14. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 7.7.2013

14. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 7.7.2013


Liturgické texty

 

Komentář k 1. čtení knihy proroka Izaiáše. (IC)   Iz 66,10-14c:

 

Úryvek z knihy proroka Izaiáše patří k velkým Božím zaslíbením. Popis  „Radosti“ a „útěchy“ z přítomnosti a díla Páně v celé své nádheře  je předpovědí slavné budoucnosti, kdy se v Kristu uskutečnění   Hospodinův plán konečného vítězství nad hříchem a smrtí.

 

1. ČTENÍ Iz 66,10-14c: Plesejte s Jeruzalémem, jásejte nad ním, všichni, kdo ho milujete, radujte se    s ním, radujte se, všichni, kdo nad ním naříkáte, abyste sáli do sytosti z prsu, který utěšuje, abyste srkali s rozkoší ze zdroje jeho slávy. Neboť tak praví Hospodin: "Hle, přivalím na něj blaho jako řeku, jako rozvodněný potok slávu národů. Jeho kojence ponesou na zádech a na klíně je budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu. Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje, jak tráva vypučí vaše kosti. Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících."

Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Galaťanům.  (IC)   Gal  6,14-18:

Apoštolu Pavlovi při psaní listu Galaťanům leželo na srdci, aby čtenáři pochopili, že Kříž Ježíše Krista je jediným prostředkem spásy, jistou cestou k ní a jejím rozhodujícím činitelem. V Kříži se projevila dobrovolná a milosrdná láska Boží. Kříž má  pro sv. Pavla základní význam. Je ohniskem jeho teologie, protože slovo Kříž znamená:  spása, jako milost pro každé stvoření. 

 

 

2. ČTENÍ Gal 6,14-18: Bratři! Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření. A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na (pravé) Boží Izraelity. A pro budoucnost ať mě už nikdo (s těmi věcmi) neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi. Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři! Amen.

 

Komentář k evangeliu podle Lukáše.  ( IC)  Lk 10,1-12.17-20:

 

Nebeskému Otci záleží na každém člověku a Syn plní jeho vůli. Proto posílá své učedníky v  hojném počtu. Posílá je ke všem národům světa neboť on  podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu. A Bůh chce, aby skrze Ježíšův Kříž dosáhli spásy všichni.

 

EVANGELIUM Lk 10,1-12.17-20: Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků) , poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim:  "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!' Když přijdete do některého města, a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: 'I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!' Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu." Dvaasedmdesát (učedníků) se vrátilo a      s radostí řekli: "Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!" Odpověděl jim: "Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a (přemáhat) všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi."

 

- 1137-

Teologie sv. Pavla

 

je téma 363 ke dnešní biblické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění  dnešního 2. čtení  Gal 6,14-18.                                                        

 

Osnova:

a) Ježíš a Církev jsou jedno – Církev je tajemné Kristovo tělo, jedna tajemná skutečnost

b) zákon je mrtev, neospravedlňuje. Teď platí nové stvoření v milosti.

c) spása je pro všechny, nejen pro Židy, ale i pro pohany

Úvod.

Apoštol Pavel zanechal po sobě mimořádný duchovní odkaz. Zatímco  někteří jej považovali za odpadlíka od mojžíšského zákona, už ve Skutcích apoštolů  se k němu objevují znaky velké úcty. Listy svatého Pavla se velice brzy staly součástí liturgie, kde struktura: prorok(1. čtení); apoštol (2. čtení); evangelium, nabývá rozhodujícího významu ve formování bohoslužby Slova. Díky této přítomnosti          v liturgii církve se tak apoštolovo myšlení stává záhy duchovní potravou věřících všech dob. Je zřejmé, že církevní otcové a pak všichni teologové čerpali z listů a ze spirituality svatého Pavla. Až dodnes tak zůstal opravdovým učitelem a apoštolem národů, od něhož se dosud máme mnoho co učit. Učit se víře, osvojit si Krista         a naučit se tak i cestě správného života.   Pavel své učení opírá o osobní zjevení       a povolání, kterého se mu dostalo na cestě do Damašku, kam jel s doporučujícími listy pronásledovat církev, nicméně později hledá schválení svého evangelia            i u apoštolů Ježíše Krista (srov. Gal 2,9), kteří respektují jeho apoštolské povolání zvěstovat evangelium pohanům. Celý tento komplex Pavlova pozadí je třeba mít na zřeteli, chceme-li lépe nahlédnout, pochopit a posoudit Pavlovu teologii.  Pavel        v okamžiku svého obrácení na cestě do Damašku přešel na stranu ukřižovaného Krista, který se stal smyslem jeho života a důvodem jeho kázání. Při setkání           s Ježíšem se mu jasně ukázal centrální význam Kříže. Pochopil, že Ježíš zemřel       a vstal z mrtvých za všechny a za něho samého. V Kříži se tedy projevila dobrovolná a milosrdná láska Boží. Pavel zakusil tuto lásku předně sám na sobě (srov. Gal 2,20) a z hříšníka se stal věřícím, z pronásledovatele apoštolem. Den za dnem zakoušel ve svém novém životě, že spása je "milost", že všechno má původ   v Kristově smrti, a ne v jeho vlastních zásluhách, které ani neměl. "Evangelium milosti" se tak pro něj stalo jediným způsobem, jak rozumět Kříži. Kříž má pro      sv. Pavla základní primát v dějinách lidstva, je ohniskem jeho teologie, protože slovo Kříž znamená spása jako milost pro každé stvoření. 

 

Ježíš a Církev jsou jedno – Církev je tajemné Kristovo tělo, jedna tajemná skutečnost.

 

Kříž, se vším tím, co představuje, a tedy včetně teologického poselství, které obsahuje, je pro mnohé pohoršení a bláznovství. My však víme, že tím Bůh projevil svou moc. Uznal za dobré, že ty, kdo věří, zachrání „pošetilým kázáním“. Zatímco  Židé si přejí zázraky, Řekové hledají moudrost, my kážeme Krista ukřižovaného     (1 Kor 1,18-23). Jde především o Boží jednání v Ježíši Kristu pro spásu-záchranu člověka, který je vydán hříchu, tj. zlu a smrti, napospas. Pro spásu lidí (a to všech) jednal Bůh v Kristu.                 

- 1138-

První křesťanské komunity, ke kterým se Pavel obrací, dobře věděly, že Ježíš je vzkříšený a žije. Apoštol Pavel je vyzývá: „…usilovně hleďte  zachovávat jednotu Ducha , spojeni poutem pokoje. Jedno tělo a jeden Duch , k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech , který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech“ (Ef  4,3–6).

Na kříži Pán Ježíš definitivně ustanovil církev. Vytvořil totiž novou smlouvu ve své krvi. Z otevřeného srdce Ježíšova se zrodila církev – tajemné tělo Kristovo, jehož on je hlavou. Ježíš miloval církev a vydal se za ni, aby ji posvětil (srov. Ef 5,25). Církev je Boží lid: znamená to, že pokřtění bez rozdílu jsou si rovni. Všichni vyznávají stejné vyznání víry, přijímají stejné svátosti, především slaví Večeři Páně jako znamení jednoty. Stejné je Písmo sv., kostel je domovem pro všechny věřící.

Zákon je mrtev, neospravedlňuje. Teď platí nové stvoření v milosti.

 

Apoštol Pavel popisuje vztah mezi poslušností zákona a evangeliem o spasení           z milosti. Pochopil a prožil převrat, způsobený křesťanstvím a uměl ho výmluvně sdělit jiným: „Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli jste milosti (Gal 5,4). Vyzývá všechny věřící lidi           k tomu, aby žili svatým životem a podobali se Kristu. Křesťané v žádném případě nezachovávají zákon proto, aby obdrželi spasení. Zachovávání zákona nás nemůže zachránit před odsouzením a očistit od hříchu, to může jen Kristova prolitá krev na kříži a jeho nesmírná milost, kterou nám tím udělil. Požadavek zákona  na nás hříšníky, což je smrt,  tak již nad námi nepanují, ale Kristus nás od jistého trestu osvobodil. Jsme osvobozeni nejen od odsouzení, ale přijímáme také moc nad hříchem vítězit. Pouze když zůstane Kristus v našem srdci, můžeme být poslušní, neboť On nám dá své zákony do naší mysli a napíše nám je do srdce  (Žid 8,10). Zachovávání zákona je tedy přirozeným důsledkem naší víry v Kristovu oběť a spravedlnost. Je jasné, že Zákonem není nikdo před Bohem ospravedlňován, neboť „spravedlivý bude živ z víry“ (Gal 3,11). Čtěme také : Řím 6,1; Řím 8,2-4;          Řím 3,31;  Gal 2,20-21; Flp 3,6-11; Řím 4,1-25.

 

Spása je pro všechny, nejen pro Židy, ale i pro pohany.

Apoštol Pavel jako Žid prolomil hráz mezi vyvoleným národem a ostatním světem a tak podstatně přispěl k univerzalizaci biblického poselství. Evangeliem ovlivnil rozsáhlá území kolem Středozemního moře. Náš pohled na svět a člověka, „na žida a pohana, svobodného a otroka, muže a ženu“ se od prvního století velice změnil, ale Pavlova slova o Kristově sjednocujícím významu pro celé lidstvo, kráčející dějinami k věčnému cíli, neztratila nic ze své platnosti.

Na závěr

Apoštol Pavel nemluví pouze ke křesťanům, případně Židům, nýbrž k celému rozbolavělému světu. Více než v dobách minulých musí znít v uších apoštolova slova, plná entuziasmu pro Krista o zásadní rovnosti všech lidí před Bohem            a o popření jakéhokoliv elitářství jedněch vůči druhým: Není už rozdíl mezi židem    a Řekem, (dělítko nacionální), otrokem a svobodným (dělítko sociální), mužem          a ženou (dělítko biologické). Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši (Gal 3,28).

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk.                         Vypracoval MUDr. Leopold Mann

- 1139-

Comments