18.Neděle v mezidobí - 5.8.2012

18. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 5.8.2012


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení z druhé  knihy Mojžíšovy.  (IB.  str. 311)    Ex  16,2-4. 12-15:

 

Příběh z  druhé knihy Mojžíšovy o zázračném nasycení židovského národa, povolaného Hospodinem  putovat z egyptského otroctví  do zaslíbené země,  je jedním z mnoha biblických dokladů o tom, že Bůh stvořil člověka se schopností s Ním hovořit a navazovat  úzký vztah.  I zde Hospodin prokázal, že je štědrým dárcem milosti,  že moudře vede svůj lid a smysluplně udržuje jeho život. 

 

1.ČTENÍ Ex 16, 2-4. 12-15: Celá obec synů Izraele reptala na poušti proti Mojžíšovi a Árónovi. Synové Izraele jim řekli: "Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme seděli u hrnců masa a jedli chléb dosyta. Vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste umořili celé shromáždění hladem!"  Hospodin řekl Mojžíšovi: "Hle, jako déšť vám sešlu chléb z nebe. Lidé vyjdou a každý den si nasbírají dávku na den. Chci je zkoušet, zda půjdou v mém zákoně, nebo ne. Slyšel jsem reptání synů Izraele. Řekni jim toto: K večeru budete jíst maso a zrána se nasytíte chlebem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh." Když nastal večer, přilétly křepelky a pokryly celý tábor. Zrána padla rosa na tábor kolem dokola. Pokrývka z rosy se rozplynula, a hle - na povrchu pouště bylo cosi drobného, šupinatého, jemného jako jíní na zemi. Když to synové Izraele viděli, ptali se navzájem: "Co je to?" - neboť nevěděli, co to je. Mojžíš jim řekl: "To je chléb, který vám Hospodin dává k jídlu."

 

Komentář ke 2. čtení z listu Pavla Efesanům.  (IB.  str. 312)    Ef  4, 17. 20-24:

Při stvoření vtiskl Bůh do duše člověka sám sebe a předal mu tak nezměrnou hodnotu a důstojnost. Člověk je způsobilý s Bohem komunikovat a žít. Apoštol Pavel nás učí, abychom své duši usnadnili vnitřní spojení s oním Božským, sídlícím v našem nitru, osvojili si Kristův způsob života a převlékli se ze starého hříšného člověka v člověka nového.

 

2. ČTENÍ Ef 4, 17. 20-24: Bratři! Říkám vám a zapřísahám vás ve jménu Páně: Nežijte už tak, jak žijí pohané! Jejich smýšlení je neplodné. Takhle jste se tomu přece o Kristu neučili! Vy jste přece o něm slyšeli a jako křesťané jste byli poučeni, že máte odložit starého člověka s dřívějšími způsoby života, který je chtivý rozkoší a žene se do zkázy. Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového, který je stvořen podle Božího vzoru jako skutečně spravedlivý a svatý.  

 

Komentář k evangeliu podle  Jana.  ( IB. str. 312)  Jan  6, 24-35:

           

V Janově evangeliu vystupuje Ježíš jako jediný dárce věčného života. Přijmout ho však může pouze ten, kdo má v něho víru. Sám Ježíš je oním chlebem, darem lásky,který Bůh Otec nabízí každému člověku, a oním slovem, žijícím v jeho duši.

 

 EVANGELIUM Jan 6, 24-35: Když zástup viděl, že ani Ježíš, ani jeho učedníci nejsou na břehu, nasedali do člunů, přijeli do Kafaranaa a hledali Ježíše. Když ho našli na druhé straně moře, zeptali se ho: "Mistře, kdy jsi sem přijel?" Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí." Zeptali se ho: "Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?" Ježíš jim odpověděl: "To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal." Řekli mu: "Jaké tedy ty děláš znamení, abychom viděli a uvěřili ti? Co konáš? Naši předkové jedli na poušti manu, jak je psáno :   ' Chléb z nebe jim dal jíst.' "Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec; neboť chléb Boží je ten, který sestupuje    z nebe a dává život světu."  Prosili ho tedy: "Pane, dávej nám ten chléb pořád." Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy

žíznit."

 

- 957 –

Povolání člověka  

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 304  s odkazem na Katechismus katolické církve (KKC) 1699-1709, vstupní modlitbu a YOUCAT 58.

 

Osnova:

Vstupní modlitba:

Bože, štědrý dárce milosti, ty jsi nás stvořil, ty udržuješ náš život a vedeš

nás; buď stále s námi a slyš naše prosby: obnovuj v nás a udržuj svou milost,

kterou jsme od tebe přijali. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť

on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

 

a) důstojnost člověka

b) člověk jako Boží obraz

Úvod.

V duchovním chápání má slovo povolání hlubší smysl a význam. Mluvíme o tom, že Bůh povolává jednotlivé lidi do své služby, volá svůj národ a také povolává každého člověka. Takto objevujeme nový, radostný a obohacující význam tohoto slova, které staví celý náš život do nové perspektivy. Povolání je cesta, kterou musí kráčet každá osoba spolu s ostatními, aby uskutečnila Boží vůli. Bůh nebo Ježíš volá, a tudíž povolává. Volat na někohomá v Bibli význam: pozvat nebo vyzvat, zavolat, oddělit, ale také určit k nějakému úkolu, pověřit, a pro tento úkol dotyčného vybavit, nebo též být povolán k následování Ježíše.

Život v Duchu svatém povolání člověka završuje (1699). Duch svatý je oheň.     A to nejen oheň, který zapaluje lidské srdce láskou, nadšením pro Boží dílo a touhou po živém Bohu, ale také oheň, který nás očišťuje, aby Bůh mohl v našem životě plně rozvinout svou působnost. V Duchu svatém  si nás Bůh postupně přetváří tak, abychom jednou mohli jeho Svatého vidět tváří v tvář, a nezemřeli.

Důstojnost člověka.

 

Při stvoření vtiskl Bůh do člověka sám sebe a dal mu tak nezměrnou hodnotu a důstojnost.  Jsme schopni komunikovat, tvořit mezi sebou společenství, v rodině, ve škole, v práci, v Církvi. Je obrovskou výsadou člověka, že je schopen navazovat vztah s Bohem, dokáže milovat, vychovávat, dokáže pozdvihovat svou mysl i srdce k vyšším principům a duchovním hodnotám, že má naději na život po smrti, ve kterém radosti a blaženosti nebude konce (1700).

 

Člověk jako Boží obraz.

 

V Kristu, který je „obraz neviditelného Boha“ (Kol 1,15), byl člověk stvořen        k „obrazu a podobě“ Stvořitele (1701). Boží obraz je v každém člověku (1702).

 

YOUCAT otázka 58: Co znamená, že člověk byl stvořen k „Božímu obrazu“?

Odpověď: Člověk je na rozdíl od neživých věcí, rostlin a zvířat osobou obdařenou duchem. Tato vlastnost ho spojuje více s Bohem než s jinými viditelnými stvořeními.

 

- 958 –

Lidská osoba, obdařená „duchovou a nesmrtelnou duší“ je „jediný tvor na zemi, kterého Bůh chtěl pro něho samého“ (2. vat. koncil). Již od svého početí je určena pro věčnou blaženost (1703).

 

Člověk není jen něco, nýbrž je někdo. Stejně jako prohlašujeme o Bohu, že je osobou, vztahujeme totéž i na člověka. Člověk dokáže uvažovat o věcech za hranicemi svého bezprostředního obzoru a obsáhnout tak celý svět bytí. Dovede dokonce poznávat sám sebe a zvládne na sobě pracovat. Vnímá ostatní lidi jako osoby, umí si uctít jejich důstojnost a dokáže je milovat. Mezi všemi viditelnými bytostmi jen člověk je schopen poznávat a milovat svého Stvořitele. Člověk je určen k tomu, aby žil v přátelství se svým Bohem ( srov. Jan 15,15).

Člověk je schopen svým rozumem pochopit řád věcí  stanovený Stvořitelem (1704), je obdařen svobodou rozhodování (1705), je vybaven schopností slyšet hlas Boha, ozývající se v jeho svědomí, který ho vyzývá ke konání dobra a k vyhýbání se zlu (1706).

Člověk však už na samém počátku dějin zneužil své svobody, podlehl pokušení a spáchal zlo. Je stále nakloněn ke zlému, ke hříchu a podléhá omylu (1707).  Teprve Kristus nás svým utrpením  od hříchu osvobodil a zasloužil nám, Božím dětem, nový život v Duchu svatém (1708), který dojde naplnění v nebeské slávě (1709).

 

Na závěr

Boží povolání otevírá člověku největší štěstí, jaké se na této zemi nabízí, představuje jeden z nejpřesvědčivějších důkazů Jeho lásky, ukazuje člověku smysl jeho existence. Mnoho křesťanů hledá své místo, své povolání, přeje si učinit něco se svým životem, pro Ježíše, s Ježíšem. Bůh stále volá, vydávejme se i my stále znovu cestou povolání k životu v Duchu svatém, v němž nikdy nezapomeneme, že nás Bůh zavolal.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

- 959 –

 

Comments