27.Neděle v mezidobí - 7.10.2012

27. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 7.10.2012


Liturgické texty

 

Komentář k 1. čtení z první knihy Mojžíšovy (IB )   Gn  2, 18-24:

 

Jak se dočteme v první knize Mojžíšově, byli první muž a žena - Adam a Eva - Bohem stvořeni, aby vytvářeli jednotu,  vzájemně se doplňovali a s Hospodinem pobývali v rodinné pohodě. Hřích je však od Boha odloučil. Bůh sám tedy přijal v Ježíši na sebe smrtelné lidské tělo, aby s lidmi  sdílel jejich pozemský úděl, stal se jejich  bratrem a umožnil jim tak návrat do věčné rodinné vzájemnosti.

 

1. ČTENÍ Gn 2, 18-24: Hospodin Bůh řekl:  "Není dobré, že člověk je sám. Udělám mu pomocníka, který by se k němu hodil." Hospodin Bůh uhnětl z hlíny všechnu divokou zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl ( je ) k člověku, aby viděl, jaké jim dá jméno: takové mělo být jejich jméno, jak by všechny živočichy pojmenoval. A člověk dal jméno všem krotkým zvířatům, nebeskému ptactvu a veškeré divoké zvěři, ale pro člověka se nenašel pomocník, který by se k němu hodil.  Tu Hospodin Bůh seslal na člověka hluboký spánek, a když usnul, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. Hospodin Bůh pak ze žebra, které vzal z člověka, vytvořil ženu a přivedl ji k člověku.  Ten zvolal: "To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Bude se nazývat manželkou, neboť          z manžela byla vzata." Proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jeden člověk.

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Židům .  (IB )    Žid  2, 9-11:

Apoštol Pavel v listě  Židům píše o Ježíšovi jako o tom, skrze něhož bylo všechno stvořeno a v němž všechno spočívá. Boží Syn Ježíš přijal úděl člověka a sám na sobě dovršil to, k čemu byl člověk povolán. K tomu, aby se od Krista naučil  milovat, žít v lásce i v utrpení a jít cestou nerozlučitelné jednoty  Boží rodiny do věčné slávy.

 

2. ČTENÍ Žid 2, 9-11: Bratři!  Vidíme, že Ježíš, který byl nakrátko ponížen pod anděly, je korunován slávou a ctí, protože vytrpěl smrt; bylo třeba, aby on - z milosti Boží - za všechny lidi podstoupil smrt. Bylo jistě vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy. Vždyť ten, kdo posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, mají stejný původ. Proto se neostýchá nazývat je svými bratry.

 

Komentář k evangeliu podle  Marka.  ( IB )  Mk  10, 2-16:

    

Podle  evangelia apoštola Marka  Hospodin stvořil muže a ženu k životu ve vzájemné láskyplné jednotě a harmonii. Manželské pouto  je Bohem ukováno jako nerozlučitelné. Pokud lidé respektují tento základní  zákon života, vepsaný do nejhlubšího nitra člověka, budou jako Boží milované děti spolu s Kristem, jejich bratrem,  vedeni k pokračování společného života do věčné jednoty Božího království.

 

 EVANGELIUM Mk 10, 2-16: Přišli farizeové a zeptali se Ježíše, smí-li se muž se ženou rozvést. Chtěli ho tím přivést do úzkých. Odpověděl jim: "Co vám přikázal Mojžíš?" Řekli: "Mojžíš dovolil vystavit jí rozlukový list a rozvést se."  Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz. Na počátku při stvoření však ( Bůh ) 'učinil ( lidi ) jako muže a ženu. Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk'. Už tedy nejsou dva, ale jeden. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" V domě se ho učedníci ještě jednou na to zeptali. Řekl jim: "Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. Rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství." ( Matky ) přinášely k Ježíšovi děti, aby jim požehnal. Ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde." Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim.

- 994 –

Ježíš náš bratr

 

je téma dnešní teologické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 316  s odkazem na znění  2. čtení Žid 2,9-11  YOUCAT  76.                                                         

 

Osnova:

a) zkusil úděl člověka v každém směru, kromě hříchu (pomlouván, považován za posedlého, za blázna, bit, mučen, zemřel)

b) byl ideálním člověkem

c) nic lidského mu nebylo cizí

d) můžeme mu důvěřovat ve všech situacích

 

Úvod.

 

Kristus přišel na svět, aby úspěšně uskutečnil to, v čem selhal Adam. Písmo hovoří o Kristu jako o „druhém člověku" (1 Kor 15,47) a „posledním Adamovi"(1 Kor 15,45). V listu Římanům a v prvním listu Korintským čteme o mnoha protikladech mezi těmito dvěma reprezentanty lidského pokolení (Řím 5,12-21, 1Kor 15,21-28). První Adam se pošpinil, a tak „poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy" (Ga 4,4). Bůh přirozeně nebyl zaskočen pádem našich prvních rodičů. Tento akt spasení byl naplánován před stvořením světa (1Pt 1,20; Ef 1,4). Adam ostudně selhal ve zkoušce poslušnosti. Syn byl poslán na svět jako Člověk Ježíš Kristus a slavně obstál ve zkoušce poslušnosti. Všechno mělo sloužit jako velká kosmická lekce lidstvu, dokazující úžasnou skutečnost, že bez Pána nemůžeme nic učinit.

 

Zkusil úděl člověka v každém směru, kromě hříchu (pomlouván, považován za posedlého, za blázna, bit, mučen, zemřel).

 

Poněvadž nás hřích prvních lidí od Boha odloučil, Ježíš Kristus se stal člověkem a prostředníkem k obnovení kontaktu lásky mezi Bohem a námi. Bůh přijal v Ježíši na sebe smrtelné lidské tělo, sdílel s námi náš pozemský úděl, trápení, bolest a smrt, ve všem se stal jedním z nás. Boží Syn se stal naším bratrem, který za nás obětoval svůj život. Dal sám sebe za dobré i zlé, za nás za všechny, "pro nepravost nás všech", jak slyšíme z knihy proroka Izaiáše (Iz 53,6).

 

YOUCAT otázka 76: Proč se Bůh stal v Ježíši člověkem?

Odpověď: „ On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe“ (Krédo; 456, 457, 458, 459, 460).

 

Byl ideálním člověkem.

 

Bůh v osobě Ježíše Krista projevil ty nejkrásnější lidské vlastnosti. Ježíš byl dokonalým člověkem, ideální lidskou bytostí. Je vzorem pro jednání křesťana a základem jeho morálky. Ten, který byl ve svém lidství dokonalým obrazem neviditelného Boha (srov. Kol 1,15), se prostřednictvím svého pozemského života a prostřednictvím všeho, čemu učil a co konal, a především prostřednictvím svého sebeobětování stal viditelným modelem a vzorem pro všechny lidi. On je modelem dokonalého lidství, jak ho chce mít Hospodin. Současně je to pouze Ježíš Kristus, kdo prostřednictvím vykoupení nabízí člověku přístup k podílu na Božím životě.

 

- 995 –

Nic lidského mu nebylo cizí.

 

“Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí“ (Flp 2,6-11).

 

Ježíšovo lidství nebylo jen “zdánlivé”, Ježíš nebyl žádným bájným božským hrdinou, ale ve všem se s lidmi ztotožnil, byl tedy jako každý jiný člověk, samozřejmě musíme přidat “kromě hříchu”. Písmo jasně učí, že Ježíš je bezúhonný – Ježíš nemohl zhřešit (2 Kor 5,21; 1 Petr 2,22). Jestli mohl zhřešit, potom by stále měl možnost hřešit dodnes, protože ve své podstatě zůstává stejný jako tehdy, když žil na světě. On je Bohočlověk a navěky jím bude, majíc plnost božství a plnost lidskosti v jedné nedělitelné osobě. Věřit, že Ježíš mohl zhřešit, je to samé jako věřit že Bůh mohl zhřešit. I když Ježíšovi jako  člověku nebylo nic cizí , nebyl narozen s hříšnou přirozeností jako my. Nepochybně byl pokoušen stejným způsobem jako my, pokušeními,  jakými jsme pokušeni satanem, přesto On zůstal bez hříchu, protože Bůh nehřeší.

 

Ježíš byl pokoušen ve všech směrech a ve všech oblastech co my, ale zůstal dokonale čistý. I když naše zkažené povahy budou mít vnitřní touhu účastnit se některých hříchů, máme skrze Krista schopnost odolat hříchu, protože již nejsme otroky hříchu, ale služebníci Boží (Řím 6,2; Řím 6,16-22).

 

Můžeme mu důvěřovat ve všech situacích.

 

Drazí bratři a sestry! Pokud Kristus vstal z mrtvých, pak - a jedině pak – nastalo něco opravdu nového, co mění situaci člověka a světa. Ježíš je potom totiž někým, komu se můžeme svěřit absolutně. Nikoli jenom důvěřovat v Jeho poselství, ale přímo v Něho, protože Zmrtvýchvstalý nepatří minulosti, nýbrž je přítomen dnes. Žije. Kristus je naděje a útěcha zvláštním způsobem pro ty křesťanské komunity, které jsou nejvíce zkoušené diskriminacemi a pronásledováním kvůli své víře. A je přítomen jako síla naděje prostřednictvím své církve; je nablízku každé lidské situaci utrpení a nespravedlnosti. (Benedikt XVI.:Urbi et Orbi 8.4.2012)

 

Na závěr

 

Bůh se stal člověkem, Tvůrce tvorem. Autor listu Židům konstatuje: „Vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu“ (Žid 4,15). Sdílí s námi naši člověčinu. Zamiloval si naši lidskost. Tuto svou zkušenost si uchovává i nadále, takže i po zmrtvýchvstání a nanebevstoupení je s naším lidstvím svorný. Modlitbou „Otče náš“ nás zve Ježíš do rodinné vzájemnosti, abychom sdíleli jeho synovství      s Bohem Otcem. Jsme Božími dětmi, Ježíš je naším bratrem v lidství i před Bohem. Jeden církevní otec říká, že „co není přijato, není spaseno“. Jeho bratrství je přijato a ponecháno navěky. Je to veliká naděje pro všechny, kdo se cítí osamoceni a zdeptáni vlastní ubohostí.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

- 996 –

Comments