25. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 22.9.2013

25. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 22.9.2013


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení  z knihy proroka Amosa. (IC)   Am  8,4-7:

 

Prorok Amos uvádí téma o sociální nespravedlnosti  ze starozákonní doby. Chování těch, kteří propadají zde popisované touze po majetku a penězích, si  je postupně podrobí a upoutá veškerý jejich zájem. Obliba mamonu  však je velmi aktuální i v naší současnosti. Bohatí bohatnou, chudí budou chudší.  Kdo žije  v nadbytku, lehce zapomíná na Boha. A Bůh Otec i jeho vtělený Syn, jediný prostředník mezi ním a lidmi, se snadno dostávají v jejich mysli na vedlejší kolej.

 

1. ČTENÍ Am 8,4-7: Slyšte to vy, kteří šlapete po nuzném, utlačujete chudáky země! Říkáte: "Kdypak už bude po slavnosti novoluní, abychom mohli prodávat obilí, kdypak již bude po sobotě, abychom mohli otevřít sýpky, zmenšovat míru, zvyšovat cenu, užívat podvodných vah, chudáka kupovat za peníze, nuzáka za pár opánků? I nejhorší obilí prodáme." Při chloubě Jakubově Hospodin přísahal: "Navěky nezapomenu na žádný jejich skutek!"

 

Komentář ke 2. čtení z 1. listu apoštola Pavla Timoteovi.  (IC)    1 Tim  2,1-8:

 

Podle apoštola Pavla Prosby, modlitby, přímluvy“ – to jsou skutky, které zprostředkovávají Boží pomoc pro toho, za něhož prosíme, za něhož se modlíme, za něhož se přimlouváme. Když se za někoho modlíme, stáváme se pro něho prostředníky Božího požehnání a milosti, a přitom nijak neohrožujeme, ani nezpochybňujeme jediné Kristovo prostřednictví  mezi Bohem a lidmi. Bez  člověka Ježíše, který sám je Bohem, nemůžeme dělat nic.

 

2. ČTENÍ 1 Tim 2,1-8: První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy. Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola - to mluvím pravdu a nelžu - za učitele víry a pravdy mezi pohany.  Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.  

 

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  16,1-13:

 

Apoštol Lukáš vypráví v evangeliu podobenství, o nepoctivém správci, který se proviňuje proti sedmému přikázání Božímu - nepokradeš. Ježíšovo učení je jasné. Mezi Bohem a mamonem, mezi Bohem lásky a bohem peněz je třeba správně zvolit. Touha po penězích a majetku,  mnohdy nepoctivě získaného,  si nás podrobí, upoutá veškerý náš zájem a odvede nás od Boha a Ježíše Krista, jeho jediného prostředníka,  do záhuby.    

 

EVANGELIUM Lk 16,1-13: "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: 'Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.' Správce si řekl: 'Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.' Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: 'Kolik jsi mému pánovi dlužen?' Odpověděl: 'Sto věder oleje.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.' Pak se zeptal druhého: 'Kolik ty jsi dlužen?' Odpověděl: 'Sto korců pšenice.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.' Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Děti tohoto světa jsou totiž k sobě. navzájem prozíravější než děti světla. A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste - až ho nebude - byli přijati do příbytků věčných. Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Bud jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu."

 

 

- 1171-

Ježíš Kristus - Prostředník mezi Bohem a lidmi

 

je téma 374 ke dnešní katechetické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění  2. čtení 1 Tim 2,1-8 a Katechismus katolické církve (KKC) 422-478; YOUCAT 77 .                                                        

 

Osnova:

a) proč se Slovo stalo tělem

b) vtělení

c) pravý Bůh a pravý člověk

d) Jak je Boží Syn člověkem?

 

Úvod.

Slovo „prostředník“ označuje toho, kdo vstupuje mezi dvě strany, aby je smířil. Ve Starém zákoně je řada postav, které plnili tuto funkci, zvláště Mojžíš, osvoboditel, vůdce, „prostředník“ smlouvy, jak jej označuje také Nový zákon (srov. Gal 3,19;   Sk 7,35; Jan 1,17). Co se našeho vykoupení týká, jedinou osobou, která odpovídá tomuto významu, je Ježíš Kristus, jediný prostředník mezi Bohem a lidmi. On jediný účinně vstupuje mezi dvě strany, Boha a lidské pokolení, mezi něž vešlo jisté rozdělení či odcizení. Pouze Ježíš mohl tohoto usmíření s Bohem dosáhnout, a také tak učinil. Proto apoštol Pavel píše: Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš“ (1Tim 2,5). To je víra většiny křesťanů. To vždycky byla a je i víra katolické církve. Ježíš, pravý Bůh a pravý člověk, není pouze jedním z prostředníků mezi Bohem a člověkem, nýbrž samotným „Prostředníkem“ nové a věčné smlouvy (srov. Žid 8,6; 9,15; 12,24). V Něm vidíme a potkáváme Otce; v Něm můžeme vzývat Boha jménem „Abba, Otče“; v Něm je nám dána spása.

 

Proč se Slovo stalo tělem.

 

Věříme a vyznáváme, že Ježíš z Nazareta, rodem Žid, narozený z izraelské dcery     v Betlémě v době krále Heroda Velkého a císaře Augusta, povoláním tesař, který zemřel ukřižován v Jeruzalémě, pod místodržitelem Ponciem Pilátem, za vlády císaře Tiberia, je věčný Syn Boha, který se stal člověkem a „vyšel od Boha“ (Jan 13,3), „sestoupil z nebe“ (Jan 3,13; 6,33), přišel v těle; vždyť Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy ? Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí“ (Jan 1,14 -16); (423). Janovo evangelium začíná stejně jako první kniha Starého zákona - Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi… - a Bůh tvořil Slovem. Bůh např. řekl: „Buď světlo! a bylo světlo (Gen 1,3). Boží slovo stálo u prvního stvoření. Janovo evangelium se dotýká nového stvoření - prostřednictvím díla Pána Ježíše Krista , které se také děje Slovem. Ve Starém zákoně velmi často čteme: Bůh řekl a stalo se. Bůh promluvil a jeho slovo platilo. V evangeliu Slovo Boží nejen slyšíme, ale také vidíme. Mezi lidi přichází samotný Bůh. Přichází Slovo a tato Slovo se vtěluje, vypovídá o Bohu a zviditelňuje Boží lásku. Slovo se stalo tělem, aby nás spasilo tím, že nás smíří s Bohem: Bůh si nás zamiloval „a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy“ (1 Jan 4,10). „Otec poslal svého Syna jako spasitele světa“ (1 Jan 4,14). Syn Boží „přišel, aby odstranil hříchy“       (1 Jan 3,5); (457).

- 1172-

Vtělení.

 

Církev přejímá výraz svatého Jana „Slovo se stalo tělem!“ (Jan 1,14) a nazývá „vtělením“ skutečnost, že Boží Syn vzal na sebe lidskou přirozenost, aby v ní uskutečnil naši spásu. Církev opěvuje tajemství vtělení v jednom hymnu, svatého Pavla: „Mějte v sobě smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: „ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži“ (Flp 2,5-8); (461).

Víra ve skutečné vtělení Božího Syna je rozlišovacím znamením křesťanské víry: „Ducha Božího poznáte takto: každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel jako Mesiáš v těle, je z Boha“ (1 Jan 4,2). To je radostné přesvědčení církve od samého počátku, když opěvuje „velké náboženské tajemství“: Přišel v lidské přirozenosti“ (1 Tim 3,16); (463).

Pravý Bůh a pravý člověk.

 

YOUCAT otázka 77: Co znamená, že Ježíš Kristus je zároveň pravý Bůh a pravý člověk?

Odpověď: V Ježíši se Bůh stal skutečně jedním z nás a naším bratrem; a přece nikdy nepřestal být Bohem , a tím i naším Pánem. Chalcedonský koncil roku 451 vyhlásil, že božství a lidství jsou v jediné osobě Ježíše Krista spolu „nerozdílně a nesmíšeně“ spojeny.

 

Církev dlouho zápasila o to, jak vyjádřit vztah božské a lidské přirozenosti v Ježíši Kristu. Božství a lidství si navzájem nekonkurují v tom smyslu, že by Ježíš byl jen zčásti Bohem a zčásti člověkem. Ani božská a lidská stránka se v Ježíšovi navzájem nesmísily. Bůh v Ježíši nepřijal tělo jen zdánlivě, nýbrž se stal skutečným člověkem. Proti všem mylným učením si církev uchovala víru, že Ježíš Kristus je v jedné osobě zároveň pravý Bůh a pravý člověk.

 

Jak je Boží Syn člověkem?

 

Při vtělení byla tajemným způsobem Ježíšem přijata lidská přirozenost.  V ní vše , čím je, a vše, co koná, pochází od „jednoho z Boží Trojice“  „Boží Syn ? lidskýma rukama pracoval, lidskou myslí přemýšlel, lidskou vůlí jednal, lidským srdcem miloval. Narozen z Panny Marie, stal se opravdu jedním z nás, ve všem nám podobný kromě hříchu.“ (2.vat. koncil); (470). Věčný Syn přijal rozumovou lidskou duši (471), která je obdařena opravdovým lidským poznáním (472) především to, jež má Boží Syn o svém Otci. Ve svých  lidských  znalostech projevoval božsky pronikavý vhled do  skrytých myšlenek lidský ch srdcí. Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: „Jak to, že tak uvažujete?“ (Mk 2,8).

Na závěr:   

Kristus jakožto pravý Bůh a pravý člověk má lidský rozum a lidskou vůli, a ty jsou   v dokonalé harmonii podřízeny jeho božskému rozumu a jeho božské vůli, jež má společné s Otcem a Duchem svatým.

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk.                         Vypracoval MUDr. Leopold Mann

- 1173 –

Comments