22. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 1.9.2013

22. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 1.9.2013


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení  z knihy Sirachovcovy. (IC)   Sir  3,19-21.30-31:

 

Mudroslovná doporučení z knihy Sirachovcovy nás vedou k úvahám o cestě, kterou zvolil Bůh, aby se zjevil svému lidu. Je to cesta pokory, kterou si vybral  Ježíš, aby se jako Pán vtělil mezi nás a jako hlava viditelné církve  přivedl lidstvo ke společné účasti  na Božím království.  

 

1. ČTENÍ Sir 3,19-21.30-31(řec.17-18.20.28-29): Synu, dělej své práce v skromnosti, a budeš milován bohumilými  lidmi. Čím jsi větší, tím víc se pokořuj, a před Pánem nalezneš milost. Neboť veliká je moc Pána, je slaven pokornými lidmi. Pro ránu domýšlivce není uzdravení, neboť se v něm uchytilo ošklivé býlí. Rozumné srdce chápe poučné výroky, moudrý člověk touží po pozorných posluchačích.

 

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Židům.  (IC)    Žid  12,18-19.22-24a:

 

Autor listu Židům nás informuje, že  spásu lze získat způsobem, který spočívá ve velmi důvěrném vztahu k Bohu.  Bůh Ježíš se stal hlavou našeho společenství Církve, aby nás v ní doprovodil po naší cestě  k nebeskému  městu,   po němž toužíme a v němž chceme na věky přebývat. On  je nejen naším soudcem, ale i jediným nenahraditelným, věrným  a věčným snoubencem.

 

2. ČTENÍ Žd 12,18-19.22-24a: Bratři! Nepřistoupili jste k hmotné hoře, z které šlehal oheň a která byla zahalena mračnou temnotou a bouří, a při tom za zvuku trouby byly prohlášeny předpisy. Když to všechno Izraelité slyšeli, zdráhali se poslouchat a prosili, aby (Bůh) už k nim nemluvil. Vy však jste přistoupili k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému: ke vznešenému shromáždění obrovského množství andělů a k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi; (přistoupili jste) k soudci, Bohu všech, k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle, a k Ježíši, prostředníku nové smlouvy.

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  14,1.7-14:

 

Četba z dnešního Lukášova evangelia  zřetelně ukazuje důsledek pokory, pokud ji s odvahou a upřímností přijmeme jako životní postoj. S ní a skrze ni budeme moci vstoupit do Božího království na hostinu, o které uslyšíme v Ježíšově podobenství. Oblékneme-li na sebe pokoru jako svatební oděv, Pánu se zalíbíme a budeme vpuštěni do viditelného shromáždění i duchovního společenství s ním.

 

EVANGELIUM Lk 14,1.7-14: Když Ježíš přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor. On si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: "Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: 'Uvolni mu místo!' Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo. Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: 'Příteli, pojď si sednout dopředu!' To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." Svému hostiteli pak řekl: "Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých."

 

 

 

- 1162-

Církev je viditelná i duchovní  

 

je téma 371 ke dnešní katechetické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění  2. čtení  Žid 12,18 nn, Katechismus katolické církve (KKC) 771-776; YOUCAT 124, 127 a z pojmu: Církev je svátost (LG -  Konstituce :“Lumen gentium “ O církvi) – analogie vtělení.

                                                  

Osnova:

a) hierarchie

b) tajemné tělo

c) tajemství spojující lidi s Bohem

 

Úvod.

Bůh nejen lidi stvořil, ale chtěl je také učinit účastnými božského života. Ježíš Kristus založil na zemi církev, tj. v tajemství již přítomné a rostoucí Boží království. Duch sv. proto  stále církev posvěcuje a v něm mají věřící přístup k Otci. Tento Duch sv. žije v církvi a také v srdci věřících jako v chrámu a tam působí svými dary. Církev je jako lid sjednocený Otcem, Synem a Duchem sv. (sv. Cyprián). Tajemství církve se ukazuje již při jejím založení. Ježíš hlásal, že se přiblížilo Boží království (Mk 1,15 ), toto září ve slově, činech i zázracích a zejména v osobě Ježíše Krista. Po zmrtvýchvstání Krista dostává církev poslání hlásat Boží království na celé zemi.

Hierarchie.

Ježíš Kristus jako Pán ustanovil ve své církvi různost služeb k prospěchu celé církve a obdařil je plnou mocí. Nástupci apoštolů jsou biskupové a nástupcem sv. Petra je biskup římský a tito představují základ jednoty ve víře. Ježíš si vybral apoštoly na způsob kolegia (sboru) na čele s Petrem a dal jim podíl na své moci a vybavil je silou Ducha svatého. Toto apoštolské poslání má trvat až do konce světa. 

Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého  a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku “ (Mt 28,19-20).

Biskupové svou službu vykonávají za pomoci kněží a jáhnů a konají poslání učitelské, kněžské a pastýřské. Biskupové jsou z božského ustanovení na místě apoštolů jako pastýři církve.  Kdo je slyší, poslouchá Krista, kdo jimi pohrdá, pohrdá Kristem.

„Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal“ (Lk 10,16).

Tajemné tělo.

Pozemská církev je zároveň společností vybavenou hierarchickými orgány i Kristovo tajemné tělo. Je církví obdařenou nebeskými dary. Viditelné shromáždění i duchovní společenství. Je vytvořená z lidského a z božského prvku. Toto je její tajemství, které dokáže přijmout jen víra (771).

- 1163-

 

YOUCAT otázka 124: Proč je církev více jak pouhá instituce?

Odpověď: Církev je více než instituce, protože je tajemstvím (mysterium), které je lidské a zároveň božské.  Kristus v církvi uskutečňuje a zjevuje své vlastní tajemství jako cíl Božího plánu: sjednotit v něm vše. Svatý Pavel nazývá snoubenecké spojení Krista s církví „velkým tajemstvím“ (Ef 5,32); (772).

 

YOUCAT otázka 127: Co znamená, že „církev je Kristova nevěsta“?

Odpověď: Ježíš Kristus miluje církev, jako ženich miluje nevěstu. Navěky se s ní spojuje a dává za ni svůj život.

 

Tajemství spojující lidi s Bohem.

 

Takové společenství lidí s Bohem skrze lásku, která „nikdy nepřestává“ (1 Kor 13,8), je v církvi cílem, k němuž směřuje všechno, co je v ní svátostným prostředkem vázaným na tento pomíjivý svět (773). Opravdová láska nezaslepuje, naopak dává prohlédnout. S pohledem na církev je to stejné: vnějším pohledem vnímáme církev jako pouhou duchovní instituci (zařízení), s jejími historickými událostmi, ale také omyly – je to církev hříšníků. Tento pohled ale nejde dostatečně  do hloubky. Ježíš totiž nám hříšníkům vyšel natolik vstříc, že svou církev nikdy neopouští, i kdybychom ho každodenně zrazovali. Toto nedílné spojení lidského a božského, hříchu a milosti, tvoří tajemství církve. Z pohledu víry je proto církev nezrušitelně svatá (774, 775, 776).

 

Na závěr

Církev je zvláštní a jedinečné společenství všech, kdo Boha milují a s Bohem jsou spojeni v Kristu Ježíši. Nelze nabýt příslušnosti k Církvi jinak než přivtělením ke Kristu, v něhož jsme byli vnořeni křtem. Stali jsme se jeho údy. Církev je Kristus a věřící. Církev je společenstvím všech se všemi v Kristu Ježíši. Církev je druhý Kristus. Kristus je s věřícími tajemně ztotožněný. Svatý Pavel vyjadřuje tuto skutečnost trojím symbolem: tělovým, stavebním a snubním:

Tělovým: Církev je duchovní tělo, jehož hlavou jest Kristus a jehož údy jsou věřící. (1 Kor 12,12).

Stavebním: Církev je chrám, jehož kamenem úhelným jest Kristus, věřící pak kameny živými s ním spojenými. (1 Kor 3,16; Sk 4,11).

Snubním: Církev je tajemství Kristovy lásky, v němž se Kristus spojuje s věřícími jako ženich s nevěstou. Vlastní podstata Církve je duchovní a neviditelná. Člověk hledá společenství a nalézá společnost. Hledá Boha a nalézá člověka. Hledá Krista a nalézá Církev – Církev jako něco viditelného, vnějšího, lidského, porušitelného, Církev s její historií, s jejími obřady a zvyky, a jejími zákony a tresty.

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk.                         Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

- 1164 –

Comments