19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 11.8.2013

19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 11.8.2013


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení  knihy Moudrosti. (IC)   Mdr  18,6-9:

 

V dnešním čtení z knihy  Moudrosti  pisatel připomíná okamžiky z velké události noci, kdy došlo k vyjití  izraelského národa z egyptského otroctví a byl započat  jeho návrat do vlasti. Tímto způsobem chce autor veršů posílit a povzbudit víru svého  lidu v obtížné historické situaci v zaslíbení  učiněná Hospodinem, neboť víra v Boha a v jeho konání je nezbytná k odpuštění hříchů a na cestě lidu ke spáse.

 

1. ČTENÍ Mdr 18,6-9: Ta noc, (v níž byli pobiti prvorozenci Egypťanů,) byla napřed oznámena našim otcům, aby byli dobré mysli, když bezpečně poznají, jakým přísahám uvěřili. Pak tvůj lid už očekával záchranu spravedlivých a zkázu nepřátel. Neboť čím jsi trestal protivníky, tím jsi oslavil nás, když jsi nás povolal. Vždyť skrytě obětovaly zbožné děti dobrých (rodičů) a svorně si uložily božský zákon, že svatí budou mít stejný podíl na stejných dobrech i stejných nebezpečích, když předtím zazpívali chvalozpěvy otců.

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Židům.  (IC)    Žid  11,1-2.8-19:

Kapitola z listu Židům apoštola Pavla je teologickým výkladem dějin spásy. V osudech praotce Abraháma a jeho ženy Sáry můžeme vidět, co znamená být muži a ženami víry. Oběma se dostalo stejného zaslíbení, oba dostali od Boha mimořádný dar, oba před Bohem zaujímají postoj víry, v obou také příslib Boží dojde naplnění.

 

2. ČTENÍ Žd 11,1-2.8-19: Bratři! Víra je obsahem toho, v co doufáme, je přesvědčením o věcech, které nevidíme. Pro ni se našim předkům dostalo pochvaly. Protože Abrahám věřil, uposlechl (Boží) výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde. Víra ho vedla k tomu, aby se usadil v zaslíbené zemi jako cizinec, bydlel ve stanu, podobně jako Izák a Jakub, kterým se dostalo dědictvím stejného příslibu. Čekal totiž na město s pevnými základy, které sám Bůh vystaví a založí.  I Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik potomků jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá. Tito všichni umírali s vírou, i když se nedočkali toho, co bylo slíbeno: jen zdáli to viděli a radostně vítali a prohlašovali, že jsou na zemi jenom cizinci a přistěhovalci. Když tak mluvili, dávali tím najevo, že pravou vlast teprve hledají. Kdyby měli na mysli tu, z které se odstěhovali, měli by přece dost času se tam vrátit. Ale oni toužili po lepší vlasti, totiž nebeské. Proto se ani Bůh za ně nestydí a nazývá se jejich Bohem a připravil jim město. Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho Bůh zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: 'Od Izáka budeš mít potomky.' On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také Izáka dostal nazpátek i jako předobraz.

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  9,18-24:

Lukášovo evangelium začíná Ježíšových prohlášením, které nám může být světlem a darem na naší cestě víry.Existuje blahoslavenství, vycházející z víry, které je zvláštním Božím darem. Bůh člověka po stvoření neponechává napospas hříchu, ale vede ho k bdělosti, pokání a ke spáse.

EVANGELIUM Lk 12,32-48: Ježíš řekl svým učedníkům:  "Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království. Prodejte svůj majetek a rozdejte na dobré skutky. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. Petr se ho zeptal: "Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?" Pán řekl: "Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. Kdyby si však onen služebník pomyslil: 'Můj pán hned tak nepřijde', a začne tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěřícími. Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat."

- 1153-

Závažnost hříchu: smrtelný a všední hřích  

 

je téma 368 ke dnešní katechetické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění  dnešního evangelia Lk 12,32-48 a Katechismus katolické církve (KKC) 1852-1864; YOUCAT 316, 317.                                                        

 

Osnova:

a) rozdíl mezi smrtelným a všedním hříchem

b) co znamená plné vědomí a souhlas

c) nedobrovolná nevědomost

d) hříchy proti Duchu Svatému

 

Úvod.

Hřích je slovo, čin nebo záměr, kterým se člověk vědomě a dobrovolně proviní proti řádu věci, jak jej ustanovila Boží láska,

Hřešit znamená něco horšího než provinění proti nějakému lidmi ujednanému ustanovení . Hřích se vědomě a dobrovolně obrací proti Boží lásce a ignoruje ji. Podle sv. Augustina je tedy hřích ve své podstatě „sebeláska vystupňovaná až k pohrdání Bohem“, takže ten kdo hřeší, v krajním případě říká: „Chci být jako Bůh“ (srov. Gn 3,5). Tou  měrou, jakou hřích na mě  nakládá břemeno viny, zraňuje mě a také zamořuje mé okolí, protože narušuje mé vztahy k lidem i ke světu.    Rozmanitost našich hříchů je veliká  (1852; 1853). Je vhodné hodnotit hříchy podle jejich závažnosti. V tradici církve se prosadilo rozlišování mezi smrtelným a všedním hříchem (1854; 1855; 1856).

Rozdíl mezi smrtelným a všedním hříchem.

 

Smrtelný hřích odděluje člověka od Boha, zbavuje ho posvěcující milosti. K takovému hříchu dochází v případě, že se týká závažné věci, a staví se tedy proti životu nebo proti Bohu samému (například vražda, manželská nevěra a podobně), a že se ho člověk dopouští zcela dobrovolně a při plném vědomí závažnosti provinění, protože jeho svědomí ví, že jde o hřích smrtelný. Všední hříchy se vztahují na méně závažné věci nebo nebyly spáchány při plném poznání jejich následků, případně ne zcela dobrovolně, Takové hříchy narušují vztah k Bohu, ale zcela jej neničí.

 

YOUCAT otázka 316: Jak lze rozeznat smrtelné hříchy od všedních?

Odpověď: Smrtelný hřích ničí božskou sílu lásky v srdci člověka. Bez té ovšem člověk nemůže dosáhnout věčné blaženosti. Právě proto se mu říká smrtelný. Smrtelný hřích ničí vztah s Bohem, zatímco všední hříchy tento vztah pouze narušují.

Co znamená plné vědomí a souhlas.

Hřích se stává smrtelným, když při něm spolupůsobí tři podmínky: „Hříchem smrtelným je skutek, jehož předmětem je závažná látka …, a jehož se někdo dopouští s plným vědomím a uváženým souhlasem“ (1857). Závažná věc je upřesněna deseti přikázáními podle odpovědi, kterou dal Ježíš bohatému mladíkovi: „Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku“ (Mk 10,19).

- 1154-

Závažnost hříchů je větší nebo menší: vražda je závažnější než krádež. Je třeba brát v úvahu také postižené osoby? násilí páchané na rodičích je samo sebou mnohem těžší, než násilí páchané na cizím člověku (1858). Aby hřích byl smrtelný, musí ho člověk spáchat s plným vědomím a s plným souhlasem. Při páchání smrtelného hříchu se předpokládá poznání hříšnosti skutku a vědomí, že skutek odporuje Božímu zákonu. Kromě toho se vyžaduje dostatečně svobodný souhlas, aby rozhodnutí bylo opravdu osobní. Zaviněná nevědomost a tvrdost srdce nezmenšuje dobrovolný ráz hříchu, ale naopak jej ještě zvětšuje (1859).

 

Nedobrovolná nevědomost.

 

Nezaviněná nevědomost může zmírnit, ne-li zrušit odpovědnost za těžkou vinu. Předpokládá se však, že není nikdo, kdo by neznal zásady mravního zákona, které jsou vepsány do svědomí každého člověka. Hnutí smyslnosti, vášně mohou podobně oslabit dobrovolný a svobodný ráz viny; stejně jako vnější nátlak nebo patologické poruchy. Zlomyslně spáchaný hřích s úmyslnou volbou zla je však hřích nejtěžší (1860).

 

YOUCAT otázka 317: Jak se zbavit následků smrtelného hříchu a znovu se vrátit k Bohu?

Odpověď: K tomu, aby se katolický křesťan mohl po spáchání smrtelného hříchu smířit s Bohem, je nutné, aby přijal svátost smíření.

 

Hříchy proti Duchu Svatému.

 

„Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno“ (Mt 12,31). Boží milosrdenství nezná hranic, když však je někdo vědomě odmítá přijmout prostřednictvím kajícnosti, odmítá odpuštění vlastních hříchů a spásu nabídnutou Duchem svatým. „Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nedojde odpuštění na věky, ale bude vinen věčným hříchem (Mk 3,29); (1864).

Na závěr

K lidským dějinám patří bohužel i skutečnost hříchu. A jako je život rozmanitý, tak stejně i hříchy. Písmo uvádí různé seznamy hříchů (např. Gal 5,19-21), nikdy si však nedělá nárok na úplnost těchto seznamů. Katechismus nám napovídá, že hříchy lze rozdělovat podle jejich předmětu, jako se to dělá u každého lidského skutku, nebo podle ctností, jejichž jsou opakem, ať už přemírou nebo nedostatkem, anebo podle přikázání, proti nimž se staví. Lze je také rozdělit podle toho, zda se týkají Boha, bližního nebo nás samých; mohou se rozlišovat duchovní a tělesné hříchy, nebo také hříchy myšlením, slovem, skutkem a opomenutím. Když se budeme snažit hodnotit hříchy podle závažnosti, dojdeme k známému rozlišení hříchů na těžké a lehké. Někdy se používá označení hříchy smrtelné a všední. Kořeny tohoto názvosloví můžeme vypozorovat již v Novém Zákoně.

„Uvidí-li kdo, že jeho bratr se dopustí hříchu, který nevede k smrti, ať se (za něho) modlí, a (Bůh) mu dá život – těm (totiž), kteří nehřeší k smrti; je i takový hřích, který vede až k smrti“ (1 Jan 5,16).

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk.                         Vypracoval MUDr. Leopold Mann

- 1155 –

 

Comments