19.Neděle v mezidibí - 12.8.2012

19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 12.8.2012


Liturgické texty

 

Komentář k 1. čtení z první  knihy Královské.  (IB.  str. 313)   1Král  19, 4-8:

 

Když podle čtení z první knihy Královské prorok Eliáš prchá před pomstou Jezabel, ženy pohanského  krále Izraele Achaba, a zcela vyčerpán usedá na poušti k odpočinku,  veškerou svou naději na záchranu vkládá do slov modlitby k Bohu,  kterému věří jako svému otci. A jeho synovská  důvěra ho nezklame. Občerstvený a nasycený  Božím chlebem může pokračovat v pouti k Němu.   

 

1. ČTENÍ 1 Král 19, 4-8:  Eliáš šel na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: "Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!" Lehl si a pod tou kručinkou usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: "Vstaň, jez!" Podíval se, a hle - u jeho hlavy chléb upečený na rozžhaveném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul.  Hospodinův anděl se vrátil podruhé, dotkl se ho a řekl: "Vstaň a najez se, neboť cesta by pro tebe byla příliš dlouhá." Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorebu.

 

 

Komentář ke 2. čtení z listu Pavla Efesanům.  (IB.  str. 314)    Ef  4, 30- 5, 2:

Čtení z listu apoštola Pavla nám poskytuje cenné rady, jak správně procházet životem, aniž bychom zarmoutili svatého Božího Ducha našeho Otce.  Radí nám, abychom žili v lásce a ve všem napodobovali Boha jako jeho milované děti. Abychom ho jako svého moudrého Otce přijali do svých duší, neboť jeho přítomnost v nás změní naše chování a jednání k dobrému.   

 

2. ČTENÍ Ef 4, 30-5, 2: Bratři! Nezarmucujte svatého Božího Ducha, který vám vtiskl svou pečeť pro den vykoupení.  Daleko ať je od vás každá zahořklost, prchlivost, hněv, hádání, nactiutrhání a všechny druhy špatnosti. Spíše buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy.  Ano, napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval vás a zcela vydal sebe za nás v oběť, Bohu velmi příjemnou.   

 

 

Komentář k evangeliu podle  Jana.  ( IB. str. 314)  Jan  6, 41-51:

           

Z Janova evangelia uslyšíme o protestech, nesouhlasu a projevech nepřátelství lidí, které Ježíš vyvolal svými výroky o svém božském původu. Nepoznali v něm Božího Syna, přicházejícího  od  Boha Otce, který je na nebesích, aby je učil a přivedl k sobě.  Jedině ten, koho v jeho duši niterně Duch Otce poučil, aby se nechal oslovit Ježíšovým životem, se může otevřít poslušné víře ve slovo Boha našeho Otce i jeho Syna, aby mohl dojít ke spáse. 

 

EVANGELIUM Jan 6, 41-51: Židé reptali proti Ježíšovi, že řekl: "Já jsem chléb, který sestoupil     z nebe." Namítali: "Copak to není Ježíš, syn Josefův? Známe přece jeho otce i matku. Jak tedy může tvrdit: 'Sestoupil jsem z nebe'?" Ježíš jim odpověděl: "Přestaňte mezi sebou reptat! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Stojí psáno v Prorocích: 'Všichni budou vyučeni od Boha'. Každý, kdo slyšel Otce a u něho se učil, přichází ke mně. Ne že by snad někdo Otce viděl; jenom ten, který je od Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa."

 

 

- 963 –

Bůh je náš Otec  

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 306  s odkazem na Katechismus katolické církve (KKC) 2779-2796.   YOUCAT 37, 515-518.                                                         

 

Vstupní modlitba:

 

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás

za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal,

abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna

Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a

kraluje po všechny věky věků. - Amen.

 

Osnova:

a) Otče

b) Otče náš

c) Otče náš, jenž jsi na nebesích

 

Úvod.

 

Otče náš je jedinou modlitbou, kterou Ježíš osobně naučil své učedníky (srov. Mt 6,9-13;Lk 11,2-4). Proto se modlitbě Otče náš říká „modlitba Páně“. Věřící všech křesťanských vyznání se jí denně modlí při bohoslužbách i v soukromí.

 

Otče.

 

YOUCAT otázka 37: Proč nazýváme Boha „Otcem“?                               Odpověď: Boha uctíváme jako Otce proto, že je Stvořitel a láskyplně se ujímá svého stvoření. Ježíš, Boží Syn, nás učí hledět na svého Otce jako na našeho Otce a oslovovat ho „Otče náš“.

 

Jako Pán Ježíš nazýval Boha svým Otcem, smíme i my věřící oslovovat Boha jako svého Otce. Ježíš rozbořil stěnu, která nás dělila od Boha. Kvůli Ježíši je nám Bůh Otcem a my jsme jeho dětmi, kvůli Ježíši je Otec vždy ochoten naše prosby slyšet a vyslyšet. Dveře k němu jsou otevřeny a my smíme jako děti přistoupit      v modlitbě k Bohu jako ke svému Otci.

 

YOUCAT otázka 515: Proč smíme s důvěrou nazývat Boha Otcem?          Odpověď: Osmělujeme se nazývat Boha Otcem, protože Ježíš nás povolal do jeho blízkosti a učinil z nás Boží děti. Ve společenství s tím, který „spočívá v náručí Otcově“ (Jan 1,18), smíme volat „Abba, Otče (Gal 4,6).

 

Musíme si však uvědomit rozdíl. Ježíš sám rozlišuje mezi sebou a námi, mezi jeho synovstvím a naším synovstvím. Ježíš je vlastním Synem Otce nebeského, my jsme jen dětmi přijatými, adoptivními. „Nikdo nezná Otce než Syn a ten, komu by to chtěl Syn zjevit.“ (Mt 11,27);(2779).  A Duch jeho Syna  nám Boha jako našeho Otce skutečně zjevil (srov. 1 Jan 5,1); (2780). Když se modlíme k Otci, jsme ve společenství s ním a jeho Synem Ježíšem Kristem (1 Jan 1,3). Tehdy ho poznáváme a uznáváme jako „Otce“ a jako pravého Boha (2781).

- 964 –

Můžeme se klanět Otci, protože nám dal znovu se zrodit k životu tím, že nás přijal za své děti ve svém Synu a křtem nás začlenil do Těla Duchem pomazaného  Krista, tedy jako údy těla do jeho církve (2782). Prostřednictvím modlitby Páně je nám tak zjeveno, kdo vlastně jsme (2783). Tento nezasloužený dar přijetí za děti od nás vyžaduje trvalé úsilí o obrácení a nový život a rozvíjí v nás touhu se Otci podobat a jako vlastního otce Ho milovat (2784; 2785).

 

YOUCAT otázka 516: Jak mohou nazývat Boha „otcem“ ti, které jejich vlastní otec nebo rodiče týrali nebo opustili?                                                            Odpověď: Lidští otcové a matky často pokřivují obraz otcovského, dobrého Boha. Náš nebeský Otec ale přesahuje kategorie stvořeného světa, a proto ho nelze poměřovat našimi pozemskými zkušenostmi s rodiči. Svůj obraz Boha musíme očišťovat od vlastních představ, abychom se s ním mohli setkat v bezvýhradné důvěře.

Otče náš.

 

Ve slově náš je zahrnuto, že k modlitbě přistupujeme s vědomím úplně nového vztahu k Bohu (2786), že jsme se stali  „jeho“ lidem a on je „naším“ Bohem (2787; 2788). Otec nebeský má mnoho dětí, my pak mnoho sourozenců – lidí věřících v Boha, bratří a sester v Boží rodině, církvi. Zde je třeba do slova náš zahrnout i křesťany nekatolické, protože co nás spojuje je důležitější, než to co nás rozděluje: všichni jsme přijali týž křest, všichni jsme tedy bratry a sestrami, všichni se modlíme ke společnému Otci v nebi, klaníme se Mu a oslavujeme Ho v Nejsvětější Trojici se Synem a Duchem (2789; 2790; 2791; 2792; 2793).

 

YOUCAT otázka 517: Jak nás modlitba „Otče náš“ proměňuje?                  Odpověď: „Otče náš“ nám umožňuje radostně objevovat, že jsme dětmi jediného Otce. Naším povoláním je chválit Otce a žít spolu navzájem jako „jedno srdce a jedna duše“ (Sk 4,32).

Otče náš, jenž jsi na nebesích.

Bůh je Pán Pánů a Král Králů, je Všemohoucí, je Stvořitel nebe a země, je Svatý. Co řekne, stane se, vše udržuje a řídí svou božskou mocí. Naše modlitba je zároveň uznáním tohoto Boha a vyznáním víry v Boha nebeského Otce, je klaněním i úctou a je spojena s pevnou vírou i důvěrou, že kde je Otec, to je v nebi, má být i jeho dítě – věřící křesťan (2794; 2795; 2796).

YOUCAT otázka 518: Je-li Otec „v nebi“, kde ho máme hledat?                  Odpověď: Nebe je tam, kde je Bůh. Slovo nebe neznamená určité místo, nýbrž bytí Boha, který není vázán prostorem ani časem.

Závěr

Můžeme vzývat Boha jako Otce, protože nám to zjevil Boží Syn, k němuž jsme byli přivtěleni a byli přijati za Boží děti. Říkáme-li Otče „náš“ dovoláváme se jednoty společenství všech pokřtěných  s Nejsvětější Trojicí a božské lásky, která objímá celý svět a vede nás do nebe, domu Otce, do pravé vlasti, do níž patříme.

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

Comments