2. Neděle Postní - 4.3.2012

2. NEDĚLE POSTNÍ - 4.3.2012 – fialová


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení z první knihy Mojžíšovy. (I) Gn 22, 1-2. 9a. 10-13. 15-18:

Hospodinovy přísliby dané Abrahámovi, o nichž uslyšíme v prvním čtení, se vztahují na budoucí pokolení, jehož největší postavou je Ježíš Kristus. Nový zákon výrazně rozvíjí obraz příběhu Abraháma. Obětování Izáka je předobrazem Ježíšovy oběti na kříži. Zatímco Abrahám nedovedl Izákovu oběť do konce, Ježíš skutečně na kříži zemřel a jeho smrt se stala plně účinnou obětí, která očišťuje od hříchů. On nás usmířil s Bohem Otcem a vyprostil z moci hříchu a smrti.

1. ČTENÍ Gn 22, 1-2. 9a. 10-13. 15-18: Bůh zkoušel Abraháma a řekl: "Abraháme!" Odpověděl: "Tady jsem!" Bůh pravil: "Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím." Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář a narovnal dříví. Pak vztáhl Abrahám ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: "Abraháme, Abraháme!" Ten se ozval: "Tady jsem!" ( Anděl ) řekl: "Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna." Abrahám pozdvihl své oči, a hle - za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna. Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: "Při sobě samém přísahám - praví Hospodin - že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl."

Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Římanům. (I) Řím 8, 31b-34:

Verše, které z listu apoštola Pavla vyslechneme, jsou oslavou Boží lásky k člověku. Od Boha dostáváme všechny milosti a dary prostřednictvím daru nejvzácnějšího, kterým je Ježíš, Boží Syn, vydaný na kříž. Jeho Duch dále koná Synovo dílo. Všechno naplňuje a posvěcuje. Ve svátosti smíření odpouští hříšníkovi a vrací jej do života. „Nechci smrt hříšníka, ale aby se obrátil a žil“, prorokuje už prorok Ezechiel.

2. ČTENÍ Řím 8, 31b-34: Bratři! Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!

Komentář k evangeliu podle Marka. ( I) Mk 9, 2-10:

Událost proměnění Páně se v evangeliích objevuje v rozhodujícím okamžiku. Teprve ve světle proměnění definitivně pochopili Ježíšovi učedníci, že Ježíš je Mesiáš. Církev za hlavní místo prvního a základního obrácení označuje křest. Kristova výzva ke druhému obrácení však zaznívá v životě křesťanů stále. Připomínáme si ji zejména nyní v postní době.

EVANGELIUM Mk 9, 2-10: Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel - žádný bělič na světě by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany :jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?" Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte! " Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená "vstát z mrtvých".

- 870 –

Alespoň jednou v roce se zpovídat


je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 277 s odkazem na znění dnešního evangelia Mk 9,2-10 a Katechismus katolické církve. YOUCAT 225; 226.

Osnova:

a) i církevní přikázání zavazuje (KKC 2042)

b) proč svátost smíření po křtu

c) obrácení pokřtěných (KKC 1425–1429)

Úvod.

Postní doba je příhodným časem pro smíření s Bohem a pro obnovu chápání křesťanského života jako velkého putování do domu Otce. Začíná udělováním „popelce“ – kněz sype popel na hlavu s výzvou: „Obraťte se a věřte evangeliu.“ (Mk 1,15). Těmito slovy zahájil Pán Ježíš své poslání na zemi, aby uvedl každého na cestu života, aby smířil lidstvo s Otcem. Měl moc a právo odpouštět hříchy a má je i dnes, a to prostřednictvím svých "služebníků a správců Božích tajemství" (srv. 1 Kor 4,1). Tuto moc a právo jim předal v den po svém slavném zmrtvýchvstání, kdy se svým apoštolům zjevil ve večeřadle a řekl jim: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." (Jan 20,21). To znamená - ono poslání, které jsem dostal od Otce, předávám vám. A dále jim řekl: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." (Jan 20,23).


Svátost smíření je jednou ze svátostí katolické a pravoslavné církve, jejímž prostřednictvím křesťan vyznáním vlastních hříchů může dojít smíření s Bohem a církví.


YOUCAT otázka 225: Jak ještě pojmenováváme svátost smíření?


Odpověď: Svátost smíření se také nazývá svátost pokání, odpuštění, obrácení nebo též vyznání (zpověď).


I církevní přikázání zavazuje. (KKC 2042)

Jak často je dobré chodit ke zpovědi? Církevní přikázání chodit ke zpovědi alespoň jednou za rok pro aktivní katolíky zavání tzv. „jednoročáctvím“. Avšak pro mnoho lidí je právě toto přikázání příležitostí, aby si dali svůj život do pořádku. Samozřejmě že k duchovnímu růstu patří častější slavení svátosti smíření. Měsíční nebo dvouměsíční interval je velmi moudrý. Dokážeme se tak lépe a znovu vzchopit. Je to s námi jako s mobilem. Baterky nám vydrží pár týdnů a pak jsou zase vybité. Někdy si říkáme: k čemu chodit ke zpovědi, stále je to stejné, stále se zpovídám ze stejných hříchů. Ale přece si nikdy neřekneme, že už se nebudeme umývat, protože se zase zašpiníme. Tak jako se potřebuji umývat, tak je také naprosto normální a potřebné pravidelně přijímat dotek Kristova milosrdenství. (Z časopisu Rodinný život od nejmenovaného kněze).



- 871 –

Proč svátost smíření po křtu.


YOUCAT otázka 226: Máme křest, který nás usmiřuje s Bohem. Proč tedy potřebujeme i svátost smíření?


Odpověď: Křest nás sice vyprošťuje z moci hříchu a smrti a uvádí nás do nového života Božích dětí, ale neosvobozuje nás od lidské slabosti a od náklonnosti ke hříchu. Proto se potřebujeme znovu a znovu usmiřovat s Bohem. Tu možnost nám poskytuje svátost smíření (1425; 1426).


Obrácení pokřtěných (KKC 1425–1429).


Co je to pokání a obrácení? V běžné hovorové hebrejštině řeči tato slova znamenala: "změnu cesty, návrat po ní v protisměru", ale i "vzdychání, pociťování lítosti". V náboženském jazyce pak vyjadřovala nové orientování se ve všem jednání, odvrácení od toho,co je zlé a navrácení se k Bohu. České překlady těchto slov používají výrazy: pokání, obrácení, změna směru, změna smýšlení. Původním smyslem pokání je neustálá revize (dosavadního) směru naší životní cesty. Obrácení vede člověka k počátku a zdroji křesťanského života – ke křtu.


Obnova křtu úzce souvisí s obnovou celého křesťanského života. Křtem Bůh člověka činí účastným na svém životě. Milost křtu je Božím darem, který se ale má rozvíjet. Proto potřebuje naši spolupráci, neboť jen tak může přinášet plody. Postní doba je obdobím přípravy na znovuprožití a obnovu křestního spojení s Bohem. Vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista.“ (Gal 3,27)

Církev za hlavní místo prvního a základního obrácení označuje křest. Skrze víru v radostnou zvěst a skrze křest se člověk zříká zla a získává spásu, to jest odpuštění všech hříchů a dar nového života (1427; srov. Sk 2,38). Druhé obrácení církev označuje jako trvalý úkol, přičemž úsilí o toto obrácení není pouze lidským dílem (1428). Zejména v postní době, se mluví o nutnosti obrátit se, a to i k těm, kteří již žijí křesťansky, ale ještě příliš nedokonale. Jsou připomínána slova Izajáše: „Obraťte se ke mně, praví Hospodin, a dojdete spásy."(45,22),

Druhé obrácení je nutné pro křesťana, který při uvažování o své spáse a při snaze kráčet po Boží cestě podle náklonnosti své přirozenosti začíná upadat v jakousi vlažnost a podobá se roubované rostlině, jež přechází z divokého stavu. Dokazuje to i obrácení svatého Petra poté, co třikrát zapřel svého Mistra, učedníků na cestě do Emauz či apoštolů, kteří Ježíše po večeři opustili. (1429).

Na závěr

Pokud apoštolové, kteří jsou nám vzory, potřebovali druhé obrácení, ač byli vychováni bezprostředně samotným Spasitelem, tím spíše je potřebujeme my. Proto Církev v postní době, připomíná nutnost obrátit se a smířit se s Bohem, i když žijeme ve stavu milosti.



Comments