23. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 8.9.2013

23. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 8.9.2013


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení  z knihy Moudrosti (IC)   Mdr  9,13-18:

 

Vyslechneme verše poslední části Šalomounovy modlitby, jimiž král prosí Boha        o dar moudrosti. Tak jako moudrost byla s Bohem od počátku stvoření, stejně je i s člověkem, aby dokázal „svatě a spravedlivě řídit svět“. Lidský život je v podstatě vyjádřením vztahu člověka k nekonečně hluboké  Boží moudrosti, aby díky ní získal světlo k moudrému spravování světa. Pouze dar moudrosti nám umožňuje dokonale zakusit pořádek, harmonii a uspořádání Božího stvoření.

 

1. ČTENÍ Mdr 9,13-18: Kdo z lidí může poznat Boží úmysly, kdo pochopí, co chce Pán? Myšlenky smrtelníků jsou totiž nejisté a naše záměry vratké. Vždyť porušitelné tělo duši zatěžuje a pozemský příbytek utlačuje mysl plnou starostí. S námahou luštíme smysl pozemských věcí, nesnadno nalézáme to, co je nejvšednější. Kdo může vyzkoumat to, co je v nebi? Kdo poznal tvou vůli, když jsi mu nedal moudrost a z výšin neposlal svého svatého ducha? A tak se upravilo chování těch, kdo jsou na zemi, lidé se naučili, co je ti milé, a moudrostí se zachránili.

 

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Filemonovi   (IC)    Flm  9b-10.12-17:

 

Když apoštol Pavel ve svém  listu vychovává bratra  Filemona, činí tak s obdivuhodnou diskrétností, taktem a s hlubokou křesťanskou moudrostí.  Bůh ho při jeho doporučeních tajemným způsobem vedl  cestami, které zná jen on, vstříc jejich konečnému spravedlivému a moudrému naplnění.

 

2. ČTENÍ Flm 9b-10.12-17: Mluví to Pavel, stařec, a nyní vězeň pro Krista Ježíše. Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život tady v žaláři, Onezima. Posílám ti ho nazpátek, (přijmi ho,) jako by to bylo moje vlastní srdce. Nejraději bych si ho nechal u sebe, aby mi sloužil místo tebe tady ve vězení, které snáším. pro hlásání evangelia. Ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého souhlasu, aby tvůj dobrý skutek nevypadal jako vynucený, nýbrž byl dobrovolný. Vždyť snad proto ti byl vzat na čas, abys ho dostal nazpátek navždycky, ne už jako otroka, ale jako něco více než otroka: jako drahého bratra. Když i mně je tolik milý, jak teprve tobě, jako člověk i jako křesťan. Jsi-li tedy přesvědčen, že já a ty patříme k sobě, přijmi ho, jako bych to byl já sám.

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše  ( IC)  Lk  14,25-33:

 

Dvě Ježíšova podobenství dnešního  Lukášova evangelia patří k pokladu křesťanské moudrosti.  Podobenství nás učí, že moudrost křesťana znamená vzdát se všeho, jít k Ježíši a následovat ho. Je dobře se vždy napřed vážně zamyslet, zda jsme ochotni nést životní břemena pouze s pomocí Boží moudrosti a vzdát se vlastní chytrosti,  zda jsme připraveni s odvahou očekávat veškerou sílu od Moudrého Boha  a svěřit mu celý náš život, aby s ním mohl nakládat.

 

EVANGELIUM Lk 14,25-33: Ježíše cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: "Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry - ano i sám sebe až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Když někdo z vás chce stavět věž, nesedne si napřed a nespočítá náklady, jestli má dost na dokončení stavby? Kdyby totiž položil základy a nestačil ji dokončit, vysmáli by se mu všichni, kdo by to viděli, a říkali by: 'Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit.' Nebo když má některý král vytáhnout proti jinému králi, aby s ním vedl válku, nesedne si napřed a neuvažuje, jestli se může s deseti tisíci vojáků utkat s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jestliže na to nestačí, vyšle posly, dokud je ten druhý (král) ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem."

 

 

- 1165-

Moudrý Bůh

 

je téma 372 ke dnešní katechetické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění  1. čtení Mdr  9,13-18 a Katechismus katolické církve (KKC) 295-301; YOUCAT 43,45,49.                                                         

 

Osnova:

a) Bůh tvoří s moudrostí a láskou

b) svět je uspořádaný a dobrý

c) Bůh přesahuje stvoření, uchovává je a řídí

 

Úvod.

Když jsme ve 13. neděli v mezidobí 1.7.2012  probírali  téma 298: Bůh Stvořitel, citovali jsme v úvodu z Písma:  „Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi (Gn1,1) a připomenuli jsme si, že Bůh, všemohoucí Otec, je „ Stvořitelem nebe i země“, „všeho viditelného i neviditelného“ (279). První kapitoly Bible jsou výslovným uznáním Boha jako Stvořitele světa a Pána jeho dějin, vrcholící v Kristu (280; 281). 

 

Bůh tvoří s moudrostí a láskou.

 

V  pořádku, harmonii a uspořádání stvoření nejjasněji vidíme Boží moudrost. Všechno má svůj konkrétní úkol. Nic není náhodné. Bůh dal každému prvku funkci, která, jakkoli je malá, přispívá ke kráse a harmonii všeho, co nás obklopuje. Všechno spolupracuje tak, že nám to umožňuje žít a růst. A aby Bůh zvětšil náš úžas, toto krásné stvoření vytvořil tak, že pozvedá naši mysl k Němu, k tomu, který všechno stvořil z lásky. Svět není plodem žádné nutnosti, slepého osudu nebo náhody: „Jak četná jsou tvá díla, Hospodine ! Všechno jsi moudře učinil“ (Žalmy 104,24); (295). Věříme, že Bůh stvořil svět podle své moudrosti (Srov. Mdr 9,9):

S tebou je moudrost, která zná tvoje díla a byla při tom, když jsi tvořil svět. Ona ví, co se líbí tvým očím a co je správné podle tvých přikázání.“

 

YOUCAT otázka 43: Je svět dílem náhody?

Odpověď: Nikoliv. Příčinou světa je Bůh, a tedy v žádném případě náhoda. Nejen původ světa, ale ani jeho vnitřní řád a účelnost není výsledkem „beze smyslu“ působících faktorů.

Svět je uspořádaný a dobrý.

Jestliže Bůh stvořil svět moudře, dal stvoření i řád: „Ty jsi vše uspořádal s mírou, počtem a vahou“ (Mdr 11,20). Stvoření vzešlé z Boží dobroty má na této dobrotě účast : „A viděl Bůh, že je to dobré? velmi dobré“(Gn 1,4.10.12.18.21.31). Vždyť Bůh chtěl stvoření jako dar člověku, jako dědictví, které mu určil a svěřil (299).

Všude ve světě je mnoho příkladů obdivuhodného řádu. Vezměme jen tři důležité oblasti: život, složení hmoty a vesmír. Značná inteligence je člověku potřebná k tomu, aby tento řád poznával, pochopil, případně vysvětlil. Kolik inteligence a moudrosti bylo třeba k zavedení tak úžasného řádu! Jediným zdrojem, z něhož všechna zákonitost světa i vesmíru vychází, může být pouze nejvyšší Moudrost, která je toho všeho příčinou. Svět byl stvořen jako dobrý nanejvýš rozumným a moudrým Tvůrcem.  Řád ve světě má svůj původ v moudrém Uspořadateli, v Bohu.

- 1166-

YOUCAT otázka 45: Pocházejí od Boha i přírodní zákony a přirozené řády?

Odpověď: Ovšem. Také přírodní zákony a přirozené řády patří do Božího stvoření.

 

Člověk se řídí řádem a zákony bytí, které Bůh vložil do svého stvoření. Křesťan totiž ví, že by škodil sám sobě i svému okolí, kdyby přírodní zákony popíral, kdyby věcí užíval proti jejich řádu  a kdyby se snažil být chytřejší než Bůh, který je stvořil.

 

Bůh přesahuje stvoření, uchovává je a řídí.

 

Bůh je nekonečně větší než všechna jeho díla: „Svou velebností převýšil nebesa (Žalmy 8,2), „jeho velikost je nevýstižná“ (Žalmy145,3). Protože však je svrchovaný a svobodný Stvořitel a první příčina všeho, co existuje, je přítomen v nejhlubším nitru svých tvorů: „V něm žijeme, hýbáme se a jsme“ (Sk 17,28). Podle slov svatého Augustina on je „vyšší než to, co je ve mně nejvyšší, a hlubší než to, co je ve mně nejhlubší“ (300). Po stvoření Bůh neponechal své tvorstvo jeho osudu. Nedává mu jen bytí a existenci: v každé chvíli mu uchovává bytí, dává mu schopnost jednat a vede ho k jeho cíli. Uznat tuto naprostou závislost na Stvořiteli je zdrojem moudrosti, svobody, radosti a důvěry (301).

 

YOUCAT otázka 49: Řídí Bůh svět a můj život?

Odpověď: Ano, avšak tajemným způsobem. Bůh vše vede cestami, které zná jen on, vstříc konečnému naplnění. Ani na okamžik mu nemůže vypadnout z rukou nic z toho, co stvořil.

 

V Božích rukou jsou jak veliké události dějin, tak i drobné příhody našeho osobního života. Tím však není omezena naše svoboda, protože nejsme pouhými loutkami v Božím odvěkém plánu. Bůh je ve všem, co nás potkává během našeho života, včetně bolestných událostí a zdánlivě nesmyslných náhod. Bůh hodlá psát rovně i na křivých řádcích našeho života. To, co nám bere a dává, čím nás posiluje a tříbí – to všechno je jeho řízením a znamením jeho vůle.

 

Na závěr

Když svatý Pavel uvažoval o nevýslovném Otcově plánu uskutečnění naší spásy, hluboce dojatý zvolal: Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevyzpytatelné jeho cesty! Vždyť z něho, skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky.“ (Řím 11,33-36). Nejmilosrdnější, vševědoucí Bůh pracoval v dokonalé moudrosti, aby zachránil ztracené lidstvo a přivedl mnohé syny a dcery do svého království. Je nevýslovně moudrý a nesmírně dobrý. Nyní nás zve přijmout jeho nový život. S vděčností a láskou přijímejme pozvání: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“ (Mt 11,28-30).

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk.                         Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

- 1167 –

Comments