16. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 21.7.2013

16. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 21.7.2013


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení z první knihy Mojžíšovy. (IC)   Gn 18,1-10a:

 

Bůh navštěvuje člověka, kterého s láskou stvořil, aby mu připravil slavnou budoucnost. Když  se jednoho dne zjevil Hospodin v podobě  neznámého hosta v Abrahámově domácnosti,  obsloužil ho Abrahám  s uctivou  pohostinností.  Pohostinnost je základním rozměrem biblického zjevení. Je výzvou, abychom ve svém nitru s náležitou úctou hostili Pána, který k nám jako poutník přichází ve svém slově, v eucharistii a v bližních  a jehož další návštěvu toužebně očekáváme.

 

1. ČTENÍ Gn 18,1-10a: Hospodin se zjevil Abrahámovi v doubravě Mamre, když seděl za největšího denního parna u vchodu do stanu. Když totiž zdvihl své oči a podíval se, hle - stáli před ním tři muži. Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi, a řekl: "Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?" Odpověděli: "Nuže, udělej, jak jsi řekl!" Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: "Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!" Potom Abrahám běžel  ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil. Pak vzal kyselé i sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluhoval je pod stromem, zatímco jedli.  Zeptali se: "Kde je tvá žena Sára?" Odpověděl: "Tady ve stanu." (Hospodin) řekl: "Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna."

 

Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Kolosanům.  (IC)    Kol  1,24-28:

Apoštol Pavel v listě Kolosanům mluví o svém poslání, svěřené  mu Bohem. Obsahem jeho služby je oznámit lidstvu tajemství plánu spásy, jehož ústřední postavou je osoba samotného Krista. Ve zjevení Ježíšově se Bůh vydává hledat každého jednotlivého člověka, aby ho mohl navštívit a  zpřístupnit mu cestu k sobě. Je na nás, jak se mu otevřeme a s jakou úctou přijmeme  očekávaného hosta do našich duší.

 

2. ČTENÍ Kol 1,24-28: Bratři! Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemné rozhodnutí, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství božské slávy je pro pohany v tomto tajemném rozhodnuti, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu. O něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem.  

 

Komentář k evangeliu podle Lukáše.  ( IC)  Lk 10,38-42:

 

I dnešní  Lukášovo evangelium  je o pohostinnosti. Sestry Marta a Marie přijímají návštěvu Pána.  Obě mu vyznávají,  každá svým způsobem, náležitou úctu jako           k Božímu Synu a přesto je v jejich přesvědčení podstatný rozdíl. Pravá  pohostinnost má být výzvou, abychom se otevřeli jeden druhému. Bůh touží přebývat v každém pokřtěném.  Jen ti Ho však mohou hostit, kteří přijmou dar jeho Slova a po jeho příchodu si u něho budou chtít učinit trvalý příbytek.

 

EVANGELIUM Lk 10,38-42: Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena, jménem Marta. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!"  Pán jí odpověděl: "Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věci. Jen málo je třeba, ano, jen jedno. Marie si vybrala nejlepší úděl, a ten jí nikdo nevezme."  

 

- 1144-

Putující Boží lid  

 

je téma 365 ke dnešní pastorální homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění  dnešního 2. čtení Kol 1,24.                                                       

 

Osnova:

a) očekávání Kristova slavného příchodu

b) poslední zkouška Církve

Úvod.

Život člověka se podobá náročnému výstupu na horu. K tomu je zapotřebí dobrého průvodce  a tím je církev. Církev nás vede do nebe, do pravé vlasti. Zde na zemi na ni pohlížíme jako na církev putující, až bude v nebi, nazveme  ji církví vítěznou. Kristus přišel, aby nám jako hlava církve cestu do nebeského království otevřel.      Kristus nás totiž přišel vrátit nebeskému Otci a nám vrátit Otce, abychom mohli být skutečně jeho dětmi a tvořili spolu s Otcem jednu velkou Boží rodinu. A to je i posláním církve, která v tomto Kristově díle tu na zemi pokračuje. Království Boží je tedy dar, který vyžaduje naši součinnost, naši spolupráci. A je to převzácný dar, pro který je třeba všechno učinit, všechno podstoupit a všechno opustit.         A Kristus si pro nás znovu přijde, aby nás  do našeho Božího království uvedl.

 

Očekávání Kristova slavného příchodu.

Poté, co Ježíš po svém vzkříšení vstoupil na nebesa, ujišťovali učedníky o jeho návratu i andělé:  „A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: "Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet."(Sk 1,9-11).

Apoštolové a první křesťané očekávali s nadějí brzký návrat jejich Pána. Věřili, že všechna zaslíbení a proroctví Písma se naplní při jeho druhém příchodu. První křesťané se dokonce zdravili pozdravem „Maran atha“, což znamená „Pán přichází“. Těšili se na brzké splnění své naděje. Na čem byla jejich víra založena? Může i dnes rozumně uvažující člověk věřit v Kristův návrat?

Jistota druhého příchodu je založena na důvěryhodnosti Bible. Těsně před svou smrtí řekl Ježíš svým učedníkům, že se vrací ke svému Otci, aby pro ně připravil místo. A slíbil: „Opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já “ (Jan 14,3). Ježíš toto zaslíbení opakoval vícekrát. O Ježíšově návratu hovořili i apoštolové a touto nadějí žili. „My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista“ (Fil 3,20). Výhled na Kristův druhý příchod dával jeho učedníkům sílu snášet všechny těžkosti a pronásledování.  

Ode dne nanebevstoupení je Kristův příchod ve slávě blízký, i když neznáme čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil . Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci“ (Sk 1,7). Tento eschatologický příchod může nastat každým okamžikem, i když je „pozdržen“. Bude  mu předcházet konečná zkouška Církve. „Sami přece víte, že den Páně přijde, jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat ‚je pokoj, nic nehrozí‘, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou“ (1 Sol 5,2-3).

 - 1145-

Poslední zkouška Církve.

 

„Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ (Lukáš 18,8).

Pronásledování, které provází putování církve po zemi, odhalí „tajemství nepravosti“ v podobě náboženského podvodu, přinášejícího lidem zdánlivé řešení jejich problémů za cenu odpadnutí od pravdy. Největším náboženským podvodem je antikristův podvod, to je falešné mesiášství, jímž člověk oslavuje sám sebe místo Boha a jeho Mesiáše, který přišel v těle.

 „Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist“ (2 Jan 1,7); ( srov. 2 Sol 2,4-12; )

„Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno“ ( Lukáš 21,12).

„Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat – jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají“ (Jan 15,19-20).

Na závěr

Kristovo nanebevstoupení označuje definitivní vstup Ježíšova lidství do nebeské slávy, odkud znovu přijde, ale která jej zatím ukrývá před zraky lidí. Ježíš Kristus, hlava církve, vstupuje před námi do slavného království Otce, abychom my, údy jeho Těla, žili v naději, že jednou s ním budeme na věky. Kristus Pán však  již vládne prostřednictvím církve, ale nejsou mu ještě podrobeny všechny věci tohoto světa. Vítězství Kristova království nenastane bez posledního útoku mocností zla. Před Kristovým příchodem musí církev projít závěrečnou zkouškou, která otřese vírou mnohých věřících. V den soudu, na konci světa, opět přijde Kristus ve slávě, aby dovršil konečné vítězství dobra nad zlem, které rostly společně v průběhu dějin jako obilí a koukol. Až přijde oslavený Kristus na konci časů soudit živé i mrtvé, zjeví skryté úmysly srdcí a každému člověku odplatí podle toho, jak přijímal nebo odmítal jeho milost.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk.                         Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

 

 

 

 

- 1146 –

Comments