22. Neděle v mezidobí - 2.9.2012

22. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 2.9.2012


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení z páté  knihy Mojžíšovy.  (IB.  str. 319)    Dt  4,1-2. 6-8:

 

Vyslechneme úryvek řeči Mojžíše, kterou pronesl k vyvolenému lidu před vstupem do zaslíbené země. Do projevu zahrnul Hospodinovy příkazy a pravidla chování, podle kterých  se může v životě každý správně rozhodovat, ubránit se působení zla a jít cestou Boží lásky. Opíral se přitom o celoživotní  zkušenost, jak moudře s ním a s jeho lidem Bůh jednal a jak zřetelně se ve vzájemném vztahu              s Hospodinem vždy prokázala věrná Boží láska, spravedlnost a milosrdenství.

 

1. ČTENÍ Dt 4, 1-2. 6-8: Mojžíš řekl lidu toto:  "Nyní, Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste žili a šli obsadit zemi, kterou vám chce dát Hospodin, Bůh vašich otců. Nic nepřidáte k tomu, co vám přikazuji, a nic z toho neuberete, ale budete zachovávat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám přikazuji. Zachovávejte je a plňte, neboť tak budete v očích národů moudří a rozumní: uslyší o všech těchto nařízeních a řeknou: Skutečně, moudrý a rozumný je tento velký národ! Neboť kde je tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme. A kde je tak velký národ, který by měl spravedlivá nařízení a ustanovení, jako je celé toto zákonodárství, které já vám dnes prohlašuji."

 

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Jakuba.  (IB.  str. 320)    Jak  1, 17-18. 21b-22. 27:

Ten, kdo je vnímavý ke Slovu, Hospodinem zjeveného v Kristu, dokáže uvádět  Jeho slovo ve skutek. Ten, kdo přijme za řídící princip svého života desatero Božích přikázání, naučí se  brát ohled na svého bližního, zaměřuje se k pravdě a dobru a zorientuje se správně v každé situaci. Z listu apoštola Jakuba čteme, že Boží slovo nám přináší pravdu o Bohu, který je spravedlivý, milosrdný a plný lásky. A my lidé jsme přednostně předmětem této Boží lásky.

 

2. ČTENÍ Jak 1, 17-18. 21b-22. 27: Bratři moji nejmilejší! Každý dobrý úděl, každý dokonalý dar přichází shora, sestupuje od Otce světel, u něhož není změna ani ztemnění, jaké je působeno (u hvězd) otáčením. On rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil. Buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může zachránit vaši duši. To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe.  Zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto: ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa.  

 

Komentář k evangeliu podle  Marka.  ( IB. str. 321)  Mk  7, 1-8. 14-15. 21-23:

           

Dnešní evangelium podle Marka poukazuje na pokrytecké jednání zákonodárců a kněží jeho doby. K mojžíšskému zákonu totiž přidávají stále nové předpisy a časem tyto normy považují za stejně závazné jako Bohem zjevený zákon. Podle Boží vůle však nežije ten, kdo formálně zachovává jeho přikázání a kupí zákon na zákon, ale ten, kdo žije  ve shodě s přikázáními Boha, který je sama Láska, Spravedlnost a Milosrdenství.  

 

EVANGELIUM Mk 7, 1-8. 14-15. 21-23:  Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří  z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a všichni Židé se drží podání předků a nejedí, dokud si pečlivě neumyjí ruce; po návratu z trhu nejedí, dokud se celí neopláchnou, a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží: omývání pohárů, džbánů a měděných nádob. Proto se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: "Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně nečistýma rukama?" Odpověděl jim: "Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izaiáš, jak je psáno: 'Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.' Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského."  Ježíš zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: "Slyšte mě všichni a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, , závist, urážky, pýcha, opovážlivost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje."

 

- 976 –

Spravedlivý a milosrdný Bůh

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 310  s odkazem na znění  2. čtení Jak 1,17—18.22-27 a Katechismus katolické církve (KKC) 2017-2025.  YOUCAT 340, 313.                                                         

 

Osnova:

a) ospravedlnění skrze utrpení Krista

b) spolupráce mezi Boží milostí a svobodou člověka

c) největší dílo Boží lásky

Úvod.

Bůh naší víry se dal  poznat jako „plný slitování a milostivý“(Ex 34,6). Podle Jana  „Bůh je Láska“ (1 Jan 4,8-16). Jeho plán spásy, který má s námi, je plánem dobrotivé lásky, která předchází jakoukoliv naši zásluhu: „V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy (1 Jan 4,10). „Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme ještě byli hříšníky“ (Řím 5,8).

S Boží láskou velmi úzce souvisí Jeho spravedlnost a milosrdenství.  Dokonalé milosrdenství je v souladu s dokonalou láskou a dokonalou spravedlností. K nikomu Bůh není nespravedlivý. Když člověk promlouvá proti Boží spravedlnosti, činí tak buď z nevědomosti, nebo zloby. Bůh je a zůstává přes všechno lidské zdání Bohem nanejvýše spravedlivým (je Spravedlnost sama).

 

Spravedlnost znamená, že každý dostává, co mu náleží. Bůh také spravedlivě odměňuje a trestá. Jeho milosrdenství však lidský postoj přesahuje (zdokonaluje jej) právě o rozměr lásky k tomu, který se proti spravedlnosti proviňuje.         Sv. Tomáš dospěl k názoru, že v jistém smyslu je Boží milosrdenství větší než spravedlnost. Protože Bůh Láska, je veden víc milosrdenstvím než spravedlností.

 

Ospravedlnění skrze utrpení Krista.

 

Bůh ukazuje ve vykoupení svou spravedlnost díky utrpení a smrti svého Syna. Je to projev spravedlivé, čisté lásky, lásky, jež sama o sobě nic nepožaduje. Byla to pouze jeho svobodná vůle ukázat svou lásku a otevřít nás možnosti milovat jako on. Stejně jako Otec předurčuje Krista-člověka, aby byl spolu-milujícím ve slávě čisté lásky, podobně Kristus chce,abychom měli účast na slávě lásky jeho(2017).

Ospravedlnění nás uvádí v soulad se spravedlností Boží, která nás činí spravedlivými. Jeho cílem je oslava Boha a Krista a dar věčného života. Je svrchovaným dílem Božího milosrdenství (2020).

YOUCAT otázka 313: Co je předpokladem přijetí Božího milosrdenství?   

 

Odpověď: Přijmout Boží milosrdenství od nás vyžaduje, abychom přiznali své viny a litovali svých hříchů. „Když uznáme, že se dopouštíme hříchů, on nám hříchy odpustí a očistí nás od všeho špatného, protože věrně plní, co slíbil, a protože je spravedlivý“ (1 Jan 1,8-9); (2018; 2019)

 

 

- 977 –

Spolupráce mezi Boží milostí a svobodou člověka.

 

Svobodná Boží iniciativa vyžaduje svobodnou odpověď člověka. Bůh totiž stvořil člověka ke svému obrazu a dal mu se svobodou i schopnost Boha poznávat a milovat. Duše lidská tedy vstupuje do společenství Lásky jen svobodně (2002)

 

YOUCAT otázka 340: V jakém vztahu je Boží milost k naší svobodě?              

 

Odpověď: Boží milost vychází člověku vstříc ve svobodě, vyhledává ho a pomáhá mu s respektem k jeho naprosté svobodě. Milost nikoho k ničemu nenutí. Boží Láska si přeje náš svobodný souhlas (2001; 2022; 2025).

 

Největší dílo Boží lásky.

 

Vtělení Slova v Ježíši Kristu je nejvyšší způsob, jak se Bůh ukázal vně samotné Nejsvětější Trojice. Toto vrcholné Boží dílo je pak největším dílem Boží lásky. Jde o svobodný projev Boha Otce, který nemůže být určen žádným jiným důvodem, než jeho láskou. A tato láska vyžaduje lásku, která by milovala nejvyšší Lásku - Boha, láskou podobnou té Jeho.

V Ježíši se pak uskutečňuje nejvyšší možná láska, jako přijatá od Boha i jako odpověď člověka. Ježíš Kristus je tím pádem nejvyšším projevem božské lásky. Každý další projev bude podřízen této lásce, která je prvním důvodem a posledním vnitřním cílem vesmíru. Z tohoto pohledu se hřích stává tragickou událostí ve svobodném postavení člověka, ale nemění podstatně Boží plán. Kristus - jako Spasitel a Soudce –ve své velké Lásce bere na sebe všechny pozitivní i negativní události stvoření.

Na závěr

Nejcharakterističtější Boží vlastností, týkající se Boží činnosti, je láska. „Bůh je Láska“ sama, láska nejvyšší a nejdokonalejší, na  kterou v dokonalé harmonii navazuje Jeho spravedlnost a milosrdenství. Bůh je nanejvýš spravedlivý,ale též současně:

 

„Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný. Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává.“ (Ž 145,8-9),

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

Comments