12. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 23.6.2013

12. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 23.6.2013


Liturgické texty

 

Komentář k 1. čtení  knihy proroka Zachariáše. (IC)   Zach  12,10-11:

 

Výrok Hospodinův,  zachycený v knize proroka Zachariáše, pochází z období válek   a rozbrojů vedených proti vyvolenému národu Izraele ve starozákonní době. Vyjadřuje příslib přílivu Ducha Boží milosti, kterým definitivně  dovede lidstvo Boží Syn ke spáse svou obětí na Golgotě. Totožnost probodeného, o němž mluví prorok, se zjevuje v mrtvém Ježíši na kříži. Jeho otevřený bok je zdrojem Ducha vylitého na všechny lidi světa.

 

 1. ČTENÍ Zach 12,10-11: Toto praví Hospodin: "Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitováni. Budou hledět na toho, kterého probodli, budou nad ním naříkat, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem. V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megiddské pláni."

 


Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Galaťanům.  (IC)    Gal  3,26-29:


Apoštol Pavel  v listě Galaťanům  hlásá Boží naplnění starosmluvního slibu  v Kristu, jakožto hlavy  duchovního národa, kterým je  církev. Ježíš Kristus  je jediný           a pravdivý společný jmenovatel, jenž sjednocuje celou bibli.  On je ta cesta, která nás vede ke spáse.  Ježíš je Pán, kterého jako jediného Boha vyznáváme, kterého milujeme a ve kterého věříme.

 

2. ČTENÍ Gal 3,26-29: Bratři! Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši. A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.

 

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  9,18-24:

 

Apoštol Lukáš v evangeliu zaznamenal Ježíšovo přání směřované k učedníkům, aby  si upřesnili význam role, kterou on, Kristus,  zaujímá ve vztahu nově vznikající církve k Bohu. Ježíš chtěl, aby si jeho učedníci uvědomili, že on sám  je tím pravým Mesiášem , o němž  psali Mojžíš a proroci. Chtěl jim vštípit vědomí , že v Jeho osobě jako Syna Božího  je naplněn příslib Boha Otce o spáse.  Bude to On, kdo po svém ukřižování a vzkříšení bude spolu se svým Otcem sedět na královském trůnu jako jediný Bůh. Jen Jeho budeme  uctívat, klanět se mu a nadevše ho milovat.

EVANGELIUM Lk 9,18-24: Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: "Za koho mě lidé pokládají?"  Odpověděli: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků." Zeptal se jich: "A za koho mě pokládáte vy?" Petr odpověděl: "Za Božího Mesiáše!" On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, den co den ber na sebe svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho."

 

 

- 1127-

Hříchy proti lásce k sobě a „nábožnosti“

 

je téma 360 ke dnešní katechetické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění  dnešního evangelia Lk 9,18-24 a Katechismus katolické církve (KKC) 2110-2122; YOUCAT 352, 355.                                                        

 

Osnova:

a) Nebudeš mít jiného boha mimo mne

b) hříchy proti úctě k Bohu

c) ateizmus

Úvod.

Ježíš se učedníků ptal: „Za koho mne pokládáte?“ (Lk 9,20). Na správné odpovědi na tuto otázku závisí naše věčná budoucnost. Ježíš je skutečným Bohem                 a Mesiášem. Bez Mesiáše není možné znát Boha. Celá Bible, i Starý zákon, je          o Ježíši. Duch svatý nám svědčí o Mesiáši a jen On je ta cesta, která vede ke spáse.  Ježíš Kristus je Synem Božím. Člověkem se stal jen kvůli nám, aby nás vykoupil. Je zároveň i Slovem Božím. Bůh je absolutní ve všem. Kdyby v něčem selhal, nebyl by Bohem. K Otci se dá dostat jen skrze jeho Syna. Byli to Otec a Syn, kdo poslali na zem Svatého Ducha. Ježíš je Pán, kterého jako jediného Boha vyznáváme, kterého milujeme a ve kterého věříme. To nám sděluje první Boží přikázání: „ Já jsem Pán , tvůj Bůh: Nebudeš mít jiné bohy mimo mne“ ( Ex 20,2-5); (2110).

„Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou“ (Dt 6,5).

Nebudeš mít jiného boha mimo mne.

 

YOUCAT otázka 352: Co znamená prohlášení Boha: „Já jsem Hospodin , tvůj Bůh?

Odpověď: Protože Všemohoucí se nám zjevil jako náš Bůh a Pán , nelze mu něco nadřazovat nebo považovat za důležitější, nesmíme tedy dát tedy před ním přednost žádné věci nebo člověku. Poznávat Boha, sloužit mu a klanět se mu – to je absolutní životní priorita (2114).

 

YOUCAT otázka 355: Co znamená přikázání „Nebudeš mít jiné bohy mimo mne?

Odpověď: Toto přikázání zakazuje:

 

  • Mnohobožství a modloslužbu, která zbožšťuje tvora, moc, peníze dokonce   i ďábla (2112, 2113);

 

  • Pověru, jež je odvrácením se od úcty, která se má vzdávat pravému Bohu, a projevuje se také různými formami věštění, magie, čarodějnictví a spiritismu (2111, 2115, 2116, 2117);

 

Hříchy proti úctě k Bohu.

  • Bezbožnost, která se projevuje pokoušením Boha slovy nebo skutky; svatokrádeží, která znesvěcuje osoby nebo posvátné věci, především eucharistii; svatokupectvím (simonií), které chce kupovat nebo prodávat duchovní hodnoty ( 2118, 2119, 2120, 2121, 2122);

 

- 1128-

Ateizmus.

 

  • ateismus, který odmítá existenci Boha, často na základě falešného pojetí lidské nezávislosti (2123, 2124, 2125, 2126);

 

  • agnosticismus, který popírá možnost poznání Boha a který zahrnuje lhostejnost a praktický ateismus (2127, 2128).

 

Na závěr

První přikázání zakazuje uctívat jiné bohy, kromě jediného Pána, který se zjevil svému lidu. Zakazuje  mnohobožství a modloslužbu, pověru a bezbožectví.

První přikázání vyzývá člověka, aby věřil v Boha, aby v něho doufal a aby ho miloval nade vše. „Pánu, svému Bohu, se budeš klanět“ (Mt 4,10). Klanět se Bohu, modlit se k němu, vzdávat mu úctu, jaká mu náleží, dodržovat přísliby a sliby, které mu byly dány, to jsou úkony ctnosti zbožnosti, které vyjadřují zachovávání prvního přikázání. Povinnost vzdávat Bohu ryzí úctu má jak jednotlivý člověk, tak                 i společnost. 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk.                         Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

- 1129 –

 

 

Comments