25.Neděle v mezidobí - 23.9.2012

25. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 23.9.2012

Liturgické texty.

 

Komentář k 1. čtení z knihy Moudrosti (IB.  str. 326)   Mdr 2, 12a. 17-20:

Spravedlivý, o němž budeme číst z knihy Moudrosti,  je ten, který je věrný  Bohu, modlí se k němu a dodržuje přikázání Božího zákona. Svůj život staví přesně na opačných základech než bezbožníci, kteří ve všech dobách život spravedlivých ohrožovali. Vrcholným dějstvím jejich úkladů se stala Golgota, kde ten, který je nejvýše spravedlivý, Ježíš Kristus, předkládá Bohu vroucí modlitby za vysvobození a dostává od něj odpověď v podobě vzkříšení.

 

1. ČTENÍ Mdr 2, 12a. 17-20: Bezbožníci řekli: "Číhejme na spravedlivého, podívejme se, zda jsou pravdivá jeho slova, zkusme, jak to s ním skončí. Je-li spravedlivý Božím synem, Bůh se ho ujme a vysvobodí ho z ruky protivníků. Zkoušejme ho soužením a trápením, abychom poznali jeho mírnost a přesvědčili se o jeho trpělivosti. Odsuďme ho k hanebné smrti, zda nalezne ochranu, jak říká."

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Jakuba.  (IB.  str. 327)    Jak  3, 16-4,3:

Z listu apoštola Jakuba plyne poučení, že  Bůh vlévá dar moudrosti všem, kteří ho umí prosit a správně se k němu ve víře modlit. Mezi nimi pak vládne vzájemná tolerance, spravedlnost a pokoj. Ježíš ve své škole modlitby požadoval od svých učedníků v prvé řadě obrácení a čistotu srdce. Učil je, že nezřízená touha po majetku, plnící nitro, vyvolává konflikty ve vztazích k druhým lidem a následně rozvrací vztah člověka s Bohem,takže pak ztrácí smysl se vůbec modlit. Člověk se totiž k Bohu nemůže modlit se srdcem, které se od Boha odvrátilo.

2. ČTENÍ Jak 3, 16-4, 3: Milovaní! Kde vládne nevraživost a sobeckost, tam je zmatek a kde jaká špatnost. Moudrost shora je však především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká. Ti, kdo usilují o pokoj, rozsévají          v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost.  Z čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi? Jen     z vašich žádostí, které bojují ve vašich údech. Žádáte, ale nemáte; zabíjíte a nenávidíte, a přesto nemůžete dosáhnout ničeho; bojujete a válčíte, ale nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte, a nic nedostáváte, protože prosíte špatně: chcete to potom rozplýtvat na své rozkoše.  

Komentář k evangeliu podle  Marka.  ( IB. str. 325)  Mk  8, 27-35:

V evangeliu podle Marka Ježíš zjevuje hlubinu  lidské neschopnosti pochopit logiku Boží moudrosti. Pozemská moudrost je totiž zaměřena na osobní prospěch a snaží se ho dosáhnout za každou cenu.  Bůh převrací lidské hodnoty. Přichází, aby nabídl lidem darem nový život. Jen ti nepatrní a jako děti bezbranní a čistí mohou dojít za Ježíšem mezi prvními až do náruče milujícího Otce. Modleme se proto dnes: Otče. Sešli nám shůry svého Ducha moudrosti a dej, ať v jeho síle proměňujeme svůj život v jedno velké dílo pokoje.

EVANGELIUM Mk 9, 30-37: Ježíš a jeho učedníci sestoupili s hory a procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: "Syn člověka bude vydán lidem do rukou, a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane." Oni však té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat. Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: "O čem jste cestou rozmlouvali?" Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší.         ( Ježíš ) se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: "Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech."  Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: "Kdo přijme jedno     z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal."

- 985 –

 

Jaká modlitba?

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 313  s odkazem na znění  2.čtení Jak 3,16—4.3 a Katechismus katolické církve (KKC) 2607-2619.  YOUCAT 477 - 479.                                                         

 

Osnova:

a) Ježíš nás učí modlitbě

b) Ježíš vyslýchá modlitby

c) modlitba Panny Marie

Úvod.

Jako věřící křesťané můžeme přinášet Bohu v modlitbě svoje každodenní kříže        v jistotě, že On je přítomen a naslouchá nám. Ježíšovo volání nám připomíná, jak máme v modlitbě přemáhat vlastní problémy a otevírat se potřebám a utrpení druhých. Modlitba umírajícího Ježíše na kříži nás učí jak se modlit  s láskou vůči mnoha našim bratřím a sestrám, kteří pociťují tíhu každodenního života, prožívají obtížné chvíle, trpí bolestí a nedostává se jim slov útěchy. Modleme se proto, abychom všichni  mohli pocítit lásku Boha, který nás nikdy neopouští.

Ježíš nás učí modlitbě.

Při úvahách o Ježíšově modlitbě se nám v mysli  vybavují některá poučení           z KKC, kde se říká: Drama modlitby se nám plně zjevuje ve Slově, které se stalo tělem a přebývá mezi námi. Snažit se pochopit jeho modlitbu prostřednictvím toho, co nám o ní v evangeliu říkají jeho svědkové, znamená přiblížit se              k svatému Pánu Ježíši. Nejprve nazírat, jak se modlí, pak naslouchat, jak nás učí modlit se, abychom nakonec poznali, jak vyslýchá naši modlitbu (2598).

Ježíš nás učí modlitbě samotným příkladem modlícího se.  Celé evangelium nám poskytuje Ježíšovo učení o modlitbě. Když se Ježíš obrací na zástupy, které ho následují, vychází z toho, co už znají z modlitby Starého zákona a otevírá jejich srdce pro něco nového. Těm, kteří mu naslouchají, hovoří v obrazech  a své učedníky postupně vychovává k modlitbě. Všechno jim vysvětluje, aby se později sami mohli stát mistry, učiteli modlitby v jeho církvi (2607).

 

YOUCAT otázka 477: Co znamená učit se od Ježíše?

Odpověď: Učit se od Ježíše znamená vstoupit do jeho bezmezné důvěry, připojit se k jeho modlitbě a dát se jím vést krok za krokem k Otci.

 

Modlíme-li se v Ježíšově Duchu, především Otče náš, kráčíme v Ježíšových stopách a můžeme si být jisti, že neomylně dospějeme do Otcovy náruče.

První podmínkou, kterou klade Ježíš  ve své škole modlitby, je synovské obrácení srdce zcela zaměřené k Otci (2608). Obrácené, čisté srdce nám umožňuje uslyšet a uvidět  Boha během naší modlitby a přilnout k němu (srov. Mt 5,8); Syn nám otevírá přístup k Otci (2609). Učí nás synovské smělosti: „Proto vám pravím:Věřte, že všechno, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno a budete to mít“ (Mk 11,24). A taková je síla modlitby víry: “Všechno je možné tomu, kdo věří“   (Mk 9,23); (2610; 2611).

-986-

Ježíš volá nejen k obrácení a k víře, ale také vybízí své učedníky k bdělosti, aby nezanedbali druhý příchod svého Mistra. Neboť při modlitbě bdící učedníci vyhlíží toho, který je a který přichází  a neupadnou do pokušení (2612). Ježíš nabádá k modlitbě konané s naléhavostí, trpělivostí a s pokorou: A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno“ (Lk11,9);  „Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?       (Lk 18,1-8); „Bože, smiluj se nade mnou hříšným“ (Lk 18,9-14);(2613).

 

Na takové modlitbě, ve které prosíme ve jménu Ježíšově, je založena jistota, že naše prosby budou vyslyšeny (2614). A navíc, je-li naše modlitba spojena s Ježíšovou, obdržíme od Otce  „Ducha pravdy“ (Jan 14,16-18); (2615).

 

Ježíš vyslýchá modlitby.

 

YOUCAT 478: Proč se můžeme spolehnout na to, že Bůh slyší naši modlitbu?

Odpověď: Mnozí z těch, kteří prosili Ježíše za jeho pozemského života o uzdravení, byli vyslyšeni.  Ježíš, který vstal z mrtvých, žije, naslouchá našim prosbám a přednáší je Otci.

 

Ježíš na modlitbu, která ho s vírou vzývá, vždy odpovídá: „Jdi v pokoji, víra tvá tě zachránila“ (2616).

 

Modlitba Panny Marie.

 

To co Písmo vypovídá o Panně Marii, nám pomůže vyvodit několik závěrů o jejím modlitebním životě – a o její roli příkladu pro náš život.

 

YOUCAT otázka 478: Čemu se můžeme přiučit ze způsobu, jakým se modlila Maria?

Odpověď: Učit se modlitbě od Marie znamená připojit se k jejím slovům: „Ať se mi stane podle tvého slova!“(Lk 1,38); (2617). Modlitba je v konečném důsledku sebeodevzdáním, kterým odpovídáme na Boží lásku. Říkáme-li spolu s Marií „ano“, dáváme tak Bohu možnost, aby žil svým životem v našem životě.

 

Evangelium nám ukazuje, jak se Maria s vírou modlí a přimlouvá v Káně (2618), Mariin chvalozpěv (Magnificat) – srov. Lk 1,46-55 - je zároveň zpěvem Matky Boží, zpěvem díkůvzdání za plnost udělených milostí v díle spásy (2619).

Na závěr

Procházením evangeliem zjišťujeme, že Pán je v naší modlitbě partnerem, přítelem, svědkem a učitelem. V Ježíši se zjevuje novost našeho dialogu             s Bohem: synovská modlitba, kterou Otec od svých dětí očekává. Od Ježíše i od jeho matky Marie se učíme, jak nám neustálá modlitba pomáhá interpretovat vlastní život, uskutečňovat  naše rozhodnutí, rozpoznávat a přijímat naše poslání a denně plnit jeho vůli, která je jedinou cestou  k uskutečnění naší existence.

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

Comments