení biskupů a kněží

d) jak a komu se uděluje svátost kněžství

 

Úvod.

Kněžství je svátost, skrze kterou pokračuje v církvi nadále až do konce časů poslání, které Kristus svěřil svým apoštolům; je to tedy svátost apoštolské služby.

Celá Církev je kněžský lid, všeobecné kněžství věřících.

 

Kristus je jediný kněz ve vlastním slova smyslu. Kněžská však je i celá církev, jejíž je Kristus hlavou. Na základě iniciačního zasvěcení - křtem, jsme i my dostali  podíl na kněžství Ježíše Krista. Díky křtu mají všichni věřící účast na Kristově kněžství, Tato účast se nazývá „všeobecné kněžství věřících“. Každý pokřtěný je kněz. Všichni členové církve jsou hlasateli evangelia. Být nositelem všeobecného kněžství znamená přinášet Boha světu a také ve světě jeho Stvořitele objevovat. Všeobecné kněžství je záležitostí celého života pokřtěného (1591).

Všeobecné kněžství všech věřících je dar Boha církvi. Je darem Krista každému pokřtěnému, který slouží svým bližním i všem ostatním lidem jako připomenutí, že člověk je obrazem Božím. Životní Bohoslužba, oběť, kde od sebe nelze oddělit slovo od skutků, pak ústí do pravého díkuvzdání,  které je schopné a povolané svědčit      o Bohu. Všichni máme podíl na Kristově kněžství. Je to dar, který vyžaduje odpovědnost. To jakým způsobem žijeme své křestní zasvěcení, to jak naplňujeme své kněžství, to je odpovědí na otázku po důvodech naší naděje celému světu (srov. 1 Petr 3,15).

Služebné (svátostné) kněžství.

Existuje  ještě jiná účast na poslání Kristově: je to služba udělená svátostí kněžství.  Jejím úkolem je sloužit ve jménu a v osobě Krista uprostřed společenství církve. Tento úkol, který Pán svěřil pastýřům svého lidu, je skutečné sloužení. Kněžství je zcela zaměřeno na Krista a na lidi. Naprosto závisí na Kristu a na jeho jediném kněžství a bylo ustanoveno ve prospěch lidí a společenství církve. Svátost kněžství uděluje „posvátnou moc“, a to právě moc Kristovu. Měřítkem pro výkon takové autority musí tedy být vzor Krista, který se z lásky stal posledním a služebníkem všech. Život (kněžský) má ukazovat na Krista a přivádět všechny okolo sebe ke Kristu a v neposlední řadě k němu i sám přicházet (1592) .

YOUCAT otázka 251: Kolik stupňů má svátost svěcení?

Odpověď: Svátost svěcení má tři stupně: biskupské svěcení (episkopát), kněžské svěcení (presbyterát) a jáhenské svěcení (diakonát).

 

- 1181-

YOUCAT otázka 259: Čím se liší všeobecné kněžství všech věřících od svátostného kněžství?

Odpověď: Ve křtu z nás Ježíš vytvořil království „kněží Boha, svého  Otce“ (Zj 1,6). Všeobecným kněžstvím je každý křesťan povolán, aby ve jménu  Božím působil ve světě a přinášel mu požehnání a milost. Ve večeřadle a při rozesílání učedníků Ježíš ale některé z nich vybavil posvátnou mocí pro službu věřícím; tito vysvěcení kněží zastupují Ježíše, pastýře svého lidu a hlavu svého těla, církve.

 

Spojení biskupů a kněží.

 

Již od prvních dob byla služba udělená svěcencům vykonávána ve stupních: biskupském, kněžském, jáhenském. Služby udělené svěcením jsou pro organickou strukturu církve nenahraditelné: bez biskupa, kněží a jáhnů nelze mluvit o církvi (1593). Kněží jsou spojeni s biskupy v kněžské důstojnosti a zároveň na nich závisí při výkonu svých pastorálních úkolů; jsou povoláni, aby byli moudrými spolupracovníky biskupů; shromážděni kolem svého biskupa tvoří „kněžstvo“, které společně s ním nese odpovědnost za místní církev. Biskup jim svěřuje odpovědnost za určité farní společenství nebo za určitý církevní úřad (1595).

 

Jak a komu se uděluje svátost kněžství.

 

Svátost kněžství se uděluje vkládáním rukou, po němž následuje slavná modlitba svěcení, kterou se svěcenci vyprošují od Boha milosti Ducha svatého potřebné pro jeho službu. Svěcení vtiskuje nezrušitelné svátostné znamení (1597). Církev uděluje svátost kněžství pouze pokřtěným mužům, jejichž schopnosti pro výkon služby byly náležitě prošetřeny a uznány. Odpovědnost a právo povolat někoho, aby přijal svěcení, přísluší církevní autoritě (1598). V latinské církvi se svátost kněžství uděluje obvykle pouze těm kandidátům, kteří jsou ochotni svobodně přijmout celibát a kteří veřejně projeví svou vůli zachovávat jej z lásky k Božímu království a ke službě lidem (1599). Udělovat svátost kněžství ve třech jeho stupních je vyhrazeno biskupům 1600).

Na závěr

Všeobecné kněžství všech věřících a služebné neboli hierarchické kněžství biskupů a kněží , i když „jedno i druhé — každé svým vlastním způsobem — má účast na jediném kněžství Kristově“, přesto se podstatně liší, ačkoliv „jsou ve vzájemném vztahu“. V jakém smyslu? Zatímco se všeobecné kněžství věřících uskutečňuje v rozvoji křestní milosti, v životě víry, v naději a lásce, v životě podle Ducha, služebné kněžství slouží všeobecnému kněžství, je zaměřeno na rozvoj křestní milosti všech křesťanů. Je to jeden z prostředků, jimiž Kristus pokračuje v budování a vedení církve. Právě proto se předává zvláštní svátostí, svátostí kněžství.

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk.                         Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

 

- 1182 –

 

Comments