24. Neděle v mezidobí - 16.9.2012

24. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 16.9.2012


Liturgické texty

 

Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše  (IB.  str. 323)   Iz  50,5-9a:

 

Trpící Boží služebník, postava blíže nepojmenovaná, vystupující v tzv. "písních o Božím služebníku" v Izaiášově knize, je chápán jako předobraz Ježíše Krista. Trpící služebník - podobně jako Ježíš - přijímá své utrpení, protože si je vědom toho, že Bůh stojí neochvějně za ním a že mu pomáhá. Všechny snahy nepřátel služebníka Božího jej obžalovat a odsoudit přijdou v niveč, neboť svědkem a ručitelem jeho spravedlnosti a nevinnosti je sám Hospodin.

 

1. ČTENÍ Iz 50, 5-9a:  Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, nebudu tedy potupen. Proto dávám ztvrdnout své tváři v křemen a vím, že nebudu zahanben. Blízko je můj obhájce! Kdo se chce se mnou přít? Postavme se spolu! Kdo je mým protivníkem? Ať přistoupí ke mně!  Hle - Pán, Hospodin, mi pomáhá! Kdo mě odsoudí?

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Jakuba.  (IB.  str. 325)    Jak  2, 14-18:

Apoštol Jakub učí, že mezi Božím slovem, kterému nasloucháme a na které odpovídáme vírou, a mezi skutky našeho  každodenního  života  nesmí být rozpor. Jakubovy argumenty nelze stavět  jako protiklad, ale jako posílení  teorie apoštola Pavla, podle níž lze dosáhnout spásy jen na základě víry. Opravdová víra se totiž zákonitě vždy projeví konkrétními skutky lásky, protože to je jediný způsob vyjádření poslušnosti pravého služebníka Božího vůči Hospodinu.

 

2. ČTENÍ Jak 2, 14-18: Co to pomůže, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit? Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: "Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se" - ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je jim to platné? Stejně tak je tomu i s vírou: když se neprojevuje skutky, je sama o sobě mrtvá. Ale někdo by mohl říci:"Ty máš víru, a já mám skutky." Ukaž mi tu svou víru, která je beze skutků! Já ti však ze svých skutků mohu dokázat svou víru.  

 

 

Komentář k evangeliu podle  Marka.  ( IB. str. 325)  Mk  8, 27-35:

    

Skrze vyprávění o Ježíšových skutcích a slovech, jimiž své jednání doplňuje, nás chce apoštol Marek přivést k odpovědi na základní otázku kým je Ježíš. V textu dnešního evangelia za učedníky odpovídá Petr vyznáním osobní víry, že Ježíš je Kristus, to znamená „mesiáš“, „spasitel“. Ježíš je tedy osobností,  v níž se  naplňují mesiánská proroctví  o příchodu Božího Syna – trpícího Božího služebníka - na svět.

 

 EVANGELIUM Mk 8, 27-35: Ježíš vyšel se svými učedníky do vesnic u Césareje Filipovy. Cestou se ptal svých učedníků: "Za koho mě lidé pokládají?"  Řekli mu: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za jednoho z proroků." Zeptal se jich: "A za koho mě pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: "Ty jsi Mesiáš!"  Tu je přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali. Potom je začal poučovat, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a po třech dnech že vstane z mrtvých. A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat. On se však obrátil, pohleděl na učedníky a pokáral Petra: "Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské."  Zavolal si lidi i své učedníky a řekl jim: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho."

 

- 982 –

Trpící „Boží služebník“  

 

je téma dnešní biblické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 312  s odkazem na znění  1. čtení Iz 50,5-9.                                                       

 

Osnova:

a) Boží služebník u Izaiáše královsko–kněžská osobnost

b) kolektivní Izrael? Mesiáš?

c) Ježíš, trpící Boží služebník v pojetí Nového zákona

Úvod.

Služebník Hospodinův  je v Písmu svatém obecný výraz zahrnující povšechně zbožné Izraelity. Je též čestným titulem pro člověka, kterého si Hospodin vyvolil jako nástroj svého díla spásy. Zvláště se týká postavy, popsané ve zpěvech Izaiášovy knihy  (Iz 40-55), prorocky zaslíbené osobnosti, trpící a ponížené, která nejenže podstupuje utrpení a smrt pro spravedlnost, ale mnohé svým utrpením zachraňuje. Tím, že Nový zákon ztotožňuje Hospodinova služebníka s  mesiášem a dalšími prorockými postavami, spatřujeme  v této postavě trpícího Ježíše a jeho smírnou a výkupnou smrt.

Boží služebník u Izaiáše královsko–kněžská osobnost.

 

Izaiášův text, který popisuje utrpení Božího služebníka, velmi připomíná osud proroka Jeremiáše. Svým slovem a životem ukázal, jak se vyrovnat se zánikem svatého města i chrámu, jak žít v této nové situaci a naplnit Boží zákon. Stal se jistým vzorem trpícího Božího služebníka a skrze jeho postoj dostalo utrpení ponejprv před Bohem svůj vlastní smysl. Mnohé rysy v Jeremiášově životě - jako je pronásledování, neuznání, osamělost, nedůvěra - jsou nápadně podobné Ježíšovu osudu.

 

Vrátíme-li se ke kapitolám v knize proroka Izaiáše, kde se rozvíjí téma utrpení spravedlivého, do popředí vystupuje nejen utrpení, které působí lidé, ale i důvěra v Boha, který se stává útěchou v utrpení. Z tohoto důvodu se spravedlivému, který trpí, nemůže přihodit nic zlého. Text poukazuje na význam utrpení a jeho smysluplnost před Bohem: vše má pozitivní rozměr - utrpení, ať je jakékoli, není něčím definitivním. Boží služebník má veliké bolesti, změnil se jeho vnější vzhled, hrozí mu smrt. Tento služebník, i když je bez viny, bere vše na sebe a nenaříká si, důvěřuje v Hospodina. Bůh se ho ujme, povýší ho a odhalí smysl utrpení - pro tento postoj našel v něm Bůh zalíbení. Takový životní postoj je zárukou nového života a je důvodem k ospravedlnění mnohých.

Služebník  poznává, že je  Božím záměrem, aby se stal světovou  královsko-kněžskou osobností a měl historickou budoucnost. A proto slyší Hospodina slova:

"Nestačí, abys byl mým služebníkem, který má pozvednout Jákobovy kmeny a přivést zpátky ty z Izraele, kdo byli ušetřeni; dal jsem tě za světlo pronárodům, abys byl spása má do končin země." (Iz 49,6)

 

Hospodinův služebník svítí na celou zemi (Iz 49,3-6). Neznámý prorok stojí před kolosálním úkolem: má probourat cestu k novým dějinám spásy. Jeho vlastní lidé poselství nepřijali. „Nicotný přelud“  (Iz 49,4) hlásání pravdy vlastním rodákům se má změnit v sílu slova určeného vzdáleným nežidovským generacím.

- 983 –

Kolektivní Izrael? Mesiáš?

 

Bible názorně ukazuje vývoj lidské víry ve spasitele, zachránce, mesiáše. Mesiánská myšlenka se v průběhu dějin vyvíjela. Nejprve to byl jen reálný člověk pomazaný svatým olejem k výkonu kněžské, panovnické či prorocké role. Kdokoliv, kdo se ujal těchto funkcí, mohl být označen jako mesiáš. Později se zrodila víra v obnovu národa, království či celého světa vyvoleným člověkem – Mesiášem. Naděje národa na spásu jsou spojovány s novým králem, avšak historičtí králové tyto naděje nesplnili. Proto proroci hovoří o ideálním králi.

Služebník Hospodinův je Bohem vyvolený, obdařený jeho Duchem, poslaný k Izraeli i k jiným národům hlásat právo. Narazí přitom na odpor, ale jeho utrpení a smrt mají spasitelnou hodnotu. Různé výklady odpovídají na otázku, kdo je Hospodinův služebník – výklad kolektivní ho ztotožňuje s Izraelem, výklady individuální za ním vidí historickou osobnost.

Ježíš, trpící Boží služebník v pojetí Nového zákona.

 

V křesťanském Novém zákoně je pak za Mesiáše považován Bůh v postavě Ježíše Krista, tedy Ježíše Pomazaného. Na něj se pak vztahují i starozákonní christologické tituly: Mesiáš, Král, Služebník Hospodinův (trpící), Syn člověka.

 

V NZ texty vztahující se k Ježíšovi, vykazují Ježíše se všemi rysy pravého Božího služebníka.

„Hle, můj služebník, kterého jsem si vyvolil, můj milovaný, v němž jsem našel zalíbení“ (Mt 12,18, srov. Iz 42,1–4);  „…Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil“ (Mt 20,28);  „Jako beránek vedený na porážku…“ (Iz 53,7).  

Ježíš je opravdu dokonalý vzor „služebníka“, o kterém mluví Písmo. On je ten, který se radikálně zřekl sám sebe, aby na sebe vzal „přirozenost služebníka“ (Fil 2,7) a věnoval se plně věcem Otce jakožto milovaný Syn, v němž má Otec zalíbení. Ježíš za svého života naplnil trojí stav ponížení, aby poté byl vyvýšen: namísto proroka­ zákonodárce se stal odsouzeným a zavrženým; namísto kněze se stal obětí za lidský hřích a namísto krále se stal trpícím služebníkem. Po vzkříšení se z něj stává vítězný, vyvýšený nebeský prorok, kněz a král.

Na závěr

Bůh miluje svůj lid! Co udělal, udělal proto, aby přinesl naději pro všechny lidi. Hospodin poslal svého služebníka. A nejen svého služebníka, ale sám Bůh sestoupil, jako Boží syn přichází zachránit svět: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Aby přinesl naději chudým, stal se chudým, aby přinesl naději zavrženým, sám se stal zavrženým a odsouzeným. Jedno ze známých starozákonních proroctví  se        v Ježíši Kristu naplnilo.

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

- 984 –

Comments